Logo

Manišovo mrtvé maso

(Poznámka k tištěnému vydání článku Poslední rest Mrtvoly Martina Maniše)


Příloha Manišova Vytí z hrobu 2000


Když jsem v březnu 2001 vytáhl ze schránky zas jednou po letech obálku obsahující nové číslo Softwarových novin, poněkud mne to překvapilo. Ještě více mě pak zaskočil papírek, který z obálky vypadl a sliboval mi honorář 2500 Kč brutto. Jelikož už dva a půl roku nebylo, zač by mi tento slovutný list mohl zaplatit jedinou findu, nahlédl jsem zvědavě do obsahu a narazil na článek s bombasticky hloupým názvem "Mýty a pravdy o typografických zvyklostech", nad nímž dokonce ani nebyla podepsána Manišova Mrtvola, ale on sám - chudák - jako by už čtvrtým rokem dávno zatuchle netlel.

Šlo o redakčně podstatně zkrácenou verzi textu Poslední rest Mrtvoly Martina Maniše, který jsem napsal na rozloučenou v prosinci 2000 a nabídl ho webu SWN k publikaci. Tam se také skutečně mezi svátky na chviličku objevil i v upoutávkách na hlavní straně.
Provedené časopisecké úpravy, stručně řečeno, odstranily vše, co se týkalo původního materiálu "Gentlemana" Straky, se kterým můj článek polemizoval. Přes, připouštím, vcelku snaživou redakční práci tak celý text pochopitelně ztratil hlavu a patu a místy pozbyl i jakýkoli logický smysl - ty mé údajné "pravdy" jsou v něm traktovány jako skrumáž výkříků bez souvislosti a důvodů. Nechápu, proč se na mě neobrátili, abych text přepsal sám - koneckonců už proto, že povídání psané výhradně pro web obvykle má (nebo by alespoň mělo mít) přece jen poněkud jiný charakter, než článek určený pro tisk. Legrační rovněž je, že "kolegyně ze sazby" nechala zapnutou automatickou kontrolu nejvýše dvou rozdělení pod sebou, takže mimoděk názorně dokumentovala jeden z nešvarů v textu zmiňovaných (nejrazantněji je to vidět ve 4. řádku 3. odstavce na straně 111).

Nejvíc mě ale překvapilo, že má reakce na to vše byla spíše pobavená, ba dokonce i dílem potěšená nad tím nečekaným kapesným na cigára. Neuvěřitelné - když si uvědomím, jak jsem kdysi běsníval nad podstatně decentnějšími redakčními zásahy (viz kupříkladu článek S Millenniem do nového milénia z roku 1995, kvůli kterému jsem se do krve pohádal s chudákem Herwigem - a ještě jsem si tenkrát dal práci vyznačit všechny jeho zásahy i barevně do webové verze!). A najednou je mi to už vlastně fuk...

Ba dokonce jsem tomu spíš rád - definitivně jsem se tak alespoň utvrdil v tom, že jsem těch manišovin nechal právě včasl Za chvíli bych při tomhle přístupu k věci "zprofesionalizoval" do obecně uznávané a adorované normy rutinní publicistiky - a chrlil hromady blábolů za další a další kapesné. A bylo by mi už úplně jedno, jak ty texty kdo zlomí či seškrtá.
Tak to tedy ne! Rád bych časem zase začal psát něco, u čeho mi to jedno nebude, a co mi v tu chvíli bude stát za pořádnou hádku - dosť bolo Maniše!

Ondřej Neff onehdy v jiné souvislosti použil velmi trefný termín "mrtvé maso". Myslel tím sice tištěnou knihu, narozdíl od "živé" e-knihy, ale mimoděk tak velmi exaktně vystihl obsah 99 % procent všech textů, které dnes můžete najít nejen na "informační dálnici", ale i v novinách, časopisech a knihách všeho druhu.
Neffovy povrchní novinářské bláboly i jeho - v rodinné tradici - měšťácky "odvážné" beletristické soubory slov byly vždycky mrtvé maso, a budou jím, i kdyby je poslušen své scifistické identifikace vyryl "on-line" do měsíčního ksichtu paprskem života a smrti, jako inženýr Farin ve škváru J. M. Trosky, jehož živosti Neff nikdy ani zdálky nedosáhne, ač ho ve své analytické studii označil "za autora třetí kategorie".
A přesto by se z toho Buéééova mrtvého masa dala udělat pěkná a cenná kniha - aspoň pro potěchu oka a na mazlení, když už ne ke čtení! Představa lidí Neffova typu, že u písmenek záleží tak nanejvýš ještě na obsahu, je asi stejně pitomá, jako kdyby někdo tvrdil, že je venkoncem totéž, máte-li doma originál nějakého obrazu či grafiky, nebo mizernou reprodukci - a ještě vynášel do nebes, jak "živý" je takový obraz, když se vrazí na web pěkně v rozlišení 96 dpi a doražený ztrátovou kompresí. Tihle lidé prostě absolutně nevědí, co je kniha a k čemu slouží - jim by bohatě stačilo, kdy knižní kultura skončila u bibliofilií typu cyklostylovaných skript. Nelze se pak divit, že i obsah písmenek jimi samými produkovaných tomu plně odpovídá.

Tak - a tím jsem zároveň doplnil i jediný odstavec autorsky vycenzurovaný z toho původního textu (za "Pokud narazíte na člověka, kterého absolutně nezajímá, jak bude jeho kniha či vysazený článek vypadat...."), jelikož mi v něm připadal jako už příliš zabíhavá odbočka, a mohu jít zase radostně odpočívat v pokoji...

MMM





Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU