logo

Miroslav Kromiš
JÍDLO


     
     "Vstávej Franto!"
     "C'se děje?!"
     "Mam hlad! Dáme si!"
     "Takjó, Kajo. Zapni!"
     "Nechce se ti, že bys napřed..."
     "Ale né. Zapni!"
     "A co?"
     "Řízek!"
     "Ten byl.
     "Tak reveňovej koláč!"
     "A před tim?"
     "Česnečku."
     "To je vono, Franto, jedem."
     Prsty dopadaly na klávesnici jako růžová jelítka s takovou chtivostí, až se v jejich bříškách tvořily jamky. Monitor zablikal dvakrát červeně, pak modře a z podavače vyklouzly dvě plastikové misky kouřící česnekem.
     "A koláč!"
     A koláč.
     "Dobrý je to, Franto!"
     Lidská bytost vzor Karel cpala plné hrsti masa a šťouchaných brambor do malého otvoru, bezmála utopeného v sádelnatých tvářích.
     "Čvachtá, Kajo?"
     "Ví'že jo. Co teď?"
     "Pivo!"
     "Pivo!"
     Pivo, pivo, pivo. Drtič odpadků pohlcoval prázdné kelímky. Pivo.
     "Teďka to teprva táhne, co, Franto?! Dáme eště jedno a pak česnečku."
     Dlouhé nehty s letokruhy předešlých menu zajely do omáčky, zatékající v čůrcích po bradě do zkvašeného mazu mezi faldy krku.
     "To ale, Kajo, byla blbost, že sme vyhodili ty příbory!"
     "A kdo moch, vole, vědět, že dojdou, no?!"
     "Xe nezlob. A stejně by už byly prošoupaný!"
     "No vidiš!"
     "Co teď?"
     "Škeble!"
     Jitrničky zarejdily.
     "ERROR! NO ŠKEBLE!" blikl display.
     "Nejsou!"
     "Tak řízek!"
     "Plc! Plc!" vyplivl počítač zlatavé řízky.
     "Kajo, a představil sis někdy, že by se jednou ukázalo: NO ŘÍZEK! NO KOLÁČ! NO JÍDLO! Rozumíš?! Že by došlo všecko!"
     "Nech toho!"
     "To by byla přeci smrt! Tak vypadá smrt – ERROR!"
     "Kruci nech toho, povidam! Takový věci se při jídle nemluvěj! Rači si vymysli, co si dáme dál!"
     Pivo, pivo. Řízek. Pivo. Kuře po čínsku. Pudink Malakov. Pivo. Ovar s křenem. Pivo, pivo. Šašlik – ERROR – tak pečený pstruh na másle, a ryba musí plavat – sklenku červeného – ERROR – nebo bílého. Francouzský salát, český chléb a sádlo, pivo, dva panáky, zajíc na černo – ERROR – tak sekanou a ještě kořalku, gulášek a pivečka pár škopků, knedlík a zelí, dvě kávy do toho, Sachrovy dorty, ragú, bůček, pivo – fuj!
     "Já už nemůžu, Franto!
     "Já mam taky dost!"
     "A chce se mě."
     "To je jedno, už sem dojed."
     "Emmmmmmmm – hm..."
     Z hlubin pod mocným tělem, úplně obtékajícím ve složených záhybech porcelánovou mísu jako letitý vosk svícen, se ozvaly šplouchavé zvuky.
     "Teda je to ale, vole, něco se takle najíst!"
     Do maličké místnůstky bez dveří a bez oken dopadaly vikýřem částečky prachu a usazovaly se v tlusté vrstvě po podlaze i po tělech obou mužů; jen na stole se dlouho neudržely.
     "To jo, vole, to je teda fakt!" souhlasil Franta, ale Karel už dřímal s hlavou položenou na pravých podbradcích.




© Lege artis, 1991

Katalog KYTLICE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU