Serapion II
Po dokončení transkripce písma Jeana Jannona v roce 1996 jsme navázali na proporce a tvarosloví raně barokních písem. Stavebný princip Serapionu je jistě ještě renesanční, ale výraz a detaily čerpá z typografie 17. i 18. století. Moderní pojetí kresby liter se připomíná použitím principu z minusky c: na jednom konci křivky máme oblé zakončení, na protějším ostré. Tento jakoby čínským štětcem inspirovaný prvek se potom opakuje u všech minusek s oblými tahy. V italikách k tomu přistupuje i odkaz humanistické kaligrafie. Ve větších velikostech Serapion budí dojem jakési trnité elegance s nezaměnitelnou tváří, avšak v malých stupních se písmo začíná chovat nenápadně textově a jeho kořeněný charakter vnímá čtenář jaksi mimoděk. Od vydání první verze uplynulo již pět let. Mezitím se zvýšily nároky na kvalitu písem, takže bylo třeba zrevidovat a obohatit tuto oblíbenou rodinu. Začali jsme vyčištěním některých znaků od nadbytečného dekorativního balastu, aby ozdobné prvky, ponechané víceméně jen v kursivách, o to více vynikly. Byly to zejména: prohnutá horizontála versálek A s H, smyčka u W a přehnaný spodní serif minusky b. Poměrně neviditelnou změnou je vyrovnání střední výšky minusek b, d, p, q, která byla dříve menší než u ostatních liter - tehdy to bylo v zájmu expresivnosti, ale znemožňovalo to širší použití písma. Byly doplněny chybějící ligatury, ale především pravé malé kapitálky s odpovídajícími číslicemi, matematickými a jinými nealfabetickými znaky. Nově vzniklá dvanáctiřezová rodina tak pokrývá všechny nároky na kratší belletrii, poesii a slavnostní tisky.
Úvodní strana POČÍTAČOVÉ TYPOGRAFIE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU