S alergií na legraci
Obvykle štastná ruka Polarisu tentokrát sáhla trochu vedle. Neobyčejný úspěch humorných fantasy u českých čtenářů bezpochyby svádí k tomu vydat vše, co je ve světové produkci z toho žánru k dispozici, nicméně novými cykly Craig Shaw Gardnera Ebenezum a Wuntwor nebude naše překladové písemnictví patrně obohaceno o nic, co by nemohlo docela klidně oželet – alespoň pokud můžeme soudit podle prvního svazku S alergií na magii.
Knize nechybí žádná z obvyklých propriet – čarodějové, draci ani trolové. Tyto propriety fungují v očekávaných situacích očekávaným způsobem – překvapení či neobvyklých nápadů se rozhodně nedočkáte. Čaroděj Ebenezum dostane hned v první kapitole alergickou rýmu, jejímž startovacím mechanismem je přítomnost jakékoli magie, což jej přirozeně poněkud vyřadí z provozu. Vydá se tedy se svým učněm do města Vušty vyhledat pomoc u některého z kolegů a cestou zažívají rozličná nebezpečenství. Pokud vám to snad připomíná základní zápletku z Asprinovy Mýtické série, nebude to rozhodně poslední věc na této knize, která vám cosi připomene. Naopak – nenajdete v ní skoro nic, co jste už dříve někde nečetli.
Budiž – čtenáři literárního braku koneckonců rádi konzumují pořád to samé dokola (což třeba slavnější jmenovec autora s alergií na magii svým stále stejným Perry Masonem dokládá více než názorně). Podstatnější závadou Gardnerovy humorné fantasy je ovšem to, že není zrovna dvakrát legrační. Samotné peripetie sice nepostrádají humornou strunu, chybí jim však typicky anglosaská jazyková komika wodehousovského ražení, kterou takový Pratchett dokáže své romány doslova prošpikovat bezmála v každičkém odstavci. Nepamatuji se, že bych se během četby hlasitěji zasmál, kromě prvního setkání s troly útočícími s pokřikem „Mlask! Mlask!“ a prchajícími s voláním „Nemlask! Nemlask!“ (ostatně i autor sám tento vtip pokládal za tak zdařilý, že ho pro jistotu ještě několikrát zopakoval).
Celkový tembr humoru vyhoví spíše příznivcům Šimka s Krampolem než někdejším fanouškům Vodňanského a Skoumala; ne, tak strašné to ještě není, nicméně Gardnerovy legrácky jsou rozhodně podstatně primitivnější než Pratchettovy intelektuálské hříčky či Morressyho pohádkový lyrismus. Pro představu – pointou druhé kapitoly je, že po konzumaci dračího léku je nebohý Ebenezum stižen „Neebekenzerovým syndromem všeobecné plynatosti“ a místo vyléčení proprdí a prokrká celou noc. Nic proti tomu, pokud se švanda takového druhu umí, jenže to opravdu není doména Anglosasů – tyhle věci dokážou dělat ještě tak Francouzi, Italové – nebo i Češi; ale i těm všem se podaří být vtipní tak v jednom případě ze sta. Gardner je v tomto ohledu patrně zcela bez šance.
Vzhledem k tradičně roztomilé Kirbyho obálce nemusí mít nakladatel strach, že knihu neprodá, a čtenář nakonec asi také neodolá, aby si neopatřil další díly, neboť bude přece jen zvědav, jaké že budou ty „tisíce zakázaných rozkoší“, které má slibovat kýžená Vušta. Nic to však nemění na faktu, že ze všech humorných fantasy, které u nás doposud vyšly, je Gardnerův opus zatím jednoznačně nejmizernější. Pokud však bude obliba žánru ještě nějaký ten pátek trvat, netřeba mít obavy, že by si toto prvenství udržel dlouho.
(Craig Shaw Gardner: S alergií na magii. I. kniha trilogie Ebenezum. Přeložil Petr Caha. Obálka Josh Kirby. Polaris, Frenštát pod Radhoštěm, 1996. 264 s. 86 Kč)
hodnocení: **
Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU