Popol Vuh


Země původu: Německo

Obsazení:
Florian Fricke (synt, piano, harps, voc) A-O
Holger Trülzsch (perc) A
Frank Fiedler (synt mix) A N O
Djong Yun (voc) B D G K M
Conny Veit (gt) B C I J
Robert Eliscu (oboe) B C K
Klaus Wiese (tamb) C
Daniel Fichelscher (gt, perc) D F G H I J K L M
Alois Gromer (sitar) E F G K M
Renate Knaup (voc) E G H I J L
Susan Goetting (oboe) G
Chris Karrer (Sax) H
Bernd Wippich (gt) J
Guido Hieronymus (gt, keyb) L M N
Anne-Marie O'Farell (harp) L
Guillermina De Germano (recitation) O
Maya Rose (voc) O

DISKOGRAFIE:
1. Affenstunde (LP Liberty 1970; CD 1991 Bell /+2A/, 1992 High Tide /+13/, Spalax) A
2. In den Gärten Pharaos (LP Pilz 1971; CD 1991 Cellestial Harmonies /+7/, 1993 High Tide /+ 7/, 1996 Spalax) A
3. Hosianna Mantra (LP Pilz 1972; CD 1991 Cellestial Harmonies /+13/, 1994 High Tide /+*/, Spalax) B
4. Seligpreisung (LP Ohr 1973; CD 1993 High Tide /+6/, 1994 Spalax) C
5. Einsjäger & Siebenjäger (LP Ohr 1974; CD 1994 High Tide /+8/, Spalax) D
6. Das Hoelied Salomos (LP United Artists 1975; CD 1993 High Tide /+4/, 1994 Spalax) D
7. Aguirre /soundtrack/ (LP Ohr 1975; CD 1990 Cellestial Harmonies /+2/, 1992 Spalax /+*/, 1993 High Tide /+2/) D
8. Letze Tage - Letze Nächte (LP United Artists1976; CD 1994 High Tide /+5/, Spalax) E
9. Yoga (LP PDU 1976; CD 1993 High Tide, 1994 Spalax)
10. Herz Aus Glas / Coeur De Verre / Heart of Glass/ (LP Egg 1977; CD 1993 High Tide, 1994 Spalax) F
11. Nosferatu - On The Way To a Little Way (LP Egg 1978; CD 1992 High Tide /+12/, 1993 Spalax) F
12. Brüder Des Schattens - Söhne des Lichts (LP Brain 1978; CD 1992 High Tide /+11/, 1993 Spalax ) F
13. Die Nacht Der Seele /Tantric Songs/ (LP Brain 1979, CD 1992 High Tide /+1/) G
14. Sei Still, Wisse Ich Bin (LP Innovative 1981; CD 1994 High Tide /+15/, Spalax) H
15. Agape – Agape (LP Uniton 1982; CD 1992 Spalax, 1994 High Tide /+14/) I
16. Fitzcaraldo, OST (LP Polydor 1982, CD Spalax 1996)** I
17. Spirit Of Peace (LP Cicada 1985; CD Spalax 1993) J
18. Cobra Verde (LP a CD Milan 1987) K
19. For you & me (CD Milan 1991 ) L
20. Florian Fricke spielt /Plays/ Mozart (CD Bell 1992)
21. City Raga (CD Milan 1994) M
22. Shepherd's Symphony (CD Mystic 1997) N
23. Messa Di Orfeo (CD Spalax 1999) N

Poznámky:
*
Dvacetiminutový bonus "Spirit of peace" /part 1-3/ obsažený u High Tide za CD verzí Hossiana Mantra a u Spalaxu za Aguirre není totožný s LP 17, ale jedná se o extendovanou třídílnou verzi druhé skladby z alba ve zcela jiné nahrávce, vydané poprvé už v roce 1983 na 2LP (a později CD) In the Gardens of Pharaos / Aguirre firmou Celestial Harmonies jako náhražka chybějících částí soundtracku Aguirre, k nimž už nebyly k dispozici "mastery". V této okleštěné podobě vyšlo Aguirre i v prvním vydání u Spalaxu (1992), a když se později podařilo zrekonstruovat původní verzi alba, zůstal tento bonus ze setrvačnosti i na novějších vydáních.

**Popol Vuh hrají jen 4 skladby z 15; zbytek jsou převážně operní nahrávky


Komentář:
Po déle než tři desetiletí fungoval tento projekt klávesisty Floriana Frickeho (23. 2. 1944 - 29. 12. 2001), obklopeného sice mírně proměnlivou, nicméně po celou tu dobu až překvapivě úzkou partou hudebníků, mezi nimiž dominovali především členové Amon Düül (Fichelscher, Gromer, Karrer, Trülzsch a Knaupová), Conny Veit z Gily a zpěvačka Djong Yun. Přes dlouhou a plodnou existenci skupiny však Fricke asi zůstane známější jako autor hudby k Herzogovým filmům Aguirre, hněv Boží (Aguirre, der Zorn Gottes, 1972), Srdce ze skla (Das Herz aus Glas, 1975), Nosferatu (1978), Fitzcarraldo (1982) a Cobra Verde (1987); sám si zahrál menší role v jeho snímcích Každý pro sebe a Bůh proti všem (1974) a Známky života (1981).

První dvě alba Popol Vuh jsou ještě značně syntezátorová a celkovým soundem se od kosmických dumek, provozovaných počátkem sedmdesátých let Clusterem, Tangerine Dream či ranými Kraftwerk, liší spíš výraznějšími perkusemi, než příklonem k akustickým nástrojům a východní melodice, charakterizujícím pozdější nahrávky. Frickeho tvorba byla přes zvukovou pestrost poměrně konzistentní a vyvážená, takže žádné z alb sice není excelentní, ale žádné také vysloveně slabé. Za nejlepší bývají sice pokládána LP 2 a 3, ale vzhledem k takřka standardní kvalitě půjde v tomto případě ještě více než jindy čistě o záležitost osobního vkusu. Zvláště překvapivé je, že ani novější nahrávky nenesou známky poklesu invence; zejména alba 14 a 19 patří k tomu nejlepšímu, co z Frickeho dílny kdy vzešlo.

Celkově je však diskografie Popul Vuh neobyčejně zmatená, k čemuž přispívají zejména edice typu Popol Vuh - Florian Fricke (CD Bell 1991), kterou booklet vydává za původní nahrávku z roku 1990, avšak ve skutečnosti jde o čistou kompilaci obsahující prvních pět skladeb z Herz Aus Glas v přesném pořadí a identických verzích - ale se zcela jinými názvy (sic!); skladbičku Wo bist du? z Die Nacht Der Seele (s názvem tentokrát už pouze zkráceným z původního dvouřádkového) a konečně Brüder Des Schattens - Söhne des Lichts, což je strana A stejnojmenného LP. Podivným bastardem je i kompilace Sing, For Song Drives Away The Wolves (CD Milan 1993), obsahující kromě ve sleevenotu halasně inzerovaných nových remixů několika krátkých skladeb především původní verzi dvacetiminutového Einsjäger & Siebenjäger z LP5 - opět se změněným názvem! Na druhé straně ale některé filmové kompozice vyšly pouze v rámci rozličných výběrů typu Best of Film Music (CD Milan 1993).
Složité je to i s vydáními "2 on 1", která vyšla v různých verzích, a navíc neobsahují vždy vše, co slibují. Kupříkladu hned první CD edice alba 1 (Bell 1991) obsahuje jako bonus LP 2 - ale jen jeho první stranu. Starší CD edice LP2 (Cellestial Harmonies 1991) vyšla na jednom disku s albem 7, ale ve skutečnosti z něj obsahuje pouze úvodní skladbu a bonus Spirit of Peace (viz poznámku pod diskografií). Ve vydání High Tide je valná většina alb sloučena po dvou (průměrná délka starších LP Popol Vuh se pohybovala okolo 30 minut), a to takto: 1+13, 7+2, 3+(bonus z CD verze 5), 4+6, 5+8, 11+12 (jako The Two Sountracks of Werner Herzog's "Nosferatu") a 15+14; samostatně zde vyšla jen alba 9 a10. Stejně jako edice Bell a Cellestial Harmonies nevynikají ani vydání u High Tide přílišnou kvalitou zvuku; z části nejde o nahrávky z původních masterů, ale z vinylových kopií, takže některá alba zřetelně prskají (zejména 1, 7, 9 a 13). O něco kvalitnější by údajně mohlo být vydání Spalaxu, které je také nejúplnější, ovšem kompletovat ho představuje při Frickeho plodnosti poměrně drahý špás. Pro začátek bývaly nejvhodnější edice 4+6, 5+8 a 14+15 od High Tide, které za přijatelnou cenu obsahovaly delší stopáž zdařilých nahrávek ve slušné zvukové kvalitě, avšak dnes jsou už obtížně dostupné.

Kupodivu ani Frickeho smrt zatím nepřinesla náznak nějaké kompletní, seriosně uspořádané souborné edice; místo toho se začínají objevovat další bastardní CD typu Future Sound Experience (Mystic 2002), kde opět není ani pořádně jasné, zda se jedná o remixy starých nahrávek, či skutečně o novější (dle bookletu z roku 1993) nahrávky starších kompozic, arci u některých asi opět s novými názvy.

/LA/






Úvodní strana ZAPOMENUTÉ HUDBY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU