Kterak Grandgousier poznal zázračného ducha Gargantuova,
když ten vynašel prostředek na vytření
(výňatky)

   Utřel jsem se jednou sametovou maskou jedné slečny a viděl jsem, že je to dobré: neboť hebkost hedvábí mi způsobovala v panímandě znamenitou rozkoš,
   Po druhé zase jejich karkulkou a dopadlo to zrovna tak.
   Jindy šátkem na krk.
   Jindy ušima od čepce z karmazínového atlasu, ale zlaté třepení z hromádky hoven, která byla na nich, rozedřelo mi celý zadek. Nechť chytne zápal konečníku zlatníka, který je zhotovil, a slečnu, která je nosila.
   Tato bolest přešla, když jsem se vytíral čapkou pážat, nádherně po švýcarsku opeřenou.
   Potom, když jsem konal potřebu za křovím, našel jsem tam kočku březňačku a tou jsem se vytřel; ale její drápy mi rozjitřily celou řitní hráz.
   Z toho jsem se nazítří vyléčil, vytíraje si ji rukavičkami matčinými, libě páchnoucími po smrďavce.
   Potom jsem si ji vytíral šalvějí, fenyklem, koprem, majoránkou, růžemi, listím tykvovým, kapustou, cviklou, révovím, ibiškem, diviznou, která je na zadečku červená, locikou a špenátovým listím. To vše dělalo mému stehnu velmi dobře. Potom bažankou, peprníkem, kopřivami, kostivalem; z toho jsem dostal lombardskou úplavici, od čehož jsem si pomohl, vytíraje si ji svým příklopcem.
   Potom jsem si ji vytřel prostěradly, ložními pokrývkami, záclonami, poduškou, kobercem, stolním prostěradlem, utěrkou, ubrouskem, kapesníkem, nedbalkami. Ze všeho toho měl jsem větší rozkoš, než prašivec, kterého češí.
(...) Vytíral jsem si ji senem, slámou, koudelí, chlupy, vlnou, papírem. Ale:

         Na zadnici mnoho hoven vždy zůstane,
         papíru-li jen se na vytření dostane.

(...) Vytíral jsem si ji potom čepicí, polštářkem, trepkou, brašnou, košíkem; ale hrom do toho, to byl mizerný prostředek! Potom klouboukem; a víte, že některé klobouky jsou hladké, jiné chlupaté, jiné zase sametové, jiné dykytové a opět jiné atlasové. Nejlepší ze všech je chlupatý, neboť ten je znamenitým utěradlem výkalů.
   Potom jsem si ji vytíral slepicí, kohoutem, kuřetem, teletinou, zaječím kožíškem, holubem, kormoránem, advokátskou mošnou, mnišskou kapucí, čepcem, vábidlem.
   Ale konec konců pravím a trvám na tom, že není lepšího prostředku nad house, hezky obrostlé hebkým prachem, jen když mu můžeme podržet hlavu mezi nohama. A věřte mi to, na mou čest. neboť pocítíte na díře báječnou rozkoš způsobenou jednak hebkostí prachu, jednak příjemným teplem housete, jež se snadno přenese na konečník a ostatní střeva, až stoupne k samému srdci a mozku.
   A nemyslete si, že blaženost heroů a polobohů, kteří žijí na polích elysejských, je v jejich asfodelu neb ambrosii nebo nektaru, jak nám to chtějí namluvit staré povídačky. Je (podle mého mínění) v tom, že si vytírají panímandu housetem. A takové je též mínění mistra Jana Skotského.

ZPĚT NA TOP FIVE!