logo


Poznámka k naší edici Kryptadií v roce 1999


Záměr reeditovat Kryptadia jsme opakovaně ohlašovali od poloviny 90. let, bohužel ale prostřednictvím tzv. "almanachu" Labyrint, a navíc nepamětlivi poučky důvěřuj, ale prověřuj.

Princip, který tato dnes už neexistující ročenka používala, líčí kupříkladu Jirotka v Muži se psem jako ukázku zcela legálního "podvodu" takto:
"Podobným případem bylo vydání Almanachu neuznaných autorů. Nedocenění básníci byli požádáni o příspěvek, fotografii a stručný životopis. Honorář nedostali, ale byli tištěni. Zavazovali se odebrat deset výtisků almanachu, zabere-li jejich příspěvek jednu stránku, dvacet výtisků, zabere-li dvě stránky, a tak dál. To se rozumí, že je odebrali a rádi, třebaže jeden výtisk stál 100 Kč. Bylo potřebí se pochlubit známým, rodičům, děvčeti, představeným a tak na ty presenty prasklo deset nebo dvacet výtisků jako nic. Kolik ten chlapík na tom vydělal, to už si dnes nepamatuji, ale bylo to taky dost. Režii měl nepatrnou a celý náklad almanachu byl rozebrán dřív, než vyšel. Při dvou stech stranách textu činil povinný odběr 2000 výtisků, po stu korunách je 200.000 Kč. "
V případě Labyrintu šlo o to, že zde nakladatelé "zdarma" publikovali svůj ediční plán a podle jeho rozsahu zaplatili a odebrali dojednaný počet výtisků "almanachu", a ty pak buď prodali, rozdali, nebo vyhodili.

Mělo to dva zádrhele. Méně podstatný spočíval v tom, že nebylo moc jasné, kolika skutečným potenciálním kupcům se tato "reklama" dostane do ruky. Ten druhý se jmenoval Joachim Dvořák, který byl nejen vydavatelem, ale - což jsme původně netušili - také redaktorem s obsedantní potřebou tvůrče se realizovat alespoň redigováním dodaných textů, což by si u standardně placené inzerce nesměl dovolit ani ve snu.

Takhle si dopřával mnohé. V našem případě jeho korekturní zásahy mimo jiné odstranily slovo "Kryptadia", které předtím nepochybně v životě neslyšel, a navíc dokonce i jméno autora – asi se mu nelíbilo. Jelikož nás nenapadlo něco tak absurdního kontrolovat, opakovaně v edičním plánu několik let vycházelo, že hodláme vydat jakýsi "Velký slovník sprostých slov", bez jakékoli další specifikace, z čehož opravdu nikdo nemohl být ani trochu moudrý. Takže kolega Horáček nám pak v principu zcela oprávněně lál, že mu lezeme do zelí, aniž bychom ho na to jakkoliv upozornili, ačkoli my jsme se do té doby domnívali, že tak už několik let činíme.
Víckrát jsme v tom "almanachu" samozřejmě nic nepublikovali.

Zpětně vzato ovšem jediným zajímavým faktem na celé věci je samotná neznalost pojmu "kryptadia" u člověka, který sám sebe zjevně pokládal za zdatnějšího redaktora, než byli profesionálové ze všech nakladatelství, kteří mu dodávali hotovou inzerci. Čímž dal paradoxně za pravdu naší koncepci (kterou někteří krasoduchové tehdy napadali) nenabízet knihu primárně pod původním tajemným titulem, ale použít jako hlavní název něco obecně srozumitelnějšího.

Lege artis 2016






Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU