Dr. John
Země původu: USA
ZÁKLADNÍ DISKOGRAFIE DO ROKU 1974:
1. Gris Gris (Atco LP 1968, CD 1990)
2. Babylon (Atco LP 1969, CD 1990)
3. Remedies (Atco LP 1970, CD 1990)
4. Sun Moon & Herbs (Atco LP 1971, CD 1990)
5. Gumbo (Atco LP 1972, CD 1990)
6. In the Right Place (Atco LP 1973, CD 1990)
7. Desitively Bonaroo (Atco LP 1974, CD 1990)
Komentář:
Vlastním jménem Mac Rebennack (*1940). Jeho první dvě alba patří k nejoriginálnějším nahrávkám své doby a spolu s Exumou jde asi o nejzdařilejší projekci rituálů voodoo do hudební tvorby. Dr. John je méně pochmurný než Exuma a jeho magie se soustředí spíše na vytváření impresivních ploch s tajuplnou atmosférou. Originální rytmiku a sbory skvěle doplňuje jeho ostrý, soulově frázovaný vokál - výsledek je skutečně zcela ojedinělý. LP 3 už ale na první straně obsahuje kompozice vycházející z klasického neworleánského jazzu a v intencích prvních dvou alb se nese pouze dlouhá kompozice Angola Antem, tvořící stranu B. V tomto trendu pokračuje i LP 4 (i když i na něm najdeme ještě alespoň skladby Craney Crow a vynikající Zu Zu Mamou). Následující album bylo přímo zamýšleno jako "ilustrace hudby, kterou poslouchají lidé v New Orleans a která je kombinací dixielandu, rock-and-rollu a funku" - jde o cover verze různých slavných vypalovaček typu "Iko Iko", "Let The Good Times Roll" apod. - sice zdařile odšlápnuté, ale někdejší originalita už je ta tam. LP 6 bylo asi posledním překvapením, které Dr. John svým posluchačům připravil - jde o nebývale elektrifikovanou nahrávku, a přestože titulní skladba "In the Right Place" se stala hitem, tato poloha mu zjevně neseděla a už téhož roku se kajícně vrátil k jazzovým kořenům na abu Mike Bloomfield - John Paul Hammond - Dr. John: Triumvirate (Columbia 1973). Tento posun definitivně stvrdil albem 7, které je nicméně stále příjemné (což se ostatně týká i Triumviratu, některými autory neprávem vydávaného za naprosté fiasko). Na pozdějších deskách - počínaje City Lights (Horizon 1978) - jde však už o čistě kavárenský jazzík. Určitý comeback znamenala teprve zdařilejší alba Television (GRP 1994) a Afterglow (Blue Thumb 1995).
Pobrobnou diskografii neuvádíme především proto, že po roce 1974 začíná být značně zmatená a v jednotlivých pramenech se výrazně liší, zejména zásluhou různých, často polopirátských edic starších nahrávek pořízených před rokem 1968, nepříliš zajímavých jak po hudební, tak po technické stránce. Celkem dnes Rebennackova sólová diskografie čítá včetně kompilací na pět desítek titulů; kromě toho participoval nejméně na dvou stovkách cizích alb (nevyjímaje nahrávky např. Canned Heat, Rolling Stones, Ringo Starra či Joe Cockera). Přesto jednoznačnou volbou už nepochybně provždy zůstane vynikající LP 1.
/LA/
LinkyDr. John's Place
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU