Logo

E. T. se dovolal domů


(Softwarové noviny 2/1996)



Klasik 2.01 – trochu vylepšený editor, nebo integrovaný kancelářský balík?



Křivolaký dlouhý prstík nešťastné kreaturky patrně dojal dobré duše v Optimalu natolik, že propustili „ítýho“ ze svých služeb. Od nové verze se totiž E. T. Klasik přejmenoval na Klasika asistenta. Nebo že by šlo jen o služební postup?



Ať tak či onak, byl to nápad eufemisticky řečeno nemoudrý. Původní název E. T. byl nejen vtipný a roztomilý, ale správně dešifrován jako Editor textů v sobě navíc obsahoval i přesnou charakteristiku programu. Současný Klasik asistent je název použitelný takřka pro cokoli, počínaje plánovacím diářem (firma ADK má vskutku v nabídce dva modely s těmito názvy) až po nabídku masážního salónu (a vskutku... ale ne, raději nebudu v otázkách sexu lézt kolegovi Strakovi do zelí).

Nové aspirace programu naznačuje podtitul „profesionální kancelář“. Nevím, co se teď všichni zbláznili s tou profesionalitou; trochu to připomíná dávno minulou éru „hi-fi“. Každopádně pokud alespoň některé výrobky s módním přídomkem „PRO“ úplně nelžou, není to případ Klasiku. S ním neuděláte profesionálního nic, natožpak kancelář; od toho jsou tady úplně jiné „Offices“ – arci také za úplně jiné peníze. Celá slavná „profesionální kancelář“ totiž spočívá v původním E. T., do něhož (kromě několika opravených drobností) výrobce doplnil toliko jednoduchý spreadsheet bez možnosti tvorby grafů a přehrávač audio CD.

Změny se dočkal i design – místo původního kroužkového pořadače je nyní dokumentace slepena do profesionálního (a hlavně nepochybně lacinějšího) paperbacku. Manuál vypadá opravdu pěkně, pokud jej zrovna neotevřete na straně 5.26, kde se náhle objevuje text vytištěný v rozlišení asi tak 100 dpi, pokud ne rovnou na devítijehličkové tiskárně – nejspíš korektura na poslední chvíli. Tiskárna rovněž jaksi nepochopila, že v knize mají být tu a tam vakáty (prázdné strany), takže kapitoly 2, 4, 5 a 8 jsou vytištěny obráceně (sudé stránky na lichých a naopak), což notně ztěžuje orientaci, neboť paginace tištěná ob stránku se tak ocitla těsně vlevo u hřbetu. Přičteme-li k tomu skutečnost, že při prvním spuštění program spadl na instalovaném QEMM (předchozí verze fungovala na stejné konfiguraci bez nejmenších problémů), lze pochopit, že provedené inovace předem nebudily velkou důvěru.

Přesto je třeba připustit, že Optimal kus práce udělal. Koneckonců dokumentaci už stejně skoro nikdo nečte a QEMM není správce paměti, který by bylo možné běžně očekávat u potenciálních zájemců o Klasik. Za vůbec nejdůležitější přínos považuji doplnění Zoomu (fixně 40, 80, 100, 125, 150 a 200 %), který lze u editoru aspirujícího na WYSIWYG pokládat za funkci zcela nepostradatelnou. Bohužel se program sem tam zblázní a místo výše uvedených hodnot začne ukazovat pouze 36 % nebo 6 %, až dojde k 0 % a při přepnutí na tuto hodnotu s konečnou platností položí systém. Pokud tedy v roletě s nabídkou procent uvidíte nějaké nesmysly (obvykle po nějakých excesivnějších operacích; jednoznačnou závislost se mi vysledovat nepodařilo), je nanejvýš doporučitelné uložit soubor a restartovat program.

Rovněž je nutno ocenit plynulý proklad řádek po desetinách výšky písma od 1 do 9,9; velikost fontu zůstala nadále krokována po 1 bodu (od 3 do 99), což u editoru této kategorie bohatě stačí. V této souvislosti si dovolím uvést na pravou míru údaje v tabulce u předchozí recenze v SWN 8/95 na str. 74 dole, kde se při automatické úpravě textu vloudily mezery za čárky. Udávaná rozteč řádek tedy opravdu neměla znít 1/1 a 5/2, ale 1/1,5/2 (rozuměj 1 lomeno 1,5 lomeno 2).

Podstatnou novinkou je rovněž možnost definovat konečně tloušťku a zakončení čar, jakož i výplň elips a obdélníků; u posledně jmenovaných lze navíc nově zvolit fixně zaoblené rohy; výrazně se zlepšily i možnosti přesného umístění grafických objektů na stránce a práce se skupinami. S barvou se Optimal nezdržuje, což je u této třídy editorů rovněž plně na místě. Naopak další nově zařazená funkce se z tohoto hlediska jeví bezmála jako zbytečný luxus, zejména dokud nebudou doplněny nedodělky daleko podstatnější (viz níže). Jedná se o editor matematických vzorců, vkládaných do souboru jako okno. Syntaxe je poměrně jednoduchá – většinu potřebných komponent lze vybrat přímo z nabídky. Spolu s nově zařazenými Textovými okny se tak Klasik přibližuje úrovni jakéhosi primitivního „DTP“ systému (což ostatně demonstruje i nově přidaný vzorový soubor Bulletin); zatím však trochu nepřesvědčivě, především co se týče perspektivnosti takového směřování.

Posledním přínosem zásadního druhu je možnost vkládat do textu záložky a odkazy na ně. Ostatní inovace se jeví spíše jako odstranění předchozích nedostatků či drobná zlepšení komfortu práce. V nastavení obrazovky se kupříkladu ocitla nabídka výběru ovladačů k řadě videokaret, mnohdy i dosti exotických (k té mé samozřejmě nikoli), a driver pro rozlišení 800x600 podle VESA standardu. Ačkoli skutečně funguje, použitá obnovovací frekvence nebudí valné nadšení (jinak řečeno: obraz se dost chvěje). Větší rozlišení je navíc vykoupeno vyššími požadavky na volnou operační paměť, jinak Klasiku v režimu VGA stačí už jen 450 kB RAM, tedy o 80 kB méně než v předchozí verzi. Při podrobnějším ohledání jsem zjistil, že drobných, leč pro mne podstatných změn se dočkala i položka Paměť v Nastavení systému; vypnutím povolení použití EMS rámce se mi konečně podařilo zprovoznit Klasik i s QEMM (a po zakázání přístupu do UMB a HMA pak program dokonce přestal tak často padat při přepínání Zoomu).

Styly nyní konečně fungují jako styly; kromě stylu odstavce lze definovat i styl textu (tj. např. tučná podtržená kurzíva z 12bodového Timesu). Rovněž schránka je v nové verzi ochotna schraňovat i jiné objekty než pouze text. Přibyla opomenutá možnost definovat formát čitačů; Hlavy a Paty se nyní modifikují přímo v okně na stránce. Obsah lze členit do tří úrovní, rejstřík do dvou. Nové šetřiče obrazovky – mince, tunel, čáry a červi – nijak neoslní; nejužitečnější může být ještě tunel, který je tak tmavý, že na první pohled ani není vidět, takže by alespoň skutečně mohl šetřit obrazovku. Konečně příjemnou změnou (na české poměry) je také přiložený soubor Novinky, z něhož se uživatel předchozí verze dozví, co je vlastně v programu nového.

Není třeba se zvlášť rozepisovat o vcelku fungujícím přehrávači audio CD s průměrným komfortem, zahrnujícím databázi CD s možností přehledného rozepsání názvů jednotlivých skladeb a zobrazování všech myslitelných aktuálních časů stopy i disku. Chybí možnost programování a náhodného výběru (shuffle). V použité konfiguraci s SCSI mechanikou NEC Multispin 3XI vedlo použití softwarového nastavení hlasitosti (zeslabení a následné zesílení) ke zmizení signálu a přechodnému zhroucení všech funkcí přehrávače; k obnovení chodu však postačilo manuální vysunutí a znovuzasunutí CD.

Hlavní novinkou verze 2.01 je ovšem tabulkový procesor. Uživatelé zvyklí na Quattro (či dokonce rozmazlení Excelem) nad ním určitě ohrnou nos; u naprostých laiků lze zase trochu pochybovat, že si budou vědět rady, k čemu by taková věc vůbec mohla být užitečná. Na druhé straně pokud už začít s nějakým spreadsheetem, těžko najít jednodušší a přístupnější, takže jsem s hodnocením trochu na rozpacích. Každopádně jistě lepší alespoň nějaký spreadsheet než žádný – a koneckonců na běžné „kupecké“ počty a účetničení s tím vystačíte. Program ovšem není vybaven funkcí generování grafů, čímž poněkud ztrácí na půvabu pro většinu veřejných institucí, které se obvykle právě tímto způsobem realizují (mnohdy vzbuzují dokonce dojem, že jde ne-li o jedinou, pak přinejmenším o hlavní náplň jejich práce). Mně osobně by vadily jiné drobnosti, ale vzhledem k maximálně primitivní koncepci klasikovského spreadsheetu je zhola nesmyslné se zabývat jakoukoli detailní kritikou, protože tento prográmek prostě na nic kritizovatelného neaspiruje.

Přenos tabulek do textu se uskutečňuje ve formě vektorového okna, které je možné zvětšovat i rozšiřovat (a naopak), přičemž obsah tabulky se přizpůsobuje změnou velikosti či přidáním prokladu písma. Jednoduché OLE se vyvolává standardním dvoukliknutím na vybrané okno (Klasik vůbec dodržuje konvence Windows s důsledností až překvapivou); tabulka v textu ovšem není slinkována s původním souborem a otevírá se do prázdné stránky spreadsheetu.

Tabulkový procesor je schopen importovat a exportovat soubory Lotus 1-2-3, Quattro 3 a 4, Calc602 a CSV; soubory DBF a Excel 4 a 5 dokáže pouze načíst. Při exportu umožňuje výběr kódové stránky pouze u CSV; u všech ostatních automaticky ukládá v cp 1250 (Windows EE), což zejména u Quattra může způsobit určité problémy.

Otázkám importu a exportu Optimal vůbec věnuje zcela nedostatečnou pozornost. Jediným vylepšením od minula je grafický formát tiff a diskutabilní import souborů T602 a PC Fand mono (čímž se patrně nemíní monofonní ani černobílé, ale monospaced – tedy vše do Courieru, ale zato i s čárami). Vyzkoušel jsem načtení souboru Cti_lasr.602 dodávaného se šestsetdvojkou a obsahujícího spoustu čárové grafiky – do Courieru se to sice načetlo, ale se zbytečnými dotazy po chybějícím typu písma. Především tam ale místo rovných čar byla dolů obrácená písmena A (uvozovky ve fontu Symbol) a tak podobně, takže jsem buďto někde udělal chybu (v dokumentaci o vstupních filtrech nic bližšího není), nebo filtr prostě nefunguje.

Ze zcela nepochopitelných důvodů z nabídky naopak zmizel import z Wordperfectu 5.1 a z důvodů snad o maličko pochopitelnějších i z grafického formátu PIC (Dr. Genius). Nadále tedy naprosto chybí zcela základní filtry pro Word i Wordperfect všech verzí (kromě importu z WinWordu 2.0 a 6.0, u verze 6.0 navíc chybně označeného jako Word 6.0, pod čímž lze automaticky očekávat Word 6.0 pro DOS). Exportovat formátovaný text s volbou kódové stránky lze pouze v T602 (Latin 2, Kamenických a KOI 8) a RTF (Latin 2, 1250 a MAC CS)!

Stejně bídné zůstalo v nové verzi i nastavení faxu a především ovšem tisku. Zde sice přibyl driver pro DeskJet 540, ale u LaserJetů se Optimal zatím nepropracoval dál než k trojce, u níž doplnil toliko ovladače inverzního a landscape tisku a manuální vkládání papíru (čtete dobře – tyto parametry se nenastavují, ale potřebují extra driver!). Žádné zlepšení nezaznamenalo ani UNDO, které i nadále dokáže vrátit jen poslední mazání textu. Při volbě fontu se nezobrazuje vzorek písma, schází seznam naposledy otevřených souborů a druhý dokument pořád nelze roztáhnout přes celé okno. Klasik rovněž dodnes neovládá poznámky pod čarou. Stále chybí převod mínusek na verzálky i možnost souvislého zobrazení dokumentu bez horních a dolních okrajů stránek. Programu by ostatně celkově pomohla možnost když už ne přepínání do textového režimu jako u WP 6.0, pak alespoň do režimu Draft. Teprve při delším psaní (tuto recenzi pořizuji v Klasiku 2.01) si člověk uvědomí, jak bídně se čte to niťovité písmo (bez ohledu na použitý font – všechny se zobrazují zhruba stejně špatně) na blikajícím bílém pozadí, když navíc na konci každé stránky musíte přeskakovat z okna do okna, abyste si přečetli, co jste naposled napsali. Po celonočním psaní už z toho napůl šilhám a bolí mne hlava. A to zdůrazňuji, že pracuji na dvacetipalcovém monitoru se 14bodovým písmem zvětšeným na 125 procent!

Přičteme-li k tomu další drobnosti, kterých jsem si posledně nevšiml (například že při zapnuté funkci automatického dělení nelze přikázat rozdělení manuálně – tedy pomineme-li možnost prostě do textu natvrdo vložit rozdělovník), a zejména pak určitou nestabilitu programu (během práce se zhroutil nejméně 5x, vždy s celým systémem), pak nezbývá než konstatovat, že inovační úsilí Optimalu se zaměřilo značně neoptimálním směrem. Upravovat květinové záhonky a lakovat plot zatímco vám padá střecha a praskají stěny, to by se Přemkovi Podlahovi určitě nelíbilo. Kdyby se E. T. místo na CD přehrávače a pochybné spreadsheety zaměřil na důkladné vyfutrovaní samotných základů programu, udělal by jistě lépe. Aha – já zapomněl – on se vlastně vrátil domů! Tak třeba je to tím...



Klasik asistent 2.01 pro DOS
Jednou větou: upgrade domácího WYSIWYG editoru, v našich novinách opakovaně recenzovaného (6/94, 8/95)
Požadavky: DOS, 450 kb volné RAM, myš
Výrobce: Optimal Praha








Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU