Původně publikováno na adrese:
http://www.zverina.cz/clanky/12.htm.
Převzato jako doslovná citace odkazovaná v článku Manišovo vytí z hrobu 2000.

Všechna práva vyhražena! © Jaroslav Zvěřina, 1999.


Pohlavní zneužívání dětí

Jaroslav Zvěřina, Sexuologický ústav 1.lékařské fakulty UK, Praha

V srpnu 1996 se ve Stockholmu uskutečnil Světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu vykořisťování dětí. Mnoho významných lidí zde dalo najevo, jak silně je jim proti mysli, že ještě dnes, na konci druhého tisíciletí našeho letopočtu, se na světě vyskytují lidé, kteří dokáží sexuálně vykořisťovat a zneužívat děti. Na počátku této významné akce bylo nepochybně zejména špatné svědomí bohatých průmyslově vyspělých zemí. Toto špatné svědomí mělo samozřejmě své racionální motivy. Statisíce turistů z bohatého Severu naší planety navštěvují každoročně rozvojové země Jihu. Ne všichni tito návštěvníci přitom přicházejí obdivovat jen kulturní a přírodní krásy cílových zemí. Mnozí z nich myslí mnohem více na služby erotické povahy. Kromě příslovečné láce těchto služeb v rozvojových zemích je smutnou skutečností, že mezi jejich poskytovateli (většinou ovšem poskytovatelkami, abychom realističtěji popsali sexuální příslušnost těchto osob) je mnoho dětských a nezletilých subjektů.

Existují drastické doklady o dětské prostituci v  rozvojových zemích Asie, Afriky, Ameriky i Oceánie. Jejich opakované zveřejňování nakonec způsobilo prvý krok k organizovanému studiu tohoto jevu. Tím krokem nepochybně bylo založení organizace ECPAT („End Child Prostitution in Asian Tourism“). To se stalo v roce 1990. Zaměření této organizace na asijské problémy nebylo náhodné. Snad nejmasověji se dětská prostituce vyskytuje v asijských zemích jako Indii, Thajsku, Filipínách, Kambodži a dalších. Materiály organizace ECPAT uvádějí několik hodně drastických dokladů o zotročování a sexuálním vykořisťování dětí v rozvojových zemích. Tak v roce 1984 uhořely ¨při požáru jednoho veřejného domu v Thajsku čtyři děti. Hasiči byli šokování zjištěním, že děti byly k lůžkům připoutány řetězy. V roce 1986 byla na Filipínách usmrcena dvanáctiletá dívka, když jí jistý rakouský turista zavedl do pochvy zlomený vibrátor. V roce 1989 byli v Bangkoku zadrženi tři Američané, kteří využívali dětských útulků jako krytí pro pedofilní praktiky. V zadržených byli identifikováni příslušníci homosexuální americké organizace NAMBLA (North America Man-Boy Love Association), jedné z těch několika pedofilních organizací, které v USA existují a jsou zaměřeny na propagaci sexu mezi dětmi a dospělými.

Povrchní pozorovatel by mohl dospět k názoru, že dětská prostituce je záležitostí sice smutnou, ale týká se jen poměrně malého počtu lidí. Jedním z významných zjištění ECPAT je ovšem poznatek o tom, jak obrovský je počet zotročených a sexuálně vykořisťovaných dětí a mladých lidí. Tak jen na Srí Lance se prý počet tak zvaných „beach boys“, kteří provozují prostituci, uvádí číslem 20.000! V Asii se prý dětská prostituce přímo týká nejméně jednoho milionu dětí obou pohlaví, mladších šestnácti roků. Je přitom nepochybné, že tak obrovský počet obětí znamená rovněž velký počet konzumentů těchto erotických služeb. Klienti se pak rekrutují ze tří základních skupin: turisté z rozvinutých zemí, obchodníci a domácí dělníci, kteří se vrátili relativně bohatí z práce v zahraničí.

Za prvé tři roky své existence hodnotila organizace ECPAT 160 případů zahraničních turistů, kteří byli v asijských zemích zadrženi pro pohlavní zneužívání dětí. Nejvíce jich pocházelo z USA (25%), Německa (18%), Austrálie (14%) a Velké Británie (12%). Trestně zákonné normy v rozvojových zemích se stále zpřísňují, takže zadržených sexuálních delikventů ze zahraničí přibývá. Některé bohaté země delikty jejich občanů v rozvojových zemích již přivedly k praktikování poněkud nezvyklé „extrateritoriality“ aplikace trestního kodexu. Podle této zásady mohou být potrestáni ti občané, kteří se v zahraničí dopustí pohlavního zneužití dítěte, nebo tam pořizují pornografické materiály s dětmi.. V letech 1993 a 1994 postupně zásadu extrateritoriality v uvedené souvislosti přijaly kromě Německa také Francie, Austrálie, USA, Belgie a Nový Zéland. Podobný výklad trestního práva prý umožňují také zákony ve skandinávských zemích, Španělsku, Švýcarsku a Japonsku. Extrateritoriální uplatňování trestního práva jistě beze zbytku neřeší nízkou efektivitu policie a justice v rozvojových zemích. Umožnilo však prolomit bohorovný pocit nedotknutelnosti, se kterým bohatí „sexuální turisté“ vyjížděli do zahraničí za svým odsouzeníhodným koníčkem.

Příčin dětské prostituce, dětské pornografie a obchodu s dětmi je celá řada. Nejčastěji bývá zmiňována nepředstavitelná bída obyvatel rozvojových zemí. Nuzné poměry opravdu někdy vedou k masovému využívání dětské práce. A pracovní zotročení dítěte bývá prvním stupněm k vykořisťování sexuálnímu. Sama ekonomická situace však není vysvětlením jediným. Existují země, kde bída a hlad nejsou spojeny s tímto negativním sociálním jevem. Zdá se, že velmi se zde uplatňuje specifické kulturní a mravní klima ve společnosti. Vždyť například dětí ženského pohlaví jsou v mnohých zemích své výchozí rodině spíše na obtíž a netěší se žádné právní a morální ochraně. Rychlý sociální a ekonomický vývoj také v mnoha rozvojových zemích narušil tradiční společenské struktury a oslabil soudržnost rodiny.

Problémem nejen terminologickým je v mezinárodním měřítku sám pojem „dítě“. Platná definice OSN tak označuje jedince, mladšího osmnácti let. V terminologii u nás obvyklé jde tedy o „děti a mladistvé“. Právní ochrana dětí a mládeže před pohlavním zneužíváním ze strany dospělých osob je řešena v různých zemích různě.

Minimální věk souhlasu s pohlavním stykem

Není možné zabývat se zde tímto často diskutovaným věkovým limitem podrobně. Pro ilustraci mezinárodní situace snad postačí několik základních dat různých zemí:

Evropa:

stát:

Ženy

Muži

Albánie

14

14

Belgie

16

16

Bulharsko

14

14

Česká rep.

15

15

Francie

15

15

Malta

12

12

Německo

14

14

Španělsko

12

12

Vatikán

12

12

Mimoevropské země:

Austrálie

16

16

Brazílie

14

14

Chile

20

20

Japonsko

13

13

Filipíny

12

12

Již.Korea

13

13

Thajsko

15

15

Aby situace byla ještě složitější, existují v některých zemích rozdílné věkové limity pro pohlavní styky heterosexuální a homosexuální. Jinak bývá nahlíženo na homosexuální kontakty mezi ženami a muži. Na muže bývá přísnější „metr“ a některé typicky mužské homosexuální praktiky, zejména pak anální koitus, jsou leckde trestné i mezi dospělými lidmi. Před „svedením“ jsou zvláštními zákony chráněni mladí lidé do 16- 21 let věku.

Naše právní úprava se zdá i moderní době vyhovovat. Jak známo věk platného souhlasu s pohlavním stykem je u nás 15 roků. Tato věková hranice je chráněna ustanovením § 242 Trestního zákona a je shodná s věkovým limitem pro počátek trestní zodpovědnosti. Diskutuje-li se dnes o snížení hranice trestní zodpovědnosti, pak by nebylo podle názoru autora nikterak prospěšné uvažovat v souvislosti s touto diskusí o snížení věkového limitu souhlasu s  pohlavním stykem. Zatímco trestných činů se dnes stále častěji dopouštějí osoby mladší patnácti roků, k prvním pohlavním stykům zde stále dochází jen vyjímečně. Před pohlavním zneužíváním ze strany osob, na kterých je mladistvý subjekt nějak závislý, chrání mládež do 18 let věku ustanovení §243 Trestního zákona. Ustanovení §217 Trestního zákona, o „ohrožování mravní výchovy mládeže“ umožňuje trestat ty případy, kdy dospělá osoba svádí osobu mladistvou k nepravostem. Podle tohoto zákona by mohli a měli být trestáni všichni klienti mladistvých prostitutek a prostitutů.

Jak častou je zkušenost našich obyvatel s pohlavním zneužíváním v dětství, můžeme říci například z výsledků nedávného průzkumu sexuálního chování obyvatel České republiky. Průzkum byl proveden na konci roku 1994 pražským Sexuologickým ústavem a agenturou DEMA. Nějakou zkušenost s pohlavním zneužitím dospělou osobou ve věku do 15 roků zde uvedlo více než 8% žen a téměř 5% mužů. Tato zkušenost je podle našich poznatků častější u všech patologických vzorků populace. Vysoká incidence pohlavního zneužívání v anamnéze je referována u psychiatrických pacientů a u recidivujících delikventů. V souboru pražských prostitutek jsme před časem zjistili, že více než polovina z těchto žen uskutečnila první pohlavní styky před patnáctým rokem věku.

Pedofilie

Pedofilie je strukturovaná sexuální deviace, při které je subjekt eroticky atrahován objektem dětským, bez patrných druhotných pohlavních znaků. Touto sexuální deviací trpí pravděpodobně pouze muži. U žen pedofilie pozorována nebývá. Jedná se o výraznou kvalitativní poruchu sexuální motivace. Již u subhumánních živočichů je dobře známo, že „mláděcí“ rysy objektu jsou účinným inhibitorem sexuální aktivity. Muže s konvenční sexuální motivací dětské objekty nejsou schopny za normálních okolností sexuálně vzrušit.

Nevíme, jak mnoho mužů uvedenou kvalitativní poruchou sexuální motivace trpí. Víme však spolehlivě, že zdaleka ne každý pedofilně orientovaný muž své sexuální deviaci podlehne v tom smyslu, že by se dopustil sexuálního zneužívání dětí. Vysoký je podíl pedofilních deviantů na spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 tr.z. V našich souborech pachatelů tohoto trestného činu tvoří praví pedofilové více než polovinu. S věkem zneužívaných mladých objektů zastoupení pedofilních deviantů mezi pachateli klesá. Tato skutečnost současně ovšem znamená, že podstatného podílu sexuálních deliktů na dětech se dopustí lidé bez sexuální deviace. U nedeviantního pachatele je dětský objekt zpravidla náhražkou jinak preferovaného objektu dospělého a sexuálně zralého. Objekt s vyjádřenými druhotnými pohlavními znaky je ovšem z biologického hlediska erotickým objektem standardním, byť se naň vztahovala zákonná ochrana.

Terapie a resocializace obětí

Na tomto poli se ukazuje nezbytnost diferencovaného přístupu. Nejen vlastní sexuální zneužití nebo prostituce může dítě dlouhodobě traumatizovat. Podobný vliv může mít i zneužití k výrobě dětské pornografie. Tam, kde s tím mají zkušenosti, pozorují, že pro oběť takového deliktu není snadné žít s vědomím, že někde existují a jsou distribuovány podobné materiály s jeho obličejem.

Oběti sexuálních deliktů by měly být chráněny také před sekundární traumatizací. Toho lze dosáhnout jen tak, že se jejich vyšetřování ujmou speciálně zaškolení policejní vyšetřovatelé a psychologové.

Resocializace není jednoduchou záležitostí. Pokud je mladý člověk identifikován s prostituční subkulturou, často jej výchozí společenství odmítá již mezi sebe přijmout.

Velký význam zde mají nevládní organizace. Pro monitorování sexuálního zneužívání a pro snadnější komunikaci s postiženými je třeba budovat specielní střediska se „zvláště nízkým  prahem dostupnosti“, která musí sloužit každodenně, a to po celých 24 hodin.

Na pražské konferenci „East-West“, konané v září 1996 jeden účastník poukázal na případ, kdy v masmédiích byla plným jménem a bydlištěm uvedená nezletilá oběť sexuálního deliktu, zatímco dospělý pachatel byl v mediální prezentaci skryt za iniciály. Je opravdu dosti obvyklé, že naše média a s nimi souhlasně též úřady mají tendenci obviňovat nedospělé oběti sexuálních deliktů z jakési „spoluúčasti“. Tento stereotyp způsobuje, že při zprávě o prostituujících se dětech se veřejnost zalyká zlobou vůči těmto nemravným nedospělcům a zcela přehlíží pravé viníky, kterými jsou konzumenti komerčního sexu s nezletilými objekty.

Terapie a resocializace pachatelů

Léčení sexuálních delikventů se považuje v mnoha zemích za nezbytný doplněk trestní sankce. Musí být zájmem orgánů činných v trestním řízení. Terapie těžkých sexuálních delikventů má být nedílnou součástí trestu a měla by být vykonávána ve specializovaných zařízeních, kde pracuje zvláště kvalifikovaný personál.

Zvláštní pozornost zasluhuje řádná evidence zejména recidivujících pachatelů pohlavního zneužívání. Také u nás máme zkušenosti s tím, že není vždy jednoduché zabránit pedofilnímu delikventovi po několika letech po propuštění z vězení třeba v zaměstnání v bezprostředním kontaktu s dětmi. Interpol se zabývá myšlenkou, vytvořit mezinárodní registr specializovaných sexuálních delikventů. Bude zde zřejmě nezbytné, abychom v zájmu zabránění recidivám poněkud omezili jinak dosti absolutně nahlížená lidská práva zločinců.

Závěrečná deklarace stockholmské konference

Konference přijala společné prohlášení zúčastněných delegací. Praví se v ní zejména, že je povinností států, chránit děti před sexuálním vykořisťováním a zneužíváním. Děti musí najít u svých vlád ochranu před moderními formami nucené práce, otroctví a obchodu s lidmi. Zneužívání dětí souvisí se situací v rodině, komunitě i státu. Je nepřípustné zacházet s lidmi jako se zbožím. Chudoba nemůže být používána pro ospravedlní komerčního sexuálního zneužívání dětí. Mezinárodní veřejnost se zavazuje prosadit trestnost pohlavního zneužívání dětí a dětské pornografie všude tam, kde dosud není právně zakotvena. Deklarace upozorňuje, že komerční sexuální zneužívání dětí je palčivým problémem dneška. Státy by měly spolupracovat tak, aby byly nalezeny účinné prostředky boje s tímto mezinárodním obchodem.

Mezi doporučenými preventivními opatřeními nalezneme výzvy ke zlepšení ekonomické situace rodin i k péči o vzdělávání dětí a mládeže. Zvláštní pozornost zasluhují sociálně vulnerabilní skupiny, jakými jsou migranti, bezdomovci a uprchlíci. Organizátoři mezinárodní turistiky musí dbát na prevenci tak zvané „sexuální turistiky“ a na odhalování v tomto svérázném „byznysu“ angažovaných jedinců. Své by k celé záležitosti měla říci také masmédia, která mnohdy nezaujímají vůči komerčnímu pohlavnímu zneužívání dětí jednoznačně negativní postoj. S tímto jevem souvisí také specificky „Extrateritoriální“ trestní zákonodárství, které umožňuje stíhat pachatele, kteří se pohlavního zneužívání dětí dopustili v zahraničí. Stranou v represivní složce prevence samozřejmě nezůstane ani Interpol. Zvláštní pozornost se doporučuje věnovat příhraničním oblastem, kde jsou děti sváděny k prostituci v zahraničí.

Je možné shrnout, že pohlavní zneužívání dětí a mládeže je problém, který je mezinárodní veřejností velmi citlivě vnímán. Česká republika je dnes sotva v situaci masivního vývozce sexuálních turistů. Zatím jsme spíše cílovou zemí těchto moderních sexuálních delikventů. V naší trestněprávní i občanskoprávní praxi bychom měli k mezinárodním zkušenostem neustále přihlížet.

J.Zvěřina

Karlovo nám. 32

120 00 Praha 2

Literatura u autora.