John Sans





Na přání jednoho typofila z Albionu, který si stýskal po větší příbuznosti s Baskervillem, pracuji ještě na ozdobnější verzi textové italiky k Johnu Sans.


Myšlenka úplně nového grotesku je určitě bláznivá – je jich už na světě plno a nic krásnějšího než původní Gill jednoduše není. Bezserifovou kapitolu typografie dnes uzavírají stovky technicky dokonalých syntaxovských a frutigerovských epigonů, které jsou však většinou na bázi chladné din-estetiky. Jediná možnost je jít si pro inspiraci hodně daleko...
Grotesk neskýtá takovou rozmanitost jako písmo serifové, je fádní a brzy unaví oko. Z té příčiny se knihy bezpatkovými písmy nesází. Grotesk je však vždy vítán pro různé stupně vyznačení, pro záhlaví, marginálie, popisky, rejstříky, zkrátka každý servisní doprovod knihy včetně titulků. Často se vyskytne i text, kdy různým typem písma chceme odlišit hovořící nebo píšící osoby. Podmínkou je, aby takový grotesk dokonale ladil s proporcemi, tmavostí a hlavně s výrazem základního, patkového písma. V typografii ne-literární oceňujeme u bezpatkových písem jejich hlasitost v nápisech a úspornost v sazbě. John Sans má být skromným služebníkem i originálním tlampačem, chce obývat knihovny vzdělanců i křičet z billboardů.
Před rokem jsme ukončili transkripci písem Johna Baskervilla, jehož odkaz máme ještě v čerstvé paměti. Baskerville chytře začlenil určité stavebné prvky do kresby jednotlivých písmen. Především je to střídání měkkých zakončení tahů s ostrými, jejichž četnost a rytmus v textu působí vyváženě. Ukotvení liter v ploše je různé a dojem při čtení není pak jednotvárný. Tyto triky jsme se snažili použít i při tvorbě bezpatkového písma. Jenomže pokud bychom chtěli věrně sledovat „barokní grotesk“, musela by se opakovat veškerá zdobnost originálu, což by vedlo k parodii. Naopak, pro pouhý kontrast s měkkým Baskervillem stačí vybrat jakýkoli cizí tvrdý grotesk a nezdržovat se návrhem nového. Mezi oběma krajnostmi jsme zvolili cestu začínající stavbou téměř monolineární kostry, na niž jsme opatrně umisťovali baskervillovské prvky. Po mnohých textových zkouškách jsme však museli některé kudrlinky zase odstranit. Vše přebytečné a zdobné odporuje podstatě grotesku. Monolinearitu je možné porušit tam, kde by každá důslednost byla na obtíž. Jemné odstiňování a změkčování je ku prospěchu čitelnosti i estetice. Zvýrazněné zářezy všech úžlabí tvoří ve velkých stupních charakteristický rys tohoto písma, zejména v tučných řezech. Přesnou interpolací jsme docílili souměřitelné tmavosti řezů Text, Medium a Bold s jejich patkovými protějšky. Řezy White a Xblack přesahují již rámec knižní úpravy a hodí se do reklamy i časopisu.
Původní koncept kursivy věrně kopírující Baskervillovo tvarosloví zůstal slepou uličkou. Tento řez by omezoval samostatné použití grotesku. S modelací nové kursivy jsme proto začali až po dopracování stojatých řezů. S Baskervillem má společný úhel naklonění, některé ozvuky detailů (K, k), a změkčené šikmé tahy minusek. Složitější jsou znaky & a @, u nichž je brán zřetel na kresebné odlišení stojaté, nakloněné a kapitálkové formy. Jednobříškové malé g a nepřítomnost spodního přetahu minusky f prospívá otevřenému a jednoduchému výrazu kresby.
Účel sladění bezpatkových rodin s patkovými sleduje i vřazení skákavých číslic do základních řezů a naopak versálkových do kapitálkových. Skákavé číslice se v textu lépe spojují s minuskami.
Pokud John Sans vypadá podobně jako mnohá jiná moderní písma, je to také dobře. Latinkovém písmu jakožto nástroji dorozumívání rozhodně neškodí, když různí typografové na různých místech světa dojdou různými cestami k podobnému výsledku.













Úvodní strana POČÍTAČOVÉ TYPOGRAFIE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU