Conan absentující
Nejnovější conanovský sborníček sestává z ještě nepříliš převařeného čaje, připraveného s obřadností hodnou klasika č. 2 – Sprague de Campa, u dvou šálků dokonce s použitím původního Howardova nálevu. De Camp je výhradním autorem úvodu Conanovská sága i závěrečné studie Hyborská jména, která upoutá zejména čtenáře se zájmem o etymologii.
Vlastní obsah čajové konvice tvoří tři povídky. Úvodní Město Lebek je dílem tradičního tandemu Carter – de Camp a je také nejtradičnější conanovštinkou v celém sborníku, nepostrádající žádnou z obvyklých propriet originálu. Zato zbylé dva příspěvky, v nichž de Camp použil námětů z Howardovy pozůstalosti, představují v rámci conanovského cyklu materiál značně netradiční. Nejčtivější a nejrozsáhlejší z celé knihy je Tranicův poklad. v příběhu, vystavěném s překvapivým nedostatkem polopatismu, se Conan na začátku doslova jen mihne, aby se objevil ve druhé polovině způsobem, připomínajícím spíše Nobodyho než velkého Cimmeřana, nicméně ani v tomto případě nakonec nepřijdou příznivci meče a magie zkrátka. Pozoruhodná je ovšem poslední povídka Vlci na hranicích, a to především proto, že v ní Conan nevystupuje vůbec! Jen tu a tam se o něm některý z protagonistů mezi řečí zmíní. Ojedinělá je rovněž použitá „ich forma“ – příběh vypráví jakýsi chrabrý bojovník Gault. Jinak běžná rutina – proč právě tahle povídka byla vybrána jako titulní, ví snad jen vydavatel.
Podivná je i forma knihy, kterou Egon Čierny opět vydává za „magazín“. Lze jistě pochopit, že Čierneho už nebaví tisknout pomíjivé časopisy. Nicméně řešit to tak, že tatáž kniha ve zcela indentické úpravě je jednou svazkem „knižní řady Poutník“ (jde-li o román) a jednou „magazínem“ jen proto, že šlo náhodou o povídkový výbor, mi připadne poněkud schizoidní. Magazín je poměrně přesně definovanou formou publikace, přičemž přes ujištění redakce Poutníka v úvodním provolání ke čtenářům („jsme magazín s různorodým obsahem, a takoví i zůstaneme“) ani jedno z dosavadních tří „čísel“ magazínem v žádném případě ani zdálky nebylo. Je to jistě jen sémantická záležitost, nicméně rozhodne-li se Čierny své knihy nazývat třeba knedlík, nebudou proto ještě vhodnou přílohou k vepřovému. Jako poslední velmistr někdejší mišmašistické organizace pak musím velmi důrazně protestovat vůči ohrazení se redakce Poutníka proti recenzi, v níž Vlado Ríša nazval „magazín“ Poutník č. 9 mišmašem, což implicite předpokládá, že výraz mišmaš je pejorativní; není!
(De Camp, Carter, Howard: Conan – Vlci za hranicí; magazín Poutník č. 10. Přeložil Jan Kantůrek. Obálka Luis Royo a Martin Hlaváč. Praha, United Fants a KJV 1995, 288 s. 69 Kč)
hodnocení: ***
Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU