Logo

Computer ludus IV


(Softwarové noviny 4/1994)



Naše dnešní vycházka do hájemství písíčkové hravosti bude trochu netradiční, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé – jak jste si snad všimli, je tento článek konečně opatřen normálními obrázky ze hry pro DOS, nikoli reprodukcemi distribuční krabice či fotografiemi obrazovky, jako tomu v Softwarových novinách dříve bývalo. Tak už to zůstane, a děkujeme tímto redakci časopisu Score (potažmo firmě Vision) za kolegiální radu, jak na to, i za promptní poskytnutí příslušného sharewaru. Navázaná spolupráce půjde ovšem ještě dále (jak dokládá toto pokračování); věřme, že k oboustrannému prospěchu. Tím se samozřejmě neodříkáme další kooperace s Neokortexem ani s jakoukoli jinou firmou, která nám hry k recenzování zapůjčí či věnuje.

Druhou mimořádností je, že tentokrát hra konečně zcela stoprocentně vyhovuje kritériím postulovaným v prvním díle (SWN 1/94), tj. je ideální pro příležitostné hráče jako forma chvilkového odpočinku, nevyžaduje žádné složité návody a nestrávíte nad ní dlouhé bezesné noci. Jmenuje se Pinball Dreams a u nás ji prodává firma Vision. S výrobcem je to trochu složitější – konečný copyright vlastní britská 21st Century Entertainment Ltd., autory jsou programátoři Spidersoftu a původní verze pro Amigu byla ukostřena v Digital Illusions. V tomto pořadí také proběhnou úvodní firemní loga, pokud je neodpálíte mezerníkem.

Hra je natolik jednoduchá, že téměř není o čem psát, totiž v případě, že víte, co je to pinball. V časech reálného bolševismu jich u nás stávalo víc než dnes, kdy je vystřídaly buď videohry, nebo elektronické výherní (respektive proherní) automaty (kde je konec těm krásným hospodským forbesům, ve kterých pod sklem propadávaly vhozené koruny mezi cvakající kolečka; poslední, co pamatuji, visíval v restauraci U Bubeníčků, než ho tuším v roce 1988 spolkla adaptace, která z této kdysi příjemné putyky udělala zájezdní restaurant pro německé turisty). Podobně i klasický pinball je v zásadě čistě mechanická záležitost, ve které vystřelíte ocelovou kuličku a ona pobíhá mezi cinkajícími a blikajícími sloupky, a ty ji vystřelují v nevyzpytatelných směrech takovou rychlostí, že nakonec nestačíte zareagovat a zmáčknout včas postranní knoflíky, které ovládají dvě mechanické packy v dolní části hracího stolu.

Že jste to už někdy viděli? No bodejť; fascinace těmito hlučnými zařízeními se asi nevyhla žádnému, kdo je v dětství zažil – takový Michael Jackson jich prý má doma několik set. Čtyři pinbally můžete mít i vy, a ne draho, ovšem pouze v počítačové podobě.

Pokud se podařilo zalomit do článku všechny čtyři podlouhlé obrázky, máte kompletní hru jako na dlani, a to dokonce v celistvosti, v jaké ji na monitoru nikdy neuvidíte. Programátoři Spidersoftu totiž velmi originálně vyřešili problém, s nímž se marně potýkali autoři řady jiných pokusů o počítačový pinball, a sice jak dostat dlouhý hrací stůl na širokou obrazovku. Eventualita, která se nabízí, tedy nechat po straně stolu velké místo na skóre a jiné nesmysly, vede pochopitelně k tomu, že zejména na malých monitorech nejsou jednotlivé prvky pinballu téměř k rozeznání. Pinball Dreams nabízejí něco úplně jiného: každý stůl zabírá na šířku celou a na výšku asi dvě a půl obrazovky a obraz se prostě plynule posunuje po virtuální hrací ploše podle toho, kde je zrovna kulička.

Animace je až neuvěřitelně dokonalá (tedy na 486 – na átéčku bych hru raději nezkoušel); stejně věruhodný je i zvukový doprovod. Jediná nevýhoda celé koncepce spočívá v značné náročnosti na oči – hrát Pinball Dreams takových pět hodin v jednom zápřahu bych nechtěl ani za trest. Ovládání spočívá stejně jako u originálního automatu pouze ve dvou pohyblivých packách (Shifty); aby byl dojem reality dokonalý, můžete ještě mezerníkem kopnout do stolu, takže váhající kulička pak spadne do té správné díry (nebo taky naopak). Pokud ovšem stolu nakopete příliš mnoho, mašina se porouchá (packy přestanou reagovat) a přijdete o míček.

Jako legální majitel máte výhodu, kterou nemají ani hráči skutečného pinballu – v dokumentaci se dočtete, jak fungují jednotlivé hrací stoly, což v reálu musíte zjiťovat empiricky. Tím ovšem přednosti legální verze končí; dál už je to jedna hrůza.

Tak především se v sekci Game protection uživatelské příručky dočtete, že ochrana programu spočívá v nemožnosti nainstalovat jej víc jak třikrát, pak se disk stane „unusable“ a vy můžete jen kontaktovat britského výrobce, který vám „free“ dodá „new copy“. Už jsem ani nečekal, že něco tak pitomého ještě kdy uvidím. Samozřejmě mne to značně znervóznělo; nemohl jsem přece Visonu vyplýtvat jednu cennou instalaci. Takže jsem se v první řadě pokusil disketu zkopírovat – s obavami, jaká překvapení v podobě nestandardních formátů či jiných nesmyslů na mne čekají. Leč už prosté Diskcopy spolklo Pinball Dreams jako malinu a instalační program bez protestů fungoval. Zkusil jsem ho tedy spustit třikrát a skutečně – napočtvrté ohlásil „Error: Maximum instalations reached,“ a skončil.

To už mne začalo zajímat, i prozkoumal jsem obsah diskety. Kromě zazipovaného souboru (po rozbalení zaberou Pinball Dreams 3 MB), příslušného odzipovače a kratičkého instalačního prográmku obsahovala použitá disketa už jen hidden soubor INSTAL.SYS, dlouhý přesně 29 bajtů. Tentýž soubor se objeví i v rootu cílového disku a je tím jediným, čím se provedená instalace liší od prostého rozbalení archívu. Hra bez něj samozřejmě nejde spustit. Zkusmo jsem INSTAL.SYS smazal také z „unusable“ diskety a ejhle – náhle byla zase plně „usable“.

Musím přiznat, že ač jsem v oblasti softwaru už viděl ledacos, neznám nic, co by překonalo debilitu 21st Century Entertainment. Nehledě k naprosté bezúčelnosti a neúčinnosti použité ochrany je prostě urážkou uživatelovy inteligence předpokládat, že neumí zkopírovat disketu či smazat „skrytá“ data; soubory s parametrem hidden zobrazuje a maže i obyčejný DOSSHELL.

Aby však byl ještě více vytrestán za to, že si hry kupuje, místo aby je chlapsky kradl, je uživatel oblažen ještě další, tentokrát už neinzerovanou „protection“ – obligátním dotazem na citát z manuálu. A ne snad, že by to bylo alespoň něco, co lze jen prostě nalistovat. Houby: zkuste si odpočítat pětadvacátou řádku z běžného textu plného mezititulků a prokladů a v ní pak dvanácté slovo a představit si, že něco podobného budete muset dělat při každém spuštění hry!

Takže – i já schvaluji atentát na Heydricha; výrobce, který takto zachází s poctivými uživateli si žádné poctivé uživatele nezaslouží. Když si ukradnete zcrakovanou verzi, nebude vás opruzovat zbytečnými otázkami, pohrajete si s ní určitě stejně dobře, a asi jen sotva si přitom uvědomíte, jak hrozně jste vlastně nemoderní.



Pinball Dreams
Prostředí a požadavky: MS-DOS, AT 386 či 486, 530 kB RAM, 3MB HD, dopor.: SuperVGA; AdLib, SoundBlaster či Roland kompatibilní zvuková karta.
Výrobce: 21st Century Entertainment Ltd., Velká Británie
Zapůjčil distributor: Vision, Čkalova 7, Praha 6
Cena: 1399 (s DPH)






Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU