Logo


A pak že to nejde!







Komentář: Psáno pro SWN. Už si nevybavuji, proč to vlastně tehdy nevyšlo – že by zas kvůli těm Slušovicím?? Je to tím bizarnější, že šlo vlastně o první Manišův článek, který chválil recenzovaný objekt prakticky bez výhrad. Nebo že by proto?



Dopsáno 16. 1. 1992






Ceny domácích softwarových příruček většinou budí důvodné obavy, zda by se jejich vydavatelé neměli místo ediční činnosti raději alespoň pokusit včas léčit svou paranoiu. Ve skutečnosti jsou však starosti o jejich duševní zdraví vesměs plané – běží pouze o symptom epidemicky se u nás dnes vyskytující Nenažrania hrabivans, banální choroby, kterou časem snad vyléčí kůra opakovaných bankrotů.

Nelze nepřiznat dávný iniciační podíl SWS na horentních sumách, které dodnes některá nakladatelství (abychom byli konkrétní: například GRADA a především PLUS) za své výplody žádají. Vtip je ovšem v tom, že co si mohly dovolit někdejší Slušovice v časech surreálného socialismu, nemělo by dlouho procházet dnešním firmám. Dvousetstránkový paperback v tisícovém nákladu se dá snadno pořídit kolem 50 Kčs za výtisk; s trochou snahy a štěstí ale také za polovic. Přičteme-li k tomu obstojný autorský honorář 20 000 Kčs a náklady na pořízení sazby (výstup na papír z laserové tiskárny) – řekněme ještě jednou tolik – bude se výrobní cena pohybovat mezi 65 až 90 korunami. Rozdíl prodejní ceny (nezřídka o 200 i 400 Kčs víc) minus rabat (obvykle třicet procent) rovná se čistý zisk nakladatele.

Oho, křičí teď rozhořčeně potrefení, a víte vy, pane, co nám dá práce ty příručky prodat, kolik stojí inzerce a co riskujeme, když je neprodáme včas, protože od příští verze budou prakticky bezcenné?

Co na to říci? Je pravda, že vydávání softwarových manuálů nelze mechanicky srovnávat s ostatní knižní produkcí. Zatímco loni vytištěnou Věčnou Ambru bude možné prodávat ještě za dvacet let, příručka k PC Shellu 4.0 je dnes vhodná nejvýš jako podložka pod myš. Autoři v této branži se předem mohou rozloučit s perspektivou dalšího honoráře za případné reedice, tiskárna se nemusí zdržovat s konzervováním kovolistů. Je tedy nepochybné, že ceny těchto publikací musí být vyšší, než u běžné knižní produkce. V době, kdy má bezmála každá trafikantka vlastní xerox, však nesmějí překročit hranici, za níž se už začne vyplácet příručku okopírovat. Znamená to zhruba 50 haléřů za stranu A5 (s ohledem na pracnost procesu by se snad ještě dalo kalkulovat s korunou, ale víc ani ň). Jinak dochází k sice ilegálnímu, leč zcela ekonomickému chování podniků, které si místo potřebných dvaceti manuálů koupí jeden a pro ostatních devatenáct zaměstnanců pořídí xerokopie. V případě příručky k FoxPro nakladatelství PLUS (675 stran A5, 1690 Kčs – sic!) tím ušetří nejméně 25 000 Kčs.

Vzniká tak bludný kruh: čím je příručka dražší, tím méně se jí prodá, takže je třeba snížit počet výtisků, což zvýší výrobní náklady, takže je příručka ještě dražší atd. atd.

Cest z tohoto kruhu je několik. Dalo by se především uvažovat o levnějších způsobech výroby (např. cyklostyl). Nebo – leč zde, obávám se, bude háček – o nižších ziscích nakladatele. Či konečně, což by jistě bylo optimální, o zvýšení nákladu do té míry, aby se příručka dala prodávat levně.

Že správná cesta vede uplatněním dvou posledně jmenovaných postupů, dokazuje publikace RNDr. Libora Novotného a Radka Pathona WINDOWS PRO KAŽDÉHO (SEVT, Frances, TOSOFT, Praha 1991). Za 90 Kčs održíte velmi slušně vytištěnou brožuru čítající 136 stran a k tomu 5.25'' disketu s komprimovanými 815 kB sharewaru pro Windows. Tedy cena vskutku kulatní už jen s ohledem na to, že nejlevnější shareware se dá v kraji potkat kolem 60 Kčs za disketu (nebo také skoro za dvě stovky od slovenského Free SOFTU – zdaliž nejsou tyto představy o „free“ pre našich bratov signifikantné?).

O obsahu diskety není v příručce ani kdekoli jinde jediná zmínka, takže se u něj zastavme podrobněji. Kromě dvou notně přiblblých a prakticky nepoužitelných her (wormwar – tedy „červí válka“ a mines – „miny“) a dvou nepříliš pohledných „wall paperů“ zde najdeme také program Magic, šetřící obrazovku. Majitelé utility After Dark znají Magic jako jednu z variant obrazců „po setmění“; ty, kteří nejsou vybaveni tímto luxusem, však sharewarový Magic nesporně potěší. Hraví uživatelé patrně ocení i IconDraw, jímž si mohou vyrobit dle vlastního vkusu nové ikony, či případně vybrat si některou z šedesáti nabízených. Ostatek diskety zabírají program SnagIt (utilita typu Capture pro tisk na laserových tiskárnách) a čtyři fonty pro VGA.

K vlastní příručce nelze být za takových okolností příliš přísný. Jde o pokus přiblížit Okna co nejstručněji, aniž by přitom mohla firma Microsoft autory zažalovat za porušení autorských práv původního manuálu. U některých pasáží se inzerované „pro každého“ notně vymklo z rukou a pochopení textu vyžaduje rozhodně víc než jen „elementární znalosti“, které autoři dle úvodního slova u čtenářů předpokládají. Jinde se naopak setkáváme s recenzentsky zbytečným informačním šumem („Windows 3.0 se dodávají v elegantní kartonové krabici modré barvy (...) krabice obsahuje ve fólii zabalenou příručku“). Nemilým a trapným přehlédnutím je chyba ve čtení termínu „click“, místo něhož autoři vidí „clink“, takže v celém textu důsledně používají chybného neologismu „klinknutí“. Inu – stane se. Jinak však příručka disponuje většinou podstatných informací, které běžný uživatel potřebuje; díky velmi drobnému písmu je i při nevelkém počtu stran poměrně obsáhlá.

Úhrnem lze publikaci Windows pro každého vskutku doporučit každému, kdo hodlá Okna alespoň občas používat; zejména by se však měla stát inspirací pro ostatní vydavatele podobných příruček. Snad ještě úplně na závěr – svůj exemplář jsem zakoupil v prodejně firmy Caster na rohu Celetné a Ovocného trhu.




Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU