Román na pokračování
Po dvaceti letech, kdy jsme v této rubrice čtenářům nabízeli Strach nad Albrechtovem, nazrál čas na změnu.Zde je tedy úplně nový, dosud nikdy nepublikovaný román:.
Conte Oliver Groower
PŘÍPAD OBRNĚNÉ BABIČKY
Praha 1985_________________________
DNES UVÁDÍME
kapitolu čtvrtounutno kliknout na odkaz
(níže na této stránce jsou jen ediční poznámky)
Z anglického originálu "The Case of Armoured Granny"
přeložil Miroslav Kromiš v zimě 1984-1985
m o t t o
Možná, že ti, kdož se ti zdají šašky, pláčí pod svými maskami,
možná, že ti, které považuješ za kněze, mají svou pravou tvář zkřivenu radostí nad tím,
že tě mohou klamat.
M a r c e l S c h w o b
p o z n á m k a a u t o r a
Vycházel jsem z předpokladu, že detektivka je vlastně večerníčkem pro dospělé, v němž místo draka unáší panny profesor Moriarty a Hloupý Honza je detektivem Scotland Yardu. Nemám rád moderní pohádky, které se snaží dětem vštěpovat duch něžné abstrakce jim bytostně cizí, právě tak jako nemám rád drsnou školu, snažící se "pozvednout" detektivku na úroveň realistického románu. Není totiž co pozvedávat. Rex Stout a Agatha Christie jsou autory pro lidstvo stejně významnými, jak John Steinbeck a Sigrid Undsetová, rozdíl je pouze v tom, že ke své škodě psali dobré romány v žánru, za který se nedává Nobelova cena.
Neodkládejte tedy tuto knihu s provinilým pocitem, že jste zbytečně promarnili spoustu času. Bylo by to stejně nesmyslné, jako kdyby se osmiletý chlapec frustroval z toho, že se díval na Sněhurku a sedm trpaslíků, zatímco se mohl učit vyjmenovaná slova.
Dobrou noc!
C o n t e O l i v e r G r o o w e r
(1965-1978)
Případ obrněné babičky vznikl rok po Strachu nad Albrechtovem jako naivní pokus vytvořit něco podobného, ovšem natolik bezzubého, aby se to dalo i za bolševika vydat.
Přes nějakého přímluvce jsem se to pokusil procpat do edice Magnet, což byla vnitrácká knižnice socialistického škváru vydávaná Naším vojskem 12x ročně. To naznačovalo, že by mohli mít potřebu nových titulů, i když jejich primárním zaměřením v oblasti beletrie byly hlavně tzv. "kriminálky". Nicméně parodie na anglosaskou detektivku mi přišla natolik neškodná, že by se třeba mezi ty jejich majory Zemany nějak vešla.
Překvapivě se ale ukázalo, že hlavním problémem lektorujícího fízla bylo naprosté nepochopení faktu, že se o parodii jedná.
Rozumím tomu, že v případu Strachu nad Albrechtovem se najde dost čtenářů, kteří ho nejsou schopní správně dekódovat jako primárně humoristický román. Černý humor, navíc servírovaný v tak splatterovité formě a bez jakýchkoli signálů: "pozor, bude legrace", je často nad možnosti percepce i jinak velmi inteligentních jedinců. Ale nedokážu si to vysvětlit u Obrněné babičky, kde už samotná jména "autora" a většiny hlavních postav jsou triviálními slovními hříčkami s Gardnerem a jeho hrdiny; vlastní text pak téměř na úrovni sitcomů, v nichž je pro ty úplně nejblbější domixovaný smích, aby pochopili, že už mají hýkat.
Navzdory tomu pro jakéhosi soudruha Františka Říhu, který to tehdy zamáznul, byl "hlavní chybou rukopisu nedostatek hlubší společenské myšlenky". A ovšem také příliš násilí a vulgarismů (zejména v kapitole 4) a používání slangů vůbec. Profesně se ho pak dotkl fakt, že text se o policistech a vojácích vyjadřuje jako fízlech a lampasácích, a navrch z nich dělá úplné blbce. Čímž projevil jednak nedostatek politického uvědomění (ježto šlo o kapitalistické fízly a lampasáky, o kterých se to říkat smělo), jednak vztahovačnou ignoraci faktu, že kniha dělá úplné blbce naprosto ze všech postav, čímž je nevolky daleko realističtější a "společensky hlubší", než všech 337 vydaných svazků Magnetu dohromady.
Po převratu jsem text odložil do hloubi skříně jako nepodstatný. Až před pár lety jsem ho opět vzal do ruky. "Úplně pitomé," říkal jsem si, nicméně po pár kapitolách jsem se natolik začetl, že jsem to zhltal jedním vrzem. A uvědomil si, že spoustu svých oblíbených škvárů bych také označil za úplně pitomé, nicméně čtivé a zábavné. Což je ostatně jediné kritérium kvality braku.
Takže jsem se rozhodl, že Babička nakonec přece jen spatří světlo světa - zde jako román na pokračování a zároveň jako e-publikace v rámci edice DATA KALU.
Jelikož jde o text, který bych dnes nepsal vůbec, natožpak takhle, naprosto jsem rezignoval na nějaké pokusy ho nějak autorsky vylepšovat. Vyhodil jsem jen pár nejzasmrádlejších řádek a nelogičností (v souhrnném rozsahu nejvýš čtvrt normostrany) a opravil chyby.
Původní mystifikační doslov o autorovi byl pojednán podobně jako ve Strachu nad Albrechtovem, ale už tehdy mi přišel nepovedený a měl jsem v úmyslu ho buď předělat, nebo vyhodit, takže jsem ho nyní samozřejmě vyhodil. Stejně jako všechna další originální adnexa, z nichž zejména předem napsaný "Ohlas na kritiku" tehdy roztomile rozběsnil soudruha Říhu, jelikož vyvracel veškeré bláboly, které do svého posudku přesto poctivě naslintal (a opakovaně v něm projevil stranické zadostiučinění z faktu, že "kniha nemůže proniknout do širší veřejnosti, takže ten ohlas nebudu moci publikovat").
Slibuji, že pokud dostatečně sekyrářskou kritiku někdo někam napíše, tak se mu zde té 32 let staré odpovědi v plném znění dostane.
Pokud jde o Conte Olivera Groowera, byl v původním doslovu prezentován jako geniální dítě, které v osmi letech objevil Captain Beefheart. V deseti ochrnul po příliš doslovně pojatém provedení černé mše na pódiu při koncertu vlastní kapely Be A Man a během zbylých čtyř let života na vozíku vychrlil krom mnohých jiných knih i tu Babičku.
Jestliže jako předchozí dvě stručné věty to třeba ještě nezní tak hrozně, tak rozvedeno na tři tiskové strany to bylo fakt úplně blbé.
Při čtení mějte na paměti, že jde o text starý 32 let, čemuž odpovídají i jeho reálie. Navzdory tomu některé fantasknější prvky situované do tehdejší doby kupodivu zůstaly technologicky neuskutečnitelné dodnes.
M i r o s l a v K r o m i š
1. června 2017
© Miroslav Kromiš, 1985 & 2017
Katalog KYTLICE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU