Computer ludus III
(Softwarové noviny 3/1994)
Bylo by přímo trestuhodné, kdyby v jakémkoli souvislejším pojednání o hrách chyběla zmínka o produkci firmy Sierra On-Line. Její „Questy“ a roztomile obskurní Leisure Suit Larry, s přídatkem rozličného počtu římských či arabských číslic, i v horších časech zdobily a dosud ještě občas zdobívají hardisk mnohých domácích uživatelů, včetně těch, kteří jinak nejsou nikterak vášnivými vyznavači tohoto druhu sportu. Těžko přitom říci, proč právě hry Sierry získaly u nás takovou oblibu. U starších verzí se totiž jednalo z části o tak řečené „konverzačky“, tedy hry, které je třeba ovládat slovními příkazy. Ty slovní příkazy byly pochopitelně v angličtině, což přece jen jaksi není ono.
Klasické konverzační hry – patrně první hry, které kdy kdo na počítači hrál – dnes už téměř neexistují. Jedinou komerčně dostupnou výjimkou pro ty, kteří nepamatují Sinclairy a rádi by na svém písíčku viděli, jak to vypadalo, je dnes asi program Zachraňte princeznu Arabelu, který je součástí „demo“ balíčku ArcShellu. Tento typ her funguje tak, že vám sdělí, kde jste, co vidíte a kterým směrem můžete jít, a vy do příkazové řádky napíšete, co byste rádi. On obvykle odpoví, že tento příkaz nezná, a znovu nabídne možnosti, což činí tak dlouho, dokud nevložíte některý z termínů, které lze použít. Pozdější verze těchto programů bývaly navíc občas obohaceny primitivní, neanimovanou grafikou.
Zmíněné populární hry z produkce Sierry takhle samozřejmě nikdy nevypadaly. Už od prvních Questů se jednalo o normální animace (na svou dobu ne zrovna nejhorší), v nichž hráč vesměs figuroval jako panáček, pochodující ve směru kurzorových šipek. Vlastní konverzace probíhala tak, že když došel k něčemu, co budilo dojem, že to má ve hře smysl, stačilo stisknout jakoukoli klávesu s písmenem a objevil se příkazový řádek, do něhož bylo třeba vepsat příkaz typu „look“ nebo „get“ (obvykle ještě se specifikací, co prohlédnout, co vzít apod.). Hra vás navíc průběžně oblažovala rozličnými avízy, ostatní postavičky k vám různě promlouvaly – to vše výhradně v jazyce anglickém; pokud vím, nebyl nikdy v oběhu ani nějaký pirátský pokus o počeštění. To pro neanglofonní uživatele muselo představovat značnou vadu na kráse – o to více mne vždy obliba těchto programů v našich krajích udivovala.
Dnešní hry Sierry už od verbálního ovládání vesměs upustily a přešly na myšizovanou formu komunikace prostřednictvím ikon typu ruka (vezmi), oko (prohlédni) apod. Je to praktičtější, protože nemusíte stále dumat o tom, v jaké formě příkaz zadat, aby ho ta krabice pochopila (i když zase nemůžete programu nadávat, na což starší verze vzhledem k poměrně chudému anglosaskému slovníku sprosťáren obvykle náležitě reagovaly).
Questy (asi tolik, co pátrání, volněji dobrodružné výpravy) tvoří z bohaté nabídky Sierry rozhodně nikoli nepodstatnou část. Nejdále se dostal King Quest (VI) vytvořený Robertou Williams – velmi zdařilá série, k níž se, bohdá, snad ještě někdy vrátíme. Tří pokračování se dočkaly Quest for Glory (Hero's Quest) a Police Quest, dvou ekologická adventure EcoQuest a série Conquest – Dobytí Camelotu s artušovskou a Dobytí Longbow s robinhoodovskou tématikou.
Posledním zbývajícím Questem jsou dobrodružství vesmírného semi-hrdiny Rogera Wilca, který se po rozličných peripetiích probojoval až do pátého pokračování. Právě tím a předešlým dílem série Space Quest se budeme dnes zaobírat. Motivem, který mne přiměl k volbě právě této hry, snad bylo do jisté míry i to, že její první pokračování bylo prvním produktem firmy Sierra On-Line, který jsem dohrál na svém prvním písíčku (tehdy ještě na Hercules monitoru a podle německého hackerského návodu, což bylo zvláště „adventure“, protože německy neumím ani slovo). No, a krom toho ji v Neokortexu měli právě na skladě.
SPACE QUEST V nese podtitul The Next Mutation (Další mutace). Zápletka je poměrně složitá a nehodlám předstírat, že jsem jí do všech nuancí porozuměl. Každopádně se vám podaří šťastně zachránit vesmír před zlým „pukoidem“ – mutagenním to blivajzem améboidního charakteru, který vznikl při pokusech zločinné firmy Genetix. Mezitím se proletíte po spoustě planet, změníte se v mouchu, zachráníte milovanou dívku (která vám na konci samozřejmě spočine v náručí) a zahrajete si dokonce se svým sokem i počítačovou variantu na známou školní hru Námořní bitva (to je ta, jak hádáte, kam spolužák namaloval do šachovnice křížky).
Hra má neobyčejně svěží grafiku a obsahuje spoustu vtipných nápadů – mezi nejšílenější patří sušené vesmírné opice, které stačí nasypat do vody, a rázem se začnou zvětšovat a poletovat ve vzduchu, což je projekt hodný imaginace Stopařova průvodce (nehledě k tomu, že se ty opice neobyčejně přiblble tváří). Zábavné dialogy patří k Sierrovskému standardu, ale s basic English pro jejich pochopení rozhodně nevystačíte.
Dějově sestává Space Quest V ze dvou částí – úvodní (popsané v přiložené dokumentaci), která se odehrává ve školícím středisku Starcon, a z vlastní hry, uzavřené na rozdíl od předchozích Wilcových misí do jednotícího prostředí počišťovací vesmírné lodi, jež létá z planety na planetu a sbírá odpadky. Vlastní „vylodění“ se realizuje výhradně teleportací, kromě dvou simulátorových vložek, při nichž Wilco pilotuje malý kosmický modul. Toto zpřehlednění základní dějové osnovy vedlo k tomu, že hra působí daleko realističtějším dojmem; po několika návratech z vesměs nepřátelských planet se dokonce začnete cítit na mateřské lodi jaksi „doma“, což je pocit, který u jakékoli jiné hry tohoto typu nepamatuji.
Celkově je Space Quest V rozhodně nejzdařilejším dílem Wilcovské série a lze ho vřele doporučit každému, koho podobné věci baví. Narozdíl od všech ostatních Questů, které jsem dosud měl to potěšení shlédnout, hra budí dojem, že s dobrou znalostí angličtiny by bylo možné dohrát ji i bez návodu. Podstatné ovšem je nepřehlédnout v záplavě reklamních tiskovin, dodávaných s programem, výtisk fiktivního Galaktického Inquireru, který na první pohled budí dojem ukázkového čísla nějakého hráčského časopisu. Ve skutečnosti vše, co potřebujete ke hře, najdete právě zde, a nikoli – jak by se dalo čekat – v uživatelské příručce; a to dokonce včetně životně důležitých letových kódů, bez nichž se nikam nedostanete (jsou decentně schované v „inzerátu“ astrologa Gira Draxona).
Jako všechny Questy a jim podobné „advanture games“ má ovšem i Space Quest V jednu zásadní chybičku – pokud ho jednou dohrajete do konce, je jen velmi málo pravděpodobné, že byste se k němu ještě někdy vraceli znovu. S ohledem na to, že nejde pro našince o zrovna laciný špás, těžko do něj kromě zvláště movitých hráčů bude někdo ochoten investovat. S návodem (Excalibur 17) jsem byl se hrou hotov během pěti hodin (jedinou náročnější pasáží je akční vložka souboje s vražednou androidkou na planetě Kiz Urazgubi). Byla to sice příjemně strávená doba, ale kdybych skutečně do každé té hodiny měl vrazit čtyři stovky (Neokortex ke katalogovým cenám softwaru připočítává ještě cenu za diskety), asi bych si to zatraceně rozmyslel.
Nevím, jaké jsou současné cenové relace v českých „masážních salónech“, ale řekl bych, že ne o mnoho vyšší, a přitom pubescentům a postpubescentům, jimž je herní software především určen, by návštěva v těchto institucích asi připadla podstatně zajímavější, nehledě už k mnohým jiným způsobům, jak trávit volný čas, máte-li na to. Takže i kdyby na něj nakrásně měli, stejně si Space Questa šlohnou u kamaráda. Nebrání jim v tom naprosto nic, protože Sierra, zdá se, konečně přešla k nejradikálnějšímu způsobu, jak vyšplouchnout hackery a zabránit jim v naboření ochran: přestala své hry chránit úplně.
Místo nesmyslného vkládání dvacátého pátého slova z patnácté stránky uživatelské příručky se u her nyní začíná ujímat mnohem rafinovanější způsob ochrany, se kterým ani sebeschopnější pirát nehne: CD-ROM. Dokud někdo nevymyslí nějaké levné a přitom velkokapacitní „diskety“, budou hry na CD-ROMech zcela spolehlivým způsobem, jak zabránit jejich nelegálnímu domácímu kopírování (o to lépe a radostněji je ale zajisté budou kopírovat skuteční piráti ve velkém). Přitom na cédéčkách se neobjevují jen nové hry s dokonalými animacemi, ale také přepracované verze starších programů.
Jedním takovým je i SPACE QUEST IV – Roger Wilco And The Time Rippers. Jestliže následující díl byl z celé série nejzdařilejším, je čtyřka naopak nepochybně tím nejmizernějším (samozřejmě na svoji dobu), a CD provedení na tom nic nezměnilo. Zůstanete-li v programu jen chvilku stát, zaručeně vás něco vzápětí zabije, přičemž zabránit tomu je proces natolik složitý, že mne po několika etapách přestalo bavit neustále mačkat tlačítko Resource jen kvůli tomu, že jsem na vteřinu zaváhal. Co je moc, to je příliš, a tohle pánové Murphy & Crowe už fakt přehnali. Takže ačkoli si se čtyřkou pohrajete zaručeně déle, než s jejím mladším bratříčkem, sotva z toho budete mít velké potěšení.
Že je tento článek ozdoben obrázky právě z tohoto dílu, za to může pouze skutečnost, že kompaktní disk obsahuje navíc také verzi pro Windows, v nichž je přímo radostí scanovat obrazovku (a vůbec nevím, proč na ně pořád všichni tak nadáváme). Kromě této vymoženosti a několika reklamních demoverzí poskytuje CD-ROM SQ IV oproti běžným disketám už jen jednu výhodu – digální hlasový výstup. Zkrátka – veškerá komunikace programu s vámi se uskutečňuje místo nápisů mluveným slovem. Angličan mu nejspíš porozumí, ale pro Čecha je to už naprostý konec, takže nepochybně program brzy přepne z funkce Speech na Text, aby alespoň něco z děje pochytil. Mimochodem – zvukový soubor má sto šedesát devět megabajtů (což vypisuji proto, aby čtenář nenabyl dojmu, že jde o překlep), zatímco celému zbytku programu stačí necelých 6 MB. I přes tuto monstrozitu je ovšem zvuk v pátém díle i bez cédéčka celkově daleko kvalitnější – i když bez řeči.
Jediné, co mají oba Space Questy kromě hlavního hrdiny společného, je tak jejich celková nestabilita a určitá nesnášenlivost vůči Sound Blasteru 16. Než jsem přišel na to, že vyžadují nastavit audio na ThunderBoard (což vskutku není alternativa, kterou by Creative Labs uváděly jako kompatibilní), nikoli na SoundBlaster, padaly obě hry jako vzteklé. Naproti tomu s WaveBlasterem, jemuž jsem tuto inkompatibilitu zprvu přičítal, se celkem kamarádí (v nastaveni General Midi). Po „správné“ instalaci už kolabovaly jen občas, což se vzhledem k tomu, že beztak vyžadují neustálé ukládání pozic, ještě dalo vydržet.
Co se týká našeho hodnocení z hlediska příležitostného hráče, lze Space Quest V vcelku doporučit, umíte-li alespoň trochu anglicky. Space Quest IV jen v případě, že máte opravdu silné nervy a svatou trpělivost; pokud ano, návod vyšel v Excaliburu č. 21.
Space Quest IV a V
Jednou větou: Hry typu Adventure
Výrobce: Sierra On-Line, Coarsegold, Kalifornie
Zapůjčil: Neokortex Praha
Cena: 1524 (CD-IV); 1603 (V)
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU