Starman Heinlein se vrací



      Už se zdálo, že nekonečné eddingsovštiny budou znamenat END klasiků, že se v nich AND Classic utopí jednou provždy, a ani Harrisonův Galaktický Bill nebudil dojem, že by nakladatelství hodlalo ještě kdy vydat něco pod pět svazků. Radujte se – zázraky se dějí. A nedosti na tom, že Classic přinesl zase jednou opravdu klasiku – nastajaščevo Heinleina z roku 1958, ale rovnou vyhrožuje, že vydá ještě dalších devět románů a povídkových sbírek z Velmistrových lepších let. A shání na to překladatele.
      Jak je přeložen Starman Jones, nemohu zcela kriticky hodnotit, neboť jsem román shltal tak rychle, že mi podobné podružnosti prostě ani nepřišly na mysl. Nicméně nijak zvlášť hrůzostrašné to asi nebude – to by mi snad přece jen neuniklo. O překladatelově inteligenci koneckonců svědčí už fakt, že se ani nepokusil překládat název, což s ohledem na kontext prostě skutečně nešlo (alespoň pokud bychom neuvažovali o děsivé eventualitě doslovné transkripce: Hvězdný muž Jones).
      Román samotný je vskutku klasický Heinlein v nejlepší formě. Zápletka je jako obvykle natolik sofistikovaná, že nemá smysl snažit se ji exponovat na těch několika řádcích vyhrazených této recenzi. Potěšení z četby pochopitelně vyžaduje, že se nebudete pohoršovat nad době vzniku poplatnými detaily, jako je představa astrogátora vypočítávajícího meziprostorový skok s pomocí tabulek a logaritmického pravítka, a že překousnete autorovo občasné moralizování. Za to se vám dostane přijatelného happy endu, ve kterém zase není úplně všechno tak úplně hollywoodsky šťastné, ale zůstává v něm prostor pro naději i pro budoucnost – arci striktně individualistickou a seflmademanskou; co jiného také můžete od Velmistra čekat, že?! A koneckonců z optimistických alternativ se právě tahle zdá být pořád ještě nejpřijatelnější.
      Dveře do léta to sice nejsou, ale takovou věc nedokáže ani Heinlein napsat dvakrát za život. Je to méně vyčichlé než Cizinec v cizí zemi, méně militantní než Hvězdná pěchota; zkrátka právě takové, aby to potěšilo každého scifistu, pro kterého sci-fi nezačíná zrovna cyber-punkem.
      Pokud jde o technické provedení knihy snad jen tolik – standardně mizernou sazbu už ani nemá smysl komentovat, ale červené pozlátko na obálce opravdu ano: pokud z něj po jednom přečtení knihy zbyde sotva polovina, pak je opravdu cosi shnilého v tiskárnách Vimperk. Pro příště by bylo lepší buď ho tam vůbec nedávat, nebo alespoň poté nechat obálku přelakovat či olaminovat – tu baťovskou korunu navíc bychom si za to jistě rádi připlatili.
(Robert A. Heinlein: Starman Jones. Přeložil Tomáš Kokoška. Kresba na obálce Christopher C. F. Foss. Praha, AND CLASSIC 1996. 240 s. 89 Kč.)
hodnocení: *****




Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU