Bodkin
Země původu: UK
Obsazení:
Bill Anderson (bs)
Zeik Hume (voc)
Mick Riddel (gt))
Doug Rome (keyb)
Dick Sneddon (drums)
DISKOGRAFIE
řadová alba:
Bodkin (LP West CSA 104. 1972; CD World Wide - SPM Int. W&W001, 1991)
(Three Days After Death (Part 1) [9:28] / Three Days After Death (Part 2) [7:09] / Aunt Mary's Trashcan [10:48] / Aftur Yur Lumber [5:12] / Plastic Man [5:59])
Komentář:
Jádro skotské skupiny Bodkin vzniklo ve druhé polovině 60. let, kdy se dalo dohromady pár mládenců z několika sousedních vesnic. Přestože hoši vyrůstali vesměs na blues, brzy se přeorientovali na částečně těžkotonážní, melodický progresivní rock, postavený především na typickém soundu hammondek s Leslie boxem a zvučné, přemýšlivé kytaře. Po seznámení s producentem Jimem Westem dostali Bodkin možnost zkoušet a pilovat svůj náročný styl v jeho studiu. Kapela v té době hodně koncertovala v klubech a byla velmi populární v tamější studentské komunitě. Mládenci se dokonce účastnili finále talentové soutěže "The Best New Rock Band In The U.K.", když předtím s přehledem vyhráli všechna předkola. Bohužel ve finálovém klání nemohli použít svoji vyladěnou aparaturu, což poznamenalo jejich výkon. Krátce před nahráváním svého debutu vystoupili Bodkin coby předkapela Wishbone Ash (Aberdeen Art College, 1971). Debut nahráli Bodkin v roce 1972 (Central Scotland Studios / Falkirk) pod patronací Jima Westa a jeho West-Records. Bohužel se album nepodařilo umístit na běžný trh a bylo vylisováno pouhých 100 kousků, prodávaných fanouškům na koncertech. Jeden z nich obdržel od Bodkin i slavný vyhledávač talentů a rozhlasový dj - John Peel.
Skotsko, rok 1989. Producent jediného alba Bodkin - Jim West domlouvá pro realizátory CD reedice – Eriku Gnotzig a Manfreda Uhra - setkání s některými členy kapely. Dostavili se - kytarista Mick Riddel , bubeník Dick Sneddon, baskytarista Bill Anderson (ten jediný je dodnes profesionálním hudebníkem). Chyběl zpěvák Zeik Hume (občanským jménem David Hume) – o něm nemá nikdo z bývalých parťáků sebemenší zprávy a klávesák Doug Rome – ten prý pracuje jako horník v Jižní Africe. Nápad vydat naprosto nedostupné album Bodkin z roku 1972 na CD byl přijat všemi s nadšením.
Co tedy tajemné album obsahuje? Jednou větou - hutný, nápaditý progresivní 70‘ rock s dominujícími hammondkami. Encyklopedie Tapestry toho moc neuvádí: pět dlouhých skladeb je naplněno těžkým, klávesově - kytarovým, soundem - originál měl bílý přebal.
Three Days Death After – hutný úvodní motiv se po chvíli promění v hladivé preludování hammondů. Zeikova smutná slova jsou inspirována přihodou, kdy se při jednom návratu z koncertu stali Bodkin svědky tragické dopravní nehody. Následuje velkolepé instrumentální finále (s opakujícím se úvodním riffem), kdy se o přízeň doslova přetahují Dougovy hammondy a Mickův stratocaster. Druhá část kompozice začíná poklidnými akordy kláves, v opakujícím se chytlavém motivu se přidává kytara, následný souzvuk varhan a táhlých kytarových tónů evokuje Wishbone Ash i Camel. Přichází jímavě zazpívaná prostřední část a gradovaná instrumentální pasáž.
Sílící, takřka strašidelný zkreslený tón hammondů protne „exploze„ všech nástrojů – tak začíná tajemný příběh Aunt Mary‘s Trashcan. Mistrovské dílo starodávného progresivního rocku. Závěrečná instrumentální pasáž s vynikajícími, střídavými sólovými party kláves a kytary – to je veteránská lahůdka srovnatelná s ranými Uriah Heep, či Still Life.
Aftur Yur Lumber, nejkratší píseň alba je jedinou kompozicí s ustáleným tempem, zdobí ji však jedinečný zpěv, rychlá basa, těžké bubny a obvyklá porce kytary a hammondů
Plastic Man uzavírá album. Pomalý song s hypnoticky houpavým, sytým riffem a svižným doprovodným partem. Děsivá slova o politicích připomínají tvorbu Velvett Fogg. Výtečný závěr.
Zcela zapomenutou - spíše však nikdy nepoznanou - kapelu Bodkin lze opravdu vřele doporučit všem vyznavačům původního "seventies" progresivního rocku a všem, kterým při kmitavém zvuku originálních hammondek přechází přijemné šimrání po zádech.
/JM/
Úvodní strana ZAPOMENUTÉ HUDBY
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU