Vetřelci přicházejí, utíkejte!
Odkud máte utíkat? No z knihkupectví přece – ale honem, než vám tuhle slátatinu v pustotě a šedi současné scifistické produkce nějaký podnikavější knihkupec přece jen vnutí. Za sebe mohu jen konstatovat, že horší SF, než jsou Perryho Vetřelci, jsem v životě nečetl. Pravda – nečetl bych ani tohle, nebýt Jardy Jirana, který to potřeboval zrecenzovat. Jinak bych s knihou skončil už na straně 10 (text začíná od spodní třetiny strany 9), kde lze nalézt tento skvostný dialog:
"Můj tekutý mozku, co ještě bylo na tom starém disku o táboření?"
"Až vy dvě zavřete hubu, tak vám to řeknu."
Mag se pleskla přes srdce. "Ó ty zabijáku, dostalas mě."
Román je přeložen vskutku strašlivě, jak se již stalo v kraji bezmála zvykem, ovšem v tomto případě to snad ani nevadí – už anglická předloha je totiž zjevně absolutně k nečtení – a absolutno umocněné na druhou zůstává stále jen absolutnem. Propriety a epizody vykradené z filmových Vetřelců smontoval Perry do útvaru, připomínajícího ze všeho nejspíš hodně odfláknutou synopsi scénáře nejhoršího béčkového filmu. Před dokonale znuděným čtenářem defilují zástupy vetřelců, bublají potoky krve a kyseliny, střeva čvachtají, požírané dívky piští a vojíni řvou – to vše ovšem nespojeno čímkoli, co by třeba jen na vteřinu dokázalo konzumenta vtáhnout. Metoda velmi krátkých úryvků děje bez jednoty místa a času připomíná soudobou špatnou manýru hollywoodských střihačů; v tomto případě slouží ovšem spíše jen k zastření faktu, že nemalá část "zápletek" je naprosto nepodstatná a má za účel pouze naředit knihu na větší počet stránek. Skutečný obsah lze shrnout asi tak, že vetřelci, kteří uprchli z vojenského výzkumáku, nakonec obsadí téměř celou Zemi (což je vylíčeno jen velmi stručně na posledních 30 stránkách), a ani chobotnatí vetřelci, kteří se objevili na str. 232, aby jako deus ex machina zdecimovali původní vetřelce na jejich planetě, čímž zachránili hrdinné pozemské bojovníky, nemají, jak se ukazuje, s naší Zemí právě nejlepší úmysly (pokračování příště).
Nikoho asi nepřekvapí, že i tato slabomyslnost je toliko prvním dílem mnohasvazkové série (jinak u nás sci-fi snad už ani nevychází), anotované jako "Hard SF". Předmětem slibované tvrďáckosti má být nejspíš záplava hoven a sraček, linoucí se v přímých řečech z úst většiny protagonistů. Nic proti tomu, pokud by to skutečně mělo nějaký stylotvorný smysl – ovšem v tomto případě není o nějakém stylu ani řeči (podle sleevenotu prý Perry "působí také v kurzech psaní pro dospělé" – inu – dobře jim tak). Čtenář bude asi spíše zmaten, když hned na str. 11 vyslechne z úst třináctileté dívky proslov:
"Do prdele. Mrkejte na to. Táta se z toho zkratovaného vozidla posere."
Nejde přitom o naturalistické zpodobení prostředí převýchovného ústavu pro mladistvé delikventky, jak by se snad dalo soudit, ale o piknikovou konverzaci tří spořádaných dcerek pozemských kolonistů na vetřelčí planetě.
Má smysl se při tom všem ještě vůbec zmiňovat o takových detailech, jako jsou pravopisné chyby či určitě necopyrightovaný gigerovský plagiát na obálce? Snad ani ne – nulový počet hvězdiček má ostatně kniha nikoliv pro tyto drobné vady na kráse, ale prostě proto, že záporné body se v Ikarii neudělují.
Na rok 2000 je ohlášen šestý díl Perryho eposu. Bude se jmenovat Vetřelci versus predátor a určitě se ho už všichni nemůžeme dočkat...
(Steve Perry: Vetřelci – hnízdo na Zemi. Přel. Petr Valášek. Obálka Petr Bauer. Plzeň, Perseus 1998. 272 s. 140 Kč)
hodnocení: 0
Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU