Harry Crasst
STRACH NAD ALBRECHTOVEM
e d i č n í p o z n á m k akdyž děti hrají maso
celou noc je pak ruce pálí
ale rány vršené jedna na druhou
v té chvíli přestávají bolet
Muluku Bda Quatong
Harry Crasst (1863-1920) se narodil v kterémsi údolí Skalistých hor, kudy projížděli jeho rodiče s karavanou evropských vystěhovalců směrem k západnímu pobřeží Spojených států.
Dlouhá léta pracoval jako průvodce lovců bizonů, vozka dostavníku, starosta opuštěného zlatokopeckého městečka, potulný léčitel, čistič bot i jako poslíček proslulé Pinkertonovy detektivní agentury. Zde ho objevil v roce 1905 J. J. Marwill a odvedl jej do poklidného farmářského městečka Littletownu v Ohiu, kde z něj udělal šerifa. Toto zaměstnání, které nevyžadovalo v Littletownu naprosto žádnou energii, mu umožnilo plně se věnovat literární práci pro Marwillovo nakladatelství dobrodružných a senzačních románů The Last Hero. Během patnácti let nachrlil zázračně plodný autor přes 600 románů a bezpočet povídek - zvláště oblíbený byl cyklus sešitů s příhodami odvážného koňáka Andyho Parkera, jehož potřeštěná dobrodružství uváděla v nadšení čtenáře všech generací.
Bohužel kapitalista Marwill počítal na budoucnost a tisknul své paperbacky na speciálním papíru vyrobeném záměrně tak, že se nejdéle po deseti letech musel rozpadnout i při sebelepším zacházení, čímž si nakladatel hodlal zajistit nutnost dalších reedicí a tím neustálý nový zisk. Po jeho smrti v roce 1918 se však již nikdo vydavatelství neujal; všech devět Marwillových synů padlo ve válce a jediná dcera se vdala za ortodoxního protestanta, který knižní produkci jejího otce označoval za símě ďáblovo. Crasstovy rukopisy tak byly během let rozkradeny a poztráceny; autor sám zahynul dva roky po svém mecenášovi při přepadení městysu Cartoxovou bandou. Tehdy shořela i celá jeho literární pozůstalost, takže Crasstova díla mohou existovat prakticky již jen v dobových přepisech.
Jeden takový nalezl v Denverské knihovně počátkem sedmdesátých let vynikající básník Lesotského království Muluku Bda Quatong, který tudy projížděl na své protibělošské misi po Spojených státech amerických. Ponurá poetičnost i svébytná imaginativnost groteskního hrůzostrašného příběhu, anticipujícího degeneraci a zánik bílého plemene, zaujala básníka natolik, že rukopis z knihovny ukradl, a po dvou letech jej vydal převedený do své mateřštiny, doplněný o rozsáhlé komentáře a poznámky, které jsem pro jejich rasistický obsah nepřekládal. Pouze pro zajímavost ponechávám překladatelovu dedikaci a motto, které troufale připojil k původním, takže jsem pak pokládal za vhodné doplnit je i svými vlastními. V záhlaví této ediční poznámky je nadto použit verš z nejslavnější Quatongovy sbírky Hodina po černém poledni.
Protože Quatong upravil text knihy tak, aby mu porozuměl i prostý lesotský rolník, a na mé opakované prosby, aby mi zaslal alespoň fotokopii původního rukopisu, odpověděl telegramem na účet adresáta, který lze nejpřesněji přeložit: »Vyliž si svou smradlavou zapařenou prdel, blbá bílá hubo!«, byl jsem nucen provést řadu textových změn. V sesutské verzi je například Albrechtong roklinou v buši, kde se nalézá osada s nemocnicí zbudovanou ve stylu Alberta Schweitzera, míšenec Lalong (Kloploch) je proslulým šamanem džu-džu, a podobně. Navíc Quatong přeplnil text nechutnými pornografickými obscénnostmi; je naprosto absurdní, že by si Crasst mohl dovolit ve své době vydat něco podobného, protože bigotní obyvatelé Littletownu by ho jistě zlynčovali i za pouhý náznak takových oplzlostí. Naproti tomu černý poeta, který se ve svých sbírkách intimní lyriky vždy chlubil svým 47 centimetrů dlouhým pyjem, si mohl v dnešním »svobodném« světě bez problémů doplnit vše tak, jak vyžadovalo jeho náruživé zaujetí pro sex.
Vypustil jsem proto přes 400 stran nejpikantnějších líčení a ponechal jen ty výjevy, které působí spíše nechutně než eroticky, čímž ztrácejí charakter pornografie, a naopak vhodně dokreslují hrůzu, již chtěl Crasst svou antiutopickou vizí v čtenáři vzbudit. Samozřejmě bylo nutné změnit všechna jména, místo děje i většinu zápletek, abychom román přiblížili českému čtenáři. Věřím však, že jsem se úkolu zhostil odpovědně a podařilo se mi co nejvěrněji vystihnout Crasstovu původní koncepci.
Strach nad Albrechtovem zůstane pravděpodobně ještě dlouho jediným dostupným produktem Crasstovy tvůrčí dílny. Kromě něj jsou známy už jen tři původní exempláře Parkerovek, které majitel včas zachránil před rozkladem tím, že přelepil všechny stránky průsvitným hedvábným papírem, takže se dochovaly až do roku 1962, kdy je na bibliofilské aukci v Melbourne po dvaceti centech zakoupil lord Beansburry. Od té doby jsou uloženy v trezoru na sídle v Cornwallu a jejich majitel je odmítá komukoli ukázat. Můžeme tedy jedině doufat, že se odněkud vynoří nějaký další zapomenutý rukopis, či že lord brzy zemře a alespoň zmíněné tři sešity příběhů Andyho Parkera budou znovu vydány.
Tento český překlad je třetím na světě (po sesutském a dosud nevydaném francouzském) a svědčí tak o pokrokovosti naší socialistické literatury, která přináší vždy přední díla zahraničních, ano, i západních autorů, zatímco imperialističtí bossové naše písemnictví a hlavně mou poesii zcela ignorují. Nejraději bych je všechny zabil.
Si vis pacem, para bellum.
M i r o s l a v K r o m i š
Praha, 1984
© Miroslav Kromiš, 1984 & 1993
Katalog KYTLICE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU