Srdečný pozdrav z žumpy (ohlas)
Příloha Manišova Vytí z hrobu 2000
Text je reakcí na poznámku Ivana Straky Vytí ze žumpy
„Gentlemanům" se holt nezavděčíš! Jedna Mrtvola by řekla, že když veřejně oznámí definitivní ukončení své exhumace, otevře pan inženýr samou radostí flašku, a po jejím vypití nejméně ještě jednu. Nikoli – zatímco předtím celé tři roky mé občasné sarkastické pošklebky na svou adresu „důstojně" ignoroval, teď, když už mě nezajímá nic jiného, než jak se ve své rakvi co nejpohodlněji zachrout, se najednou ozve!
No dobrá. Tak tedy ještě jedno zavytí, v němž toliko uvedu na pravou míru nepravdy ve Strakově Poznámce obsažené.
Začněme třeba tou „odbornou botou", na jejíž rafinované odhalení je „Gentleman" tolik pyšný (mimochodem – šlo toliko o alternativní způsob, jak v T602 definovat atribut textu), a já jsem mu to léta jako jeho „triumf" vždy poctivě přiznával. Až do té doby, než jsem v roce 1997 své staré texty uspořádal pro publikaci na webu. Teprve při té příležitosti jsem přišel na to, že jsem mu tenkrát – Strakova způsobu „dialogu" ještě neznaje – pouze sežral i s chlupama jeho nejobvyklejší strategický trik: vytknout „kritizovanému" textu něco, co v něm vůbec nebylo napsáno! Detaily nalezne laskavý čtenář na adrese lege.cz/archiv/aa01.htm.
Takže faktem zůstává, že přes dlouholetou urputnou snahu se Strakovi v mých textech žádný odborný lapsus nikdy najít nepodařilo, přestože sám dnes vím nejméně o pěti, které v nich jsou, a nepochybně tam bude ještě daleko víc těch, o nichž nevím. V manišovském archivu se nacházejí zhruba dva megabajty textů a ještě se nenarodil člověk, který by dokázal nachrlit tolik slov a neudělat v nich chybu – ani kdyby to psaní bral smrtelně vážně. Já se jím především bavil – a občas mě jeho reflexe rozesmějí dodnes – kupříkladu bych opravdu rád věděl, kterak si Straka představuje, že jsem „neunesl", že „i někdo jiný (...) ironizuje a kritizuje ostřeji než tehdy bylo v kraji zvykem". Co mělo být pro Vinnetoua obsahem toho slůvka „neunesl", bych vskutku rád věděl. Zajisté – trochu mě tehdy zklamalo, když jsem zjistil, že místo ostrého kritika a ironika se z něj vyklubal jen malicherně urážlivý, prskající tlachal a že si zas nemám s kým hrát – lidé, s nimiž by se dalo pořádně a zábavně hádat, dnes už skoro neexistují; eristika jako forma komunikace je v naprostém úpadku. Ale „unesl" jsem to docela snadno a tehdy ještě ur-gentlemana jsem pak nadále pojímal už výhradně jako zajímavý studijní objekt, do něhož se dá tu a tam cvrnknout, a on pak občas něco legračního udělá.
Má ješitnost je možná v některých oblastech opravdu bezbřehá, ale manišovské psaní natožpak spílání nějakého Straky mezi tyto oblasti rozhodně nikdy nepatřilo. Naopak se teď panu inženýrovi neúmyslně podařilo podrbat mou ješitnost za uchem tou větičkou, že „i dáma (rozuměj on) někdy zatouží být kurva (rozuměj já)". Sice jsem doposud s žádnou prostitutkou do důvěrnějšího styku nepřišel, ale rozhodně dávám jednoznačně přednost kurvám před nějakými blaseovanými paničkami, která se domnívají, že jsou dámami. Čekal bych totiž, že alespoň některé prostitutky už jaksi z podstaty svého povolání nabydou časem – byť obvykle příliš pozdě – podstatně větší životní moudrosti, než o jaké se nějakým salonním slepicím může kdy zdát; a i kdyby ne, budou zaručeně zajímavějšími a příjemnějšími společnicemi.
Strakovým největším řemeslným nedostatkem jako žurnalisty ovšem vždy byla a je jeho naprostá neschopnost přesně citovat, vyplývající snad právě z faktu, že vůbec není schopen vnímat obsah toho, co říkají druzí – prostě si to vždycky nějak dekóduje po svém, hrozně ho to naštve, a pak o tom napíše. Předvedl to opakovaně nejen se mnou a nejen u odhalení oné domnělé „odborné boty", ale naposledy i ve své poznámce o Vytí z žumpy.
Pokud už někomu cpu něco huby a ještě to vrazím do uvozovek, mělo by to opravdu být to, co ten druhý řekl. Nikde v mém archivu se mi nepodařilo najít výrok, že „na tu Novu se nedá dívat" (ač obsahově proti němu vcelku nic nenamítám), a rozhodně tam nikde není „podrobně popsán program za uplynulý týden" – v souvislosti s čím bych něco takového, proboha, dělal? Navíc tyto výroky, kromě toho, že jsou zcela smyšlené, ani neobsahují žádnou zásadní kontradikci – lze se stejně snadno dívat na Novu přesto, že je k nekoukání, jako číst „Gentlemanské" deníčky, přestože nejsou ke čtení – obé může být svým způsobem poučné a leckdy jako výstražný příklad i notně inspirativní.
K základní výbavě novináře by rovněž mělo patřit, že si svá tvrzení, zejména jsou-li agresivně formulovaná, nejprve ověří. Zajisté by bylo snadné nachrlit na mou adresu mnohem větší jedovatosti, než na jaké se zmohl Straka, a zachovat přitom jejich věcnou správnost. Přitom k ověření nesmyslnosti výroku „psal pro Softwarové noviny několik let, poté, co s ním jako přispěvatelem vyrazili dveře úplně všude" stačilo buď zeptat se svého bývalého šéfa, nebo otevřít stránku lege.cz/archiv/archiv.htm, kde je celá „geneze Maniše" podrobně vylíčena – stručně řečeno – těžko se mnou mohli „vyrazit dveře úplně všude", když jsem do žádných dveří ani nevstoupil – v Manišovské inkarnaci jsem psal všeho všudy půl roku pro IDG, odkud si mě vyreklamoval Petr Koubský a nabídl mi, abych se stal kmenovým autorem SWN, s nimiž jsem pak exklusivně spolupracoval dalších šest let, dokud jsem na to měl čas a chuť.
Neschopnost správně citovat ostatně Straka v menší míře prokázal i ve svém „rýpanci pod má zteřelá žebra" (krom jiného kupříkladu jedním drobným vyšinutím z vazby), i když v tomto případě mi spíš není jasná relevantnost tohoto „rýpance". Za všemi „citovanými" výroky si (v jejich původní verzi a kontextu) totiž plně stojím jak lidsky, tak svou někdejší medicínskou profesí. Kdyby se „Gentleman" obtěžoval mé statě o pedofilii skutečně pročíst, nemohl by traktovat takové nesmysly, jako že se můj článek „tváří jako antipedofilní", natožpak že jde o „vášnivou obhajobu pedofilie" (což na jednom místě tamtéž srovnávám s logikou tvrzení, že někdo obhajuje tuberkulózu nebo mongoloidní idiotii – viz lege.cz/archiv/adpedo.htm). Pokud se mé články o něco pokoušely, pak o objektivní pohled na věc, včetně snahy vcítit se do problémů druhé strany, dosud vždy šmahem odsuzované bez jakéhokoli pokusu o empatii. Kdyby měl pan inženýr Straka tu smůlu, že by se narodil jako pedofil, a dnes místo smolení deníčků chodil okukovat holčičky na dětská hřiště, měl bych s ním a s jeho nezáviděníhodným osudem rovněž jistý soucit – jako člověk i jako lékař. Což s „Gentlemanem" mít rozhodně nemohu – tuto deviaci si totiž vybral sám. A když už jsme u toho – chlapíčkovi, který žebrá po gymnazistkách polibky za pár drobných na maturiťák a „pohoršeně" očumuje vyholené klíny na nudistických plážích, bych dítě nesvěřil ani na minutu, natožpak na celý tábor.
Největší radost mi ale Straka udělal posledním odstavcem. Za pomoci funkce „Search text" se mi po pár minutách opravdu podařilo v souborech webu Lege artis najít tentokrát výjimečně téměř správnou citaci (mimochodem nachází se v úvodním textu stránky lege.cz/archiv/kabar04.htm a na „Gentlemanovu" poctu a potěchu ji navždy ponechám neopravenou). Touche – skutečně jsem se přepsal a skutečně je tam „interpunkčními" místo „diakritickými"! Věčná škoda, že se u mě nejedná o freudovsky pravidelný chybný úkon a že všech zbylých asi patnáct výskytů těchto slov v manišovském archivu je už správně – i tohle potěšení bych mu rád dopřál. Není to sice zrovna ta správná „odborná bota", po níž vždycky tak toužil, ale přece aspoň nějaká. Snad mu tento první a poslední triumf po mnohaletém usilovném snažení udělá radost, kterou nezkalí ani fakt, že si předtím ještě sám stačil poplést nejen sprostá slova s cizími, ale dokonce i devianty s rybami v půvabném neologismu „pedofilé"...
Mrtvola Martina Maniše
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU