KAŽDÝ SOBĚ SAZEČEM
Počítačová typografie úspěšně dovršila estetický úpadek knihy započatý fotosazbou. Grafická úprava a sazba, včetně tvorby vlastních písem, se stále častěji dostávají do rukou lidem bez špetky talentu a invence, mnohdy dokonce bez výraznějších projevů vyšší činnosti mozku vůbec. Není přitom zdaleka tak hrozné, že sekretářky neschopné bez obrázku v kuchařce doma nazdobit dort, jsou najednou nuceny vykonávat práci grafiků a sazečů; daleko horší je skutečnost, že výsledky jejich kreativity jsou všeobecně vnímány jako zcela uspokojivé.
Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že většina zadavatelů polygrafických zakázek nedokáže rozpoznat totálně špatnou sazbu od perfektní ani nějakým laickým citem, jak by se snad dalo očekávat. Jediným estetickým měřítkem „dobré sazby“ pro ně zůstává použití proporcionálního písma a oboustranně zarovnané okraje.
Nemá však smysl se nad tím rozčilovat, neboť neexistuje žádný způsob, jak tuto skutečnost ovlivnit – úpadek řemesel a estetického vnímání je koneckonců všeobecný. Podobně jako v jiných oborech, přináší však tato laicizace, či demokratizace – chcete-li – kromě negativních aspektů i mnohé výhody.
Tak například poamatérštění hudby (dovršené rovněž počítači vestavěnými ve stále dokonalejších a levnějších syntezátorech) dnes skutečně umožňuje hudební tvořivost bez sebemenších znalostí hudební teorie a not. Na jedné straně tak vznikla spousta naprostého odpadu a zároveň patrně otupěla obecná schopnost vnímat skutečnou Hudbu, na straně druhé bylo vytvořeno gigantické množství přinejmenším zajímavých a inspirovaných, když už ne třeba dobrých kompozic, které by jinak nikdy nevznikly. Jestliže kleslo procento lidí schopných docenit třeba nuance různých adaptací Monteverdiho, nepochybně vzrostl počet těch, kteří jsou schopni vnímat jako estetickou hodnotu i rozličné mimohudební hluky; těšit se z rytmu kol i bez předchozího „odborného“ předžvýkání.
Mimo to se obávám, že o nějaké široce pojaté kulturnosti se ani u „co-čechů-to-muzikantů“ po pravdě nikdy moc hovořit nedalo – disko nevystřídalo Dvořáka či Hábu, ale Hašlera a R. A. Dvorského. Podobně se to má i s tou typografií – konzumenti předválečných Rodokapsů a Večerů po lampou by nejspíš rovněž nezaznamenali ani ty nejhorší excesy dnešních sazečských domobranců. Ve skutečnosti tedy situace není ani zdaleka tak zlá, jak se estétům zdá – pouze se ještě o trochu zmenšilo už tak malé procento „zasvěcených“.
Na druhé straně však počítače přinášejí budoucím autorům možnosti, o nichž si jejich předchůdci mohli nechat jen zdát. Nebudeme hovořit o multimediálním umění, které zatím není ani v plenkách – spíše bylo sotva počato. Avšak podobně jako hudebník, který si nyní může v obýváku věrně a skoro zadarmo simulovat symfonický orchestr, dostává i spisovatel od svého computeru dar dříve nepředstavitelný. Definitivní podoba knihy včetně písma a ilustrací teď může vznikat jako integrální součást tvůrčího procesu – všichni slušní spisovatelé zítřka si budou sázet sami – podobně jako si dobří malíři odjakživa sami šepsovali a rámovali plátna. To, co si zatím mohli dovolit jen extrémně talentovaní a maniakálně pracovití géniové Váchalova typu, se přiblížilo na monitor každého alespoň průměrně technicky disponovaného jedince.
Lze se jistě setkat s názory, že spisovatele nemusí zajímat, jak bude kniha vysázená – to že je starost jiných „profesionálů“. Prostudujete-li jen trochu dílo takovýchto věrozvěstů dělby práce, zjistíte dojista, že jde o snůšku bezcenných řemeslných blábolů, na níž snad může někomu imponovat její rozsah, ale těžko už cokoli jiného. V těchto případech je pak jistě opravdu jedno, kdo a jak podobné pindy sází. Skutečnému tvůrci však možnost vlastní sazby dává absolutní kontrolu nad SLOVEM.
Autorizovaná sazba by se prostě měla stát pro autentické tvůrce stejnou samozřejmostí, jakou je autorská korektura. Nakladatelským grafikům se to možná zpočátku nebude zamlouvat, ale kolik z těch, kteří by byli hodni toho jména, se dnes vlastní sazbou ještě fakticky zabývá?
Z výše uvedených důvodů předpokládáme, že zájem o typografii a užitou grafiku by se měl v brzké době u všech lidí od pera výrazně zvýšit. Snad jej trochu pomohou probudit i tyto stránky. Internet se sice díky dosud stále zcela antitypografickému HTML samozřejmě může jevit jako ne právě nejvhodnější platforma k rozvíjení podobných debat, ale doufejme, že všeho do času.
Martin Maniš
Úvodní strana POČÍTAČOVÉ TYPOGRAFIE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU