Eela Craig


Země původu: Rakousko

Obsazení:
Zuschrader Harald (gt, keyb, fl, sax) A B D E F
Bognermayr Hubert (keyb) A B C D E
Englisch Gerhard (bs) A B C D E F
Waber Horst (dr) A
Gerstmair Heinz (gt, keyb) A
Orthofer Wil (voc, sax, drums) A E F G
Drobar Joe (drums) B C
Riedelberger Fritz (voc, gt, keyb, perc) C D E F
Schnauer Hubert (fl, keyb, vib) C D E F G
Hueber Frank (drums) D E G

DISKOGRAFIE
řadová alba:
1. Eela Craig (LP Pro Disc 208711, 1971; CD Garden of Delights CD 019, 1997 + 4 bonusy) A
(New Born Child - Part One And Two [7:45] / Selfmade Trip ...The Trip Machine Turns On And On ...[10:29] / A New Way [7:04] / Indra - 1st Movement: From Nowhere, 2nd Movement: Burning, 3rd Movement: Elegy, 4th Movement: To Nowhere [11:43] + CD bonusy: lrminsul / Yggdrasil / Stories / Cheese)
2. One Niter (LP Vertigo 6360635, 1976; CD Si-Wan Records SRMC 0018 [5185222/DO 03431], 1995) D
(CIRCLES: The Mighty [05:37] / The Nude [01:58] / The Curse [05:01] / The Blessed [01:13] / LONER´S RHYME [09:12] / ONE NITER MEDLEY: Benedictus [01:52] / Fuge [00:47] / V.A.T. [03:15] / Morning [01:57] / One Niter [03:15] / Venezuela [03:30] / WAY DOWN [07:20])
3. Hats Of Glass (LP Vertigo 6360638, 1978) E
(A Spaceman Came Travelling [4:48] / Hats Of Glass [6:41] / Grover‘s Mill [3:41] / Chances Are [5:25] / Heaven Sales [2:57] / Hosltenwall Fair [8:08] / Caught On The Air / Cheese [3:30])
4. Missa Universalis (LP Phllips 6360639, 1978; CD Erdenklang 50822, 1995 / SiWan Records SRMC 0074 1995) E
(Kyrie [11:50] / Gloria [5:57] / CREDO - Part 1 [4:14] // Part 2 [03:33] / Sanctus [8:27] / Agnus Dei [05:20] / Amen [2:00])
5. Virgin Oiland (LP Ariola 202311, 1980) F
(The First Minute [00:40] / Beecher's Brook [06:40] / How It Started [03:50] / Carry On [03:50] / Birds Of A Feather [04:14] // Still... [04:00] / Lion's Covering The Beaches [03:20] / Love To Hate You Baby [04:26] / We Shall Overcome [00:10] / All You Need Is Love [00:10] / The Seven Minutes [05:05])
6. Hit Or Miss (LP/CD MCP Records 130 606 /150606, 1988) G
(Safer sex / 2004 / Million tears / Angel / Hit or miss // Lord's prayer / Japanese world / Lonely days n nights / Youre gonna leave me / Passion / Rien ne va plus)
kompilace:
Symphonic Rock /= LP 2+3/ (CD Erdenklang 50832, 1995)
(Circles / Loner's rhyme / One niter medley / Way down / A spaceman came travelling / Hats of glass / Grover's mill / Chances are / Heaven sales / Holstenwall fair / Cheese)
SP:
a) Stories / Cheese (ECS 1 S, 1974)
b) A spaceman came travelling / Heaven sales (Vertigo 6147021, 1978)
c) Mobike jive / Carry on (Ariola 103022, 1981)
d) Linz / Fühl mich so (Johnny 600125, 1987)
e) Il tempo / Lovers in love (Johnny 600129. 1987)
f) Weihnachtszeit / Weihnachtszeit - instrumental (Johnny 600 141, 1987)
g) Lords prayer / Vater unser (MCP Records SP 411076, 1988)

Komentář:
Skupina Eela Craig byla založena počátkem roku 1970 v rakouském Linci. Jejich umělecky náročná hudba byla nespoutanou směsí psychedelie, progresivního rocku, klasiky, elektronické hudby, jazzu a blues.
Muzikantská různorodost jednotlivých členů se u Eela Craig stala zřejmě tím pravým tvůrčím katalyzátorem. Bubeník Horst Waber a všestranný hudebník Harald Zuschrader, obsluhující klávesy, kytary, flétnu a saxofon, byli předtím členy skupiny Melodias, kde se hráli především písničky Beatles apod.. Klávesák Hubert Bognermayr přišel do Eela Craig z dalšího místního big-beatového bandu jménem Jupiters, jehož prvotními vzory byly pop soubory typu The Equals a The Hollies, ale během času Jupiter přešel k monumentálnějším inspiracím a‘la Procol Harum, či Pink Floyd. Gerhard Englisch hrál na basu a byl vítězem rakouské talentové soutěže hráčů na harmoniku, obdivoval složité konstrukce King Crimson a Gentle Giant. Heinz Gerstmair , obsluhující kytaru a varhany, měl hluboký vztah k blues. Právě Gerhard Englisch a Heinz Gerstmair kapelu Eela Craig založili a pojmenovali.
V roce 1970 měla skupina první vystoupení v renomovaném Rosenstüberlu v Linci. Toto památné vystoupení bylo nahráno rozhlasovou a televizní stanicí ORF. O pár měsíců později se ke skupině připojil Wil Orthofer, zpěvák a hráč na saxofon.
Navíc, Dr. Alfred Peschek, uznávaný skladatel tzv. nové hudby, se skupině začal věnovat coby manažér a zejména jeho nápady pomohly skupině v uměleckém rozvoji. Od samého počátku hrála Eela Craig pouze vlastní kompozice (až na jedinou výjimku, viz dále).
Velkou pozornost skupina budila svým mohutným nástrojovým a pódiovým vybavením, jehož hodnota zakrátko dosáhla tehdy astronomických 200.000 USD (jenom pro ilustraci – celý park vážil více jak 2 tuny a jevištní kabeláž dosahovala délky více jak jedné míle).
V létě 1971 bylo – pod supervizí Klause Schweigera a na farmě blízko Lince - nahráno první album Eela Craig. Realizace byla velmi komplikovaná, hudebníci prý byli (z akustických důvodů) například „instalováni„ v různých místnostech a spojení mezi nimi obstarávala víceméně pouze monitorovací sluchátka. Nicméně, neznámá rakouská formace vyprodukovala mistrovské dílo, které dosáhlo ve své době vyššího ohodnocení než částečně žánrově spříznění, avšak x-krát věhlasnější Emerson, Lake & Palmer se svým albem Tarkus. V dnešní době je původní verze ceněnou sběratelskou položkovou v hodnotě 500 USD. Záznam byl vydán na podzim 1971, prvních 1.500 kopií bylo vyprodáno za pár týdnů. Omezený náklad 2.000 kusů byl v roce 1997 vydán v reedici i na CD (se čtyřmi bonusy).
Album Eela Craig ponejvíce evokuje rané King Crimson a částečně i Gentle Giant. Komplikovaná struktura dlouhých kompozic, občasné průniky disharmonických tónů do relaxačně poklidných ploch, příbuzně znějící saxofony, flétny, mellotrony i jakoby zasněný zpěv – to vše bude pamětníkům připadat důvěrně známé.
V roce 1972 však značné hudební diference jednotlivých členů vedly k prvním třenicím. Tento prvek, díky němuž jejich nadžánrová hudba doslova přetékala nápady, si vybral svou daň. Heinz Gerstmair, Wil Orthofer a Horst Waber se rozhodli věnovat blues a přešli do Ice Planet. Tato skupina se rozpadla o několik roků později, poté co dva její další členové - Fred Guschlbauer a Hansi Butt tragicky zemřeli při autohaváriích. Ice Planet nikdy nevydali desku.
Eela Craig pokračovali ve svém symfonizujícím - a tehdy veškerou dostupnou klávesovou elektronikou bohatě dopovaném - soundu. Přistupuje Joe Drobar na bicí, zůstávají Hubert Bognermayr, Gerhard Englisch a Harald Zuschrader. Tato sestava (B) hráčů spolu s orchestrem nahrála na podzim 1972 rozsáhlé dílo Dimensionen zwischen Pop und Klassik svého manažéra Alfreda Pescheka. Záznam ORF byl vydán na CD pod názvem Dimensionen. Toto CD se stalo těžce sehnatelnou sběratelskou položku. Dvě skladby z Dimensionen jsou zařazeny jako bonusy u cd reedice prvního alba Eela Craig.
Krátce po tomto vystoupení odchází Harald Zuschrader (po dvou letech se vrací), kapelu posiluje Fritz Riedelberger, jenž vedle zpěvu hraje na kytaru, mellotron, congas a Hubert Schnauer, jehož nástroji jsou flétna, mellotron, vibraphon a klavír.
V roce 1974 Eela Craig nahrává v ECS (Eela-Craig-Studios) v domě Huberta Bognermayra a vydává ve své režii a v omezeném nákladu 5000 kopií singl Stories (skladbu lze nalézt jako bonus na cd reedici prvního alba). Od 10.01.1974 dostala Eela Craig pravidelný dvacetiminutový prostor v rozhlase ("Poptik")., což byl svým způsobem evropský unikát. Koncem roku 1974 je Joe Drobar nahrazen Frankem Hueberem. Významnou pozici v té době zaujímá u Eela Craig zvukař Alois Janetschko.
V 1975 se Hubert Bognermayr setkal s Ossi Drechslem, ředitelem německého Polygramu, jenž se stal velkým podporovatelem Eela Craig a pomohl jim k podpisu smlouvy progresivním labelem Vertigo. To byl zlom v jejich mezinárodní kariéře.
V 1976 Eela Craig vydává své druhé, symfonicky rozmáchlé album One Niter. Celému dílu dominují chrámově velebné melodie a‘la Epitaph (King Crimson). Monumentální sound mellotronů a hammondek umocňují zpěvavě táhlá, gilmourovsky gradovaná kytarová sóla a občasné experimentální výlety do space soundu. Zjednodušeně se dá říci, že Eela Craig se na One Niter často pohybují na spojnici King Crimson 1969 – Pink Floyd 1970-71. Pozorný, vnímavý a starých skvostů znalý rocker však najde na tomto albu celou spoustu další inspiračních doteků (EL&P, Ramses, Santana, Tangerine Dream, Yes, ..). Kousek hodný prozkoumávání.
Pro další nahrávku z roku 1978 Hats of Glass se ke kapele znovu připojuje Wil Orthofer. Překvapením je úvodní, originál ctící, coververze hymnické skladby A Spaceman Came Traveling irského trubadura Chrise De Burgha, na níž se v roli prominentního doprovodného vokalisty zjevuje David Hanselmann a v roli producenta, plus aranžéra Chris Evans, oba z ostrovního progrockového dua Evans & Hanselmann. Slyšitelné je celkové zaoblení stylu a soundu, líbivé prvky dostávají zelenou a experimenty ustupují do pozadí. Vpřed se derou i nové zvukové barvy tehdejších syntezátorů – na úkor klasiky (hammondů a mellotronů).
Alba One Niter a Hats of Glass vyšla v cd reedici systémem „2 LP on 1 CD„ pod názvem Symphonic Rock (1995, Erdenklang). Výtečný počin, i když s malou vadou na kráse – z každé řadovky chybí jeden song (Venezuela a Caught On The Air).
Posledním LP s Hubert Bognermayr byl opus Missa Universalis z konce roku 1978. Deska si vysloužila zvláštní pozornost kritiky, protože se jednalo o adaptaci klasické vánoční ceremonie ve čtyřech jazycích, kterou Eela Craig interpretovali ve svém symfonicky rockovém duchu. Živé provedení i nahrávka sama rozdělila příznivce kapely do dvou nesmiřitelných táborů.

Na počátku 1979 kapelu tedy opouští - po vnitřních sporech – její leader Hubert Bognermayr. Po tomto odchodu již kapela nebyla schopna navázat na bývalé úspěchy. Odchází rovněž Frank Hueber, bicí si bere na starost Wil Orthofer. V 1980 je vydáno album Virgin Oiland. Ačkoli je hudebně dovedné, tak jako vždy, pro většinu fanoušků bylo zklamáním. Eela Craig končí a i když se oficiálně nikdy nerozešli, jsou považováni za uzavřenou kapitolu.
Výjimkami jsou dvě krátké epizody: nejdříve Wil Orthofer, spolu s Hubertem Schnauerem a kytaristou Gery Moderem, nahráli pod hlavičkou Eela Craig vysloveně poprockové album Hits Or Miss (1988). 17.listopadu 1995 pak Eela Craig uspořádali v domovském Linci reunionový koncert.

Poté, co Hubert Bognermayr opustil Eela Craig, zformoval spolu s Ulrichem Rützelem label Erdenklang, jenž se zabýval elektronickou hudbou a new age scénou. Taktéž spoluřídil celosvětově uznávaný „Ars electronica festival„ a „Linzer Klangwolke„. Spolupracoval se světoznámým dirigentem Herbertem v. Karajanem a bylo jej mimo jiné možno spatřit po boku Mike Oldfielda na jeho turné v roce 1984. Ještě předtím, počátkem 80.let společně s Haraldem Zuschraderem zakládá duo, které se stalo jedním z nejúspěšnějších týmů v elektronické hudbě. Společně vydali několik vysoce ceněných nahrávek a pracují spolu až do začátku roku 1999. Mezitím nahrává tři alba se svým dalším projektem Blue Chip Orchestra. 17.03.1999 Hubert Bognermayr umírá.
Joe Drobar dnes pracuje jako počítačový animátor. Gerhard English vlastní a provozuje jednu z největšího rakouských firem zabývajících se jevištní osvětlovací technikou. Heinz Gerstmair pracuje jako nezávislý muzikant a písně dnes skládá víceméně pro sebe, pro radost. Wil Orthofer je hudebním producentem. Horst Waber byl úspěšným architektem, bohužel onemocněl roztroušenou sklerózou a dnes je vyřazen z aktivního života. Frank Hueber a Hubert Schnauer vyučují hudbu.

/JM/






Úvodní strana ZAPOMENUTÉ HUDBY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU