Science, tentokrát bez fantasy
V novém, v pořadí již pátém svazku dobrodružství Roda Gallowglasse, čaroděje-agenta, provedl Christopher Stasheff podivný obrat. Jakoby se mu už znelíbila planeta Gramarye a její politické problémy, což ostatně potvrzují i další chystané svazky – osmý se má dějově vrátit před první, a devátý dokonce pojedná o minulosti čarodějova počítačového koně Fesse. Je to s podivem, protože ačkoli Gramarye není tak dobře vymyšlená, jako Zeměplocha, přece nabízí téměř neomezený prostor pro rozvíjení jakékoli „mečomágo“ imaginace.
Jinak řečeno – skalní fanové by měli zastříhat ušima, protože Čaroděj putující je tentokrát prakticky čisté sci-fi. Rod s manželkou Gwen (výjimečně bez Fesse!) jsou hned na začátku příběhu uneseni v čase a prostoru na zapomenutou vězeňskou planetu v éře galaktické nadvlády totalitní Proletářské asociace států Terry. Odtud se jim po řadě vcelku svěžích příhod podaří uniknout na rekreační planetu Otranto. Zde však jako by si autor náhle uvědomil, že je placen za písmenka, takže po řadě nudných dialogů je ubohý čtenář doražen více než dvacetistránkovým „snem“, který doporučuji rovnou přeskočit – souvislost s dalším dějem tato vycpávka beztak prakticky nemá. Třetí část, v níž se cestovatelé konečně šťastně dostanou na Zemi – Terru, je už opět poměrně svižná a nabízí mimo jiné zajímavý doklad toho, jak Asimovovy vize ocelových jeskyní přinejmenším podvědomě poznamenaly naše představy o budoucnosti; atmosféra Staseffovy totalitní Terry k nim má velmi blízko. Poté, co se v ústředí PASTi hrdinové zmocní stroje času, autor na čtenáře konečně vybalí, o čem to celé je (a bude) – tedy na toho čtenáře, který nedokázal pochopit dosti zřejmé náznaky v předchozích čtyřech dílech. Jakýsi šéfíček demokratické společnosti pro cestování časem konečně polopatě všem objasní světlé zítřky svobodné, harmonické, telepato-telekinetické budoucnosti, která vzejde právě z Gramarye zásluhou Gallowglasse a jeho dítek, k nimž se v závěru čaroděj s chotí šťastně nahrátí; o tom, co ti andílkové mezitím dělali, pojednává další svazek.
Na tomto veskrze řemeslném dílku lze ocenit, že se, narozdíl od předchozího svazku Čaroděj rozzuřený, alespoň nešťourá v autorových niterných problémech (jako je přílišná prchlivost) a uchovává si žánrovou čistotu. Pro náročnějšího čtenáře však právě to může být naopak nejhorší rekomendací.
(Christopher Stasheff: Čaroděj putující. Přeložil Petr Caha. Obálka Zdeňka Boušková. Frenštát p. R., POLARIS 1996. 296 s. 93 Kč)
hodnocení: ***
Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU