Trio


Země původu: Německo

Obsazení:
Stephan Remmler (voc, casio)
Gert Franz Alexander 'Kralle' Krawinkel (gt)
Peter Behrens (drums)

ZÁKLADNÍ DISKOGRAFIE
1. Trio (Mercury LP 1981, CD 1986)
2. Bye Bye (Mercury LP 1983, CD 1986)
3. Whats The Password (Mercury LP/CD 1985)

Komentář:
Pitvorná německá kapela děsivého vzhledu i soundu, která se svezla s novou vlnou a podařilo se jí prodat svůj amatérsky garážový underground diskotékovému publiku na celém světě.
Remmler s Krawinkelem se poprvé sešli v polovině šedesátých let v lokální skupině Just Us kopírující Rolling Stones, ale nahrávky z té doby se nedochovaly. Stephan Remmler vydal začátkem 70. let dva strašlivé sub-popové singly pod pseudonymem Rex Carter. Krawinkel v téže době provozoval podstatně stravitelnější hudbu ve skupině Cravinkel. Bubeník Peter Behrens nahrál v roce 1971 zdařilé album s krautrockovými Silberbart.
Vlastní Trio se dalo dohromady v roce 1980 a naprosto nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo jít o něco jiného, než o zcela okrajovou klubovou záležitost. První 10" miniLP si vydali vlastním nákladem (Trio, Jump 1231, 1981). Obsahuje demoverze skladeb, které se později objevily na oficiálním prvním albu (s výjimkou Lady-O-Lady) a na obalu se poprvé zaskvělo proslulé logo, s nímž to kapela dotáhla až do konce - přeškrtnuté srdíčko, vedle druhé "lepší", nad tím nápis TRIO - to vše načmárané tužkou nebo fixem co nejvíc "od ruky".
Težko říci, co vedlo firmu Mercury k vydání alba, jehož komerční potenciál byl prakticky nulový - patrně na tom zapracoval slavný Klaus Voormann, který se stal producentem kapely. Faktem zůstává, že debutové (a nejlepší) LP Tria obsahuje naprosto syrový materiál - guláš primitivistického odšlápnutého rockenrollu s odeznívajícimi punkovými vlivy smíchaný s ordinérním popem a bavorskou dechovkou; vše podáno tak neuměle, až to působí jako rafinovaný záměr. Na desce není naprosto nic, od čeho by se dal očekávat úspěch v běžných hitparádách, a také by se nic takového zaručeně nepřihodilo, nebýt singlu Da da da ich lieb dich nicht du liebst mich nicht aha aha aha, který vyšel počátkem následujícícho roku a znamenal naprostý převrat v do té doby outsiderovské pozici kapely. Neobyčejně vlezlou melodii s primitivní rytmikou Casia, do níž Remmlerův nezúčastněný hlas recituje stupidní refrén, akceptovali prakticky všichni - pro jedny to byla skvělá diskotékovka, pro jiné neméně skvělá parodie. Brzy se objevila i v anglické mutaci (Da Da Da I Don't Love You You Don't Love Me Aha Aha Aha). Vyšla v třiceti zemích světa v mnohamilionových nákladech a byla obratem doplněna (byť trochu neorganicky) i na všechny další reedice prvního alba, které se po té konečně vyhouplo do LP hitparád.
V říjnu téhož roku vychází další singl Anna - Lassmichreinlassmichraus, následovaný kazetou Trio live im Frühjahr '82 (nahrávka nikdy nevyšla na vinylu a na CD se objevila až v roce 1992). I tento sing se dočkal anglické verze (Anna - Letmeinletmeout) a slušného umístění v žebříčcích. Mimochodem - překlad anglické mutace v tomto případě opravdu nebyl složitý - kompletní text zní totiž: "Anna / Berta / Carla / Dieter / Peter / Laßmichreinlaßmichraus".
Pravděpodobně nejvydařenější hitovkou Tria je třetí singl Bum Bum (anglická mutace Boom Boom) vydaný v květnu 1983 v obalu s názvem napsaným rtěnkou na poprsí hamburské prostitutky Domeniky - údajně podobně kultovní osůbky, jako byla pražská Hraběnka.
Na podzim roku 1983 vyšlo druhé album Bye Bye (anglická verze Trio And Error) s třemi průvodními singly vybranými z LP - Herz ist Trumpf (Hearts Are Trump), cajdákem Turaluraluralu - Ich mach BuBu was machst du (Tooralooralooraloo - Is it Old & Is It New) a neúspěšným (tudíž vydaným jen jednou a bez anglické mutace) Tutti Frutti / Ich lieb den Rock'n'Roll. Tím fakticky skončila hvězdná hodina Tria a nikdy už se nevrátila.
V následujícím roce natočili film Drei gegen Drei, který byl absolutním propadákem jak u kritiky, tak u publika; podle všeho plným právem. Stejně dopadlo i třetí album What's the Password - z části soundtrack k filmu, z části nové kompozice - úhrnem naprostá nuda. Neuspěly ani dva průvodní singly (a chystaný třetí nakonec už ani nebyl vydán). Kapela se poté v tichosti rozpadla odsouzena k zapomnění.

Stephan Remmler se dal na sólovou dráhu - realitivně úspěšnou, alespoň pokud jde o počet vydaných desek, když ne o jejich kvalitu - už první singl vydaný po rozpadu Tria Unter einer kleinen Decke in der Nacht (Das Kuschellied) / Die kleine Streicheldecke (Mercury 1986) obsahuje strašlivý "estrádní" muzak dokládající, že staré nahrávky "Rexe Cartera" nebyly jen hříškem mládí a že dechovkové ozvěny zaznívající v Triu nejsou možná tak úplně parodické, jak se původně zdálo.
Gert Kralle Krawinkel vydal v roce 1993 jedno nevalné beatové album Kralle (Ariola) provázené třemi singly (jeden z nich s Nenou), a když se to neprodalo, zase se odmlčel. Jinak se živí jako studiový hudebník.
Peter Behrens vydal v letech 87-92 šest naprosto neúspěšných singlů (jedním z nich byla německá verze hitu Suzanne Vegy Tom's Diner). Nahrávky jsou skutečně špatné, ale jako jediné ze sólové produkce bývalých členů Tria nepostrádají jistý humor, který je alespoň vzdáleným odleskem někdejšího naivního půvabu hitů typu Da Da Da. V současné době údajně pracuje jako "street worker" v sociální péči o toxikomany a nemocné s AIDS.

Mimo uvedenou základní diskografii existuje velké kvantum výběrů - první oficiální se jmenuje příznačně 5 Jahre zuviel /Pět let je příliš/ (LP/CD Mercury 1986). Naprostá většina singlů vyšla v řadě variant (proto výše uvádíme jen strany A), často navíc i jako maxisingly - obvykle s extendovanou verzí áčkového hitu (tyto verze jsou obsaženy na výše uvedeném výběru). Rovněž samotná alba vycházela v různých mutacích s odlišným tracklistem (a v jednotlivých zemích i pod jinými názvy). Z původních alb si Mercury nechalo v katalogu jen první - zbylá dvě jsou už léta nedostupná. Vyšla ovšem řada neoficálních kompilací - z laciných jmenujme kupříkladu Star Gold (Karussell) nebo Szene Stars (Spectrum) - jde o identický výběr obsahující všechny singlové dlouhé verze - ale bohužel zbytečně také dvě úděsné sólové nahrávky Remmlera. Je až s podivem, že ani k 20. výročí založení kapely Mercury nevydalo soubornou edici, kterou by snadno spravilo dvojCD, a místo toho přišlo s dalším výběrem se stopáží nevyplňující ani kapacitu disku Triologie (The Best of Trio, 2000).

/LA/






Úvodní strana ZAPOMENUTÉ HUDBY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU