logo

Mistr Miš:
VELMI STRUČNÝ ÚVOD DO GRAFOMANIE

(Předmluva k učebnici Aplikované grafomanie)




1. Verbální artefakty co do vzniku nabývají dvou forem:
     a) grafomanické,
     b) funkčně sdělovací,
přičemž z obou těchto může vzniknout forma materiálně zabezpečující (sub a se většinou hůře prodává).

2. Díla autorů, jejichž úmyslem bylo čtenáři cosi sdělit, obvykle nejsou ke čtení. Důvodů je několik:
     a) tito autoři obyčejně nevědí o nic víc než průměrný čtenář - mohou se z nich tedy v nejlepším případě stát sdělovači obecně uznávaných nepravd (ti jsou mezi lidem nejpopulárnější, neboť mu dávají blažený pocit, že "přesně tak to je, ale my to neumíme tak hezky říct");
     b) pokud náhodou mají o něčem ponětí, obyčejně nedovedou či netroufají si pořádně se vyžvejknout a věc raději opíší (tak vzniká symbolismus), nebo se domnívají, že hloubka jejich pravd by mohla nezasvěcencům uškodit (tak vzniká esoterismus). Těchto skutečností využívá řada autorů, kteří nevědí vůbec nic, ale správně usuzují, že se to ve sfumatu symbolů docela dobře ztratí, následkem čehož je v oblasti mystiky mnohdy opravdu velmi obtížné odlišit úplné žvásty od alespoň částečně obsažných textů. Hodnocení je tedy nakonec závislé především na míře aplikované grafomanie;
     c) největší katastrofou v umění je tzv. "realismus" jako "odraz objektivní skutečnosti", přičemž tato absurdní zvrácenost je již po léta četnými skupinami estetiků hodnocena jako nejsdělnější a tím i nejhodnotnější metoda tvorby. Ve skutečnosti jsou jeho tvůrci nejzbytečnějšími parazity na již tak dost prostitučním těle kultury, neboť nejenže do ní vůbec nic nepřinášejí, ale dokonce umožňují zvláště líným konzumentům vnímat objektivní realitu zprostředkovaně a nabývat tak škodlivého, protože zcela mylného dojmu vlastní autentičnosti a opravdovosti. Některé "realistické" pravdopěvecké pokusy mohou sice v určité hladině stupidity nabýt formy tzv. inverzní grafomanie (pseudografomanie), která může být i zábavná, avšak nad i pod touto hladinou text začíná být pouze odporný.

3. Jedině důsledně aplikovaná grafomanie může vést ke vzniku pozoru hodných produktů. Její podstatu shrnuji globálně v několika thesích:
     a) umění nemá a nemůže mít funkci informace. Agitky, naučná beletrie, hlubokomyslné a filosofující romány jsou jen paskvilem; v nejlepším případě zůstávají agitací, nebo vědeckým či filosofujícím pojednáním;
     b) neexistuje úmyslná sdělnost ve verbální formě;
     c) tvoření je zábavou nebo posedlostí. Jeho chybný výklad jako jakési povinnosti vůči lidstvu, jako "poslání", vede v konečných důsledcích k výše zmiňované funkčně sdělovací deviaci. Nehledě k tomu, že na lidstvo je v každé intelektuální činnosti vůbec třeba se vysrat, vede takový postoj nezbytně k pocitu "zodpovědnosti umělce", a tedy k jeho přerodu v kulturního byrokrata;
     d) problematické je hodnocení tvoření pro peníze, to jest v zásadě práce. Práce sama je svou podstatou nutnosti krajně odporná. Pokud se s ní dotyčný vyrovná zodpovědně, vytváří opět buďto suchopárné slátaniny, nebo slabomyslné taškařice. Proto pouze naprosto nezodpovědný lempl může v umění něčeho dosáhnout. Zdánlivé výjimky existují pouze v oblasti fantaskního a dobrodružného žánru, což je dané samotnou podstatou paraliteratury.
     e) metoda automatického textu není totožná s grafomanií - jde pouze o jednu z možných forem;
     f) zdaleka ne všechna díla vytvořená grafomanickými postupy jsou zdařilá - spíše naopak - jedná se o permanentní experiment, který v jednom případě z tisíce může vést k vyplavení něčeho zajímavého, neboť tvůrce není omezován ani ideou, ani formou, ani účelem;
     g) grafomanie je základním prvkem estetiky mišmašismu, a proto jí v mišmašistické teorii nebude už dále věnována pozornost.

4. Výtvarné umění je předformou verbálního projevu a platí pro ně tudíž identická kriteria. Hlavní rozdíl však tkví v hodnocení abstrakce, která v literatuře je čistou grafomanií, zatímco ve výtvarném umění jde mnohdy o nejodpornější ukázku frakciovaného realismu. Zejména se jedná o některé produkty posledních desetiletí (earth art, body art apod.) doprovázené až neskutečně pseudofilosofujícími výklady, které odhalují jejich vnitřní pedanterii, pro realismus tak typickou. Nevýznamová, čistě grafomanická abstrakce, je v dnešní sériové výrobě fragmentů okolního světa něčím zcela výjimečným.

5. Tzv "umění akce", stejně jako ovšem i balet, herectví a jiné činnosti daného okamžiku, nejsou-li zaznamenávány na některé z audiovizuálních medií, nelze vůbec za umění pokládat, neboť podstatou umění je opakovatelnost. Vše ostatní je pouze bezprostřední, byť ozvláštněná realita.

6. Funkce kritiky není ani výkladová, ani hodnotící. Její jediný smysl (pokud je inteligentní, tedy zcela výjimečně) spočívá v úspoře času pro publikum, které, pokud má od dřívějška verifikováno, že dotyčný kritik má s ním shodný vkus, nemusí zbytečně prolistovávat knihy či ztrácet čas obíháním biografů či výstav v nenaplněné naději, že konečně něco pořádného uvidí.

7. Nejodpornějšími parazity na všem, co bývá nazýváno uměním, jsou estetici. Co estetik, to krypl. Samotná funkce estetiky jako vykladačky skrytých významů, souvislostí, podstaty a zákonitostí tvorby, která, pokud vůbec za něco stojí, žádné zákonitosti nemá, je dokonalou ukázkou degenerace lidských mozků v tzv. křesťanské éře.

Závěr: Podal jsem ve stručnosti nejdůležitější výklad nutný pro praktická cvičení z aplikované grafomanie s vědomím, že není a ani nemůže být plně výstižný. Na závadu přitom není ani tak rozměr pojednání, jako spíše fakt, že toto vše vůbec muselo být napsáno. Někteří vnímavější jedinci mne totiž mohou právem obvinit, že sám produji další estetiku, a neexkulpuje mne ani její patologičnost, ani fakt, že jsem v několika stranách obsáhl to, nač jiní potřebovali stovky.




Ediční poznámka k vydání v Hanťa Pressu 9 (1991)


     Výše uvedený text je úvodem ke knize APLIKOVANÁ GRAFOMANIE - fragmenty z učebnice o 2000 lekcích a téměř 100 000 stranách, z nichž řada je ještě dochována v původním stavu, vydané ve dvou exemplářích roku 1984 jako druhý produkt Kromišovy publikační jednotky. Jedná se zároveň o poslední realizovaný dokument mišmašistické organizace, jejíž činnost byla dočasně přerušena 7. listopadu 1982. V loňském roce se po delším čase sešli k jednání Mistr Maš s Mistrem Mišem a dospěli k závěru, že ještě nenastala doba k plnému obnovení práce mišmašistů, protože pseudorevoluční jurodivost ještě neznamená skutečné vítězství všeobjímající mišmašistické imaginace. Mistři rozhodli, že budou dále konspirativně pokračovat ve zpracovávání ideologických východisek mišmašismu a povolili publikaci části starších textů, jejichž bibliografii přináším v závěru článku, avšak s výhradou, že obsah Velké knihy mišmašismu zůstane i nadále širší veřejnosti nedostupný.

     APLIKOVANÁ GRAFOMANIE je rozsáhlým dílem zpracovaným na volných kartóncích uložených v plátěném foliu. Smyslem této úpravy bylo, aby žák po prostudování mohl kartičky volně promíchat a sám doplňovat chybějicí lekce. Hlavní osou díla byl ovšem více než třicetistránkový obsah všech 2000 lekcí, "vděčně věnovaný památce kadeta Bieglera a jeho důmyslné literární činnosti". Domnívám se však, že chápavějším čtenářům postačí jen výše uvedený úvod a tento stručný komentář, aby sami naplnili motto učebnice aplikované grafomanie:


KAŽDÝ SÁM SOBĚ SVÝM OBLÍBENÝM AUTOREM


Miroslav Kromiš, prosinec 1990



© Lege artis, 1984 & 1991

Katalog KYTLICE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU