Little Big Blue CD
(Softwarové noviny 2/1994)
I na našem Divokém východě se lze občas dočkat radostných překvapení. Jedno takové mi těsně před Silvestrem připravila firma Modré stránky tím, že mi proti všemu očekávání skutečně zaslala kompakt se softwarovou verzí svého katalogu. Na Invexu ho slibovala každému, kdo si koupí katalog tištěný – a teď se podržte – v ceně 49 Kč za obé.
Tedy ne že by na tom v principu bylo něco až tak zázračného: výroba cédéčka v pětitisícovém nákladu vyjde na pár floků a celé Modré stránky jsou v podstatě jeden jediný placený inzerát, takže by bylo možné rozdávat je úplně zadarmo. Přesto to v našich podmínkách trochu překvapí. Určité uklidnění sice našinci přinese na obalu vytištěná cena 490 Kč, za niž se možná vydavatel pokusí alespoň pár kompaktů udat – to už je sumička, kterou u našich zadarmo nehrabajících softwarových kuřat známe důvěrněji – nicméně nelze nepřiznat, že první krok žádoucím směrem byl učiněn.
Kompakt obsahuje kromě Modrých stránek ještě spoustu demoverzí programů WordPerfectu, Frogu, Albertiny icome, Softwaru602 a dalších firem, a jako pozornost podniku také poněkud antireklamní prezentaci diskutabilního experimentu s vydáváním softwarového periodika CW INFO – údajně všechna čísla od roku 1991, kdy začalo vycházet (je toho přes 8 MB, což by odpovídalo). Zvukové reklamy slibované na obálce sice chybějí – spíše však k žalosti vydavatele, než uživatele. Úhrnem investice vskutku nečekaně lukrativní.
Proč stále zdůrazňuji, že nečekaně? Protože uondán Invexem jsem přehlédl, že v tištěném vydání Modrých stránek se cédéčko slibuje pouze prvním pěti stům zájemců, kteří si o ně napíší. To přeloženo do češtiny obvykle znamená, že dostanete nanejvýš omluvný dopis, že jste bohužel zaslal svou objednávku příliš pozdě (a dokazujte někomu, že cedulky na Invexu slibovaly CD každému, kdo na místě zaplatí oněch 49 korun). Nicméně má apriorní skepse tentokrát výjimečně nebyla na místě, takže nezbývá, než pochválit Modré stránky (potažmo IDG) chválou velkou.
Ještě podstatně větší chválu by ovšem zasloužily, kdyby se nejednalo o jednorázovou náborovou akci, ale o počátek dobré tradice. Nejenže by se jim to nakonec dojista vyplatilo lépe, než předem k neúspěchu odsouzený pokus prodat těch pět tisíc kompaktů po pěti stovkách, ale především by tak byl konečně vytvořen precedens, že CD-ROM nemusí být drahý. A on opravdu nemusí, pokud bude možné vydat ho v dostatečném nákladu. Vydat ho v dostatečném nákladu bude možné, až budou uživatelé v dostatečném počtu motivováni k tomu, aby si koupili příslušný hardware. Avšak k tomu budou uživatelé motivováni až tehdy, pokud se jim vyplatí kupovat laciná cédéčka.
Tento zdánlivě bludný kruh – ostatně společný celému softwarovému průmyslu – bude samozřejmě jednoho nepříliš vzdáleného dne rozražen. Modré stránky by mohly pomoci tento den uspíšit i u nás, protože jaké jiné kompakty by měly být laciné, když už ne ty, jejichž výroba je zaplacena inzercí.
Důsledky rozvoje levných datových médií (a nemusí to být zrovna CD-ROM – čert ví, s čím kdo ještě přijde) budou nepochybně obrovské. Při současném stagnujícím trhu s počítači se výrobcům naskýtá snové lákadlo, jak nacpat nejméně jeden počítač (byť zcela úzce specializovaný) do každé domácnosti, a konzervativním nakladatelům se díky tomu občas stahují sedací svaly při představě budoucnosti knižního trhu. Stahují se jim ještě velmi málo, protože většina z nich se dokáže utěšit, že knihy přežijí věčně – za poslední dobu jsem se porůznu setkal s několika sebekonejšivými apologetikami tohoto druhu.
Nikoli – knihy jsou už dnes předem mrtvé, alespoň pokud jde o jejich informační hodnotu. Samozřejmě: podobně jako film nezničil úplně divadlo a televize plus video nevedly k uzavření všech biografů, nelze předpokládat, že by i nadále nevycházely knihy. Ovšem stejně jako film přeměnil postupně charakter divadla od lidové zábavy k vyznání skupinové příslušnosti intelektuálních snobů, či v lepším případě od nekonečně stejného opakování nabiflovaných rolí k improvizaci a interaktivní akci; stejně jako televize učinila z filmu místo pohyblivých obrázků gejzír brilantních triků, které na malé obrazovce prostě nevyniknou; právě tak i datová média výrazně ovlivní charakter knižní produkce. Určitě budou vycházet bibliofilie a rodokapsy, ale u ničeho jiného bych si tím už nebyl tak jist. Bibliofilie proto, že pár šílených sběratelů se vždycky najde; rodokapsy pak díky tomu, že takový počítač, aby se dal vzít na čundr nebo na plovárnu, hned tak někdo nevymyslí.
Samozřejmě – za současného stavu věcí se podobné anticipace mohou zdát jako naprostý nesmysl; představa četby CD-knížek na písíčku či notebooku je zcela absurdní. Souborné dílo pana Williama na cedéčku se tak prozatím jeví buď jako ptákovina na hraní, nebo jako velmi specializovaná databáze pro jazykozpytce a literární teoretiky. Nicméně všechno je pouze otázkou dostatečně kvalitního a laciného hardwaru. Idea je naprosto jasná: nejvýše kilogramová „kniha“, po jejímž otevření budou k dispozici dvě (jistěže by stačila jedna, ale soudím, že čistě z psychologických důvodů budou nutné dvě) nesvítící, dokonale čitelné a rychle se obnovující „stránky“ monitorů, jimiž bude možné listovat pomocí myšího pera. Z boku do toho strčíte cedéčko – a to bude všechno. Kromě dostatečně nízké ceny (tak od tří do pěti set dolarů) na tom už teď není nic, co by se principiálně nedalo vyrobit. Pochopitelně bude zapotřebí několik drobností, jako unifikovat jednoúčelový operační systém, vysvětlit Microsoftu, že Windows nejsou na čtení knížek úplně to pravé, apod. Sám jsem zvědav, zda nějakou podobnou mašinku vezmu poprvé do ruky už letos, nebo až napřesrok.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU