První střešovický písmolijec
(Softwarové noviny 2/1995)
Spatřit původní český font je zážitkem, jímž se může pochlubit i z těch nejprotřelejších détépáků jen málokterý. Spatřit šestatřicet původních českých fontů najednou budí dojem malého zázraku.
Proč tomu tak je v zemi Preissiga, Menharta a Muziky, na to nelze najít jednoduchou odpověď. Především dlužno konstatovat, že typografická kultura je v naprostém úpadku zahájeném fotosazbou, petrifikovaném nástupem DTP systémů a korunovaném v posledních dvou letech zpřístupněním v podstatě profesionálních sazečských prostředků kdejaké sekretářce. Pokud se to někomu nelíbí, může se uklidnit pouze Pelcovským „a bude hůř“ – ono bude. Některá détépé pracoviště se zatím utěšují, že i když už zanedlouho nebudou mít co sázet, zbyde jim pořád ještě barva, kterou hned tak nějaká administrativní síla nezvládne. Chyba lávky – to hned tak může mít trvání zatraceně pomíjivé – račte si laskavě vzpomenout, na čem a jak se sázelo před pěti lety. Už teď ostatně věrnost podání a kvalita barevných reprodukcí začínají povážlivě klesat (zejména v rozličných marketingových materiálech a uchvátaných periodikách) – za nějaký ten pátek může být řvavě barevný flek vnímán jako pěkný obrázek – právě tak, jako je už dnes každý proporcionálně vysazený text běžnými konzumenty nahlížen jako „hezký“, byť by byl typograficky sebezhovadilejší.
Nicméně pouze v tomhle pes zakopán určitě nebude. I kdyby obecné estetické vnímání pokleslo na absolutní nulu, vždycky se najde pár nadšenců, kteří sem tam vydají něco pěkného sobě pro potěchu – určitě jste se tím už někde potkali (kdyby nikde jinde, tak alespoň třeba ve formě excentrického časopisu Raut). O nadšenci, který by si psal pro radost postscriptové fonty, jste ale zaručeně ještě neslyšeli. Ona to totiž taky není žádná sranda. Vytvořit opravdu dobré vektorové písmo je nejen neuvěřitelná piplačka, ale vyžaduje to navíc značné teoretické i praktické znalosti. Přitom nelze od podobné zábavy očekávat podstatnější finanční efekt; a po dumpingu fontů předvedeném Corelem už vůbec ne.
Ze všech těchto důvodů se projekt První střešovické písmolijny může jevit jako pouhé okrajové kuriosum – a nejen to – on jím také vskutku je. Dlužno ovšem zároveň zdůraznit, že právě laterální jevy jsou tím, co fakticky posunuje svět kupředu. Mainstream má smysl jen a pouze pro dnes a pro nejbližší časový horizont – za pár desetiletí budou nějaká Windows či „informační dálnice“ zcela bezobsažnými pojmy, které jen pamětníci dokážou spojit s čímsi konkrétnějším. Hlavní proud bude založen na myšlenkách nějakého šílence, který dnes možná k pobavení sousedů kutí v garáži všelijaké nesmysly, jež by velikému Billovi nestály ani za útrpné ušklíbnutí.
Čímž ovšem nehodlám apriori tvrdit, že fonty Františka Štorma znamenají skutečný převrat v soudobé české typografii – to se ukáže až časem. Každopádně se jedná o první komplexně pojatý pokus o renesanci tradic českého písma, a to o pokus mimořádně zdařilý. Jak je ovšem v kraji zvykem, veškerý profit autorovi zatím plyne ze Spojených států. Ne snad takový, aby se tím podobná práce zaplatila, ale v konkurenci, proti níž celý balík fontů Corelu 5 působí jako gumová dětská tiskárnička, je i to úspěch. České firmy zabývající se těmito věcmi doposud rozšíření nabídky o domácí sortiment bez díků odmítají, odůvodňujíce svůj odstup tvrzením, že by to stejně neprodaly. Určitě nelžou, protože by takovou nicotnou položku nikomu ani nenabídly – prachy se v téhle branži dělají úplně jinak.
Přístup Františka Štorma k písmu je pozoruhodnou kombinací brutálního váchalovského barokismu s pedantsky pečlivou kaligrafií středověkého mnicha či secesního cizeléra. Podle toho, která z těchto těchto nesouladně schizofrenních osobností nabyde právě vrchu, se písma pohybují od potácející se Alhocoliky a roztřeseného Clichee až po anticky čistý Mramor či perverzně zdobnou Tenebru. Z téže divoké mesaliance gotického metalu a teoretických základů, nabytých na katedře knižní grafiky a písma Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze, se ostatně rodilo celé dosavadní Štormovo grafické dílo (mj. La Vey – Satanská Bible, Leppin – Severinova cesta do temnot, Klíma – Dios, Velký román a Český román).
Fonty byly vytvořeny v macovském FontStudiu, jehož další vývoj byl údajně ukončen, takže uživatelé Windows se s tímto znamenitým programem nesetkají. Postupně probíhá konverze a dolaďování jednotlivých řezů i pro Windows, takže během letošního roku by měly být k dispozici v obou formátech. Znakové sady obsahují některé zvláštnosti, odrážející staromilství a typografický purismus autora; především se jedná o používání ligatur (slitků) a u písma Tenebra také o značně extraordinérní přehlásky.
Opus magnum První střešovické písmolijny je bezesporu font Mramor, který byl také jako první k dispozici i pro Windows. Dvanáct řezů bohatě pokrývá všechny možnosti použití od titulkového po knižní písmo. Zdaleka nejlépe ovšem toto písmo vypadá ve velkých literách, kdy vynikne jeho ušlechtilost; v knižní sazbě mohou ostré hroty kurzív působit zpočátku trochu neobvykle. Font je napsán tak, aby umožňoval elektronickou deformaci šířky písma v rozmezí 70 – 140 % bez ztráty typografické kvality.
Další knižní písma – Ideal Gothic (6 řezů) a Regent (4 řezy) jsou čisté, velmi dobře čitelné fonty s prakticky univerzálním použitím. Třířezová Monarchia najde uplatnění nejspíše čistě dekorativní, i když autorovým přáním je, aby z ní někdo vysadil celou knihu, „abychom si opět zvykli na zvláštní atmosféru lomených typů“. Tři řezy má i výše zmíněná Alhoholica; Bahnhof, inspirovaný prý nápisy na nádražních budovách ze začátku 20. století, je k dispozici hned ve třech tloušťkách a jedné konturové variantě. Zbylé titulkové fonty – Clichee, Tenebra, Negro a útlý Malstock – mají po jednom řezu; doplnění o další by sneslo zejména Clichee, které je podle autora „imitací charakteru knihtisku“ určenou zejména pro tisk malých liter.
Nelze očekávat, že by Štormovi jeho práce přinesla nárok na používání ohyzdného loga Czech made; ostatně vzhled k tomu, jaké výrobky byly doposud tímto „oceněním“ obdařeny, není ani o co stát. Nicméně alespoň mezi détépáky by se mohlo najít několik dekadentů, znavených už věčným používáním Baskervillu, Goudy Old Style a Futury (Timesem a Helveticou už dnes sázejí snad jen výše zmíněné administrativní pracovnice, protože všichni ostatní už jich mají od dřívějška plné zuby), kteří se rozhodnou oslnit zákazníky něčím neobvyklým.
Ještě poznámka pro perfekcionalisty: z technických důvodů musely být pro většinu obrázků k tomuto článku použity scany z papírových předloh, takže kvalita písma na ilustracích je horší, než ve skutečnosti. Technické důvody spočívaly především v tom, že windowsovské varianty fontů s ligaturami a fontu Tenebra nebyly ještě k dispozici (a Softwarové noviny se sázejí ve Windows). Než tento text vyjde, mělo by už být všechno jinak.
A konečně poznámka pro vážné zájemce: níže uvedené ceny je třeba chápat jako orientační mantinely; při nákupu více řezů poskytuje Střešovická písmolijna slevy v daném rozmezí. Netřeba snad zdůrazňovat, že další fonty se připravují; jiné naopak už existují a do nabídky nebyly zařazeny (například počítačová verze Preissigových kapitálek).
36 původních českých písem
Prostředí: Mac nebo Windows
Věnoval výrobce: První střešovická písmolijna, fax 311 78 90
Cena: 500 Kč za řez, 5000 za kompletní sadu 36 řezů
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU