I ty, EIZO...?
(Softwarové noviny 6/1996)
Je tomu tak. I tyto legendární monitory, které po léta zůstávaly pro běžného smrtelníka – respektive pro jeho kapsu – nedostižným snem, zaznamenaly konečně výrazný cenový pokles.
Když mi v letos lednu už podruhé během půl roku opět shořel můj dvacetipalcový Philips Brillance (nedožil se, chudák, ani dvouleté záruky garantované sice výrobcem, nikoli však už českým distributorem), dospěl jsem k závěru, že tudy cesta nevede. V obou případech to naštěstí nebylo v murphistických intencích – tj. v okamžiku, kdy bych naprosto nutně potřeboval dodělat nějakou práci – ale proč pokoušet osud do třetice. I vydal jsem se do osvědčeného Haywardu vyzkoumat, cože pěkného nabízí firma EIZO, jejímž monitorům se v rozličných testech tradičně daří shrábnout ne-li první, tak alespoň některé z předních míst.
Čekalo mne příjemné překvapení. Ani ne tak kvůli samotnému monitoru, který prostě splňoval očekávání, jako spíše kvůli cenám. Ty jsem delší čas příliš nesledoval, takže cca 90.000 Kč (podle dodavatele; v nejnižší dealerské kategorii činí velkoobchodní cena 80.570) požadovaných za nejdražší model F784-T mne vskutku překvapilo. V dobách, kdy jsem pořizoval Philipse, stávalo totiž srovnatelné, tehdy nejdražší EIZO F780i skoro 130.000 Kč. Dílem proto, že jsem byl předem připraven na nejhorší, dílem pro kontinuálně se zvyšující počet dioptrií mých brýlí (na čemž se rozhodně počítače podepsaly nemalou měrou) pořídil jsem si právě tento monitor.
Po pravdě řečeno, šlo asi o zbytečnou rozmařilost. O celých třicet tisíc levněji lze totiž koupit přístroj, od něhož si EIZO momentálně v jednadvacetipalcové kategorii slibuje nejvíce: F764-M (respektive o tři tisíce dražší F764-T, který splňuje nejen MPR II, ale i TCO 92, což jsou různě přísné normy na vyzařování). Vypadá úplně stejně jako F784 a také kromě vlastní obrazovky v podstatě úplně stejný je. Jediné vymoženosti, které za těch 30.000 Kč dostanete navíc, jsou totiž o 0,02 mm menší rozteč bodů obrazovky (0,26 mm), o 10 Hz vyšší obnovovací frekvence v rozlišení 1280x1024 (95 Hz) a o 8 Hz vyšší frekvence v 1600x1200 (80 Hz).
Jinak řečeno – pokud nehodláte pracovat v rozlišení 1600x1200, bohatě vystačíte s levnějším modelem, který má navíc zabudovanou funkci pro automatické centrování obrazu a rychleji ustaluje signál při přepínání režimů. F784-T byl naopak prvním monitorem, který mne přesvědčil o tom, že rozlišení 1600x1200 může mít i nějaký praktický smysl, což se bezpochyby na konečném rozhodnutí rovněž významnou měrou podepsalo. Ostatní důvody volby dražšího typu už byly pohříchu dosti iracionální (například pověrčivé přesvědčení, že za ty peníze by to mohlo být přece jen o trochu spolehlivější; mimochodem Hayward poskytuje na EIZA nyní dvouletou záruku, což je sice pořád o rok méně, než kolik slibuje výrobce, ale přece jen více, než bývá v kraji zvykem). Obecně vzato si ale stále nejsem jist, zda to přece jen nebyl zbytečný luxus a zda bych se dnes nerozhodl pro F764-T.
Vše ostatní, co bude dále řečeno, totiž platí pro oba monitory bez rozdílu. Invarová obrazovka má viditelnou úhlopříčku rovných 50 cm; celá tato plocha je pracovní. Ovládání se realizuje pomocí módního on screen menu, regulovaného jediným tlačítkem s otočným knoflíkem, což zpočátku působí trochu nezvykle, ale není těžké si osvojit správný postup. Pět hlavních funkcí (posuny a rozšiřování obrazu všemi směry plus jas; kontrast lze vyvolat prostým otočením knoflíku bez předchozího stisknutí jakéhokoli tlačítka) jsou spolu s přepínáním barevných režimů, vstupních konektorů a demagnetizací jedinými ovládacími prvky se samostatnými tlačítky (model F764 má navíc ještě automatické vystředění obrazu). Kromě těchto funkcí lze nastavit ještě lichoběžníkové a poduškové zkreslení, horizontální a vertikální konvergenci, natáčet obraz (čímž se zároveň částečně ovlivňuje jednolitost obrazovky), redukovat moiré a samozřejmě nastavit barevnou teplotu (černý bod, bílý bod, subkontrast). Přístup k těmto a dalším parametrům ovládaným z on screen menu (jazyk, power management, velikost menu a zvuková signalizace) lze uzamknout; přímo ovládané funkce (tlačítka) nikoli.
Jiným způsobem komunikace je použití utility Screen Manager Pro, která přes sériový kabel umožňuje luxusní a názorné dálkové ovládání všech výše uvedených parametrů přímo z Windows, jakož i ukládání libovolného počtu definovaných nastavení (týká se především barevných teplot) na disk. Na obrázcích vidíte právě Screen Manager Pro, a to z toho důvodu, že normální on sreen menu prostě nelze „nacapturovat“. Tento program i s příslušným kabelem je ovšem třeba dokoupit zvlášť (cca 1000 Kč).
Součástí dodávky naopak je kromě utěrky na obrazovku také „Plug & Play“ adaptér, který jsem po pravdě řečeno ani nezkoušel, byv z různých stran varován před použitím čehokoli, co se honosí touto nálepkou (podle hrůzných zvěstí se zatím jeví, že v nejbližší době bude základním kritériem výběru hardwaru, zda se na něm dá „Plug & Play“ vypnout). K monitoru je přibalena tříjazyčná dokumentace; Hayward přikládá i její namnožený překlad do češtiny.
Monitor působí neobyčejně klidným dojmem; obraz se nechvěje ani při silných otřesech, ani v bezprostřední blízkosti nevalně stíněných reproduktorů (které Philipse dokázaly při dostatečné hlasitosti rozvlnit doslova do rytmu). Ostrost je znamenitá, při extrémním zesílení subkontrastu až téměř nepříjemná. Živost barev mohu srovnat snad jedině s výrobky Miro, které v tomto ohledu dosud patřily k nejlepším, jaké jsem kdy viděl. Momentálně však není k dispozici firemní barevný kalibrátor, který by spolupracoval přímo s Milleniem (mimochodem – při nákupu této karty firmy Matrox spolu s monitorem EIZO poskytuje Hayward slevy).
Použití nejvyšších obnovovacích frekvencí ve vysokých rozlišeních nelze podle očekávání zcela doporučit; jednak dochází ke zpomalení systému a jednak k rozvlnění vertikálně rastrovaných struktur. Po delším laborování s expertním režimem Millenia lze sice dosáhnout určitého zlepšení, ale obecně asi platí jako u jakékoli jiné techniky, že výška maximálních hodnot je dobrá hlavně k tomu, aby přístroj dokonale fungoval při průměrném zatížení. Obnovovací frekvence okolo 85 Hz při 1280x1024 a 75 Hz při 1600x1200 se po kratší době experimentování ukázaly jako optimální pro dosažení naprosto stabilního obrazu při současném snížení problémů s moiré a oscilací rastrů. Dokonalé vypiplání konfigurace by při možnostech Millenia mohlo kutilštěji založeným uživatelům zabrat celé týdny (tím spíše, že by se muselo jednat o celou řadu nastavení, protože moiré závisí mj. i na aktuálním jasu a kontrastu).
Kromě poskytnutí zábavy podobným perfekcionalistickým hračičkům však kombinace EIZO a Millenia umožňuje především dosažení ne sice úplně dokonalého, ale naprosto uspokojivého nastavení během poměrně krátké doby, což asi většina uživatelů ocení nejvíce. Velmi působivá je rovněž ochrana monitoru před vysokými frekvencemi, která nekončí prostou tmou, ale on screen tabulí s oznámením, že právě vyslaný signál o frekvenci takové a takové je vyšší, než jakou je EIZO ochotno snášet, načež po 30 vteřinách monitor přejde do stand-by režimu (totéž po příslušném avízu učiní, i pokud je frekvence naopak příliš nízká, nebo pokud nenajde vůbec žádný signál).
Power management je dle mých zkušeností nejlépe nastavit do režimu ON (nikoli pouze VESA) a místo sofistikovaných VESA šetřičů používat jen prostý blank screen. V DOSu se mi osvědčil zejména freewarový prográmek VGASAVE 2.0, který se dosud kupodivu nepopral naprosto s ničím. Na power managementy ovládané přes BIOS na pentiových boardech je podle zkušeností mých i sdělených nejlépe zcela zapomenout (pokud nechcete vidět, jak se třeba po vyslání signálu Suspend vesele hroutí údajně nesestřelitelné Chicago – i to se mi jednou přihodilo). V režimu Suspend EIZO spotřebuje 12 W, v režimu Off dokonce jen 6 W; údaj o tom, kolik sežere monitor za provozu, v dokumentaci kupodivu chybí (pokud grafy v manuálu proporcionálně odpovídají, pak je to cca 120 W).
Hlavní chloubou obou nových monitorů EIZO je ovšem digitální řízení konvergence, použité zde údajně úplně poprvé. Jde ovšem o čistě tovární nastavení přístupné pouze v nedokumentovaném expertním režimu a ovládané pomocí servisního softwaru, umožňujícího regulovat horizontální a vertikální konvergenci v jednotlivých segmentech obrazovky. Velmi působivé, vskutku; pro běžné uživatele však opravdu krajně nevhodné, takže i v případě, že se vám servisní program náhodou dostane do ruky a budete zároveň i majiteli správného sériového kabelu, raději na něj zapomeňte. Nehodláme zde publikovat ani nedokumentovaný přístup do továrního nastavení, snad jen pro ty, jimž se náhodou či omylem podaří ho spustit: pozná se podle modrého nápisu Screen Manager. Pokud ho spatříte, v žádném případě neměňte jediný parametr a rychle z tohoto režimu utečte, a sice takto: v menu zvolte 5. Factory Settings, pak 1. Set Up – Yes, ještě se pokochejte údajem, jak dlouho byl monitor v provozu (sleep mode se nepočítá), a pak ho okamžitě vypněte.
Jediný drobný nedostatek (kromě již zmíněných poblémů s moiré) představují u typu F784 obrazce generované při přepínání režimů a záblesk po vypnutí monitoru, které spíše než že by skutečně vadily, musí majitele nutně znervózňovat, vzbuzujíce dojem, že se monitoru prostě nemohou líbit a že se tím zbytečně opotřebovává. Je-li tomu tak vskutku, nevím – do jisté míry snad ano; model F764 by na tom měl být v tomto ohledu lépe. Jde rovněž o jedinou droboučkou nevýhodu oproti shořelému Philipsu, s nímž ovšem jinak nehodlám srovnávat, jelikož dvouletý rozdíl data výroby znamená v počítačové branži celou generaci, a jak vypadají současné výrobky této firmy, nemám ponětí. A úplně poslední připomínka – opravdu by se nedalo něco dělat s tím kraválem, který tyhle krámy vyluzují při každé demagnetizaci?
Pokud uvažujete o velkém monitoru (a jinak byste asi neměli důvod tento článek dočíst až sem), je EIZO F764 rozhodně horkým kandidátem. Nelze zatím s jistotou tvrdit, že se výrazný pokles cen negativně neodrazí na tradiční spolehlivosti výrobků této firmy, věřme však, že nikoli. V takovém případě by se volba dražší varianty F784, vylíčené v této recenzi, jevila jako zbytečná i pro většinu profesionálních aplikací, pro něž rozlišení 1280x1024/85Hz poskytuje zcela dostatečný a ergonomický prostor.
EIZO F784-T (a F764-M/-T)
výkonné 21' monitory
Distributor: Hayward, Praha, tf: 02/38 11 12
Cena: dopor. koncová 94.990 Kč (a 64.875/67.375 Kč)
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU