logo


Kytice národních prasáren
TISKOVÁ INFORMACE


   


Po Velkém slovníku sprostých slov konečně vycházejí zbylé dva díly Obrátilových Kryptadií v digitálně opraveném reprintu a kvalitní celoplátěné vazbě pod názvem První a Druhá Kytice národních prasáren.

Původní vydání, kolportované jako ilegální "soukromé tisky" po sešitech v letech 1932–1939, je pro běžného čtenáře naprosto nedostupné; občas se objeví na nějaké knižní aukci za pětimístnou částku. Vydání Paseky z konce tisíciletí je už dávno rozebrané a nebylo dotištěno z téhož důvodu, proč Lege artis tehdy nevydalo svou slibovanou verzi – kvůli změně autorského zákona, který autorská práva, včetně exspirovaných, prodloužil o dvacet let.
Nešlo přitom ani tak o problematické stanovení výšky honoráře vyplývající z faktu, že dílo není plně autorské (z podstatné části jde o kompilát, byť z pramenů s velmi omezenou dostupností), jako o kardinální otázku, komu ho zaplatit. Obrátil zemřel bez přímých dědiců, ale zbyla po něm spousta rozličných dnes prasynovců, praneteří apod. Tři z nich jsme kontaktovali a ukázalo se to jako neřešitelné. Jeden přímo poprosil, ať s vydáním posečkáme, protože by to v příbuzenstvu jen vyvolalo zlou krev – přesto (či právě proto), že v tom naředění by šlo řádově o stokoruny na osobu.

V roce 1999 jsme začali Kryptadia vydávat prakticky současně s Pasekou, jenomže od konce. S nakladatelem Horáčkem jsme se kvůli tomu na dlouhá léta rozhádali a smířili se až nedlouho před jeho smrtí. Ve skutečnosti za to žádný z nás nemohl – pokud snad někoho po letech ještě zajímají podrobnosti, najde je zde. Takže jsme vydání prvních dvou dílů Kryptadií tehdy o chvilku odložili – a nakonec se ta "chvilka" protáhla na 15 let...

Titul si Obrátil vypůjčil z dvanáctisvazkového díla Kryptadia; recueil de documents pour servir á l'étude des traditions populaires (Paříž 1883–1912, Heilbronn), což byl první takto rozsáhlý sborník pornografického folklóru (vycházel v nákladu 135–220 výtisků). Těch pár znalců, jimž své tisky prodával, vědělo, oč se jedná, a naopak se krypticky nicneříkající název docela hodil k ukrytí díla před zraky cenzury.
Šedesát let poté jsme měli problém opačný – jak na zcela přesyceném knižním trhu upoutat pozornost natolik, aby si knihy vůbec někdo všimnul. S Velkým slovníkem sprostých slov se to podařilo, ale titul prvních dvou svazků "Velká encyklopedie české erotiky", který jsme tehdy nešťastně avizovali na záložce, se nelíbil nikomu. Zejména pak nám. Pokud byl tedy patnáctiletý odklad k něčemu dobrý, pak k změně názvu – snad se První a Druhá Kytice národních prasáren ujmou stejně dobře, jako jejich předchůdce.

Na co jsme po těch letech ale nějak pozapomněli, nebo to spíš přímo vytěsnili, byla neobyčejná pracnost digitální rekonstrukce sazby. Výroba se tak proti plánu a očekávání poněkud protáhla.

Samotný nápad grafické editace staré sazby byl od počátku dost šílený. Nevíme o tom, že by podobný postup někdo jiný v takovém rozsahu použil. Motiv byl ovšem nasnadě – přišlo nám prostě absurdní reprintovat knihu včetně čtyř hustě tištěných stran Obrátilových errat. Nemluvě o chybném stránkování zaviněném autorovým špatným odhadem rozsahu slovníku, který měl původně představovat poslední část dvousvazkového díla, atd., atd.

Pro lepší představu několik ukázek. Běžné ošetření naskenované sazby při DTP spočívá v odstranění nečistot všeho druhu, včetně drobných defektů papíru a samozřejmě i zjevných tiskových vad.
Kupříkladu tomuhle se v klasickém "olověném" knihtisku říkalo hrotek:



Vydání Paseky bylo v tomto směru velmi pečlivé. Pár přehlédnutých drobností tam samozřejmě zůstalo, stejně jako nám v tom našem nepochybně unikly jiné.

U těchto oprav ovšem narozdíl od nás skončilo – jako všechny normální reprinty.

Zatímco nám práce teprve začala – mnohem složitější a časově náročnější. To nejlehčí bylo přenesení Obrátilových errat, kterých zejména v prvním dílu bylo málo – pouhé tři. O dva až tři řády víc bylo korektur chyb, které Obrátil přehlédnul, přičemž jsme opravovali jen ty zcela nesporné.

Kupříkladu překlepy sazeče:




nebo třeba přehlédnuté scházející písmeno:

 


Zde už by ovšem nastal problém, kdyby o verš níže nebyla repetice správně; Obrátilova transkripce nářečních tvarů byla velmi nevyzpytatelná, a jakkoli bychom čekali spíš tvar "dé mi pusu", asi bychom u ojedinělého výskytu v kontextu nějakého dialektu tuto korekturu neprovedli. Neopraveny zůstaly samozřejmě drobnosti odpovídající dobovému pravopisu, např. na str. 307 původ písničky "od Břeclavy", což je dnes hrubka, ale tehdy se město Břeclav skutečně jmenovalo Břeclava.

Obrovské množství chyb bylo opraveno v interpunkci, zejména v psaní uvozovek a nedůsledností u odkazů na zdroj či místo původu říkanek a písniček, kde se negativně projevilo, že kniha byla psána a sázena postupně v průběhu let. Zdaleka největší rozsah práce ovšem představovaly retuše špatné sazby. Je třeba mít na paměti, že žádný institut "soukromého tisku" z právního hlediska nikdy neexistoval, takže kdyby policie podobně pornografické texty v jakékoli fázi výroby našla, byla by povinna je zabavit. I když se nepochybně nad lecčíms přimhuřovaly oči, přeci jen sazba, tisk i knihařina probíhaly daleko pokoutněji než u normálních knih – v odloučených dílnách a na starších, použitých strojích. Výjimkou nebyla ani Kryptadia. Sazbu dělal údajně Karel Janout na Kladně a používal na ni evidentně linotyp s hodně "vymlácenými" matricemi, takže z písmen celkem běžně chyběla i polovina.

Drobná ukázka je zde:





Na většině stránek byly provedeny desítky, místy i stovky takovýchto oprav, ať už drobných retuší, nebo nahrazení celé litery kopií nejbližší nepoškozené; celkem lze jejich počet odhadnout minimálně na deset tisíc.

Naskýtá se otázka, proč jsme místo tak absurdně pracného postupu knihu jednoduše nepřesadili? Důvod je prostý: vůbec by to nebylo jednoduché. Dokonce ani jen po výrobní stránce ne, zejména pokud bychom měli přesadit i noty. Především ovšem redakčně. Technika fotoreprintu, byť co nejdokonaleji digitálně revidovaného a korigovaného, logicky poskytuje alibi, umožňující vyhnut se důkladné redakci, kterou bychom u nové sazby pokládali za samozřejmost. Bylo by však zhola nemožné najít dnes osobu, která by se jí mohla ujmout a alespoň vzdáleně se přiblížila potřebnému rozsahu a spektru polyhistorických znalostí, jimiž Obrátil disponoval. Ve skutečnosti by na to bylo třeba najmout několik odborníků, což by knihu výrazně prodražilo, a přitom by ani tak nebylo jisté, že výsledek bude dostatečně uspokojivý.


*       *       *


Jako nový – čtvrtý svazek edice Kryptadia připravujeme ve stejné úpravě zásadní dílo s pracovním názvem Obrazový knihopis našich prasáren, které bude obsahovat kolem 600 podrobně zpracovaných popisů u nás do roku 1989 vydaných pornografických tisků, soupisy erotických edic a historické poznámky. Jde o produkt desítek let studia a sběratelské činnosti; skoro polovina položek nebyla nikdy bibliograficky podchycena, nebo není k dispozici v žádné knihovně či archivu.





Další informace o Obrátilových Kryptadiích na tomto webu:

Kytice národních prasáren - Obsah a ediční poznámka

Velký slovník sprostých slov - Doslov a ediční poznámka

Velký slovník sprostých slov - Soupis provedených oprav (navíc kromě 105 původních autorských)





Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU