Walbaum Text






Nyní též nově ve verzi OpenType!!!

Najednou musí být všechno rozumné, vážné; i drobné detaily patek jsou pravoúhlé, podřízené „ideji“. Komposice knihy se přibližuje architektuře, všude je plno prázdného místa, odlévání písem i kanónů spěje k dokonalosti. Z nedostatku emocí se vyvinul zoufalý romantismus, který se v knižní typografii vůbec neprojevil, jako by dělba práce v umění předznamenala průmyslovou revoluci. V téže chvíli, na začátku 19. století, kdy Caspar David Friedrich maluje zasněžené hroby s rozeklanými pahýly stromů, Justus Erich Walbaum klidně sedí ve své dílně ve Výmaru a formuje německou větev klasicistní typografie. Vedle Didota a Bodoniho stojí Walbaum tak trochu na okraji slávy, jeho písmo je v klasicistních intencích i trochu „nečisté“, ale právě proto je mnohem čitelnější, měkčí a lidštější, než kdyby jen slepě mířilo k ideálu.

Podobně jako učitel krasopisu, úpravce náhrobků a lakýrník Baskerville, přišel i Justus Erich Walbaum k typografii z jiného, tentokrát mnohem vzdálenějšího oboru. Narodil se roku 1768 jako syn faráře a v mládí se vyučil cukrářem. Od rytí cukrářských forem byl jen malý krůček k řezání písmových raznic a písmolijeckého nářadí. To renesanční grafici byli jinačí chlapíci – začínali gravírováním zbraní! Walbaumovo jméno se však neobjevuje v žádné tiráži, protože sám pravděpodobně knihy netiskl. Stejnými typy v té době tiskne třeba Unger či Prillwitz. Možná posledním pěkným Walbaumem je vytištěn Bertholdův vzorník z roku 1923, kde je i ukázka textu ve velikosti 12 bodů, ze které čerpá naše transkripce.
Na rozdíl od přísně racionálního Didota nebo elegantního Bodoniho nemá Walbaum na první pohled takové rysy, které by mu daly nějaký stručný přívlastek. Rozhodně však jde o vynikající dílo, bez nejmenší stopy po pišingrech či kremrolích. Výraz písma je robustní, jakoby kořeněný vůní hnoje saských krav někde u Výmaru, kde měl autor v letech 1803–39 písmolijeckou dílnu. Typické jsou: pevná kostra kresby podpořená čtvercovým schematem některých liter, odvážné trojúhelníkové serify S, s, C, G, bručounsky nakročené K, R a poněkud konservativní kursiva. Zvlášť nešťastně na tu dobu byly řešeny kursivní číslice, které slepě přejímá v roce 1919 firma Berthold spolu s ostatními nedostatky.

Náš Walbaum Textový má střední výšku minusek klasicistně přiměřenou v reakci na barokní experimenty s proporcemi. Spodní dotažnice je relativně dlouhá, horní lícuje s versálkami. U kursiv jsou minusky nakloněny o nepatrný stupeň více než versálky: to je typický jev většiny historických písem a za ty stovky let jsme tomu již přivykli. Mírné nepravidelnosti a měkké detaily byly ponechány pro příjemné čtení. Již zmíněné číslice kursiv jsou úplně přepracovány k zachování dobově uceleného rázu písmové rodiny. Všechny řezy vyváženy pro malé stupně pod 12 bodů. S Walbaumem jsem byl rychle hotov díky jeho velmi úsporné kresbě; hrubá digitalisace osmi řezů trvala přesně od 2. do 23. dubna 2002.
Tuto „fortelnou chlebovku“ lze použít na všechny druhy beletrie, zejména pak na německé romantické novely z venkovského prostředí.






Úvodní strana POČÍTAČOVÉ TYPOGRAFIE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU