logo

Román na pokračování

V této rubrice jsme nabídli internetovým čtenářům kultovní a na pultech knihkupectví prakticky nesehnatelný román Harryho Crassta STRACH NAD ALBRECHTOVEM. Původně uvažovaný jednoroční cyklus updatu kapitol byl shledán jako příliš drastický (trvalo by to 25 let), takže jsme nakonec dospěli k tomu, že kompletní text zde zveřejníme během cca dvou let - a za necelé čtyři roky jsme to nakonec skutečně zvládli. Abychom vám to trochu zpestřili, byly tu některé kapitoly vystaveny několik měsíců, jiné jen pár dní, a fundamentální jedenadvacátá kapitola, ve které je odhalen vrah, se zde ohřála pouhých 24 hodin.

Kromě našeho zvrhlého smyslu pro humor měla tahle hra jediný účel – a sice abyste si tu knížku koupili.
Soudili jsme, že uvážíte-li, že stojí pouhých 96 Kč, určitě dojdete k závěru, že za poplatky na věčné zkoumání, jestli tu už není nové pokračování, zaplatíte Telecomu daleko víc. A skutečně - někteří z vás si ji opravdu koupili.
Zatím tu tedy Strach ještě chvíli ponecháme než připravíme soubory nějakého nového románu na pokračování. Ukázkové kapitoly se možná budou nadále občas randomizovaně obměňovat, ale 21. kapitola se zde už víckrát neobjeví.

Další podrobnosti o knize najdete v nabídce Lege artis.

Podmínky objednání pak na příslušné straně
našeho Knihkupectví.

Objednací číslo je: LA 20.



Harry Crasst
STRACH NAD ALBRECHTOVEM

Jiříkovi Orwellů k jeho roku.
1984

DNES UVÁDÍME



kapitolu dvacátou třetí








Ze sesutštiny přeložil a upravil
Miroslav Kromiš


d e d i k a c e

Panu J. J. Marwillovi, svému drahému nakladateli, v největší úctě věnuje
autor

Všem svým ženám, kromě té čubky Aizis, a všemu černému lidu!
Muluku Bda Quatong

Nezapomenutelným mistrům Slávovi Jelínkovi a markýzu de Sade vděčně připisuji tento překlad.
Miroslav Kromiš


m o t t a

Účelem literatury není ani bavit, ani laskat, ale vyvolat v čtenáři stejný pocit tvořivého hnusu, jaký ve vnímavém spisovateli vyvolává okolní svět, neboť svět jest hnusný a ničemu nepomůžeme, budeme-li jeho odpornost ignorovat.
J. Marion Michellet

Všechno bílé je zlé. Nikdy nesladím čaj!
Omar Šamir

Smradlavé klíny starých žen a hnusná tlustá Margot budou vždy působivější, než vaše přeslazená Manon.
Zdeněk Nejedlý, 20. 6. 1947 u Pinkasů
(z korespondence V. Nezvala s A. Lhotákovou)


u p o z o r n ě n í

Jakákoli podobnost jednajících postav s žijícími bytostmi je vyloučena - ničí pero není s to vylíčit skutečnou ubohost lidstva!
Harry Crasst




e d i č n í     p o z n á m k a

když děti hrají maso
celou noc je pak ruce pálí
ale rány vršené jedna na druhou
v té chvíli přestávají bolet

Muluku Bda Quatong


     Harry Crasst (1863-1920) se narodil v kterémsi údolí Skalistých hor, kudy projížděli jeho rodiče s karavanou evropských vystěhovalců směrem k západnímu pobřeží Spojených států.
     Dlouhá léta pracoval jako průvodce lovců bizonů, vozka dostavníku, starosta opuštěného zlatokopeckého městečka, potulný léčitel, čistič bot i jako poslíček proslulé Pinkertonovy detektivní agentury. Zde ho objevil v roce 1905 J. J. Marwill a odvedl jej do poklidného farmářského městečka Littletownu v Ohiu, kde z něj udělal šerifa. Toto zaměstnání, které nevyžadovalo v Littletownu naprosto žádnou energii, mu umožnilo plně se věnovat literární práci pro Marwillovo nakladatelství dobrodružných a senzačních románů The Last Hero. Během patnácti let nachrlil zázračně plodný autor přes 600 románů a bezpočet povídek - zvláště oblíbený byl cyklus sešitů s příhodami odvážného koňáka Andyho Parkera, jehož potřeštěná dobrodružství uváděla v nadšení čtenáře všech generací.
     Bohužel kapitalista Marwill počítal na budoucnost a tisknul své paperbacky na speciálním papíru vyrobeném záměrně tak, že se nejdéle po deseti letech musel rozpadnout i při sebelepším zacházení, čímž si nakladatel hodlal zajistit nutnost dalších reedicí a tím neustálý nový zisk. Po jeho smrti v roce 1918 se však již nikdo vydavatelství neujal; všech devět Marwillových synů padlo ve válce a jediná dcera se vdala za ortodoxního protestanta, který knižní produkci jejího otce označoval za símě ďáblovo. Crasstovy rukopisy tak byly během let rozkradeny a poztráceny; autor sám zahynul dva roky po svém mecenášovi při přepadení městysu Cartoxovou bandou. Tehdy shořela i celá jeho literární pozůstalost, takže Crasstova díla mohou existovat prakticky již jen v dobových přepisech.
     Jeden takový nalezl v Denverské knihovně počátkem sedmdesátých let vynikající básník Lesotského království Muluku Bda Quatong, který tudy projížděl na své protibělošské misi po Spojených státech amerických. Ponurá poetičnost i svébytná imaginativnost groteskního hrůzostrašného příběhu, anticipujícího degeneraci a zánik bílého plemene, zaujala básníka natolik, že rukopis z knihovny ukradl, a po dvou letech jej vydal převedený do své mateřštiny, doplněný o rozsáhlé komentáře a poznámky, které jsem pro jejich rasistický obsah nepřekládal. Pouze pro zajímavost ponechávám překladatelovu dedikaci a motto, které troufale připojil k původním, takže jsem pak pokládal za vhodné doplnit je i svými vlastními. V záhlaví této ediční poznámky je nadto použit verš z nejslavnější Quatongovy sbírky Hodina po černém poledni.
     Protože Quatong upravil text knihy tak, aby mu porozuměl i prostý lesotský rolník, a na mé opakované prosby, aby mi zaslal alespoň fotokopii původního rukopisu, odpověděl telegramem na účet adresáta, který lze nejpřesněji přeložit: »Vyliž si svou smradlavou zapařenou prdel, blbá bílá hubo!«, byl jsem nucen provést řadu textových změn. V sesutské verzi je například Albrechtong roklinou v buši, kde se nalézá osada s nemocnicí zbudovanou ve stylu Alberta Schweitzera, míšenec Lalong (Kloploch) je proslulým šamanem džu-džu, a podobně. Navíc Quatong přeplnil text nechutnými pornografickými obscénnostmi; je naprosto absurdní, že by si Crasst mohl dovolit ve své době vydat něco podobného, protože bigotní obyvatelé Littletownu by ho jistě zlynčovali i za pouhý náznak takových oplzlostí. Naproti tomu černý poeta, který se ve svých sbírkách intimní lyriky vždy chlubil svým 47 centimetrů dlouhým pyjem, si mohl v dnešním »svobodném« světě bez problémů doplnit vše tak, jak vyžadovalo jeho náruživé zaujetí pro sex.
     Vypustil jsem proto přes 400 stran nejpikantnějších líčení a ponechal jen ty výjevy, které působí spíše nechutně než eroticky, čímž ztrácejí charakter pornografie, a naopak vhodně dokreslují hrůzu, již chtěl Crasst svou antiutopickou vizí v čtenáři vzbudit. Samozřejmě bylo nutné změnit všechna jména, místo děje i většinu zápletek, abychom román přiblížili českému čtenáři. Věřím však, že jsem se úkolu zhostil odpovědně a podařilo se mi co nejvěrněji vystihnout Crasstovu původní koncepci.
     Strach nad Albrechtovem zůstane pravděpodobně ještě dlouho jediným dostupným produktem Crasstovy tvůrčí dílny. Kromě něj jsou známy už jen tři původní exempláře Parkerovek, které majitel včas zachránil před rozkladem tím, že přelepil všechny stránky průsvitným hedvábným papírem, takže se dochovaly až do roku 1962, kdy je na bibliofilské aukci v Melbourne po dvaceti centech zakoupil lord Beansburry. Od té doby jsou uloženy v trezoru na sídle v Cornwallu a jejich majitel je odmítá komukoli ukázat. Můžeme tedy jedině doufat, že se odněkud vynoří nějaký další zapomenutý rukopis, či že lord brzy zemře a alespoň zmíněné tři sešity příběhů Andyho Parkera budou znovu vydány.
     Tento český překlad je třetím na světě (po sesutském a dosud nevydaném francouzském) a svědčí tak o pokrokovosti naší socialistické literatury, která přináší vždy přední díla zahraničních, ano, i západních autorů, zatímco imperialističtí bossové naše písemnictví a hlavně mou poesii zcela ignorují. Nejraději bych je všechny zabil.
     Si vis pacem, para bellum.

M i r o s l a v K r o m i š
Praha, 1984

o b s a h

Kapitola první,
v níž se čtenář, abych ho dlouho nezdržoval, seznámí s vraždou, jak jest zásadou každého detektivního příběhu, nemá-li býti nudný. Taktéž o stařečkovi, a co pěkného v zahrádce našel. Jak se tomu divil.

Kapitola druhá,
v níž se čtenář alespoň letmo obeznámí s prostředím albrechtovských schodů a s osobitými lidičkami, kteří tyto nemalebné kraje osídlují. Také o dvou obdivovatelích pěkné slečny, a jak ten druhý ostrouhal, ale si myslel, že
naopak.

Kapitola třetí.
O mladém hrdinovi našeho příběhu. Taktéž jaký je divný patron. Jeho zvláštní záliby a o hodné jeho mamince. Jak moc ho ráda měla.

Kapitola čtvrtá,
v níž se i čtenář zúčastní vyšetřování s pány detektývy, a jak se inspektor před mládenci předváděl. O ztracených šatečkách a zlobivém policistovi. Též jak inspektor stesku propadl a všechno hrdlem prolít musel.

Kapitola pátá.
O zajímavé přednášce pana rektora a milostném dobrodružství dobrého mladíka. Jak mu naděje zůstala, ale musel na oběd.

Kapitola šestá,
v níž se docent dosyta nají a svého představeného poslouchá. Jaký jest tento vykutálený ptáček. Také se dozvídáme o tajemném fantómu albrechtovském.

Kapitola sedmá,
ve které pokračuje rozprava o fantómu, avšak v dočista jiném duchu a prostředí. Taktéž o zábavách smetánky a nevázaném veselí.

Kapitola osmá,
v níž se čtenář konečně seznámí se záhadnou postavou albrechtovského fantóma, ač kdo je ta bytost se zatím nedozví. Též jak jedna sličná dáma skrze toho fantóma hrůzný konec vzala.

Kapitola devátá,
v níž zamilovaný jinoch nakonec přece učiní dívce doznání, ale košem nedostane, ač v podstatě oslyšen jest. Jak naděje mu stále zůstává.

Kapitola desátá,
v níž těžce zkoušený inspektor trpce laje na proklatý život a nárožní hokynářka se dozvídá tak zajímavou novinu, až se z ní celá rozpláče. Též jak všichni utíkali.

Kapitola jedenáctá,
v níž překrásná dáma ztratí vědomí a zase je nalezne, by světlo spásy a svobody spatřila. Též jak po ní všechno lezlo.

Kapitola dvanáctá.
O velikém mordování a skřípění zubů; jak ale nakonec našli starou bačkoru. Kterak čarodějka úředníka proklela a ve dvě poloviny bleskem Božím rozpolcena byla.

Kapitola třináctá.
O zvědavém felčaru a nemocném řezníkovi. Jak ten druhý na televizní skříňku čučel a od ní příjemně vyrušen byl. Též hřešící profesor na ovocném stromě.

Kapitola čtrnáctá.
Jak hrdinný jinoch nešťastnou dívku před zneuctěním zachránil. Jak mu ale vděčná nebyla, na mol opita byvši. Též jak ostatní mazavkové dováděli.

Kapitola patnáctá.
O zbořeném chrámu svobody a škodolibosti zlomyslného padoucha. Co všechno žena viděla, než vyslechla svůj ortel z úst přestrašných, a jak zoufalstvím na samý pokraj smrti vehnána byla.

Kapitola šestnáctá,
která v krátkosti pojednává o některých spravedlivých, a co to obnáší, spravedlivým býti. Též o zdvořilém panu radovi, válečném tažení, a co bude dál.

Kapitola sedmnáctá,
v níž krásná dívka odhalí tajemství přestrašlivé, když předtím na cestu pravou uváděna jest, o lásce a vděčnosti sama medituje a k závažnému rozhodnutí dospěje.

Kapitola osmnáctá,
v níž začíná přihořívat a jedna policistka se poprvé zamiluje. Též se uvažuje o možné mesalianci. Mladého snoubence nikdo neslyší.

Kapitola devatenáctá.
O konci doupěte neřesti, ale jak se zase nic nedozvěděli. O šílené matce a odvážné detektivce. Též kterak mladý pán o snoubenku svou přišel. A všude tma!

Kapitola dvacátá,
v níž je fantóm obviněn ze svých zločinů. Dívka trpícího jinocha povznese, ten však ze samé radosti do postele raději zase sám ulehne. Též další meditace o lásce a vděčnosti.

Kapitola dvacátá prvá,
kterou čtenář dychtící po napínavém ději může s klidným svědomím přeskočit, neboť se v ní toliko sedí a rozpráví. Zato se konečně několik maličkostí objasní. Taktéž jak jeden muž řekne podvakráte ano.

Kapitola dvacátá druhá,
v níž se mluví o mnoha věcech, zejména o fantómovi. Taktéž o potrestaném hltounovi a nepotrestané hltounce. Jak chlapec, který se nejmenoval Jaromil, ke štěstí svému přišel.

Kapitola dvacátá třetí,
v níž vrah pronese svou obhajovací řeč. Jaké ohavnosti páchal a jak mnoho jich bylo. Kterak k spravedlivému trestu odsouzen byl, a též jak dámy omdlévaly.

Kapitola dvacátá čtvrtá,
v níž se dozvídáme, jak se kletba naplnila a vzdělanci do zaslíbené země dostali. Kterak je v tom Edenu krásně přivítali a nebeskou manou uhostili.

Kapitola dvacátá pátá a poslední,
v níž dobrý konec vše napraví.




© Miroslav Kromiš, 1984 & 1993

Katalog KYTLICE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU