Tak vám nějak nevím...
(Softwarové noviny 11/1995)
Předchozí řádky obsahují přesně jednu opodstatněnou výhradu – capture lze v systému InView skutečně provést pomocí kláves Shift+PrintScreen. Od Windows se tento postup liší nejen tím, že je přidána klávesa Shift, ale také technicky: obrazovka se nezkopíruje do schránky, ale uloží se na disk s automaticky generovaným názvem ve tvaru PCX. S ohledem na kvalitu dokumentace a absenci pomocných souborů nepokládám za nutné toto drobné přehlédnutí omlouvat ani před čtenářem, ani před výrobcem, jemuž byl text ostatně včas zaslán právě proto, aby v něm podobná věcná nedopatření opravil. Je rovněž zajisté pravda, že nepotřebujete EMM386, pokud nehodláte provozovat nic jiného než InView; v recenzi byla ovšem tato záležitost zmiňována čistě kvůli nekompatibilitě systému s QEMM.
Zbytek reakce páně Cagašovy, kterou lze hodně eufemisticky označit za přehnaně podrážděnou, obsahuje vesměs naprosté konfabulace, ospravedlnitelné snad toliko temným odstínem rudé barvy, již měl při psaní před očima. Nestálo by to všechno ani za odpověď, kdyby nebylo naprostého zmatení pojmů, které by mohlo čtenáře uvést do rozpaků.
Popletené je skoro všechno – od výčitek za zpoždění článku (ačkoli právě na dodání funkční, instalovatelné verze InView se čekalo nejdéle a celá srovnávací recenze se tím zdržela nejméně o měsíc), až po hanlivý výklad slov „píle, průmyslová kreativita a obchodní zdatnost“ (mimochodem Zlín mám z dob, kdy jsem v něm jako kluk trávíval prázdniny u tety, docela rád, a ani skutečnost, že v něm sídlí firma Alcor, na tom nic nezměnila).
Především však dlužno zdůraznit, že pan Cagaš prezentuje zcela konfusně i výrobky své vlastní firmy. InView je nadstavbový operační systém podobného druhu jako Windows 3.1 nebo GeoWorks. Nejde o samostatný operační systém, jako jsou Windows95 či OS2, a vůbec už ne o projektantský program typu AutoCadu, ba ani o hru podobnou Doomu, jak by snad mohl zmatený čtenář z dopisu pana Cagaše usoudit. InView je teoreticky možné zakoupit samostatně; zvlášť si můžete pořídit i jednotlivé další programy, jako je InWord, InCalc či InBase. Celé dohromady se to nabízí jako Česká kancelář. Problém je arci v tom, že samotný systém bez aplikací si těžko kdo koupí. Pojmový guláš tedy patrně vznikl z faktu, že Alcor prakticky nic jiného než kompletní Českou kancelář neprodává. V nabídkách i cenících si ovšem stále udržuje dekorum výrobce operačního systému a přídatných komponent. Z toho jsme vycházeli i v klasifikaci InWordu jako samostatného produktu; skutečnost, že byl redakci dodán i s ostatními aplikacemi, je zde stejně sekundární, jako by byla při recenzi MS Wordu vytaženého náhodou zrovna z balíku MS Office.
I mnohé další výtky pana Cagaše vycházejí z toho, že mu tak nějak není úplně jasné, co vlastně jeho firma vyrábí. Pokud totiž hodnotím InWord jako aplikaci pro InView, pak samozřejmě sám o sobě nemá nic z toho, co obstarává InView – je to asi jako kdybych chtěl o MS Wordu tvrdit, že jeho součástí je Paintbrush nebo Mapa znaků. Mimochodem – pokud zůstaneme u tohoto příkladu, můžeme konstatovat, že právě MS Word skutečně má vlastní tabulku pro vkládání znaků, takže není odkázán na výše uvedenou utilitu, dodávanou v rámci Windows. Podobně jsou jeho součástí četné další pomocné programy (editor grafů, rovnic apod.). U všech těchto funkcí by v případě Wordu v tabulce stálo ANO. InWord však nic podobného nenabízí, takže uvedená klasifikace je zcela náležitá. Snad pouze v případě uživatelského nastavení prostředí mohlo být místo hodnocení NE (pouze v rámci InView) opravdu uvedeno jen nedostatečné, neboť samotný editor přece jen umožňuje alespoň vypnout/zapnout pravítka, lištu s ikonami a informační řádku (když už ne třeba dnes ve Windows vcelku běžné uživatelské úpravy ikon a menu, nemluvě o detailním nastavení provozních parametrů apod.). Tuto „křivdu“ však plně kompenzuje chybné hodnocení Print Preview ANO, ačkoli ve skutečnosti mělo znít NE (pouze v rámci InView) a u recenzovaného exempláře ani to ne. InWord totiž náhled stránky realizuje jako „tisk do Preview“, tedy stejně jako primitivní Text602. Zatímco můj počítač při pokusu o instalaci „tiskárny Preview“ zarputile, leč zcela oprávněně hlásil, že nemůže najít soubor pd-prev.ddl (na disketách skutečně nebyl), redakci se z jiné instalační sady tento výstup natáhnout podařilo, a tak se v tabulce nakonec objevilo hodnocení ANO bez dalšího rozvedení.
Dále už jen velmi stručně. Dokumentace k InWordu má 82 stran; ostatní zmiňované manuály jsou dokumentací k InView a zbylým aplikacím pro InView. Vykřičníky v položce Přímé vkládání znaků z tabulky si InWiew vysloužil tím, že tuto funkci nezařadil, ačkoli má příslušnou tabulku již vytvořenou pro definici klávesnice (v textu recenze byl tento nepochopitelný fakt komentován). Termín zbylá paměť zahrnuje jak paměť fyzickou, tak virtuální; ostatně si dovoluji pochybovat o tom, že by se InWord vypořádal s 512MB souborem, ale nezajímá mne to natolik, abych kvůli tomu čistil půl disku, takže budiž.
Ze světově nejprodávanějších DTP systémů pouze jediný pracuje se sloupci uvedeným způsobem, a sice PageMaker (vzdálená inspirace InWordu PageMakerem byla v recenzi rovněž konstatována); jak Quark, tak Ventura umožňují definovat sloupce v rámci okna, což osobně pokládám za pohodlnější. Žádný u nás dostupný textový editor nepracuje prostřednictvím samostatných oken ani se sloupci, ani s hlavami a patami (bez ohledu na to, zda pan Cagaš lpí na tom, aby se v jejich programu okna nazývala rámce). Uvedení NE u Kreslení čar a rámečků je možná „velmi podivné“, ale nic to nemění na faktu, že InWord čáry kreslit neumí. Práce s „rámci“ sice splňuje konvence Windows, ale jak již bylo řečeno, žádný běžnější textový editor s nimi po způsobu InWordu nepracuje, takže označení nestandardní je plně místě. Program nemá Budík; pokud tím pan Cagaš myslí Hodiny či Plánovací kalendář, bylo by vhodné, aby si nejprve obstaral E.T. Klasik, aby pochopil, co je touto funkcí míněno.
Panu Cagašovi ovšem patrně nejsou jasné ani jiné pojmy. Bylo by zajisté zcela na místě, kdyby se seznámil s obsahem termínů jako je anonym, pamflet, ignorance či nekompetentnost. Zatím to budeme chápat jen jako projev jeho neznalosti cizích slov, i když nelze nepřiznat, že nám to trochu otevřelo ruce.
Původní reakce Alcoru na článek předem poskytnutý k vyjádření a eventuálnímu doplnění (mimochodem z dobré vůle redakce; po všech těch dnešních blábolech potrefených husí o „novinářské etice“ by se mohlo zdát, že je to vydavatelova povinnost – není!) totiž mimo jiné zahrnovaly i dosti nevybíravé výhrůžky soudní žalobou. Ačkoli pro Softwarové noviny by to jistě byla znamenitá reklama, nikdo z redakce na podobné taškařice nemá dost času, a já ostatně také ne. Text byl tedy za mého souhlasu konzultován s právníkem, který pro klid duše doporučil vypustit přesně tři nedlouhé věty, vyjadřující mé přesvědčení, že základní problém celého InView (nebo – chcete-li – České kanceláře) spočívá v tom, proč by si ho měl vlastně kdo kupovat. /Poznámka z r. 1997: Internetová podoba je samozřejmě necenzurovaná, pro obzvlášťní zvědavce jsem připravil inkriminovanou část recenze s barevným vyznačením vynechávek/ Zde je nejkratší, ale zcela reprezentativní ukázka jedné z těchto tří vynechávek, které pan Cagaš označil za „nejhrubější útoky a urážky“; věta, kterou celá recenze původně končila: „Komu však má být určen InWord, to se ani sebepodrobnějším studiem této recenze nedozvíte, a zůstalo to utajeno i jejímu autorovi.“
Díky výše uvedené páně Cagašově neznalosti cizích slov však už dnes není třeba mít obavy, že by splnil své výhrůžky soudem, protože kdybych jeho elaborát přestal chápat jako nevědomost a dospěl k možná oprávněnému závěru, že jako většina lidí, kteří se halasně ohánějí nekulturností druhých, je i pan Cagaš sám pěkný hulvát a že dobře věděl, co ta slova znamenají, mohl bych podat žalobu pro změnu já – s podstatně většími šancemi na to, že bych z Alcoru něco vyrazil. Mohl bych to zajisté učinit ihned, ale některé, byť legální způsoby vydělávání peněz (jako třeba revidování jízdenek MHD, přihlašování cizích slavných ochranných známek nebo prostituce) se mi prostě z principu hnusí. V sebeobraně ovšem...
Ne – budeme to zatím brát prostě jako pouhou neznalost pojmů. Pan Cagaš ji ostatně projevuje častěji, tak třeba už když hovoří o uzavřenosti systému. Že je InView technicky vzato „otevřený“ je sice pěkné, ale ve skutečnosti by dalo práci najít cokoli hermetičtěji zachumlaného do sebe. Nejenže pro InView neexistují žádné cizí aplikace, ale dokonce ani vytvořené soubory z něj nelze pořádně předat jinam. Paradoxně je tak popřen i závěr pisatelovy zcela nesmyslné komparace s ostatními recenzovanými „systémy“ (ve skutečnosti textovými editory pracujícími v otevřeném systému DOS), z nichž lze alespoň exportovat formátovaný text v obecně přijatelném tvaru (o účelnosti čehož nelze polemizovat, ať je editor „postaven“ na čemkoli).
K několika okolním, zcela mimo mířícím invektivám jen tolik: a) se stylem dokumentu, který by fungoval tak, že bez dalších dotazů zničí všechnu neuloženou práci, jsem se věru dosud nesetkal; b) v příručce je sice opravdu zcela jednoznačně uvedeno, že schránka slouží pro přenos dat, ale není zde pořádně popsáno jak, což je vzhledem k absurdně složitému způsobu, jakým funguje tzv. DataView, stejné, jako by v manuálu nebylo ani těch 14 řádek; c) neznám nejen žádný podobný program, který „dováží“ (tento odporný doslovismus jsem ostatně také doposud neznal) CDR; neznám dokonce vůbec žádný podobný program (pominu-li snad oblast sharewaru), protože v této cenové kategorii se vektorové editory prostě nedělají, jelikož na předpokládané laické uživatelské úrovni nemohou mít valný smysl; d) přeformátování dvousloupcové sazby na jednosloupcovou a naopak „prostou změnou stylu“ v InWordu provést nelze; o jiném formátování nikde v recenzi řeč nebyla.
Co se týče „zcela neuvěřitelně nízkých“ 21 MB na disku – snad postačí tolik, že kompletní GeoWorks, která obsahují obdobné aplikace jako Česká kancelář a jsou nadto rychlejší (a zejména pokud jde o textový editor nesrovnatelně dokonalejší), zaberou asi 10 MB, tedy ani ne polovinu.
Tím jsem odpověděl – doufám – na všechny „věcné“ výhrady pana Cagaše. On však mně i čtenářům dodnes dluží odpověď na základní otázku, traktovanou v původní recenzi – jaký je smysl celého InView, potažmo tzv. České kanceláře? Nejde o žádný výtvor, který by se „svou architekturou mnohem více blížil systému Windows než ostatním prostým dosovským aplikacím“, jak tvrdí; jde o vědomou napodobeninu Windows. Na tom není vcelku nic špatného – koneckonců dost papíru se v poslední době popsalo o tom, co všechno Microsoft v Chicagu okopíroval od Maca – muselo by to ovšem mít nějaký důvod. Tak kupříkladu by program musel být dokonalejší, stabilnější, úslužnější, podstatně lacinější nebo takového cosi. Nic z toho o InView říci nelze. Ani pokud jde o údajnou menší náročnost na hardware, nedosahuje tento systém zdaleka předností, jaké nabízejí například již zmíněná GeoWorks. (Ta navíc vznikla v časech, kdy triumf Windows ještě nebyl zcela jednoznačný. O nějaký ten rok později, tedy v dobách, kdy ve Zlíně začali programovat InView, by už asi jen málokoho na světě napadlo do něčeho tak bezperspektivního investovat potřebné množství času a práce.)
Pokud nechtěli být alespoň v něčem lepší než Gates, což pan Cagaš popírá, tak proč to potom, do prčic, vlastně celé dělali!?
Narcistní zahleděnost do vlastního produktu by snad mohla být určitým vysvětlením jak pro vznik systému InView, tak pro raptickou reakci pana Cagaše. Obávám se, že takový přístup může časem vyústit jedině v permanentní pocit křivdy a nepochopení, přičemž jméno Maniš bude v mytologii Alcoru něčím jako Satan-zhoubce. Rád bych na tomto místě zdůraznil, že přisuzovat mé recenzi jakýkoli podíl na komerčním ohlasu InView by bylo zcela absurdní. Už proto, že nikdo z potenciálních zákazníků nepochybně nečte ani Softwarové noviny, ani jakékoli jiné počítačové periodikum. Jedinou možnou cílovou skupinu totiž výrobce vcelku dobře odhadl, když na jednom ze svých prospektů vychvaloval InView takto: „Nemusíte si pamatovat žádný povel. Vše vykonáte pouze s myší. (...) To je taková malá krabička příjemně padnoucí do ruky...“
Pan Cagaš se konečně dožaduje určitých posouzení. Domnívám se sice, že z původní recenze vyplývala dost jasně, ale prosím – zde jsou ještě jednou v kostce:
InWord je editor, který nelze nijak zvlášť doporučit pro pohodlnou tvorbu jakéhokoli dokumentu. Všechny ostatní domácí editory pro DOS nabízejí daleko jednodušší ovládání; špičkové editory pro Windows zase nesrovnatelně vyšší komfort. Vzhledem k absenci exportu formátovaného textu nelze InWord použít ani k pořizování dat; jediné relativně přijatelné nasazení je tvorba nenáročných, dále už nezpracovávaných dokumentů (například osobní korespondence), v nichž nevadí malý počet písem a jejich omezená velikost. Naprosto nevhodný je program pro všechny profesionální práce, jako je tvorba příruček, manuálů, prospektů, novin či časopisů, protože mu k tomu chybí většina nezbytných předpokladů – typografická přesnost, proporcionální fonty a postscriptový výstup. Jako náhražka pro amatéry, kteří vystačí s papírovými předlohami, může dočasně posloužit i v těchto aplikacích; většina editorů pro Windows však přinese lepší výsledky s vynaložením menší námahy.
Alespoň s posledním bodem elaborátu pana Cagaše však vřele souhlasím: programátoři, kteří vytváříte podobné kreace, jako je Česká kancelář, pozor – vaše výrobky budou (a nejen mnou) stále častěji posuzovány a hodnoceny v kontextu světového softwaru a nikoli dle dosavadního klíče „co je české, to je hezké“. V opačném případě by nám tady totiž brzy vznikl softwarový skanzen.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU