Agitation Free


Země původu: Německo

Obsazení:
Lutz Ulbrich (gt, zither, org, bouzouki) A B C D E
Jörg Schwenke (gt) A C D
Burghard Raush (drums, marimba, voc, mellotron) A B C D E
Michael Hoenig (synt, electronics, steel gt) A B C D E
Michael Günther (bs, tapes) A B C D E
Stefan Diez (gt) B
Dietmar Burmeister (drums) C D
Gustav Lütjens (gt) C D E
Bernhard Arndt (piano, org) D
Michael Duwe (voc, gt) D
Chris Franke (drums) D
poznámka: sestava E chronologicky předcházela sestavě D

DISKOGRAFIE
1. Malesh (LP Vertigo 6360 607, 1972; CD Spalax 14250, 1993) A
2. 2nd /Second/ (LP Vertigo 6360 615, 1973; CD Spalax 14228, 1996) B
3. Last (LP Barclay 80.162, 1976; CD Spalax 14229, 1992) C
4. Fragments (CD Musique Interporelle 76896403292, 1995 + Spalax 14975, 1996) D
5. At Last... Is Alive (LP bootleg Pupil Tulip 1, 1995) E
6. At The Cliffs Of River Rhine (CD Garden of Delights GOD 028, 1996) E
7. The Other Sides Of Agitation Free (CD Garden of Delights GOD 032, 1997) ?

Komentář:
Jedna z nejlepších německých, progresivně rockových skupin, byla založena v Berlíně roku 1967. V jejím komplexním, neustále se rozvíjejícím, převážně rozvláčném a příjemně se poslouchajícím stylu se mísila raná kosmická psychedelie s etnickými i jazzovými prvky a přívětivou, odlehčenou elektronickou avantgardou, občas se však dostal ke slovu i řádně těžkotonážní krautrock.
Lutz "Lüül" Ulbrich (kytara) a Christoph Franke (bicí) hráli beat s The Sentries, zatímco baskytarista Michael "Fame" Günther a kytarista Lutz "Ludwig" Kramer drtili rhythm‘ n‘blues ve školní kapele. Když se tyto dvě skupiny rozpadly, spojili se na podzim roku 1967 čtyři osiřelí muzikanti pod názvem The Agitation. V počátcích se nejvíce věnovali volnomyšlenkářským předělávkám s dlouhými improvizovanými pasážemi. V létě 1968, se k nim připojil bláznivý zpěvák John L. – alias Manfred Brück. Ten se proslavil zvláště svými pódiovými extempore, kdy kupříkladu běhal nahý po jevišti a přitom se bičoval. Když se jeho eskapády staly nesnesitelnými, dostal na podzim 1969 z kapely padáka (později se objevil u Ash Ra Tempel). Zároveň se skupina přejmenovala na Agitation Free.
Lutz Kramer se nastěhoval k legendární levicové berlínské komuně Commune 1 a Rainer Langhans, známý to "komunard", dal skupině svolení nacvičovat v jejím sídle. Tam se mj. poprvé setkali s Amon Düül. Na jaře 1970 se Lutz Kramer rozhádal s Michaelem Güntherem a musel skupinu opustit. Byl bezprostředně nahrazen Axelem Genrichem , ten však záhy odchází ke Guru Guru, takže uvolněný post obsazuje Joerg "Joschi" Schwenke, spolužák Michaela Günthera.
Když byl v roce 1971 Christian Franke odlákán Edgarem Froesem do Tangerine Dream, usedl na jeho místo význačný jazzový bubeník Gerd Klemke, aspoň do té doby, než se objevil Burghard Rausch. Jako pátý člen byl získán hráč na syntezátory Michael Hoenig. Skupina byla stále lepší a lepší, Goetheho institut v Cairu ji například pozval na turné po Středním východu, které začalo na jaře 1972. Přes některé technické a zdravotní problémy, byla tato průkopnická cesta velkým úspěchem, navíc kapela dokázala dojmy, vstřebané během exotického turné včlenit i do své hudby.
V Bejrůtu se mimochodem setkali s Assaadem Debsem, jenž jim nabídl své služby a později pro ně organizoval všechny vystoupení ve Francii. Mezitím skupina uzavřela nahrávací kontrakt s Vertigem, takže v létě 1972 započaly práce na prvním albu. Všichni byli silně ovlivněni vším, co na středním východě viděli a slyšeli, Michael Günther nahrál na svůj reportážní magnetofon spoustu materiálu, jehož část byla na albu použita. To vyšlo pod arabským názvem Malesch (Vertigo 6360607) 12. ledna 1972 a jde o vskutnu nadčasové mistrovské dílo. Půlrok hrál s Agitation Free Dietmar Burmeister, jako druhý bubeník. Mezitím se u Jörga Schwenkeho objevili problémy s jeho závislostí na heroinu, byl proto v polovině roku 1973 nahrazen Stephanem Diezem.
Ačkoli by Diez velmi dobrý kytarista, měl i jiné závazky a ke kapele se připojoval sporadicky. Byl proto na podzim 1973 nahrazen Gustavem "Gustl" Lütjensem. Ještě předtím stará sestava nahrála album Second (Vertigo 6360615) vydané v době letního slunovratu.
Agitation Free realizovali pár dobrých vystoupení pro program Nachtmusik rádia WDR Cologne. Záznam jednoho z nich vyšel v roce 1995 jako bootleg pod titulem At last... is alive (Pupil Tulip 1). Technická kvalita je však mizerná, navíc i v dokumentaci jsou chyby, skladby jsou nesprávně označené, atd.. Špatná investice. Mimochodem, tohle LP bylo postupně vydáváno s třemi různými obaly, střídali se na nich Fidel Castro, Ho Chi Minh a Chomeini. CD At the cliffs of river Rhine naštěstí představuje bezchybnou nahrávku tohoto koncertu (Köln, 2. 2. 1974), remasterovanou ve studiu Michaela Hoeniga. Vystříhány jsou pouze průpovídky mezi skladbami. Albu vládnou dlouhé, až lenivě zvolnělé, decentně a nápaditě instrumentované a bohatě strukturované kompozice, oděné do jejich typického "space-ethno-electronic" hábitu. Výběrovou lahůdkou jsou přemýšlivá, nikam nespěchající kytarová dueta Lutze Ulbricha a Gustava Lütjense.
Agitation Free absolvovali v oné době velké množství úspěšných zájezdů a byli velmi populární zejména ve Francii. Mezitím se však uvnitř souboru hromadily hudební názorové střety; koncerty nasmlouvané do konce roku 1974 byly sice odehrány, ovšem s měnícími se sestavami hráčů, přesto existují z oné doby skvělé záznamy.
Po rozpadu Agitation Free se např. ve Francii objevilo live album nazvaném Last (1976) nahrané v roce 1973, na němž jsou na něm zachyceny tři předlouhé a skvěle instrumentované skladby, které se svou výraznou space atmosférou odlišují od nálady LP Malesch.
Cédéčko Fragments zase obsahuje poslední studiové session ze dne 14. 11. 1974. Jammování se účastili pamětníci vícera různých období, hlavně pak Christoph Franke, Michael Hoenig, Lutz Ulbrich a další. Tento "dodatek" k diskografii však osloví asi jen opravdové fanoušky skupiny.
Další dosud nerealizované studiové nahrávky Agitation Free byly pořízeny v roce 1974 a vydány v roce 1997 na CD pod názvem The Other Sides of Agitation Free. Zvuková kvalita je výtečná, navíc kompletík obsahuje 32 stránkovou brožuru. Ve většině skladeb rezonují jazzové názvuky, lze se tedy domnívat, že Agitation Free zamýšleli v svůj styl orientovat právě tímto směrem. Nakonec - muzikantské hledání a objevování nových teritorií patřilo - vedle častých studiových session za účasti přátel - k zavedeným tradicím kapely. Vydavatelská firma však tehdy většinu takovéhoto "příliš progresivního a rozevlátého" materiálu vyřadila, naštěstí se většina pořízených pásů dochovala a mohla posloužit k vydání tohoto skvostu.
Co se dělo dál? Jörg Schwenke byl nalezen mrtvý v Berlínské podzemce dne 14. 5. 1990. Burghard Rausch později založil skupinu Bel Ami. Michael Hoenig vydal několik vlastních LP a spolupracoval mj. s Klausem Schulzem. V dnešní době skládá filmovou hudbu, podobně jako Christoph Franke. Oba mají svá vlastní studia v Los Angeles. Lutz Ulbrich žil nějakou dobu s Nico ve Francii, vydal několik alb ve stylu new-wave a byl členem divadelní skupiny. Michael Günther a Gustav Lütjens založili skupinu Lagoona.

/JM/






Úvodní strana ZAPOMENUTÉ HUDBY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU