Screen editor 3.0
Celoobrazovkový... a bez namáčení!
(PC World 3/1992)
Reklamnímu letáku firmy FONTEA sice chybí bombastičnost televizního kolovrátku, v němž pánové Procter & Gamble nabízejí retardovanější části národa své prací prášky, nicméně za motto, jímž je uveden SCREEN EDITOR 3.0, by se jistě nestyděl ani autor sloganu „vyzíráte-myzíráme“. V prospektu uvedená charakteristika „obecně použitelný celoobrazovkový editor“ je tak absurdní, že by FONTEA mohla movitým zvědavcům skutečně i několik exemplářů prodat. Neumím si sice úplně jasně představit „obecně nepoužitelný“ editor (jakkoli se mnohé domácí produkty této definici velmi přibližují), zato „neceloobrazovkový“ editor jsem už skutečně viděl. Jmenoval se EDLIN a naše vzájemné seznamování trvalo asi dvě minuty. Pak jsem ho z adresáře DOS smazal jednou provždy a nikterak se mi po něm nestýská. Výrobek, který se ještě v roce 1991 honosí tím, že není podobný této Gattesově archiválii, tedy bezesporu stojí za pozornost.
KILOBAJT ZA ŠESTNÁCT
Program je distribuován v zavařeném igelitovém pytlíku na nezalepené (a podle úsudku Scanu 7.2V76 nezavirované) 5.25 palcové DD disketě Verex. Krčí se na ní tři soubory o celkovém rozsahu 70 kB. Při bližším ohledání však zjistíme, že dva z nich výrobce přidal jen proto, aby se tam třetímu samotnému nestýskalo. Pomineme-li pětiřádkové cti.mne, sdělující hlubokou pravdu, že instalace programu se provádí jeho překopírováním na pevný disk, zbývá nám program se.com, který je prostě anglickou verzí českého secs.com. Protože však lze více než s úspěchem pochybovat, že by se rozmazlení anglosasové po SCREEN EDITORU utloukli, či že by se český uživatel chtěl tímto způsobem cvičit v jazyce anglickém, jde úhrnem de facto skutečně o jediný prográmek, čítající něco málo přes 35 kB. Při ceně 590 Kčs to znamená asi 16,80 za kilobajt. V těchto relacích by Windows přišly řádově na sto tisíc a Text602 zhruba na deset. I když software jistě nelze vážit na kila jako brambory, přece jen to cosi napovídá. Přinejmenším tolik, abychom v této době počítačové zlaté horečky v Česku pomlčka Slovensku nevěřili, že nám někdo prodá něco pořádného lacino. Případným výjimkám potvrzujícím pravidlo se předem hluboce omlouvám.
KUK NA STREJDU
Celoobrazovkový editor se opravdu prezentuje celou obrazovkou, kterou vyplňuje elegantně vyvedený název programu. Cedule nezmizí, dokud něco nezmáčnete; stisknete-li Escape, zmizí zároveň i celý program. Pokud jste nezvolili tuto zbabělou variantu, objeví se dotaz na jméno souboru s nímž hodláte pracovat. Enter nabízí možnost výběru z adresáře, z něhož byl editor volán; k listování v jiných adresářích je třeba vypsat úplnou cestu. Přehled o souborech je vskutku komfortní – udává nejen délku, datum i čas vytvoření, ale také atributy v obvyklých zkratkách (A, S, H, R), jejichž význam zůstane ovšem neznalému uživateli, odkázanému pouze na průvodní dokumentaci, naprosto utajen.
Když se s editorem dohodnete o názvu souboru, vybalí na vás třetí (a poslední) celou obrazovku – vlastní editor. Sestává z dolní informační řádky a horního roletového menu, ovládaného funkčními klíči nebo myší. Deset rolet a četné položky s bizarními a místy nepříliš srozumitelnými názvy vás konečně přinutí sáhnout po manuálu. Zbytečně.
ABRAKADABRA
„Návod k použití“ čítá celkem 25 stránek referencí naservírovaných vysoce okultním jazykem, pro počítačového laika jen o málo srozumitelnějším, než hebrejština. Těžko říci, zda je poučnější vysvětlení položky Počet opakovaných znaků: „nastavení počtu opakovaných znaků,“ nebo tajuplného Mazání vstupní fronty: „zapnutí nebo vypnutí mazání vstupní fronty klávesnice před každým vstupem z klávesnice“. Po těchto a podobných sděleních dospěje jistě každý rád k závěru, že empirická metoda poznání má své přednosti. Otázkou však zůstává, kolik těch „každých“ bude. Za sebe mohu říci, že jako kupující bych na SCREEN EDITOR hleděl navždy zapomenout už po přečtení první strany příručky, která končí povzbudivým konstatováním, že dodavatel „nenese odpovědnost za škody nebo ztráty vyplývající z jakékoli chyby v programu či příručce“.
NEUVĚŘITELNÉ – SKVRNA OD TŘEŠNÍ JE PRYČ!
Přes hluboce negativní první dojmy přinese bedlivější studium editoru mnohá příjemná překvapení. Pozoruhodné je už jen to, kolik funkcí se panu A. Strachotovi podařilo do jeho maličkého prográmku vměstnat. Některé z nich chybějí i v daleko dražších editorech, a přitom nejsou zcela neužitečné. Za nejvydařenější osobně pokládám možnost kdykoli vyvolat postranní okno s ASCII tabulkou a vložit z něj do textu vybraný znak. Zároveň jde o první domácí editor, který se mi dostal do ruky, umožňující zpracovávat libovolně dlouhé soubory, byť způsobem poněkud diskutabilním: načtenou část (okolo 500 kB) je třeba uložit tak, že nejprve přemístíte kursor na konec textu, zvolíte Zápis textu ke kurzoru, pak pokyn Čtení zbytku souboru, a tak dále, dokud nejste u konce. Uložená část už pochopitelně není pro editaci přístupná.
Zajímavou, leč nebezpečnou funkcí je kódování textů. SCREEN EDITOR umožňuje zvolit si třímístný číselný kód, podle kterého je dokument přetvořen ve změť znaků, jejichž dešifrování by sice jistě bylo možné, avšak vyžadovalo by spoustu času a vysoký stupeň špionážních vědomostí. Z toho ovšem vyplývá i riziko pro uživatele – zapomene-li, jaký kód zadal, může se s textem navždy rozloučit.
Z nadstandardních možností dále stojí za zmínku převod z formátu T602 do ASCII, volba kódu češtiny pro texty menu, a fakt, že editor pracuje s tabulátorem jako s tabulátorem, a nikoli jako s klávesou pro vycpání začátku odstavce mezerami. To umožňuje prostou změnou rozteče tabulátorů přeformátovat vzdálenost začátků všech odstavců od kraje; možnost nepravidelného nastavení tabulace na měřítku však editor postrádá.
Lze definovat a uložit řadu parametrů – při ukládání se automaticky nabízí možnost vytvořit duplikát programu s vlastním názvem. K dispozici je rovněž volba intervalu pro zhasnutí obrazovky (nebo horký klíč Ctrl S); místo Nortonovských hvězdiček se ovšem po monitoru posunuje rámeček s nápisem SCREEN EDITOR, který je při monochromatickém zobrazení zvýrazněný, což je poněkud v rozporu s jeho posláním šetřit obrazovku. Ačkoli program umožňuje nastavit barvu kdečeho, k potlačení jasné záře tohoto rámečku se mi jej přimět nepodařilo. Jinak snad ještě dlužno podotknout, že editor dokáže otevřít dvě okna, zvládá běžné blokové operace a umí vyhledávat i zaměňovat.
MŮJ OBECNĚ POUŽITELNÝ EDITOR NA TO ZŘEJMĚ NESTAČÍ
Jak rád bych býval zajásal – konečně první český myšoidní editor, který má dva kursory! Po všech T602, Esech a jiných nesmyslech alespoň jeden program, jehož autor myš skutečně používá a tudíž chápe, k čemu vlastně slouží. Jedinou drobounkou vadu na kráse to má – v monochromatickém zobrazení není kursor myši vidět. Určité povědomí o něm lze získat pouze díky existenci zvýrazněných písmen horkých klíčů – dostane-li se nad ně, písmeno ztmavne. Určitým řešením je nastavit všechno, včetně textu, jako zvýrazněné; není to však zrovna příjemné na oči. Podstatně jednodušší by byla volitená barva kursoru – tu však jako na potvoru autor opomněl do menu zařadit.
Daleko horšího překvapení se však dočkáme, pokusíme-li se ve SCREEN EDITORU něco napsat. Řádek nám pod rukama ubíhá a ubíhá, jako by nechtěl nikdy skončit. V roletě Ostatní nalezneme kýženou funkci Pravý okraj a nastavíme obligátních šedesát – ale ouha – řádek běží pořád pryč, jenže tentokrát přitom odporně kvičí. Nahlédnutím do manuálu zjistíme, že „jsou-li zapnuta zvuková znamení a poloha kursoru na řádku přesahuje nastavenou hodnotu, je na to akusticky upozorňováno“. Skvělý nápad! Kdo za monitorem nostalgicky vzpomínal na cinkající zvonky psacích strojů, konečně se dočkal. A co teprve má sekretářka, které jsem tři měsíce vysvětloval, že na konci řádku nesmí mačkat Enter – jakou ta by z toho měla radost! SCREEN EDITOR totiž jinou možnost ukončení řádku ani nenabízí.
Abychom byli zcela spravedliví, určitá alternativa zde přece existuje. Funkce Přeformátování odstavce (v menu Obraz!!!) skutečně učiní, co slibuje: přeformátuje odstavec k obrazu svému a oboustranně ho zarovná, ať chcete nebo ne; zarovnání na levo, natož na střed či na pravo SCREEN EDITOR neuznává. Navíc kromě toho, že neumí rozdělovat, nezná také jiné písmo, než obyčejné. O kursívě či tučném písmu si můžete nechat jen zdát, a pokud vás snad na chvíli zmátnou poznámky o velikosti písma v manuálu, vězte, že se týkají pouze verzálek a minusek, nikoli rozměru fontu. Z tohoto pohledu je pak logické, že se SCREEN EDITOR nemusí obtěžovat s nějakými ovladači tiskáren – prostě ze sebe vyplivne holý ASCII kód, ať si s ním tiskárna poradí jak umí.
Nepříliš praktické ovládání je převzato z Norton editoru – většina horkých klíčů se volá metodou funkční klávesa plus písmeno, což jinde nebývá příliš zvykem. Zejména uživatelé zvyklí na T602 a vůbec borlandovští příznivci klávesy F10 budou poněkud znechuceni faktem, že po stisknutí F10 SCREEN EDITOR končí práci (při vypnuté funkci Potvrzení tak učiní bez varování – a samozřejmě bez uložení souboru). Mne osobně však daleko více iritovalo, že při opuštění programu tímto rychlým a logickým způsobem trousí editor po disku prázdné pracovní soubory s extenzí $ (případně $**, byla-li extenze předem definována). Detailním studiem manuálu zjistíte, že pan Strachota je si této skutečnosti vědom, nicméně místo aby chybu odstranil, doporučuje používat pro ukončení programu klíče F3+K. V tomto případně nulové soubory skutečně na disku nezůstávají. Vida, že to jde – jen nechápu, k čemu pak má sloužit to F10.
Kromě dolarových vytváří SCREEN EDITOR také soubory vlnovkové. Nepoužívá totiž k zálohování obvyklého *.bak, ale přepíše prostě první písmeno extenze vlnovkou. Výsledkem jsou vskutku pestré adresáře, a to tím spíše, že vytváření záložních souborů nelze potlačit.
CO JE TO?
Ve světle předchozích řádků začíná být, myslím, jasné, že SCREEN EDITOR je jako textový procesor prakticky k ničemu, netoužíte-li ovšem vyrobit si ze svého PC jen maličko vylepšený psací stroj. Protože není možné, aby si tohoto faktu nebyl autor programu vědom, je na místě otázka, co svým výrobkem vlastně sledoval. V reklamním letáku se kromě výše uvedeného sloganu rovněž praví, že „editor je určen pro úpravy, prohlížení a tisk libovolně dlouhových textových souborů“. Povšimněme si, že o tvorbě souborů zde není ani řeči. Definitivní jasno však udělá teprve cti.mne, v němž se docteme: „doporucujeme pouzivat SE napr. jako externi editor k ruznym produktum, ktere to dovoluji“.
Tedy žádný textový procesor – ale utilita, a to ještě navíc sloužící pouze jako doplněk k jiným užitečnostem, kupříkladu k Nortonovu komandéru. Z tohoto pohledu je pak ovšem SCREEN EDITOR potenciálně opravdu zdařilý prográmek, který by po odchytání hlavních mušek (především zprovoznění monochromatické myši a klávesy F10 k regulérnímu ukončení chodu) mohl být skutečně užitečný.
Úplně jiná pohádka však je, zda bude v pestré konkurenci rozličných domácích variací na Norton Commander či PC Shell také prodejný. Za takových 90 Kčs (arci bez tištěného manuálu, který je stejně k ničemu) by nemusel být nezajímavý. Ale bratru za šest stovek... No – nenažranost českých výrobců softwaru by zasloužila zvláštní kapitolu – obávám se, že jediné, k čemu tato touha po rychlém zbohatnutí povede, bude naprostý krach většiny nově vzniklých firmiček dříve, než si stačí uvědomit, že na sto programech prodaných po padesátikoruně vydělají desekrát víc, než na jednom za pět set. Přesto pokud nevíte co z penězi, zde je adresa distributora SCREEN EDITORU:
FONTEA, Jasmínová 2885/33, 106 00 Praha 10.
Nebo pošlete alespoň pohled, třeba jim uděláte radost.
Martin Maniš
Poznámka: Redakce časopisu PC WORLD nezdílí, ale respektuje autorovy názory na zacházení s mateřštinou. Pokládá však za nutné na obranu odborné cti svého jazykového redaktora zdůraznit, že ač ho svrběly prsty, ponechal na výslovné přání pana Maniše článek bez stylistických úprav.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU