Logo


Odpadky z Kabaretu




Komentář: Tyto příspěvky byly psáno pro první novinové pokračování Kabaretu, jehož vydání se oproti záměru o pět měsíců zdrželo, takže byly nakonec vyřazeny z důvodu zasmrádlosti; z téhož důvodu nebyly pojaty ani do Internetové verze, protože i tam první Kabaret vyšel už vlastně jako součást archivu


Dopsáno v prosinci 1996




ODJINUD

I Odjinud se přesunuje na stránky MVK, kde se ovšem bude nadále vyskytovat nepravidelně a bez závazného rozsahu. Zároveň se čtenářům omlouvám, že v přílišné poplatnosti názvu rubriky, bloudil jsem loni občas v krajinách příliš vzdálených nejen světu počítačů, ale světu vůbec. Je pravdou, že takoví Test Department či Pere Ubu byli opravdu Odjinud, jenže už tak odjinud, že to dohromady skoro nikoho nemohlo zajímat. Takže se polepším a pokud už neodolám a výjimečně si tu a tam neodpustím anonci podobných obskurností, bude to vždy jen v kratičkých sloupcích „pro zasvěcené“, a ne přes celou stránku jako dřív, a jinak se budeme věnovat především nějakým přívětivějším krajinám Odjinud.



Takovým čtenáři blízkým prostorem by mělo být science-fiction – prostě proto, že počítače koneckonců jsou jen realizované sci-fi. Vezměte si třeba takový HAL 9000, uvedený do provozu právě 12. ledna 1997. Za pět let by se měl vydat k Saturnu.

Na toto památné datum mne upozornil šéfredaktor SWN – já, který dokážu zapomenout i na své vlastní narozeniny, bych po něm ani neštěkl, i když Clarkovu Vesmírnou odysseu jsem pochopitelně přečetl nesčetněkrát už v odjinošském věku.

Úvahy na téma: „proč, sakra, ještě toho HALa nemáme a kdy ho konečně mít budeme,“ přenechám zasvěcenějším. Tentokrát mne daleko více zaujala náhodná koincidence, s níž o pár měsíců dříve uvedla Česká televize Kubrickův Oskary ověnčený film. Pomineme-li několik šťastlivců, kteří se dostali začátkem sedmdesátých let na kratičko trvající premiéro-derniéru v kině Alfa, či kteří si přivezli kazetu z tehdejšího Velkého Odjinud, byla to první možnost, jak mohl český divák v uspokojivé technické kvalitě po více než čtvrtstoletí shlédnout tuto legendu, opakovaně vyhodnocovanou jako nejlepší sci-fi film všech dob. A myslíte, že to ocenil? – Tůdle.

Všichni mí známí nescifisté, kteří toho vydrželi alespoň kus, se shodli na jediném hodnocení: nuda. A co je daleko pozoruhodnější – i já, který byl jen o nějakých deset let dřív na vrcholu blaha, když se mi podařilo shlédnout alespoň trochu kvalitní pirátskou kopii, jsem měl z filmu najednou stejný pocit.

Byl to tedy opravdu jen velký filmový švindl ve své době silně nadceňovaného režiséra, nebo se prostě změnilo naše dřívější prosté okouzlení vesmírem a technologiemi, či už jsme opravdu en masse tak zblbli, že nejsme schopni strávit film, ve kterém se nestřílí, nesouloží, nedojímá ani nevtipkuje? Je zcela nesporné, že takový biograf by tímto způsobem dnes už nikdo netočil – stejně jako třeba první filmové díly Star Treku s nekonečnými scénami z vesmírných doků. Kromě vědců už dnes koneckonců každý akceptoval, že prostor stačí jen trochu zmuchlat a snadno se dostaneme během okamžiku na místa vzdálená světelná staletí, tak jaképak okouzlení? Obávám se však, že daleko pravděpodobnější je třetí eventualita. Co nám po HALovi, když Schwarzenegger podepsal smlouvu na trojku Terminátora...?



ZA ČEST A FLAŠKU

Některé computerové firmy přišly před Silvestrem s báječnou inovací – k počítači (či jinému kusu hardwaru) vám přihodily láhev skotské. Výborný nápad, jen by se neměl omezovat na konec roku! S trochou kreativity a náležitým rozšířením sortimentu by tak člověk zabil dvě mouchy jednou ranou – s obnovou strojového parku by rovnou pořídil i sobotní nákup. K balíčku disket deset deka uheráku, k modemu kilo svíčkové, plotter se sýrem! Šestsetdvojka upgraduje WinText z Olmy na Danone! A co hlavně – až všechny ty elektronické krámy přestanou jít na odbyt, postačí změnit řádku pod názvem obchodu a snadno trumfnete všechny konkureční potravinářské trusty tím, že budete k flašce skotské přidávat zdarma – počítač.



KUK NA KLAN

Vydávat časopis na CD-ROM u nás napadlo snad každého, kdo se zabývá publicistikou a počítači – asi tak na dvacet vteřin. Nejvýše po této době totiž racionálně uvažující mozkové buňky přehlasovaly ty romantické a konstatovaly, že je to úplná pitomost. Lidé, kteří dělají úplné pitomosti tohoto druhu, se z valné části nakonec sejdou v blázincích nebo ve vězeních pro dlužníky; těch pár zbylých šťastlivců jsou ti, kteří tvoří dějiny.

Tentokrát se do toho pustili človíčci, kteří – taková pitomost! –psali o počítačových hrách v dobách, kdy u nás neexistoval snad jediný legální bit tohoto druhu softwaru. A po pár letech se z her k všeobecnému překvapení pomalu stal nejlepší kšeft v počítačové branži.

Po pravdě řečeno – vždycky jsem se domníval, že by právě z těchto kruhů mohla vzejít nějaká autentická generační výpověď, jakou nabízel ve třicátých letech třeba Trn či Tramp, i když úzké zaměření na hry mi přišlo poněkud svazující. Janu Eislerovi nejspíš taky, takže přenechal zavedené Score kolegům a realizoval tu úplnou pitomost, co nás všechny už dávno napadla. Jmenuje se to Klan a stojí to baťovských osmdesát korun. Po prosincovém nultém čísle samozřejmě není co hodnotit – pořád to zůstává trochu poplatné cédéčkům Score a samolibému vkusu vachlerovských a podobných partiček, bojujících o ovládnutí našeho subkulturního Žita. Nicméně může to být pozoruhodný základ čehosi opravdu nového, zejména pokud se autorům podaří vyprostit se alespoň trochu z různých komerčních závislostí. Držme jim palce.

/post scriptum – asi jsme je drželi málo!/




Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU