Uriah Heep
Země původu: UK
Obsazení:
Mick Box (gt, voc) A B C D E F G H I J K L
David Byron (voc) A B C D E F G
Ken Hensley (keyb, gt, voc)A B C D E F G H I
Alex Napier (drums) A
Paul Newton (bs, voc) A B C D
Nigel Olsson (drums) B
Keith Baker (drums) C
Ian Clarke (drums) D
Mark Clarke (bs, voc) E
Lee Kerslake (drums, voc) E F G H J K L
Gary Thain (bs, voc) F
John Wetton (bs, voc) G
John Lawton (voc) H
Trevor Bolder (bs) H I K L
John Sloman (voc, piano, perc) I
Chris Slade (drums, perc) I
Peter Goalby (voc) J K
Bob Daisley (bs, voc) J
John Sinclair (keyb) J K
Phil Lanzon (keyb, voc) L
Bernie Shaw (voc) L
DISKOGRAFIE
Oficiální albová diskografie
1. Very ‘eavy ... Very ‘umble (LP Vertigo 6360006, 1970; CD remix Essential/Castle ESMCD 316, 1996 + 3 bonusy) B
(Gypsy / Walking In Your Shadow / Come Away Melinda / Lucy Blues // Dreammare / Real Turned On / I’ll Keep On Trying / Wake Up (Set Your Sights) + CD‘96 bonusy: Gypsy - single edit / Born In A Trunk - alternate version / Come Away Melinda - alternate version)
2. Salisbury (LP Vertigo 6360028, 1971; CD remix Essential/Castle ESMCD 317, 1996 + 2 bonusy) C
(Bird Of Prey / The Park / Time To Live / Lady In Black // High Priestess / Salisbury + CD ‘96 bonusy: High Priestess (single edit) / Simon The Bullet Freak)
3. Look At Yourself (LP Bronze ILPS 9169, 1971; CD remix Essential/Castle ESMCD 318, 1996 + 2 bonusy) D
(Look At Yourself / I Wanna Be Free / July Morning // Tears In My Eyes - Shadows Of Grief / What Should Be Done / Love Machine + CD ‘96 bonusy: What’s Within My Heart / Look At Yourself - single edit)
4. Demons And Wizards (LP Bronze ILPS 9193, 1972; CD remix Essential/Castle ESMCD 319, 1996 + 3 bonusy) F
(The Wizard / Traveller In Time / Easy Livin’ / Poet’s Justice / Circle Of Hands // Rainbow Demon / All My Life / Paradise / The Spell + CD ‘96 bonusy: Why / Why - extended version / Home Again To You)
5. The Magician’s Birthday (LP Bronze ILPS 9213, 1972; CD remix Essential/Castle ESMCD 339, 1996 + 2 bonusy) F
(Sunrise / Spider Woman / Blind Eye / Echoes In The Dark / Rain // Sweet Lorraine / Tales / The Magician’s Birthday + CD ‘96 bonusy: Silver White Man - instrumental / Crystal Ball)
6. Uriah Heep Live (2LP Bronze ISLD 1, 1993; CD remix Essential/Castle ESMCD 320, 1996) E
(Sunrise / Sweet Lorraine / Traveller InTime / Easy Livin’ // July Morning / Tears In My Eyes // Gypsy // Circle Of Hands / Look At Yourself / The Magician’s Birthday / Love Machine / Rock ‘N’ Roll Medley)
7. Sweet Freedom (LP Bronze ILPS 9245, 1973; CD remix Essential/Castle ESMCD 338, 1996 + 3 bonusy) F
(Dreamer / Stealin’ / One Day / Sweet Freedom // If I Had The Time / Seven Stars / Circus / Pilgrim + CD ‘96 bonusy: Stealin’ - single edit / Sunshine / Seven Stars - long version)
8. Wonderworld (LP Bronze ILPS 9280, 1974; CD remix Essential/Castle ESMCD 380, 1996 + 4 bonusy) F
(Wonderworld / Suicidal Man / The Shadows And The Wind / So Tired / The Easy Road // Something Or Nothing / I Won’t Mind / We Got We / Dreams + CD ‘96 bonusy: What Can I Do / Dreams - long version / Something Or Nothing - live / The Easy Road - live)
9. Return To Fantasy (LP Bronze ILPS 9335, 1975; CD remix Essential/Castle ESMCD 381, 1996 + 4 bonusy) E
(Return To Fantasy / Shady Lady / Devil’s Daughter / Beautiful Dream // Prima Donna / Your Turn To Remember / Showdown / Why Did You Go / A Year Or A Day + CD ‘96 bonusy: Shout It Out / The Time Will Come / Beutiful Dream - demo / Return To Fantasy - single edit)
10. High And Mighty (LP Bronze ILPS 9384, 1976; CD remix Essential/Castle ESMCD 4688, 1997 + 2 bonusy) G
(One Way Or Another / Weep In Silence / Misty Eyes / Midnight // Can’t Keep A Good Band Down / Footprints In The Snow / Woman Of The World / Can’t Stop Singing / Make A Little Love / Confession + CD ‘97 bonusy: The Name Of The Game / Sundown)
11. Firefly (LP Bronze ILPS 9483, 1977; CD remix Essential/Castle ESMCD 559, 1997 + 4 bonusy) H
(The Hanging Tree / Been Away Too Long / Who Needs Me / Wise Man // Do You Know / Rollin’ On / Sympathy / Firefly + CD ‘97 bonusy: Crime Of Passion / Do You Know - alt. version / A Far Better Way - alt.version / Wise Man - TV backing track)
12. Innocent Victim (LP Bronze BRON 504, 1977; CD remix Essential/Castle ESMCD 560, 1997 + 2 bonusy) H
(Keep On Ridin’ / Flying High / Roller / Free ‘N’ Easy / Illusion // Free Me / Cheat ‘N’ Lie / The Dance / Choices + CD ‘97 bonusy: Illusion & Masquerade - full unedited version / The River(
13. Fallen Angel (LP Bronze BRNA 512, 1978; CD remix Essential/Castle ESMCD 561, 1997 + 4 bonusy) H
(Woman Of The Night / Fallin’ In Love / One More Night (Last Farewell) / Put Your Lovin’ In Me / Come Back To Me // Whad’ Ya Say / Save It / Love Or Nothing / I’m Alive / Fallen Angel + CD ‘97 bonusy: Cheater / Gimme Love (Struttin’) / A Right To Live / Been Hurt - vocals John Lawton)
14. Conquest (LP Bronze BRON 524, 1980; CD remix Essential/Castle ESMCD 570, 1997 + 5 bonusů) I
(No Return / Imagination / Feelings / Fools // Carry On / Won’t Have To Wait Too Long / Out On The Street / It Ain’t Easy + CD ‘97 bonusy: Been Hurt / Love Stealer / Think It Over / My Joanna Needs Tuning - Inside Out / Lying)
15. Abominog (LP Bronze BRON 538, 1982; CD remix Essential/Castle ESMCD 571,1997 + 4 bonusy) J
(Too Scared To Run / Chasin Shadows / On The Rebound / Hot Night In A Cold Town / Running All Night - With The Lion // That’s The Way That It Is / Prisoner / Hot Persuasion / Sell Your Soul / Think It Over + CD ‘97 bonusy: Tin Soldier / Son Of A Bitch / That’s The Way That It Is - demo version / Hot Persuasion - demo version)
16. Head First (LP Bronze BRON 545, 1983; CD remix Essential/Castle ESMCD 572, 1997 + 3 bonusy) J
(The Other Side Of Midnight / Stay On Top / Lonely Nights / Sweet Talk / Love Is Blind // Roll-Overture / Red Lights / Rollin’ The Rock / Straight Through The Heart / Weekend Warriors + CD ‘97 bonusy: Playing For Time / Searching / The Wizard - live)
17. Equator (LP Portrait PRT 26414, 1985; CD Portrait 493339 2, 1999) K
(Rockarama / Bad Blood / Lost One Love / Angel / Holding On // Party Time / Poor Little Rich Girl / Skool’s Burning / Heartcahe City / Night Of The World + CD bonusy: Split Image / Back Stage Girl)
19. Live In Moscow (LP/CD Legacy LLP118/LLCD118, 1988) L
(Bird Of Prey / Stealin’ / Too Scared To Run / Corina / Mister Majestic // The Wizard / July Morning / Easy Livin’ / That’s The Way That It Is / Pacific Highway + CD bonus: Gypsy)
20. Raging Silence (LP/CD Legacy LLP120/LLCD120, 1989) L
(Hold Your Head Up / Blood Red Roses / Voice On My TV / Rich Kid / Cry Freedom / Bad Bad Man / More Fool You / When The War Is Over / Lifeline / Rough Justice)
21. Different World (LP/CD Legacy LLP137/LLCD137, 1991) L
(Blood On Stone / Which Way Will The Wind Blow / All God’s Children / All For One / Different World // Step By Step / Seven Days / First Touch / One On One / Cross That Line + CD bonus: Stand Back)
22. Sea Of Light (LP/CD SPV HTDLP33/HTDCD33, 1995) L
(Agains The Odds / Sweet Sugar / Time Of Revelation / Mistress Of All Time / Universal Wheels / Fear Of Falling // Spirit Of Freedom / Logical Progression / Love In Silence / Words In The Distance / Fires Of Hell / Dream On)
23. Spellbinder /live/ (CD SPV 085-76992, 1996) L
(Devil’s Daughter / Stealin’ / Bad Bad Man / Rainbow Demon / Words In The Distance / The Wizard / Circle Of Hands / Gypsy / Look At Yourself / Lady In Black / Easy Livin’ / Sail The Rivers /studio track/)
24. Sonic Origami (CD Eagle CD EADCD 043, 1998) L
(Between Two Worlds / I Hear Voices / Perfect Little Heart / Heartless Land / Only The Young / In The Moment / Question / Change / Shelter From The Rain / Everything In Life / Across The Miles / Feels Like / The Golden Palace + bonus na limitované edici: Sweet Pretender)
Poznámka: další diskografická data lze nalézt v odkazech uvedených na konci této stránky!
Komentář:
Typický styl a sound Uriah Heep vznikal souběžně ve dvou různých a přitom proplétajících se liniích. Jednu z nich reprezentoval Ken Hensley v souborech Gods. Head Machine a Toe Fat, druhou pak Box s Byronem ve Spice.
Historka o původu jména Uriah Heep praví, že producent Spice Gerry Bron zahlédl v londýnském metru plakát, zvoucí na divadelní adaptaci románu Charlese Dickense David Copperfield, kde se skvělo i jméno jedné z postav - Uriáše Heepa. S nápadem na nový název kapely přišel druhý den do studia a po menší diskusi byl jeho návrh členy Spice přijat. Zakládajícími členy nové kapely se tak stali kytarista Mick Box, zpěvák David Byron, klávesák Ken Hensley, basák Paul Newton a bubeník Alex Napier.
První album Uriah Heep - ... Very 'eavy ... Very 'umble (únor 1970) otevírá výrazný Boxův riff songu Gypsy. Hodně recenzentů přirovnává masivní hardrockový styl a sound raných uriášů k zeppelinům - ovšem spíše jde o náhodné letmé doteky, než zřetelnější paralelu. Jednak Box pracuje s kytarou naprosto jinak než Page a navíc u Uriah Heep hrají významnou roli hammondy a doprovodné vokály - které tehdy Led Zeppelin vůbec nepoužívali! Navíc občasný bluesový akcent má v hardrocku Uriah Heep roli koření, zatímco u zeppelinů je to kmenová součást stylu. Perličkou je, že ani jednu skladbu debutu nesložil Ken Hensley! Box s Byronem zřejmě měli v době jeho příchodu do kapely repertoár již hotov. Jeho vklad - zejména aranžérský - je přesto slyšet z každé noty. V průběhu nahrávání LP1 odchází Napier a ve dvou skladbách jej nahradil studiový muzikant Nigel Ollie Olsson, vypůjčený z doprovodného bandu Eltona Johna.
V říjnu 1970 vychází druhý albový kousek - Salisbury. Na první, písničkové straně alba dominuje Lady In Black, zpívaná Hensleyem a pavučinově průzvučná balada The Park. Takřka celé béčko zabírá titulní, 17-ti minutový opus, kdy se Uriah Heep, za doprovodu 22-ti členného orchestru, pokusili realizovat fúzi rocku s klasikou. Rozhodně se jim pokus vyvedl lépe než purplům. Oproti úderné jedničce působí dvojka zvolněněji, košatěji. Jako hráč na bicí nástroje se na Salisbury objevuje Keith Baker (ex Bakerloo, May Blitz, Graham Bond Organization, Joint, Daddy, Supertramp), ovšem záhy odchází do muzikantského ústraní, z něhož jej počátkem 90' na čas vyvádí Paul Newton, jenž ho pozval k účinkování ve své klubové kapele Off The Cuff.
V březnu 1971 si Ken Hensley odskočil (dá se říci, že inkognito - na přebalu LP nebyly žádné údaje o jeho účasti) zahrát a zapět s partou německých muzikantů, fungujících dříve, či později v kapelách jako Virus, Amon Duul II, Lucifer's Friend, Atlantis či Rattles. Výsledkem bylo album Weed - chutný hardrock, zdobený krautrockem.
Třetí studiovka Look At Yourself (listopad 1971) ukazuje již potenciál Uriah Heep v plné síle. Album je rámováno hard'n'rollovými peckami, dominuje našlápnutý, mohutně vrstvený sound, střídání temp i nálad, zní hymnický majestát July Morning i kompozičně a muzikantsky náročná dvojkombinace Tears In My Eyes / Shadows Of Grieff. Gigantický hardrock par excelence - jeden ze tří vrcholů kapely. Pokračuje střídání u perkusí - na trojce hraje Iain Clark (ex Cressida, dnes učitel hry na bicí nástroje). Perličkou je účast Manfreda Manna s jeho mini moogem v July Morning a exhibice perkusistů z afrorockové Osibisy ve finálovém free odvazu úvodní Look At Yourself.
Na podzimním turné roku 1971 odchází překvapivě Paul Newton, kterého na čtyři měsíce nahrazuje Mark Clarke (Colosseum) a později i Iain Clark, na jehož místo přichází Lee Kerslake, dávný to spoluhráč Hensleye z Gods. Problémy s rytmickou sekcí na čas končí angažováním Garyho Thaina (Keef Hartley Band).
Přechod z osmi na šestnáct stop využili Uriah Heep na Demons And Wizards (květen 1972) dokonale. Již tak skvělé background vokály jsou rozehrány do úchvatných podob, ve forte pasážích se vrší kytary i celé plástve hammondů, pianissima zdobí vyhrávky dvanactistrunných dřev i honosného grand piana. Právě toto dílo dokonale reprezentuje a definuje pojem pompézní rock. Hity zastupuje na čtyřce pádivá odpichovka Easy Livin, gradujícím vrcholem je pak závěrečná dvojkompozice Paradise / The Spell s libozvučně vazbeným kytarovým duo-partem Micka a Kena.
Bezprostředně po sérii letních Open Air vystoupení v Evropě i zámoří vstupují Uriah Heep na podzim roku 1972 do studia, aby pod pracovním názvem "pátek třináctého" zahájili práce na pátém albu a Ken si mohl konečně vyzkoušet vlastního mini-mooga. Magician's Birthday (listopad 1972) měl být původně, podle slov Hensleyho, koncepční kus. Ostatní členové kapely i zavedený uriášovský producent Gerry Bron však byli - dle mého názoru ke škodě věci - proti. Pětku s fantasy přebalem, opět od Rogera Deana, rozjíždí pateticky vypjatá Sunrise, následuje sada standardních rockáren, prokládaných sladce tesknými baladami, závěr patří třídilné titulní kompozici, v jejíž instrumentální části si hoši, zejména Mick a Lee, dosyta zablbli. Zejména tato skladba udržuje pravověrný uriášovský stylový azimut, takřka polovina skladeb je totiž stahována středním proudem a kapela tak zbytečně tlumí svůj razantní hardrockový potenciál.
Parádní náladu následného světového turné skvěle zachycuje výpravné Uriah Heep Live dvojalbum, vydané v květnu 1973. Vedle purplovského Made In Japan patří k tomu nej, co bylo v oblasti hardrocku naživo nahráno v první polovině 70. let.
V květnu 1973 vydává Ken Hensley svůj baladický debut Proud Words And Dusty Shelf, na kterém mu z kapely vypomohli Gary Thain a Lee Kerslake.
Je přímo neuvěřitelné, že již 7.srpna 1973 vychází další studiové album Sweet Freedom - dle mínění mnohých fans jedno ze tří nejlepších alb Uriah Heep vůbec! Změna studia, obměna soundu, návrat k hutnému bombastickému stylu a hardrockovým kořenům - to jsou základní atributy sedmičky. Co skladba, to rockový obelisk. Melody Maker označuje toto období za vrcholné v kariéře Uriah Heep a autoři "The Metal Bible", Roland Roesmer a Hubert Wattenbach, umístili do své TOP 100 všech dob hned čtyři alba (3.,4.,5.,7.) Uriah Heep!
Podle všech prognóz měl následovat poslední krůček, stvrzující světovou extraligu formace - veleturné po USA. Osud tomu však chtěl jinak, série onemocnění pobořila plány na dobytí Ameriky a tak se Uriah Heep vracejí do Evropy, ke svým věrným, aspoň s novou supervýkonnou aparaturou.
V kapele, přesunuté do mnichovských studií, dochází k četným názorovým třenicím, Byron chlastá své šampáňo kokteily jako o závod, Thain chce být slyšet silněji, Hensley se stále více věnuje své druhé sólovce a Box to sám s Leem nevytrhne. Hektická atmosféra se přenáší do nahrávek nového alba, vydaného v červnu 1974. Úvodní, titulní balada Wonderworld je sice vrcholně majestátním kouskem, pak už to však jede šupem dolů. Skladby zní sice povědomě, nemají však kompoziční eleganci a sílu svých předchůdců, jsou melodicky kostrbaté a aranžérsky křečovité, tak jako nakonec i tehdejší muzikantský projev kapely (ta se nakonec vyskytuje ve studiu na etapy), vše zvýrazňuje neuvěřitelně špatný zvuk a mix (o to větší díky za remasterovanou verzi z roku 1996). První výraznější zklamání.
Turné, přestože hojně navštěvované a úspěšné, odhalilo pokračující drogový rozklad Garyho Thaina, jenž vyvrcholil jeho pádem z pódia v Dallasu. Do sestavy se tento talentovaný muzikant již nevrátil, jeho životní pouť pak skončila 8. prosince 1975, ve věku pouhých 27 let.
Mezitím, v dubnu 1973, pod názvem Eager To Please vydává Ken Hensley své druhé album . Opět se jedná o baladicky a hymnicky laděnou kolekci písní. Starý přítel Mark Clarke, plus Bugs Pemberton tvoří rytmickou sekci, B. J. Cole hostuje se svou slavnou steel kytarou.
Jako náhrada pro nahrávání Return To Fantasy (červen 1975) byl přijat John Wetton, starý to harcovník z Family a King Crimson. Poslech v pořadí již devátého opusu Uriah Heep prozrazuje, že Ken Hensley znovu převzal otěže pevněji do svých rukou. Jeho klávesy i kompoziční rukopis dominují. Návrat slaví i typické uriášovské chóry. Pozorný rocker však registruje pokračující odklon od hardrockového formátu, směrem k zaoblenému rockovému mainstramu.
Následující High And Mighty (květen 76) je posledním albem s Davidem Byronem a současně jedním z nejslabších. Panika způsobená nástupem punku postihla i tým Uriah Heep. Propad se konal na všech frontách, kapela zní místy jako karikatura sebe sama a nepovedená produkce Gerryho Brona doslova zahnala její styl i sound někam mimo rock. Dnes se dá poslouchat víceméně z piety a nostalgie.
Poslední kapkou, s níž přetekla trpělivost zbytku kapely se zdevastovaným alkoholikem Byronem, bylo vystoupení 25. června 1976 ve španělském Bilbau, kdy David zapoměl text a urážel publikum. Hudební tisk měl senzaci prvního řádu. Uriah Heep bez Byrona?! Co bude dál? Konec? Ke všemu odchází (k Roxy Music) John Wetton. Tisk spekuluje o nástupci, padají jména jako Gillan, Coverdale, Plant, Osbourne, Hunter, Rodgers, Storace (Krokus), Holton (Heavy Metal Kids). Ovšem tou dobou měl již Ken Hensley svého žolíka v rukávu - Johna Lawtona, jehož matově kovový hlas zdobil na přelomu šesté a sedmé dekády kultovní alba německých Lucifer's Friend (Asterix) i sólovku Rogera Glovera - Butterfly Ball, aby později zakotvil v rozjuchaném pop ansáblu Les Humphries Singers. (Vsunu malé varování. Rocker, který zatouží identifikovat hlas Johna Lawtona v hitech typu Mexico či Mamma Loo by si měl dát předtím aspoň panáka!). Perličkou je, že Uriah Heep zaplatili za jeho vyvázání ze závazků k L. H. S. sumu 40.000 DM. Místo basáka (takřka) natrvalo obsazuje Trevor Bolder (ex David Bowie Band).
Jakkoliv si to málokdo uměl představit - Uriah Heep bez Byrona - vlilo Firefly (září 76) všem pravověrným naději do žil. Výtečný opus s tou nejlepší uriášovskou melodikou a pompézním soundem patří k elitním hard&heavy albům sedmé dekády.
V německy mluvících teritoriích si Uriah Heep stále drželi superhvězdný statut. Mediální tlak nabíral na síle, rozhovory, reportáže, účasti v TV show, fotky pro teenagery v Bravíčku, ... Není divu, že následovala opatrná, stylově až pop-rocková produkce dalšího alba. Prostě sázka na komerční jistotu. Výrazný hit Free Me, podpořený reedicí letité Lady In Black a miliónové prodeje nového titulu Innocent Victim, vydaného v červenci 1977, byly skutečností, ovšem za cenu opětné ztráty ryzí rockové identity.
Těžko se vystupuje z vlaku tlačeného obchodními zájmy vydavatele. Sám Mick Box přiznává, že na jeho vkus je Innocent Victim i následné Fallen Angel (září 1978) moc "do popu".
V období po vydání Fallen Angel následovalo, počátkem roku 1979, nahrávání pod pracovním názvem Five Miles Session, to však bylo přerušeno odchodem Lee Kerslakea a následně i - s Kenem Hensleyem rozhádaného - Johna Lawtona. Německý hudební tisk si na kauze, přikrmované různými protichůdnými prohlášeními zúčastněných, smlsl. Rozpracované skladby se, coby rarity, objevily na výročním 4CD boxu A Time Of Revelation. Lawton se po krátkém sólovém zastavení (HARDBEAT - 1980) znovu objevuje v sestavě Lucifer's Friend (album Mean Machine 1981). O rok později zakládá hard&heavy soubor Rebel, s nímž vydává vynikající, melodické album Stargazer, které přímo evokuje vzpomínky na Uriah Heep. Na toto období navazuje v roce 1990 projektem Zar (dvě alba), plus x-tým návratem k luciferům (Sumogrip - 1994). V květnu 1995 vybuchuje v táboře fanoušků Uriah Heep bomba - Lawton prý znovu stojí za jejich mikrofonem! Pohádka však trvala jenom týden, John totiž pouze dvakrát zaskočil za zdravotně indisponovaného Shawa (věřím, že ten se setsakra rychle uzdravoval). Škoda. Milovníci tohoto skvělého vokalisty jej mohou nalézti i na albu Eddie Hardin's Wizard Conventio II (1995). Poslední známou aktivitou Lawtona je soubor Gunhill (1997 - Night Heat) složený z anglických muzikantů. Tento band překvapivě nehraje na koncertech nic z repertoáru Uriah Heep, ač jinak hýří coververzemi Rainbow, Whitesnake, Beatles, atd..
Oslava desátého výročí založení Uriah Heep tedy nebyla nijak veselá, v děravé sestavě chyběl zpěvák i bubeník. V listopadu 79 přichází málo známý walesan John Sloman z hard'n'heavy formace Lone Star. Ve hře byl ještě Pete Goalby, ale jeho čas přišel až později. Za bicí usedl Chris Slade od Manfred Manna.
Conquest (1980) vychází v době, kdy se tvrdá rocková scéna konečně probouzí z punk a wave šoku . Čelní protagonisté NWOBHM (tzv. nová vlna britského heavy metalu), Iron Maiden, Saxon i Def Leppard, uvádějí Uriah Heep jako jeden ze silných zdrojů své inspirace a tak se mohou veteráni těšit z uctivé přízně i mladých fanoušků. Uriah heep ovšem tuto, obrovskou a zřejmě poslední, šanci dostat se zpět na výsluní popularity už nejsou schopni využít.
Navenek je vše OK. Sound je po delší době rockově přitvrzený a Sloman je technicky solidní (i když méně osobitý) zpěvák. Drolí se ovšem pilíř Uriah Heep - Ken Hensley. Jeho kompozice jsou klišovité, bez jiskry. Rutinní macha z nich trčí na sto honů. Ještě k tomu Sloman na koncertech údajně nezvládá starý repretoár.
Odchodem Kena Hensleye definitivně končí nejvýznamější éra uriášů. Box s Bolderem ještě v zoufalosti navštěvují Byrona, ten je však již v naprosto nepoužitelném stavu. Kapela se definitivně rozpadá. Bolder míří k Wishbone Ash, Sloman již předtím ke Garymu Mooreovi a Slade se dal dohromady s Jackie Lyntonem. Ken Hensley nelenil a bezprostředně po odchodu nahrál třetí sólovku Free Spirit. V jeho doprovodném bandu zářily jména jako Ian Paice, Mark Clarke, Trevor Bolder, Kenny Jones a přitom album má ke kovanému rocku daleko, zní místy až popově. Dalším Hensleyovým projektem byl Shotgun, seskupení s nímž absolvoval turné po anglických i amerických klubech a po němž nezůstaly žádné nahrávky, jelikož se Hensley mezitím spolčil s tvrdou jižanskou boogie kapelou Blackfoot, vedenou indiánem Rickem Medlockem Výsledkem spolupráce jsou alba Siogo (1983) a Vertical Smiles (1984). Zejména to první je považováno za hardrockový klenot - i díky Kenovým klávesám, skladbám a vokálu. Od té doby Ken Hensley, jeden z nejlepších rockových špílmachrů, hraje víceméně příležitostně (štěky na W.A.S.P. - Headless Children, Cinderella - Heartbreak Station), žije spokojeně v americkém St. Louis, prodává muzikantům aparáty značek Ampeg a Crate, pro radost vede křesťanský amatérský band Visible Faith … jo a jednou si dokonce zajamoval s Uriah Heep na jejich turné. Až loni se blýsklo, pro CD Best of připravil tři nové balady, na nichž muzicírují Bruce Kulick, Paul Gilbert, Billy Sheehan a Frankie Banali. Každý heavy fanoušek by měl tyhle pány znát, proto ani neuvádím kde všude hráli. K případnému návratu do Uriah Heep se staví záporně, nemohl by prý již nasednout do kočovného muzikantského cirkusu, zvykl si na naprosto jiný životní styl.
Na jaře 1981 zahajuje neúnavný Mick Box resuscitační práce na vzkříšení kapely. Znovunalezený Lee Kerslake s sebou přivádí Boba Daisleye (ex Rainbow, Ozzy Osbourne, Widowmaker), za mikrofon se (na druhý pokus - před dvěma lety byla dána přednost Slomanovi) staví Peter Goalby z Trapeze. Posledním novicem je John Sinclair, klávesák z Heavy Metal Kids, dávné to předkapely Uriah Heep. Zbytek roku se sestava sehrává a připravuje nový materiál.
S napětím a nejistotou čekali příznivci na New Uriah Heep. Není divu, chyběl pevný středobod všeho dosavadního dění - Ken Hensley. Abominog, vydaný 19. 3. 1982, rozhodně není špatnou deskou. Bohužel má však máloco společného se starými 70' Uriah Heep. Goalby připomíná nosovým zabarvením hlasu Lou Gramma z Foreigner, typická spádová melodika zní ojediněle a kompozicím chybí i charakteristická elegance. Na průzkumné koncertní turné v malých evropských halách navazuje triumfální srpnové vystoupení na festivalu Monsters Of Rock před 40.000 davem teenagerů, po němž se Uriah Heep přesunují do Skandinávie. Těžiště těchto vystoupení tvoří staré fláky.
Zhruba po roce (květen 1983) vychází Head First, druhý pokus nové sestavy, o kterém beze zbytku platí to, co bylo řečeno o Abominog. Solidní hardrock, jenž je však třeba poslouchat bez fandovských UH předsudků. V dubnu 1983 se do sestavy vrací Trevor Bolder, Bob Daisley odchází k Ozzymu (a pak ke Gary Mooreovi, Black Sabbath, Malmsteenovi, Lone Ranger, Mothers Army, Carmine Appice Guitar Zeus). Taky on je evidentně pilný chlapec. Následuje světové turné, kdy kapele neúnavně vzdávají hold čerstvé heavy metalové soubory i jejich mládežnické publikum. To drží kapelu při životě.
Po finančním průšvihu, spojeném s neuváženou investicí do letecké přepravy (!), končí firma Bronze, pročež si Mick & spol. hledají nové angažmá u CBS Portrait (dnes SONY). Přestože se Equator (březen 1985), mimo okruh hard&heavy fans (GB v LP-HM Charts NR.9), komerčně příliš neprosadil, považuji jej za výrazně nejlepší kousek s Goalbym. Do kompozic se totiž vrátila ona postrádaná elegance a pompa, zní bohaté chóry, skladby mají zase švih. Je paradoxem, že právě toto album vyšlo na CD opožděně (vánoce 98!) a je proto doslova utajeno před většinou fanoušků. Tři skladby lze nalézt na A Time Of Revelation.
Na podzim 1986 se v Uriah Heep odehrává poslední personální rošáda, kdy po krátkém zkoušení Steffa Fontaina (Joshua) nahrazuje Goalbyho u mikrofonu Bernie Shaw (ex Grand Prix, Praying Mantis), zatímco již pár měsíců předtím usedl namísto Sinclaira ke klávesám jeho souputník z Grand Prix - Phil Lanzon.
Ještě předtím však 28. 2. 1985 umírá alkoholem a drogami zdevastovaný David Byron. Tímto tragickým okamžikem v srdcích fanoušků definitivně zhasla naděje, že snad někdy ... V době odchodu z Uriah Heep měl Byron za sebou již jednu sólovku - Take No Prisoners (1975), s níž mu vypomohli Mick Box a Lee Kerslake, v jedné skladbě se dokonce mihne akustická kytara Kena Hensleye. Pouze dva, tři kousky však dosahují špičkové uriášovské úrovně. V roce 1976 vzniká nadějná formace Rough Diamond. Vedle Byrona v ní funguje kytarista Clem Clempson (Humble Pie, Colosseum), exbubeník Wings Geoff Britton, baskytarista Willie Bath a klávesák Damon Butcher. V březnu 1977 vychází hvězdné formaci stejnojmenné nevalné album. V roce 1978 se skladatel, multi-instrumentalista a ortodoxní popař - Daniel Boone doslova zmocnil Byronova zpěvu a doslava ho hudebně znásilnil, aby tak společně zplodili Baby Face Killer. Katastrofu umocnil Byron svým playbackem a tanečkem v německé TV. Ani další, prakticky neznámé album This Day & Age (1980) nahrané s námezdními muzikanty, působícími mimo jiné u Blue Oyester Cult, či Johna Waitea, nepřineslo prý nic, co by stálo za shánění. Na scéně se objevuje Robin George, hráč známý vyznavačům pompézní rockové melodiky, jenž pomáhá Davidovi sestavit Byron Band a nahrát, po delší době opět rockové, album On The Rocks. I když není extra povedené, zejména kompozičně, je to vlastně poslední rozlučení s Byronovým excelentním hlasem i když David ještě stihl údajně nahrát tři coververze (Spooky Tooth - That Was Only Yesterday, Door - Waiting For The Sun a soulový evegreen Pride And Joy). Ty však doposud nebyly vydány. Ve stručnosti lze tedy Byronovu sólovou kariéru shrnout do konstatování, že asi jen málokomu se podařilo promarnit do mrtě tak velký talent jako jemu.
V prosinci 1987 dochází k památné události. Bezprostředně po ruském superturné, zaznamenaném na Live In Moscow (7/88), přijíždějí Uriah Heep do ČSSR! Tři vyprodané koncerty (Ostrava, Hradec Králové) symbolicky prolomily bolševickou kletbu, zapovídající import rockových kapel do jejich rudého skanzenu. Vzpomínám, jak si dědci z pořadatelské služby zacpávali rukama nohama své dechovkou hýčkané boltce před přívalem decibelů (těch teda bylo opravdu ňeúrekom, zvukaři asi zapoměli přehodit šavle z moskevského stadiónového nastavení) a jak marně hlídali vlastnoručně pečlivě zarovnané židličky před náporem blahem pološílených rockerů. Shawův chvějivý vokál s coverdalovským pnutím slušně ladil se starším repertoárem, takže i skalní puristé se mohli radovat vespolek.
Ustálená sestava nahrává v odstupu dvou let dvě takřka identická studiová alba, Raging Silence ( duben 1989) a Different World (březen 1991). Melodický, staromilský hardrock - ovšem se zanedbatelným seventies-uriah akcentem.
Uriah Heep se, tak jako ostatně všichni veteráni, musí neustále vyrovnávat se situacemi, kdy publikum na koncertech bouřlivě aplauduje starý repertoár, zatímco nový je přijímán podstatně chladněji a kdy kdejaká mládežnická heavy-melody úderka vykrádá jejich stylotvornou pokladnici. Snad i proto je další studiovka Sea Of Light plná odkazů i paralel na zlatou éru. Již fantasy přebal Rogera Deana navozuje tu správnou nostalgickou náladu a obsah ji stvrzuje. Spádová melodika, chóry, klenuté balady, kytarové výšivky, ... všechno se snahou navázat na ty nej tradice, ovšem málo platné - chybí kompoziční drahokamy Hensleyova formátu. Zřejmě již navždy.
Sampler Best Of Ken Hensley (7/98 Polygram) je doplněn třemi novými baladami, jejichž úryvky bylo možno stáhnout z internetu od konce května!
V září 1998 se na pultech objevilo nové album Sonic Origami. 14 songů bylo nahráno na jaře v produkci Pipa Williamse. Styl i sound většiny z nich plynule navazuje na vzpomínkovou notičku Sea Of Light, takže staromilci, kteří dokáží být ke svým pardálům shovívaví, si jej mohou i vychutnat.
Na podzim 1998 pak odehráli Uriah Heep další turné. V termínové listině byla již tradičně zastoupena i ČR.
/JM/
DODATEK - DOPORUČENÉ SBĚRATELSKÉ SPECIALITYURIAH HEEP - The Lansdowne Tapes (CD 1993 RPM Records)
Na sběratele zaměřená kompilace, obsahující na CD doposud nevydané skladby Spice a Uriah Heep v období 69-71. Vynikající doprovodné info s raritními fotografiemi, ke každé skladbě faktografie, plus vzpomínání Paula Newtona! Naprosto nutný sampler pro každého uriah-fandu.
URIAH HEEP - Rarities From The Bronze Age (CD 1991 SEQUEL)
Sampler zaměřený na singly a rarity z let 1970-1983. Řada pozměněných singl-verzí známých skladeb, béčka singlů, songy zpívané jinými vokalisty, ... Ke každé skladbě info, plus story a soupis všech 14-ti personálních variací od roku 1970 do září 1986 (= dodnes).
URIAH HEEP - A Time Of Revelation (4CD 1996 Castle)
Reprezentativní 4CD kolekce vydaná k 25 výročí obsahuje vedle remasterovaných známých songů i řadu sběratelských perel - například obě strany prvního singlu Spice z roku 1968, skladby které se nevešly na řadová alba, tři poslední songy nahrané s Lawtonem, tři skladby z Equator – alba do té doby nevydaného na CD, atakdále. Vše doplněno 60-ti stránkovou knihou se spoustou detailních informací.
Viz též:
Gods, Spice
Linky:
Uriah Heep - Official Web Site
The music of Uriah Heep
Uriah Heep and related discography
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU