Tyfa ITC a Tyfa Text






Prohlédněte si Týfovu antikvu také na stránkách ITC

Josef Týfa nakreslil tuto abecedu pro soutěž v roce 1959. Grafotechna ji vydala o rok později pro ruční a strojovou horkou sazbu. V 70. letech byla vydána na matricích fy. Berthold pro ruční fototitulkovací přístroje, v 80. letech byla k dostání na suchých obtiscích Transotype. Je to písmo, které prošlo asi všemi technologiemi, které ve zmatených 60.– 80. letech hýbaly typografií. Výjimku tvoří jen elektronické systémy typu CRTronic, Scantext atd.
Písmo jsem v roce 1995 digitalizoval a vytvořil k němu tučné, půltučné a textové řezy. Na podzim 1997 jsme spolu s Josefem Týfou podepsali smlouvu se společností ITC na celosvětové komerční využití tohoto písma. V Čechách a na Slovensku je však Týfova antikva nadále ve výhradní distribuci 1. střešovické písmolijny.

Je to abeceda plná překvapivých kresebných anomálií, nadsázek i racionální elegance. Přestože je některými detaily formálně poplatná době svého vzniku, jde o písmo nadčasového významu, na rozdíl od jiných slavných písem z přelomu 50. a 60. let, která se po čase „okoukala“. Kursiva žije svým životem, se základním řezem má společný výraz jen ve versálkách. Štíhlá a křehká, znamenitě funguje – vyznačuje v textu svým dokonalým výrazovým kontrastem. Zdálky je nepatrně tmavší než antikva.
U geniálních písem si všímáme jedné zvláštnosti – samostatná litera zvětšená do plakátové velikosti nevypadá moc dobře. Je jaksi hrubě otesána někým, kdo asi nic neví o estetice. Taková písma zahrají až v řádce nebo v textu. To je důkazem přirozené interakce znaků, jichž samotných si pak vnímatel moc nevšímá. Vnímá jen onu interakci, tedy obsah textu, a písmena neprohlíží. V latinkové abecedě samotná litera ostatně nemůže nic znamenat, nic nesděluje. Naproti tomu písma, jejichž jednotlivé litery vypadají lépe zvětšené, nemají žádoucí schopnost vyvolat u čtenáře nezájem o sebe sama a nevyrušovat při četbě. Znaky takových abeced jsou navzájem se trumfující krásné obrázky vhodné do reklamních nápisů a jejich estetická pozoruhodnost je činí nepoužitelnými, i když byla původně vytvořena pro textovou sazbu.
Týfova antikva má estetické kvality fundamentálního rázu. Jakoby inspirována architekturou vznosných konstrukcí z předpjatého betonu je oproštěna od všech dekorativních prvků. V hladké sazbě jsou umocněny horizontální a vertikální linie znaků. Osvědčený barokizující rozmach šířkových proporcí působí dobře na oko čtenáře, podporuje plynulost četby. Nedávné americké výzkumy v typografické ergonometrii sice vynesly do nebes písma jako Weidemann a Syntax, ale, marná věc – ony působí stísňujícím dojmem na duši svými kompresními tvary a příliš zvětšenými minuskami. Naproti tomu sazba písmy podobných proporcí jako je Týfova antikva, je velkoryse provzdušněná a rychle se čte. Titulky mají opravdu monumentální vzhled.
Je třeba se zmínit i o některých zvláštnostech tohoto písma. Na první pohled zarazí litera Q, jejíž spodní tah mohl mít alespoň v kursivě podobu vlnovky, jak je naznačeno v minusce z. Minusky k a y v kursivě přiznávají kaligrafický původ daleko více než všechny ostatní litery souboru; diagonála x je tu osamocena a pomohly by jí zmíněné znaky provedené alternativně v bodoniovském duchu, vzhledem k tomu, že kursiva má dvojbříškové g, tak jako mnohé klasicistní antikvy. Nezvyklé jsou proporce jinak kresebně skvostných číslovek. Jejich princip leží někde mezi versálkovými a skákavými. Má to jednu výhodu – nemusíme se zabývat zvláštními OSF verzemi písma se skákavými číslicemi. Všechny vertikály se klínovitě sbíhají směrem dolů, což ve velkých stupních činí z titulku dokonale ukotvenou řádku s dominantním postavením na ploše. Vzpomeňme si na různé triky s perspektivou u antické architektury. Nepatrná konvergence svislých tahů bude ovšem popuzovat majitele tiskáren s rozlišením 300 dpi.

Nově vytvořené tučné řezy vycházejí z Týfových kreseb liter a, n, p, jejichž tmavost byla zvětšena ještě asi o 3%, kvůli lepší vyznačovací funkci. Textové řezy mají zesílené vlasové tahy asi o třetinu, zmírněn je kontrast slabých a silných tahů pro zlepšení čitelnosti ve velikostech pod 12 typografických bodů. Při výrobě půltučných řezů jsme si opět pomohli elektronickou interpolací. Tmavost půltučných řezů leží na 38% mezi základním a tučným řezem, u textových řezů až na 48%. To proto, abychom jejich odstín vnímali v obou případech jako poloviční. Ostré bílé špičky byly u textových řezů otupeny, aby nepíchaly do očí. Hierarchie dvanáctičlenné písmové rodiny je koncipována tak, že vyznačovací řezy jsou vždy tučné, půltučné jsou určeny převážně k textové sazbě. Sám Josef Týfa doporučuje knížky tisknout poněkud tmavším řezem, než je základní.
Týfova antikva je písmo vhodné k sazbě téměř všeho, na co si vzpomeneme. Ve vědecké literatuře vynikne výrazová přísnost antikvy, u beletrie a poezie se uplatní malebnost kursivy.






Úvodní strana POČÍTAČOVÉ TYPOGRAFIE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU