Lege artis na Webu


Co je Lege artis



LEGE ARTIS = [lé- -ty-] kniž. podle pravidel umění, vědy, podle zákona, jak se patří.

(Akademický slovník cizích slov, Praha 1995)



Vydavatelství LEGE ARTIS MUDr. Jana Hýska vzniklo koncem roku 1990. První dvě publikace (Bajerová O Váchalovi a Klímův Dios) vyšly (respektive v případě Bajerové byly ohlášeny a inzerovány) ještě před faktickou registrací firmy jako „edice Lege artis“ pod hlavičkou Pražské imaginace - obě však již měly všechny rysy budoucí spolupráce obou nakladatelství - šlo o projekt navržený a připravený vydavatelstvím Lege artis až po stadium předtiskové přípravy, financovaný a vytištěný Pražskou imaginací. Tento postup se změnil až u Strachu nad Albrechtovem (LA 20) a Solovjevovy etiky (LA 22), kterým Pražská imaginace již v podstatě pouze poskytla ISBN (Lege artis totiž vzhledem k od počátku plánovanému zaměření na malotirážní bibliofilské tisky o přidělení vlastních ISBN původně nepožádala; vynutila si to až v roce 2016 potřeba čárových kódů).

Nakladatelská činnost Lege artis je výrazně dotována z obchodních aktivit vydavatelství, ať už zaměřených na DTP a výrobu knih, časopisů a informačních či propagačních tiskovin (často z oblasti medicíny a farmakologie), nebo na prodej nových i antikvárních knih. Vlastní publikace tak mají do značné míry nekomerční charakter - zhruba v tom smyslu, že za pozitivní výsledek vydavatel pokládá, když se prodejem zaplatí výrobní náklady (byť případnému zisku - tj. zaplacení své vlastní práce - se samozřejmě nikterak nebrání).
Nakladatelská činnost Lege artis naopak nikdy nebyla a není dotována žádnými státními fondy, granty či jakoukoli jinou formou přerozdělování. Vydavatelství nikdy nikde o nic nežebralo, pamětlivo Vaňkovy floskule: "nemohu se podílet se na praxi, s níž nesouhlasím". Nikoli ovšem z nějakého vznešeného principu, ale z prostého pocitu hnusu, který by samo nad sebou muselo pociťovat. Dotace jsou obecně čiré zlo; v oblasti kultury schopné zkorumpovat i nejslušnější a nejpoctivější jedince prostou motivací "je to přece na dobrou věc", což v konečném důsledku bude mít časem účinky mnohem víc devastující, než měla staletí poctivé cenzury a komerce.

Tematické zaměření vydávaných publikací je potenciálně poměrně široké - spojujícím rysem je bezpochyby určitá obskurnost či výlučnost produkce. Ukončenou záležitost představují publikace klímovské (celkem 15 titulů); pokračovat by naopak měla edice Libri redivivi orientovaná na reprinty starších, mnohdy neprávem zapomenutých knih, a právě tak i experimentální řada Nová bibliofilie, jejímž nultým svazkem Lege artis uzavřelo vydávání Ladislava Klímy. Podrobný soupis všech vydaných titulů naleznete zde.

Původně vedlejším (ale nakonec nejvíce času konzumujícím) projektem vydavatelství se staly stránky LAW, o nichž zde pojednáváme zvlášť.

Ediční produkce Lege artis nemá žádný přesný řád - řídí se především momentální náladou a inspirací - - a přirozeně také aktuální zaneprázdněností majitele firmy nezbytným živením se a jinými aktivitami. Spíše než o obchod či podnikání se tedy jedná o tvůrčí činnost, ostatně mnohdy úzce provázanou s jeho vlastní publicistickou a uměleckou tvorbou.

Z pověrčivosti už neuvádíme žádné ediční plány, protože všechny dopředu ohlášené projekty se vždy nějakým záhadným způsobem nesnesitelně vlekly, zatímco realizace těch neavizovaných probíhala bez problémů.

prosinec 2017





Hlavní menu LAW