Střípky z vrcholu



      S celkem sympatickou drzostí se pánové Müller a Medek ujali uspořádání „druhého dílu“ antologie Na úsvitu Zlatého věku, sestavené Asimovem na základě jediného kritéria: co rád četl jako kluk. Toho se čeští pořadatelé arci držet nemohli, a rovněž lze důvodně pochybovat, že by disponovali takovým stupněm sečtělosti amerických scifistických magazínů čtyřicátých let, který by je kvalifikoval k sestavení skutečně objevného výboru. Základním kritériem výběru příspěvků do sborníku NA VRCHOLU ZLATÉHO VĚKU se tedy podle všeho stala dostupnost a cena autorských práv, o čemž svědčí i fakt, že copyrighty povídek pocházejí převážně z jednoho zdroje.
      Čtenář tedy nemůže očekávat, že by se setkal s obdobnými roztomilostmi, jako byla Prokletá galaxie či Sám sobě v patách, které obsahoval původní Asimovovův výbor. Přesto však žádná z povídek neuráží, a jste-li alespoň trochu staromilci, pak mnohé z nich dle individuální nátury potěší. Nejslabší je bezesporu úvodní, čistě technologická, leč naštěstí alespoň stručná práce Malcolma Jamesona. Novelky Roberta Blocha i Theodora Sturgeona vycházejí ze stejného, dnes už trochu vyčpělého námětu vzbouřivších se inteligentních strojů – v prvním případě hned všech, ve druhém jen jednoho zlého buldozeru. Rovněž Leinsterovo De profundis už po těch letech osloví asi jen málokoho. Zato Kuttner i Leiber dle očekávání drnkají na podstatně literátštější strunky; Leiberova povídka s melancholicky nahozeným nápadem o obráceném toku času navíc později patrně inspirovala Aldissův šílený Kryptozoik. Nejsugestivněji – alespoň místy – dodnes kupodivu působí MacDonaldův Smích trojského koně, a to i přesto, že jde technicky vzato o neobyčejně mizerně napsanou prózu, navíc silně poplatnou paranoidním náladám poválečné Ameriky. Závěrečná Russelova anekdota je vtipná a vypointovaná skutečně až posledními nečekanými řádky.
      Jedinou podstatnější výtkou zůstává absence posledního pokračování dvou znamenitých novelek o Tumithakovi, publikovaných v Úsvitu zlatého věku (třetí část chyběla, protože ji Asimov jako kluk nečetl). Nynější víceméně formální spojení obou výborů by se doplněním Tumithaka z Věží ohně upevnilo i po stránce obsahové; nadto šlo možná poslední příležitost, jak se český čtenář mohl s touto jinak patrně zcela okrajovou povídkou seznámit.
      I tak jde ovšem o záslužný střípek k vyplnění mozaiky oné éry sci-fi, která nám po léta zůstávala prakticky neznámá a která přitom byla zcela fundamentálním obdobím pro rozmach žánru. Nedomnívám se, že by kniha přinášela potěšení pouze zájemcům o literární historii, i když cyberpunkové fanatiky určitě nenadchne – dobře jim tak. Pokud Mustang tento výbor prodá, lze logicky očekávat ještě třetí část: V soumraku Zlatého věku. I to by mohl být důvod, proč Vrcholem Zlatého věku doplnit svou knihovnu.
(Na vrcholu Zlatého věku. Klasické povídky sci-fi ze 40. let. Přeložil Pavel Medek. Obálka Michelangelo Miani. Plzeň, Mustang, 1996. 352 s. 109 Kč)
hodnocení: ***




Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU