Aldusův elektronický stránkotvůrce

(Softwarové noviny 10/1994)



Komentář: původní název zněl „Aldusův národní elektronický stránkotvůrce“.



Jak to tak vypadá, bude u na nás na nějaký ten pátek na oko nejpohledněji lokalizovaným DTP systémem PageMaker 5.0. Svým způsobem je to trochu paradoxní, protože ze známého tria (PM, QuarkXPress a Ventura) je pro rutinní sazbu češtiny právě tento systém svým způsobem nejméně vhodný.



Pokud jde o formální stránku počeštění, nenalezl jsem prakticky nic, co bych jí vytkl. Dokumentace je přeložena v plném rozsahu: úvodní příručka (98 stran), manuál (460 stran), sešit o Aldus Additions (36 stran) a barevný Průvodce profesionálním tiskem (80 stran). Zejména posledně jmenovaná brožurka je velice užitečná pro nováčky v barevném DTP, protože jakákoli podobná publikace na našem trhu zcela chybí. Překlepů a chyb se v dokumentaci (i v pomocných souborech) vyskytuje méně, než v průměrném původním českém produktu. Použitá terminologie svědčí o tom, že překlad pořídil člověk obeznámený s problematikou podstatně hlouběji, než bývá zvykem například v licenčních počítačových periodikách. Příručky jsou slušně vytištěné (mimochodem výjimečně nikoli v Irsku, ale ve Skotsku) a ani grafická úprava nedělá PageMakeru ostudu; nic není pro DTP trapnější prezentací, než když už na první pohled odhalí své nedostatky špatnou typografií manuálů. Pouze použitý papír je velmi mizerně plněný, takže přes značnou tloušťku nepříjemně prosvítá. Lakované obálky příruček i přebal distribuční krabice jsou vícejazyčné, čímž výrobce mohl ušetřit asi tak desetikorunu na jednom kompletu. Tato dětinská spořivost je příznačná i pro způsob ochrany programu; podobně signifikantní je i skutečnost, že text není oboustranně zarovnán (ostatně kontrola výskytu jednopísmenných předložek a spojek na koncích řádků je dosti nedůsledná – v některých pasážích chybí úplně). Ale nepředbíhejme.



INSTALACE

První nepříjemné překvapení připraví uživateli už instalace programu. Použitý způsob ochrany je ve své paranoidní důslednosti až komický – ovšem pouze v případě, že program nehodláte používat. V první řadě jsou diskety chráněny proti kopírování, a to natolik účinně, že pro běžného uživatele prakticky neexistuje způsob, jak ochranu obejít. Na úvodní instalační disketě je několik clusterů, které i ty nejrafinovanější duplikátory vnímají jako vadné; jejich přítomnost je přitom nezbytná pro dokončení instalace, takže ani prostým překopírováním souborů si v nejmenším nepomůžete. Krom toho program samozřejmě žádá zadání nechutně dlouhého registračního čísla, které se vyskytuje pouze na nálepce v hlavním manuálu (a na registrační kartě). To vše by se ještě dalo vydržet. Skutečný triumf blbosti však představuje fakt, že první disketu lze k instalaci použít pouze třikrát, poté, cituji: „je nutno jednu kopii odinstalovat nebo zakoupit nový PageMaker 5.0“ . Citace z instalační karty stojí za to, takže si dovolím v nich pokračovat: „Nikdy nemažte nebo nepřesunujte program bez použití originálního instalačního programu, jinak přijdete o jednu z instalací (...) Nezálohujte pevný disk, aniž byste před tím odinstalovali PageMaker. (...) Před přechodem na vyšší verzi DOSu odinstalujte PageMaker.“

Dlužno přitom zdůraznit, že zatímco deinstalace je (pomineme-li dlouhé nabíhání instalačního programu) záležitostí chvilky, žádná reinstalace neexistuje. Je třeba prostě znovu spustit instalaci jádra PageMakeru (což je asi 9 MB dat), znovu zadat jméno, firmu a registrační číslo, nacpat do počítače všech šest instalačních disket (z toho tu první dvakrát) a nakonec ještě odstranit z okna duplikáty ikon, které se nekompromisně vytvoří znovu. Celá ta švanda zabere i na rychlém počítači zhruba deset minut.

To vše už rozhodně nelze pokládat za ochranu programu, ale jedině a pouze za naprosto bezdůvodnou buzeraci uživatele, který je apriori pokládán za softwarového piráta. Jakkoli je tento předpoklad snad oprávněný, ve slušné společnosti patří k dobrému vychování předstírat, že tomu tak není. A tak podobně, jako zásadně nechodím do obchodního domu Krone, protože se mi dělá špatně z fízlů u dveří, číhajících před turniketem na ty nejtupější zlodějíčky, kteří nepochopili zdejší systém „značkování“ zboží, rozhodl způsob ochrany PageMakeru zcela jednoznačně mé dilema, zda využít či nevyužít poměrně výhodného competitive upgradu. Ani kdyby ze zlata byl...!

Odhlédneme-li od toho, jak málo stačí, abyste byli nuceni jít žebrat „k zástupci firmy Aldus“, který „vám po vrácení originálu a po zvážení okolností (sic!) zajistí novou disketu“, musím konstatovat, že paranoická ochrana PageMakeru ve mně nevzbuzuje zvlášť příznivé dojmy ani pokud jde o další perspektivy samotného výrobce. V jeho hlavním zájmu totiž bylo program naopak vůbec nechránit, aby si jej mohlo ukrást co nejvíce potenciálních zákazníků. PageMaker si v našich krajích nestojí zvlášť dobře (čemuž se s ohledem na předchozí verze nelze divit); větší tradici má u nás jedině Ventura, zatímco pro účely profesionální barevné sazby sahají DTP pracoviště rovnou po Quarku. Spoléhat se pouze na reklamu se jeví krátkozraké, neboť v oblasti softwaru se už jaksi stalo zvykem si zejména dražší programy nejprve vyzkoušet. Je to sice teoreticky ilegální, ale prakticky zcela ospravedlnitelné, zejména s ohledem na omezené záruky, které výrobci softwaru poskytují. Spoléhat se na hackery, pro které bude jistě „ochrana“ PageMakeru milým osvěžením, mi přijde příliš alibistické; navíc uživatelů napojených na hackerské sítě je menšina.

Použitou ochranu neospravedlní ani případný argument, že se jedná o drahý a profesionální program; tím spíše může být Aldusu jedno, kolik lidí si jej zkopíruje jen tak na hraní – tím o žádné potenciální zákazníky nepřichází, naopak by je tak možná jednou získal. Pokud jde o profesionály, znám poměrně dost i velmi nepatrných firmiček, které se zabývají sazbou, a nevím o jediné, kde by buď nepracovali na legálně nabytém softwaru, nebo neměli v úmyslu jej zlegalizovat, jakmile na to budou mít. Jediným důvodem by snad mohla být naopak ochrana před tím, aby si velká firma nenatáhla jednu instalaci na sto počítačů; v těchto případech lze ovšem předpokládat, že se zde najde zaměstnanec dostatečně erudovaný na to, aby ochranu naboural, takže konečný výsledek bude opět nulový.

Prostě ať to beru z jakéhokoli konce, zdá se mi tento způsob ochrany mnohem více než jen poněkud nešťastným.



VÝUKA

Druhou morovou ranou je výukový program. Stejně jako u „zabezpečení“ instalačních disket ani zde nejde o chybu lokalizace, ale samotného PageMakeru. V první řadě lze vlastní demonstrace spustit pouze v rozlišení VGA či SuperVGA, dle dokumentace výhradně s použitím standardních windowsovských driverů. Už to je samo o sobě značně absurdní požadavek; pokud už někdo vrazí dvacet tisíc do pochybného DTP programu, má nejspíš také na to, aby si pořídil poněkud kvalitnější kartu, takže standardní drivery zaručeně nepoužívá. Viděl jsem už hodně výukových programů pro Windows, ale s tak drzým přáním se na mne dosud žádný nevytasil.

Tím ovšem problémy zdaleka nekončily. Když jsem disciplinovaně zainstaloval původní SuperVGA driver a na otázku „Přejete si spustit PM5.EXE?“ řekl své ano, odvděčil se mi výukový program oznámením o Porušení práv: „PageMaker 5.0 nebyl správně nainstalován. Přeinstalujte PageMaker z originálních disket.“ Po kliknutí na OK tohoto dialogového okna se pak systém definitivně zhroutil. Tento zádrhel jsem vyřešil vcelku prostě – stačilo spustit PageMaker před výukovým programem. Tím se konečně demonstrace opravdu rozeběhla, což se projevilo dialogovým \\oknem, že soubor D:PM5LEARNPM5|x1.pt5 nebyl nalezen, protože (tu už programu došla čeština): „This filename is not valid.“ Really.



Dovolím si nyní opět citovat (i s pravopisnými chybami) pro změnu z Read.me: „Aby mohl výukový program bez problémů pracovat, musí být provedena ,čistá' instalace PageMakeru a konvenční instalace Windows. Objeví-li se před, nebo během ukázek výstražná zpráva, přerušte výukový program a proveďte následující kroky ve Windows: V ovládacím panelu ,Desktop/Pracovní plocha' se přesvědčte, zda je hodnota ,Border Width/Šířka okraje' nastavena na původní 3. Ve ,Windows Setup/Instalace Windows' nastavte zobrazení malých písem (jestliže byly nastaveny velká písma) nebo standardní nastavení VGA nebo SuperVGA (SVGA). Konečně, přesvědčte se v ovládacím panelu ,Fonty/Písma', že ve Windows jsou nainstalovány a nastaveny TrueType písma Arial a Times New Roman.“

Jednoduché, že? Nevím, co je „čistá“ instalace PageMakeru, ale pochopil jsem, že výukovému programu by se mohla nelíbit použitá čeština (v daném případě z WinTextu602). Odinstaloval jsem ji tedy – a ejhle – soubor se konečně našel. Proč program předtím dokázal napsat první dvě obrácená lomítka správně a třetí ne, nemám zdání. Pro klid duše jsem ještě přeinstaloval PageMaker (tak „čistě“ jak jsem jen dokázal), ale nic už se nezměnilo. Oznámení o porušení autorských práv (mimochodem stejné, jakým se projevuje instalace po pokusu oblafnout „ochranu“) se objevovalo stále. Zato jsem zjistil, že s těmi originálními ovladači to není zase tak horké – s MGA driverem v rozlišení 800x600 výukový program fungoval (respektive nefungoval) úplně stejně.

Během chodu se „interaktivní učitel“ ještě tu a tam položil – kupříkladu v kapitole Změna mezer mezi slovy, kdy místo aby interaktivně přepsal požadovanou 95% mezeru na 60% z ní vytvoří 9560% mezeru, což PageMaker z pochopitelných důvodů velmi nelibě nese. V jednom případně s sebou výuka vzala i celá Windows, takže nezbylo, než resetovat systém – bohužel jsem si nezapamatoval, co k tomu bylo přesně zapotřebí udělat. Celkově je výukový program odfláknutý, dialogová okna plná překlepů a chyb; místy dokonce obsahují místo různých symbolů jen odkazy na obrázky, které se měly načíst.

Doporučení: povšimněte si v okénku Volby pokynu Odstranit soubory učitele PageMakeru a po provedení příkazu a odmazání ikony zapomeňte na to, že PageMaker má nějaký výukový program. Než tohle, to už je snad lepší i řešení Microsoftu, který obvykle výuku z lokalizovaných verzí odstraňuje úplně.



PAGEMAKER

Po tom všem by se mohlo zdát překvapivé, kdyby vlastní program za něco stál. A přece – je tomu tak. Ne snad, že by šlo o nějaký oslnivý vjem, jako třeba v případě dnes již téměř mýtického Fractal Design Painteru, ale špatný opravdu není. Je vybaven prakticky vším, co chybí Ventuře do verze 4.2 včetně – namátkou jmenujme: obtékání nepravidelných objektů, možnost otevřít více kapitol, změnu šířky fontu, plynulou rotaci objektů i textových oken atd. Obsahuje dokonce přímo v programu (nikoli v Additions) některé funkce, kterými není vybaven ani Quark, jako například zrcadlení či zkosení textového okna. Může se zdát diskutabilní, jaké praktické použití tyto vymoženosti najdou, avšak definujeme-li DTP jako program, ve kterém je možné udělat s písmenky a s obrázky absolutně cokoli s vynaložením co nejmenší námahy, pak jde nepochybně o krok vpřed.

Jedna základní věc ovšem PageMakeru oproti Ventuře schází – proporcionální pevná mezera. Pochopitelně i oproti Quarku; ten má dokonce osm různých typů mezer. Díky této naprosté prkotině jsem nemohl uskutečnit původně zamýšlený a redakcí očekávaný záměr, že budu prostě nějakou dobou používat PageMaker na normální práci, a pak o tom něco napíšu. Většina toho, čím se živím, je knižní sazba. Oboustranně zarovnaná, s minimem grafiky. Na tuto činnost je sice PageMaker použitelný, ale asi tak se stejným pohodlím, jako MS Word 5.0 pro DOS (pomineme-li výhody WYSIWYGu) – tzn. všechny korekce jednopísmenných slov na koncích řádků je třeba dělat ručně. A že bych byl ochoten vracet se do dřevních časů počítačové sazby jen proto, aby si laskavý čtenář užil něco pikantních historek o trablech s PageMakerem, to opravdu ani náhodou. Možná se k tomu ještě vrátím při jiné příležitosti, pokud se do té doby naskytne nějaká neknižní sazba, která nebude spěchat, abych si mohl dovolit trochu experimentovat, a pokud se mi nepodaří do té doby zálohováním harddisku, upgradem DOSu či něčím jiným vyčerpat všechny povolené instalace.



První, co překvapí uživatele Quarku či Ventury, který nezná předchozí verze PageMakeru, bude nejspíš skutečnost, že program nepoužívá textové okno klasickým způsobem, tzn. že si ho napřed namalujete a pak do něj napustíte text. Proces je přesně opačný – nejprve napustíte text „do ikony“, tou někde kliknete a okno se vytvoří samo. Můžete si vybrat mezi automatickou a manuální tvorbou textových oken; v prvním případě si PageMaker přidává stránky a láduje na ně text, ve druhém případě musíte stránky přidat sami a vždy znovu kliknout ikonou, dokud se všechna písmenka neumístí. Tzv. „poloautomatické natékání“ tkví v toliko tom, že při když manuálním podržíte Shift, nemusíte pokaždé kliknout na červený ocásek předchozího okna, aby se objevila napouštěcí ikona.

Z uvedeného je snad zřejmé, že nic, co by se podobalo základnímu oknu danému formátem strany jako ve Ventuře či Quarku, v PageMakeru neexistuje. Ještě nezvyklejší je ovšem způsob práce se sloupci, který se nepodobná žádnému jinému mně známému editoru či DTP – sloupce se prostě vytvoří jako souběžná, obsahem navazující textová okna. Naopak v rámci jednoho okna žádné sloupce vytvořit nelze. Tento postup může mít kromě zjevných nevýhod (kupříkladu nemožnosti snadno změnit počet sloupců v již napuštěném textu) i své půvaby, zejména při vytváření novinové sazby; na druhé straně v Quarku či Ventuře lze rovněž docílit obdobného efektu (byť o trochu složitější cestou), avšak jejich způsob práce s textovými okny v PageMakeru simulovat nelze.

Obdobně probíhá i import grafiky – načítání textových i grafických souborů se dokonce uskutečňuje ve stejném dialogovém okně, a teprve podle toho, co načtete, se objeví náležitá „napouštěcí“ ikona. Manipulace s textem i s grafikou probíhá vcelku jednoduše; odstavce lze na rozdíl od Ventury běžně formátovat, aniž by se změny globálně promítly ve zvoleném stylu. K práci s textem slouží tzv. editor článků, v němž se provádějí takové věci jako vyhledávání a záměna slov či kontrola pravopisu. Mimo to jsou zde vidět netiskové znaky (konce odstavců apod.), které PageMaker v normálním režimu zobrazit neumí.

Pokud jde o speller, prezentuje se pěkným českým oknem plným rozličných voleb, nápisem Připraveno... a tlačítkem Start. Po stisknutí tlačítka Start se objeví místo nápisu Připraveno... nápis Není podporována kontrola pravopisu. Přitom se tlačítko Start změní na tlačítko Pokračovat. Po jeho stisknutí se speller pochlubí, že Kontrola pravopisu je dokončena, a můžete znovu Startovat. Tlačítko Konec v dialogovém okně chybí; možná výrobce usoudil, že se tohle kolovrátku hned tak nenabažíte (k vypnutí slouží mínusová ikona v levém horním rohu). Protože dokumentace, Help i ReadMe se jednoznačně tváří, že kontrola českého pravopisu je naprostou samozřejmostí, zmátlo mne to natolik, že jsem PageMaker odinstaloval a kompletně nainstaloval potřetí. Zase nic. Prohledal jsem adresáře ALDUS i PM5, ale kromě rozdělovacích modulů jsem nic slovníkovitého nenalezl. Do té chvíle se v úvodu článku vyskytovalo nikoli „na oko nejpohledněji“, ale „nejlépe“ lokalizovaný. Vše přitom nasvědčuje tomu, že to Aldus myslí vážně – recenzovaný program není žádná beta verze, ale regulérní distribuční balení. Bylo by tedy načase důkladněji se porozhlédnout, zda lokalizace opravdu neskončila pouze vytištěním příruček a překladem pomocných souborů.

Lokalizátoři v první řadě jaksi nezaregistrovali existenci českých Windows. Všechny dokumenty včetně šablon tedy pracují s písmy Arial a Times New Roman, bez označení CE. Tomu lze radikálně čelit pouze instalací počeštění českých Windows od Developers (dříve TH'system), které brutálně počeští i původní fonty, což jinak pro běžného uživatele není tak snadnou operací, jak by snad mohlo zdát. Tím sice přijdete o možnost vkládání znaků z originální sady a máte v systému dva zcela identické fonty pod různými jmény, ale zato se vám čeština nepere s žádnou z lokalizací, ať už brala v potaz podivnosti českých Windows, nebo ne. Mimochodem – pokud v systému nejsou písma Arial a Times New Roman, šablony nejdou spustit. Méně radikální možností je otevřít všechny šablony jednu po druhé a připsat ke všem názvům fontů CE.

Další podstatnou drobností jsou importní a exportní filtry. Pokud jde o formáty Windows, nebývá většinou co řešit. Podstatné jsou filtry DOSovské, konkrétně pro T602, WordPerfect a MS Word. Jediné, co funguje zcela uspokojivě, je univerzální komunikační jazyk všech Čechů ve vesmíru – Text602. Dialogové okno před načtením souboru nabídne několik voleb, včetně kódové stránky. Obdobné dialogové okno u prostého textu sice také nabízí řadu voleb, ale pokud jde o kódování, zná už jen ASCII nebo ANSI, které načte jako Latin 2 nebo 1250 EE (ANSI). Stejně zachází s ASCII ve všech DOSovských formátech, které jsem vyzkoušel – WordPerfectu 4.2, WordStaru 3.3 a Wordu 4.0 – 6.0. RFT naopak umí jen po windowsovsku ve 1250 EE.

Jako problematický se kupodivu ukázal WinWord 2.0, který se jednom případě nenačetl s odůvodněním: „Vnitřní chyba: chybné umístění souboru“. Co to znamená, nevím, protože seznam chybových hlášení v dokumentaci schází. Naprosto neřešitelným oříškem se ukázaly soubory AmiPro 3.0, které se mi nepodařilo načíst ani jednou (a to pro klid duše i z různých instalací Windows, včetně původních Eastern Europe) – program se zhroutil buď na modulu KERNEL386, nebo na knihovně LANGCZE.DLL. Nové formáty „šestek“ – WinWordu a WordPerfectu – PageMaker vůbec nezná; stejně tak i WinTextu602. Kasá se však naopak schopností načíst soubory Ventury (bez bližšího popisu v dokumentaci) – zkoušel jsem, zkoušel, ale marně. Možná se to týká Ventury 3.0.

Pokud jde o export, lze jej provést pouze u jednotlivých článků, nikoli u celé kapitoly. Z udávaných možností Prostý text, MS Word pro DOS 3.0 (?! – funguje jako 4.0 – 6.0), MS Write, RTF, WordPerfect 5.0, DCA/RFT a XyWrite pracují první dvě v Latin 2, druhé dvě v cp 1250, další dvě se mi česky nepodařilo načíst žádným způsobem a poslední jsem nezkoušel. Úhrnem vzato žádná katastrofa, ale taky žádná sláva. Překvapuje zejména důsledné prosazování kódové stránky 852, kterou v oblasti DTP nepoužívá u nás snad vůbec nikdo.

Výsledky činnosti rozdělovacího modulu vypadaly napohled vcelku uspokojivě, ale objektivní zhodnocení je v tomto případě bez skutečné praxe skoro nemožné. Mezi jinak správnými zásahy se totiž dalo najít například také rozdělení její-ž – a zůstává otázkou, jak často se algoritmus podobných nestvůrností dopouští.



Ovládání PageMakeru je celkově velmi nestandardní i co se týče klávesnicových zkratek – například již zmíněná pevná mezera se negeneruje, jak by se dalo očekávat, nějakou kombinací Shift/Alt/Ctrl plus mezerník, ale Ctrl+Shift+H. Ještě úděsnější je listování v dokumentu, které se v rozporu s nápisy na klávesách PageDown a PageUp provádí pomocí F11 a F12. Už v souvislosti s Venturou jsem tuším konstatoval, že lepší špatná norma než žádná; ani PageMaker se usancemi Windows nijak zvlášť nezdržuje. Rovněž použití pravého ucha myši ke zvětšování a zmenšování pohledu působí už poněkud obstarožně. Velmi překvapivá je pak v dnešní době skutečnost, že Help není kontextový – v žádném z dialogových oken nenajdete tlačítko Nápověda a klávesu F1 můžete třeba umačkat, stejně se nic nedozvíte.

Abych ale pořád jen nepomlouval – na programu je také spousta hezkých věcí. Kromě toho, že umí všechno to, co údajně umět má (viz propagační letáky Aldusu), lze zde rovněž nalézt mnohé inspirující momenty. Tak kupříkladu způsob, jakým provádí implicitní nastavení parametrů, je až geniálně primitivní. Díky tomu mi trvalo skoro půl dne, než jsem na to přišel. Marné pátrání po příslušné kapitole v dokumentaci a po iniciačních či konfiguračních souborech ve všech možných adresářích bylo nakonec korunováno úspěchem, když jsem někde padl na příslušnou větičku. Kdepak kapitola o konfiguraci! Vše probíhá prostě tak, že PageMaker na rozdíl od většiny ostatních programů pro Windows neznepřístupňuje jednotlivé položky v menu, pokud není otevřen soubor. Nikoli – to, co v těchto položkách nastavíte, není-li otevřen žádný soubor, je implicitní nastavení.

Tradičně silnou stránkou programu je funkce kreslení čar a šrafování objektů; nabízené možnosti musí dokonale uspokojit každého lampasáka, takže nasazení PageMakeru v armádě lze ministru Baudyšovi jen doporučit. Jinak se ovšem nehodlám rozplývat nad tím, že program na lámání stránek skutečně láme stránky. Čistě teoreticky by úplně nejstručnější recenze softwaru (a rád bych, abych ji někdy mohl napsat) mohla znít: „Žádné výhrady.“ Ani k PageMakeru už nemám žádné další výhrady, ale připouštím, že to může být způsobeno příliš krátkým a omezeným používáním programu. Každopádně ale programový balík sestává ještě z několika dalších drobností, které nelze jen tak opomenout.



EDITOR TABULEK

Na rozdíl od Ventury, u níž je integrovaná práce s tabulkami čelnou, ba dnes už takřka jedinou předností, sáhl Aldus k méně osvícenému postupu – přihodil k programu externí editor tabulek. Sám o sobě umí všechno, co by od něj našinec očekával, avšak co neumí, je OLE2. Díky tomu je nutné vygenerovanou tabulku natáhnout do PageMakeru jako grafiku a případné změny vždy znovu uložit a občerstvit spojení. Po pravdě řečeno však stejně dobře mohou posloužit i tabulky z Excelu. Vložení jako Metafile je sice rovněž možné, ale tabulka se pak nedá editovat vůbec. Faktickému významu editoru tabulek odpovídá, že v dokumentaci je mu věnován přesně jeden odstavec.



ADDITIONS

Poslední součástí PageMakeru je dvacítka rozličných Rozšíření. Pro ty, kdo nevědí, co si pod tímto pojmem představit – jde vlastně o jakási velmi složitá makra, která se vyznačují tím, že nejsou uživatelsky přístupná. Mnohé z nich jsou přitom zcela zásadní pro fungování programu. Úhrnem vzato jsou Additions geniálním způsobem, jak tahat další peníze z kapsy uživatele, který si program zakoupil v dobré víře, že je kompletní (v tomto směru zvláště vyniká QuarkXPress).

Jedním z Rozšíření je Spustit skript. Skript je v newspeaku Aldusu zcela regulérní makro, které si můžete napsat sami, jste-li registrovanými uživateli, neboť jen tak můžete obdržet příručku PageMaker 5.0 Script Language Guide. Ukázkových scriptů bylo počeštěno devět. Jinak můžete pouze a výhradně pomocí Additions provádět tak zásadní věci, jako je vytváření iniciál, otevření šablony, stránkový rozklad, či definice průběžných záhlaví a pat. Pokoušel jsem se zjistit, zda neexistuje nějaké Rozšíření na pružné mezery, ale technické podpory jsem se během tří dnů před uzávěrkou nedovolal. Většinou byla na obědě.



TAKŽE

K čemu byste si měli kupovat takový PageMaker? Po pravdě řečeno – jedinou jeho zásadní výhodou oproti Quarku je cena, inteligentně stanovená s přihlédnutím k našim daňovým předpisům tak, aby bylo možno dát si jej ještě hraničně do nákladů (pokud to nevíte, tak v případě softwaru je limit pro to, čemu se dříve říkalo DKP, nikoli 10, ale 20 tisíc korun). Jest pravdou, že odepisovat po čtyři roky takový Quark, jehož morální životnost může být za zvláště neblahé shody okolností pár měsíců, je opravdu hodně velká otrava.

PageMaker tak vhodně vyplňuje cenovou propast zející mezi dumpingovou Corel Venturou a hnusně předraženým Quarkem (mimochodem za více než 40 000 Kč je tento devítisetdolarový program jednou z nejdražších možností, jak zakoupit americkou valutu). Pokud chcete dělat barevné publikace s alespoň trochu divočejším tvůrčím rozmachem, s Venturou 4.2 si toho moc neužijete. Na druhé straně Corel nepochybně dělá, co se dá, takže verze 5.0 může být pěkně ostrou ranou Aldusu pod pás, zejména jestli se Kanaďané přidrží svých dosavadních cenových relací. Na kolbiště navíc nastupuje jako velká neznámá Calamus pro Windows NT, který by měl být co nevidět hotov i v češtině. Jako jedno každé z dosavadních „velkých“ DTP má i on spoustu unikátních vlastností, o nichž se ostatním ani nezdá. Za nějakých cca 30 000 Kč ovšem také nepůjde zařadit do výdajů, takže alespoň tuto výhodu si PageMaker udrží.

I přes výše uvedené výhrady jde koneckonců o velmi slušný program. Není vhodný na sázení knih (ale na to v době WinWordu a WordPerfectu 6.0 už v podstatě žádné DTP nepotřebujete), na barevný leták či méně exkluzivní periodikum by však mohl přesně vyhovovat, zejména pokud se v grafické úpravě přidržíte módního zarovnávání doleva nebo ještě módněji rezignujete na staromilské představy o typografických normách. Pro anglicky nespeakující uživatele půjde rozhodně o DTP volby, protože takto pojatou lokalizaci průvodní dokumentace, pokud vím, nechystá nikdo jiný (ke Quarku je snad nějaký stostránkový polosamizdat; k Ventuře produkuje DTP Studio tradičně příručky ještě gracilnější). Takže nakonec – proč ne zrovna PageMaker?

---

Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU