Nova je baví
Komentář: Už ani nevím, proč to vlastně nevyšlo, nicméně k Nově jsem se ještě vrátil v Odjinudu – je to halt vděčné téma, jako ostatně každá megablbost.
Dopsáno 28. 2. 1994
Sotva jsem byl úspornými opatřeními v deníku, ve kterém pracuje můj otec, odstřihnut od pravidelného přísunu Špíglu a Rudého práva, začala vysílat a je bavit stanice Nova. Takže chci-li nyní blíti, nepotřebuji už fialové stránky – stačí zapnout Vox populi, a nausea se dostaví v tu chvíli.
Pokud by měl tento Vox populi být také vox dei, pak jsem zarputilým ateistou. Na druhé straně by se asi člověk neměl nechat vyvést z míry přehlídkou oligofreniků, prepubescentů, kverulantů a psychotiků, kteří v tomto skvělém pořadu defilují; onehdy na Nově také kdosi povídal, že tu desetikorunu za budku budečku v Krone jich denně vysolí ne více, jak třicet, což je koneckonců z deseti milionů ještě celkem uspokojivý poměr.
Méně uspokojivé však je, že tento subhumanoidní exibicionismus dramaturgie Novy bezesporu pokládá za skvělý nápad, a oblažuje jím své diváky dvakrát denně. Co je pak ještě méně uspokojivé, že diváci to nejspíš akceptují.
Samozřejmě – každá televize na světě (a dvojnásob každá komerční televize) je zaměřena především na idioty. Nemám přitom na mysli nevábné tvary Gaussova rozdělení intelektu populace – používám slova idiot z nedostatku vhodnějších výrazových prostředků nikoli v jeho psychiatrickém, ale v hovorovém smyslu. Zatímco medicínsky je idiocie nejtěžší možnou formou slabomyslnosti s IQ pod 40, v hovorovém jazyce nabylo toto slovo specifického a nezaměnitelného významu a může jím být klidně a právem označen i člověk, jehož IQ je nad hranicí geniality (zejména je pak použití slova idiot na místě u členů hádankářského spolku, přezdívaného někdy též Čmýra, kteří si z výsledků inteligenčních testů udělali lék na své pocity méněcennosti; v této souvislosti je snad vhodné připomenout, že Hermann Göring měl IQ 138).
Snoubení televize s idioty není dáno statisticky, ale empiricky, a vyplývá ze způsobu financování tohoto média. Televizní reklama, není-li vysloveně zaměřena na podprahovou implantaci firemního loga do mozku (proti čemuž není ochrany), používá obvykle přesvědčovacích metod, které dokáží přesvědčit jedině idioty. Sledujete-li desetiminutové křepčení dvou umaštěnců kolem napařovací žehličky či čistící pasty, jen nevěřícně kroutíte hlavou – přesto se musí najít dost idiotů, kteří si tyto předražené šmejdy objednají, jinak by firma neměla reklamu z čeho platit.
Tomu pochopitelně musí být přizpůsobena i programová skladba, takže by vskutku bylo bláhové pohoršovat se nad tím, že v programu jsou samé blbosti. Pokud se náhodou někdo pokusí tento bludný kruh prorazit, dopadne to obvykle tak, že idioti instinktivně přepnou na jiný program (mizivý divácký ohlas Twin Peaks – patrně jediného inteligentního seriálu, jaký kdy byl natočen – je toho skvělým dokladem). V lepším případě se najde nějaký idiot, kterého nutnost stisknout tlačítko rozhořčí natolik, že okolo toho rozpoutá skandál, čím nevědomky přispěje ke kulturní osvětě; kdyby dnes zopakovali Poslední pokušení Krista, zajisté by se na něj dívali i ti, které by to předtím ve snu nenapadlo.
Nicméně během měsíce provozu se Nově podařilo odvysílat i jeden film, který jsem si už dlouho přál vidět (Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a milovat bombu), což je rozhodně vyšší průměr, než jaký poskytovala ČT, takže bych neměl být nevděčný, i když se obávám, že něco podobného se hned tak nezopakuje a že i nadále zůstanu věrný úplně jiné obrazovce.
A tak navrhuji pro čtenáře tohoto listu nový reklamní slogan: Počítač vás baví. Kdy nic jiného, tak alespoň amatérsky nestříhá do programů reklamy.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU