Odjinud 6
(Softwarové noviny 6/1996)
Ačkoli jsem onehdy vyhrožoval, že nějakých žhavých novinek se čtenář od této rubriky nedočká, rád tuto tradici poruším. Vydání nového studiového alba legendární kapely FAUST je totiž skutkem, který by měl zahřát u srdce skalní máničky nejméně tak, jak zahřála konzumenty Čága Béla (oslovované bůhví proč „šílenci“; na druhou stranu nutno přiznat, že náležitější „Zdar establišmenťáci“ by opravdu asi znělo dost divně) nedávná návštěva jisté umaštěné rodinky, výnosně rekombinující Abbu se starými Seekers.
Faust byl patrně nejvýznamnějším německým příspěvkem bigbítové avantgardě, a to přes poměrně rozsáhlou konkurenci. Německá hudební scéna totiž vždy vynikala zvláštním fenoménem – zatímco ve středním proudu zde nevzniklo skoro nic, co by stálo za řeč, místní alternativní produkce od začátku sedmdesátých let dodnes tu a tam vyvrhuje neobyčejně zajímavé, byť širšímu obecenstvu bohužel většinou neznámé kreace. Dokonce i pokud se už v německém popu náhodou přece jen objevilo něco zajímavého, byly to téměř vždy původně experimentální soubory, které k vlastnímu překvapení zjistily, že by si hudbou přece jen mohli pár marek vydělat (např. Kraftwerk, D.A.F., Krupps, ale třeba i původně čistě garážové Trio).
I přes četné pozdější znamenitosti zůstává přece jen nejplodnější érou německého bigbítu začátek sedmdesátých let, nyní jen postupně odhalovaný řídkými reedicemi těch několika alespoň trochu známějších kapel. Koneckonců i diskografie samotného Faustu není dodnes na kompaktních discích v úplnosti dostupná a pořízení alespoň toho, co vyšlo, znamená pro sběratele (a nejen u nás) vynaložení nemalé dávky shánčivosti. Původní výčet zahrnoval toliko čtyři alba, z nichž jedině čtvrté (FAUST IV; Virgin 1973) se ojediněle objevuje na pultech našich obchodů. CD reedice třetího (THE FAUST TAPES; Polydor 1973) vyšla u Recommended Records, stejně jako SEVENTY ONE MINUTES OF FAUST, obsahující – bohužel nikoli v úplnosti – obě „posmrtná“ alba (MUNIC & ELSEWHERE a FAUST PARTY THREE, tedy de facto páté a šesté), realizovaná na vinylu v osmdesátých letech rovněž díky Recommended. Hlavní problém však představují pochopitelně ty nejlepší kreace Faustu – první a druhé album (FAUST, FAUST SO FAR; Polydor 1971 a 1972) – které na stříbrné placce vyšly pouze v Japonsku.
Jistý zádrhel pro kompaktní reedici představuje faktická nemožnost reprodukovat vtip původní grafické úpravy. První album totiž vyšlo na průhledném vinylu bez etikety, v čirém igelitovém pytli, do něhož by strčen kus celofánu s rentgenem ruky a nápisem Faust. Druhé – na černém vinylu s černou nepotištěnou etiketou – obaloval černý papír s maličkým stříbrným nápisem Faust So Far. Teprvé nové studiové album RIEN (Table Of The Elements, 1995) tento přístup dokonale replikuje i na CD – čistě stříbrná placka se sotva čitelným nápisem RIEN v průhledné krabičce, obsahující vzadu nepotištěný stříbrný papír a vpředu booklet z osmi nepotištěných stříbrných stránek, je konečně důstojným nástupcem prvních dvou alb. Důslednost vydavatele šla dokonce tak daleko, že si v řadě svých produktů, označovaných místo normálního katalogového čísla příslušným chlívečkem z Mendělejevovy tabulky prvků, rezervoval pro toto album položku 24, 51.996 Cr (Chromium). Jinak v krabičce najdete už jen maličkou kartičku s pietním rentgenem ruky a názvy skladeb; všechny ostatní údaje se dozvíte, když si pustíte poslední track na disku – z levého kanálu v němčině, z pravého v angličtině.
Sanfranciská firmička Table Of The Elements už předtím vydala třiasedmdesátiminutovou verzi LP TONY CONRAD WITH FAUST – OUTSIDE THE DREAM SYNDICATE (Caroline 1973; TOF 3 Lithium, 1993) a dvě živá alba v nechutně drahé číslované edici a „uměleckých“, neobyčejně nepraktických přebalech: THE FAUST CONCERTS VOL I – PRINZENBAR HAMBURG 1990 (26 Iron) a VOL II – MARQUEE LONDON 1992 (27 Cobalt). Nahrávky nejsou z nejkvalitnějších, a to jak po technické, tak po umělecké stránce. První pětačtyřicetiminutový záznam obsahuje většinou starší materiál, byť v notně recyklované podobě s překvapivě akcentovanými industriálními prvky (vrtačky na pódiu už tou dobou byly trochu z módy). Londýnský, více než šedesátiminutový koncert je naopak tvořen výhradně novými kompozicemi – ponurými melodickými plochami nepřetržitě bombardovanými industriálním kraválem, přednahranými vzorky i uši drásajícími improvizacemi, to vše v neobyčejně mizerné zvukové kvalitě, kterou už opravdu nelze omluvit jako tvůrčí záměr.
Obě akce bylo možné chápat spíše jako příležitostný happening; teprve studiový RIEN znamenal definitivní potvrzení comebacku. Nahrávky vznikly v květnu 1994 v USA a z původního obsazení zde (stejně jako na obou předchozích koncertech) zbylo už jen duo Werner Diermaier a Jean-Hervé Peron. Album překvapivě nevyužívá kapacity CD (stopáž je necelých 43 minut). Po úvodním třívteřinovém tichu, následovaném desetivteřinovou pauzou přináší celkem pět převážně hlukových kompozic, tentokráte orientovaných spíše psychedelicky než industriálně. Nesporným vrcholem je čtvrtá (respektive počítáme-li úvodní ticho pátá) skladba Listen To The Fish (na přiloženém lístečku označená toliko symboly ucha, šipky a ryby), monotónní patnáctiminutový acidický bigbít přesně v intencích klasického Faustu. Vlezlé písňové motivky tak charakteristické pro starší alba zde ovšem nenajdeme. Celkem vzato sice RIEN příznivce rozhodně neotráví, ale také jim nic převratného nepřinese – pomineme-li ovšem samu skutečnost, že něco takového vůbec vyšlo.
Bude na místě ještě připodotknout, kdeže se taková věc dá vlastně koupit. Produkce Table Of The Elements rozhodně nepatří k tomu, co vám Popron může a chce nabídnout; nenajdete ji dokonce ani v mnohých poměrně podrobných objednávkových katalozích. U nás ji distribuuje asi jen česká filiálka Recommended Records. Ježto se jedná o instituci bez zvláštních komerčních ambicí a navíc (či díky tomu) celkem důkladně utajenou, pokládám zveřejnění jejich adresy jednoznačně za službu čtenářům, a nikoli za skrytou reklamu. Zde je: Tržiště 11, 360 01 Karlovy Vary (tel./fax 017-22964); pražská pobočka: pan Michal Winter, Andrštova 7, Praha 8, (tel. 684 72 29, velmi nepravidelně, nejlépe odpoledne). Kromě Faustu zde dostanete především většinu dostupné produkce Rock In Opposition, ale také například poslední zbytky starých vydání Residents (ze zásob kanadského ESD; americké i evropské edice jsou už dávno rozebrány). Zkrátka – všechno jsou to věci naprosto ODJINUD, takže se alespoň k některým z nich časem nepochybně ještě vrátíme.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU