Svět podle Vonneguta



      Tahle recenze by v Ikarii určitě nikdy nevyšla, kdyby Ostroočka náhodou nenapsal zrovna Kurt Vonnegut. Z hlediska scifistického časopisu má totiž kniha jednu zásadní nevýhodu – nejde vůbec o žádné sci-fi.
      Pomineme-li ducha na poslední stránce, zůstane jediným „fantastickým“ motivem v celém románu výbuch neutronové bomby na vojenském náklaďáku, který zrovna projížděl městysem Midland City. Ve skutečnosti je daleko fantastičtější, že se za čtyřicet let jaderného skotačení nic podobného nestalo.
      Takže v science-fiction vlastně žijeme my.
      Midland City si autor mimochodem vypůjčil ze Snídaně šampionů – asi se mu zdálo, že město, ve kterém nevrátil Kilgoru Troutovi mládí, trpělo ještě příliš málo.
      Kniha jako obvykle sestává z fanouškům důvěrně známé pointovaně odstavcové sekané. Jenomže už není o sci-fi. Daleko spíš připomíná „vážný“ americký román, jako by se Vonnegut na stará kolena rozhodl shrábnout Nobelovu cenu. Haj hou.
      A taky už není citlivá. A taky není vtipná. A pokud už náhodou někde trochu vtipná je, působí to jen jako anetizovaný cynismus.
      Nic proti cynismu, ale Vonnegut ho prostě neumí. Jeho staré knihy měly daleko k Swiftově sarkastické nenávistnosti – byly existenciálním nářkem opuštěného nočního kozodoje, který se v krajnosti zoufalství pokoušel smát aspoň sám sobě. Teď už jsou jen existenciálním kničením, ozývajícím se zpod zápletky v podstatě podobné, jakou mívají všichni ti Irvingové a Styronové.
      Překlad má sice ke Kořánovi daleko, ale neuráží, takže pokud Vonneguta opravdu zbožňujete, dá se to dočíst. Dokonce budete mít snad i pocit, že jste udělali něco kulturního. A možná právě tahle iluse je důvodem, proč autor na stará kolena smolil podobné podfuky. A tak dále.
(Kurt Vonnegut Jr.: Ostroočko. Přeložil David Hájek. Obálka Martin Zhouf. Plzeň, Mustang, 1996. 216 s. 139 Kč)
hodnocení: z hlediska sci-fi nelze hodnotit, jinak **




Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU