Logo

Jak jsem nebyl na Invexu





Komentář: Tento článeček nevyšel už ani nevím proč – nejspíš se nevešel a zasmrádl. Tedy – doufám, že jen proto...



Dopsáno 29. 10. 1994



Po skončení božího dopuštění, zvaného Invex, předbíhají se naše počítačová periodika v co nejpohotovějším a nejdetailnějším vylíčení malého českého CeBitu.

Obvykle to vypadá asi takhle: „U stánku firmy Blabla byl k vidění nejnovější Tydlyty, jehož hlavní výhodou je vylepšené grafické rozhraní. Naproti tomu konkurenční Mektmekt přichází u svého Hafhaf s daleko konzervativnějším řešením. Nejvýznačnější novinkou expozice byla ovšem poslední verze Kykyryký, představená proslulým výrobcem Kecmec, s.r.o., o které jsme již podrobně informovali v listopadovém čísle loňského ročníku.“

Opravte mne, jestli mýlím, což je docela možné, protože já tyhle referáty beztak nikdy pořádně nečtu. Těm, kteří stejně jako já ty stokrát dobré výčty novinek (až na výjimky obvykle dost nicotných, jak se nakonec ukáže) taky jen tak přelítnou okem, je určen tento podčárník, žurnalistický to útvar v Softwarových novinách (potažmo v počítačové publicistice vůbec) dosti ojedinělý. Navíc je to možná úplně poprvé, co se v časopisu o computerech někdo laskavému čtenáři pochlubí s tím, že někde nebyl.



Tak tedy: nebyl jsem na Invexu. Fakt. Čestný slovo. Prisámbohu.

Místo toho jsem vyplňoval přiznání k dani z přidané hodnoty, které je vítanou příležitostí, udělat si jednou za kvartál pořádek v účetnictví. V Praze bylo pěkně, sluníčko svítilo, zažloutlé listí se snášelo a tlelo. Tramvaje nejezdily v celém centru, snad abychom – až ty koleje opraví (pokud to stihnou) – volili o to radostněji stávající zastupitelstvo, jako v té židovské anekdotě o moudrém rabínovi, který vyřešil Kohnovu bytovou tíseň početným zvířectvem. Telefony nefungovaly jako vždycky (přihlášky zakládajících členů Společnosti nepřátel Telecomu zasílejte na mé jméno do redakce tohoto listu; zvláště vítáni jsou členové se zásobami jakýchkoli trhavin). V Popronu rozprodávali slušnou sbírečku cédéček s etnickou muzikou po 95 korunách, takže jsem se zase trochu vydal z úspor a zmenšil si životní prostor (joj, až všechny ty kompakty a knížky jednou vyhodím, to bude místa!). A taky jsem si konečně nahrál Císařova pekaře a naopak, což je prý mimochodem zcela legální (k tomu bychom se měli někdy vrátit).



A to je všechno. Zase mě ale nebolely nohy, neměl jsem zkažený žaludek z burčáku a opečených buřtů a nemusel jsem na hromadu prospektů, které vždy jednou ročně upgraduju do popelnice, přisypávat plnou tašku nových.

Jedno mě ale přece jenom mrzí. Že jsem neviděl Gatese. Že jsem před něho nemohl kleknout a říct mu: „Pane Gates, co jim to udělá, zařaděj do příští verze DOSu kódovou stránku 895! Voni maj takovej velkej podnik, my takovej velkej bordel, tak nám dopřejou aspoň tu naši češtinu Kamenickejch a nevopruzujou furt s tim jejich latýnem!“

Ale ochranka by mě k němu nejspíš stejně nepustila, takže je to vlastně fuk. Ček mejdu pro WinText jsem se v Praze zasmál zrovna tak od srdce, jako bych se mu zasmál v Brně – je to trochu jak s tím McBůčkem, na kterém byla taky česká jen ta smrdutá slanina. Na místě šestsetdvojky bych měl teď ale trochu staženou sedínku, neboť Bůček mejd už, pokud jsem si všiml, přestali v McDonaldech nabízet – asi byl too much czech. Naskýtá se otázka, zda to není obecný trend všech ček mejdů – takový metál před popravou.

Ale napřesrok už na Invex zas určitě pojedu! Teda pokud...



POST SCRIPTUM: Teprve po dopsání článku jsem navštívil provozovnu McDonalda ve Vodičkově ulici a shledal, že oceněná pochutina je stále v prodeji, ale pro změnu ve verzi nutričně vylepšené plátkem sýra – člověk by čekal, že tomu budou říkat CheeseMcBooCzech, ale neříkají; říkají tomu McBůček se sýrem. Jednoho jsem si ze studijních důvodů dal a bylo to stejně hnusné jak bez sejra. Podobně by Šestsetdvojka mohla přidávat k Wintextu třeba plátek myši – pardon – celou myš, aniž by vlastní program jakkoli nabyl na šmakovnosti.




Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU