Druid


Země původu: UK

Obsazení:
Neil Brewer (bs)
Andy Mc Crorie-Shand (keyb)
Cedric Sharpey (drums)
Dane /Stevens/ (gt, voc)

DISKOGRAFIE
1. Toward The Sun (LP EMI 1975)
(Voices (McCrorie-Shand/Dane) / Remembering (Brewer/ Dane) / Theme (Brewer/Dane/McCrorie-Shand/Sharpley) / Toward The Sun (Dane) / Red Carpet For An Autumn (Brewer/McCrorie-Shand) / Dawn Of Evening (Brewer/McCrorie-Shand) / Shangri-La (Brewr/Dane) // Produced by Bob Harris / Recorded at Morgan Studios, England)
2. Fluid Druid (LP EMI 1976)
(Razor Truth (Dane/Brewer) / Painters Clouds (Dane/Brewer) / FM 145 (McCrorie-Shand) / Crusade (McCrorie-Shand/Brewer) / Nothing But Morning (Dane/Brewer) / Barnaby (Dane) / Kestrel (McCrorie-Shand) / Let To Find (McCrorie-Shand/Dane/Brewer) / The Fisherman‘s Friend (McCrorie-Shand) // Produced by Druid and Paul Rockette / Recorded at Advision Studios, England / Choir from The Royal College of Music)

Komentář:
Dokonale opomíjená britská kapela, hrající přitom posluchačsky chytlavý artrock, pohybující se podél spojnice Yes – Genesis – Camel. Velebné a barvité tóny kláves Andy McCrorie-Shanda evokují Banksovu práci v Genesis (cca. období Trick of The Tail), melodická a zpěvavá kytara Dana Stevense připomene Andy Latimera z Camel a rovněž jeho skřivánčí falzet má hodně společného s Jonem Andersonem z Yes. K tomu chóry, spousta melodií, aranžérská pompa – prostě vše, čeho si vyznavači klasického prog-art-rocku raných 70.let tak cení. No a dnes Druid – až na pár vyjímek - nenajdete v žádné, ani z těch nejpodrobnějších encyklopedií a vypadá to jakoby nikdy neexistovali.
Příběh Druid je tak povídáním o nenaplněných snech a tužbách.
Snad každý někdy zažil pocit zmařených nadějí, kdy už už to vypadalo, že se na vás konečně usmálo štěstí, a najednou ve chvílích vrcholné euforie zjistíte, že všechno je jinak.
Tak přesně tohle kdysi potkalo skupinu Druid, která v roce 1974 s převahou zvítězila v prestižní talentové soutěži Melody Makeru, získala nějaký ten dukát a hlavně nahrávací smlouvu u EMI - tedy to, co ji všichni další začínající party, mohli jen a jen závidět.
Vše pokračovalo jako ve snu. Krátce po vítězství pronajímá EMI v červenci 1975 v Sheppertonských filmových ateliérech studio pro nahrávání debutového alba. Vše se zdálo OK: za zády velký label, k tomu patronát slovutného Melody Makeru, nové nástroje, zesilovače a další muzikantské vybavení, po boku producenta Roberta Harrise, jinak též tvůrce tehdy jediné britské rockové TV show „The Old Grey Whistle Test„. Navíc byli mladí, nadšení, plní elánu. Prostě pohádka.
Sharpley a kytarista Dane Stevens byli přátelé od školních let v Berkhamsteadu. Od roku 1971 začali, spolu s baskytaristou Neilem Brewerem, hrát jako trio v místních putykách. Již tehdy (1973) pokoušeli štěstí v soutěži MM, ale pohořeli v kvalifikaci.
Po vítězství přenesli Druid své aktivity do Londýna, kde pravidelně hráli hned na dvou hospodských pódiích - v Brecknocku a u Lorda Nelsona. V rámci své touhy uspět si najali manažéra Larryho Westlanda, který jim doporučil obohatit sound přibráním hráče na klávesové nástroje. Tím se stal Andrew McCrorie-Shand, jenž právě externě dokončil the London College of Music a hrál s různámi kapelami v oblasti lázní Leamington. Druid slyšel na jednom z jejich vystoupení, líbili se mu a přidal se. Westland mezitím zúročil nadšení pro skupinu, které dal najevo porotce Robert Harris a požádal jej o produkování připravovaného debutu.
Stáli uprostřed rekvizit, zbylých po natáčení filmu Lisztomania, hráli pro hosty sezvané firmou k oslavě zahájení nahrávání a byli si jisti, že stojí na počátku dlouhé a skvělé hudební kariéry. Vždyť před pouhým rokem se třásli spolu s třinácti jinými začínajícími kapelami na pódiu ve vyřazeném železničním depu, kde Melody Maker uspořádal soutěž rockových a folkových talentů, sponzorovanou asociací výrobců hudebních nástrojů. Porotě ve složení: Bob Harris, Clifford T Ward, Roy Wood, Elkie Brooks, EMI producent Martin Clarke a Wally Allen, a editor Melody Makeru Ray Coleman, předvedli tehdy Druid dva songy - Shangri-La a Toward The Sun (oba lze nalézt na debutovém albu). Mimo porotce se akce zůčastnilo více jak 200 rozdováděných příznivců jednotlivých kapel. Vybičovaná atmosféra připomínala chvílemi fotbalový mač. Vítězství Druid bylo však natolik přesvědčivé, že všichni - i fans soupeřů - je přijali bouřlivým potleskem. Bubeník Cedric Sharpley byl navíc oceněn extra cenou jako nejlepší hudebník celého klání.
Potíže s obalem Toward The Sun zpozdily vydání alba až na konec léta 1975. Tím nebyl problémům konec. Spousta lidí z branže jim začala dávat najevo, že jsou prý protekčními dítky Boba Harrise, EMI a Melody Makeru, a ke všemu se prý dostali příliš snadno.
Projevila se i další odvrácená strana vítězství v soutěži magazínu Melody Maker. Konkurenční hudební tisk je programově ignoroval. Rádio One je zase nehrálo kvůli tomu, aby je někdo nenařkl, že hrají muziku, kterou produkoval jejich disc-jockey. Také se objevilo podezření, že do TV pořadu Old Grey Whistle Test se dostali opět jen díky Harrisovi. Ten se nakonec musel ostře ohradit v tisku a producenta tv-show Michaela Appletona přesvědčit o kvalitách Druid tím, že mu věnoval výlisek jejich alba – ortel šéfa byl jasný, žádná protekce,ale jen a jen kvalita.
V roce 1975 Harris zorganizoval pro několik kapel letní turné s názvem Whistlestop, odehrávající se na vysokoškolských kolejích, Druid se však v té době rozhodli osamostatnit. Pro své druhé album Fluid Druid se produkce ujali sami, ve spolupráci se zvukovým technikem Paulem "Rockette" Hardimanem. Po jeho dokončení následovalo obvyklé propagační 76‘ turné.
Bylo však již pozdě, opona se trhla a na hudební scénu se přiřítil punk rock. A ten smetl všechno, usedlé dinosaury i nováčky v rozletu. Druid končí.
Muzikantská štěstěna se v časech budoucích usmála pouze na Cedrica Sharpleye, který se v postpunkové éře připojil k představiteli futuristického synthie popu Garymu Numanovi, bývalému členovi novátorských Tubeway Army a nahrál s ním jeho dvě nejslavnější studiová alba Pleasure Principle (1979) a Telekon (1980). Objevil se i na live albech Living Ornaments 1979 a Living Ornaments 1980, vydaných v roce 1981. Dále se podílel na albu skupiny Dramatis a jejím singlu Love Needs No Disguise (GB Nr.33). Protože na něm spolupracoval i Gary Numane, nejčastěji se v encyklopediích objevuje pod jeho heslem.

/JM/






Úvodní strana ZAPOMENUTÉ HUDBY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU