RADOSTI HNITÍ
(smrdnička parapunkových melodií)



CD1 (1980-1982) RAFINERIE

A) Ranní improvizace
3. 12. 1980 (Mistr Miš - pille, kytary, brumle, harmonika, flétna, zpěv)

1. Introvizace

2. Zima

Nemrzne. Nemrzne. Proč?
Protože už všechno zmrzlo.

Svátky štědrosti jednou za rok.

3. Tupý a prostinký zpěv parní lokomotivy

Mogadyš. Mogadyš. Mogadyš. Mogadyš. Mogadyš. Mogadyš. Mogadyš. Mogadyš.
Tutů!

4. Čekání na lavičku

Seděl jsem v parku
na betonové zemi;
strouhanka kamínků
prosetá síty s velkými otvory
lačně lízala masitým fialovým jazykem
hýždě.

Vytřepával jsem ji
ze záhybů kalhot
do konce toho
podvečerního dne.
A zem boha betonu
vylitá z míchaček
ohmatávala mi kosti.

Pod kamennými stromy
s železnými pruty místo větví
seděli stařečkové a stařenky
všichni sežmoulaní do kuliček
jako v divném kurníku
na dlouhatánském hřadu.

Černá paní
s korály z falešných perel
hleděla znuděně na bílé slunce
zapadající nad betonovou rybou.

Uprostřed hřadu spal děda
s bílou bekovkou
opřen o hůl z dubového dřeva,
co mělo vypadat jako bambus;
zdálo se mu o nějakých zářících barvách;
jakmile zavřel oči,
rozsvítily se v nich cirkusové girlandy světel
a záclon
bez jakéhokoli pořádku,
mezi nimi hopkali červení koně
a modré veverky,
uprostřed tančila nahá baletka
se stříbrnou sukýnkou
a ostatní,
co seděly vedle,
žvatlaly o daňových podvodech.

Ve stropě stanu se rozsvítilo boží oko
a ředitel cirkusu mluvil megafonem
přes flanelovou deku
a představení skončilo.

Betonové listí stromů chrastilo ve větru
jako dřevěný amulet
na zápěstí laskavého černého krále,
který bez vážného důvodu
popravil několik svých nejmilejších konkubín.

Páchnoucí děděk v plášti
z toaletního papíru
vstal
a pokynul
rukou ostatním,
aby se seřadili podle stáří
a znovu si posedali.

Nejmladší byla nějaká bába
seděla na kraji blíž ke mně
mohl jsem dobře vidět její kostnatý obličej
potažený solvinovým mazem
jak celý život smývala
olivový olej
ze svého bezzákluzového děla.
Když položila
nohu přes nohu
bylo to jako když uhodíš kladivem
do skla.

Betonový vrabec
zobal křemennou mouku
a stejný trus mu vypadával
z kloaky.

Přišlo nové nařízení,
volal dědek
a ovinoval nohy
z další role toaletního papíru.

Páni napravo!
Dámy nalevo!

Přiběhli trpaslíci
a přeskládali lavičky
proti sobě.
A babičky se seřadily nalevo
a dědečci se seřadili napravo,
podle stáří a velikosti zároveň.

Každého sedmého v řadě pak zastřelili betonovou kulkou,
vždycky babičku a dědečka najednou,
protože
v jídelně udělali
zase málo polévky.

Pak trpaslíci posbírali cenné předměty,
maso odvezli do jídelny,
kosti rozdrtili,
vytrhali také zdravé zuby,
na náhrdelník pro manželku předsedy vlády,
a provazci černých tisíciocasých koček
zahnali zbylé důchodce do jídelny.

A lavičky vstaly
a přišly ke mně
a o překot žebronily.
abych si na nějakou z nich
sed.

Ale já jsem vstal
a prošel jsem bránou;
řekl jsem:
PCHE!!!!


5. Děti se bojej strejčka Jedličky

Děti se bojej strejčka Jedličky,
když stojí na velký noze,
chvějí se strachy, když na ně kvičí:
"PŠT, děti," a běhá jim husí kůže po těle.

Děti se smějou strejčkovi Jedličkovi,
strejčkova tvář je prožraná chlastem
a strejčkův nos se, vždy, když mňouká,
ohne maličko doprava
a červená žilka nad pravým poupeletem,
se ohne při Y v Kikyriký.

Děti se bojej strejčka Jedličky,
chtěly by domů
a ten starej vožrala tu na ně kráká.

Dětem se hnusí strejček Jedlička
Vzaly by korunu
a hodily do automatu,
čekaly, až zlatá koule zacinká.

Děti se zas smějou strejčkovi Jedličkovi
a strejček sedá ke svý podvečerní flašce
po celodenní dřině,
ke který musel spoustu věcí podepsat
aby moh' naučit děcka krákat.

Děti už zapomněly na strejčka Jedličku
a někdy v kocovině
ho po ránu napadne:
"Co když se mě bojej?"



B) Náčrtky k hudbě
1981-1982 (Mistr Miš, Miša, Šmaš 0)


6. Krug
(Mistr Miš + Miša; hlas)

7. Průplach mozku 1
(Mistr Miš + Šmaš 0; voda, hlas)

8. Boj o místo (1. verze)
(Mistr Miš + Šmaš 0; hlas, kytara, pseudobicí)

Invalidi se rubou o místo v tramvaji,
dávaj si po držce, spolu si vykají:
"Vy bábo vstávejte, já jsem uznanej,
musím si kydnout, jinak jsem nahranej!"

Invalidi se rubou o místo v tramvaji,
dávaj si po držce, holí se bouchají.
"Helejďte dělejte, než vás zvednu,
a fofrem padejte. chcete ještě jednu?"

Invalidi se rubou o místo v tramvaji,
dávaj si po držce, berlí se dloubajíí!
"Já mám, paní, jednu nohu zlomenou!"
"A já zas mám zlomený vobě!"
"Já mám děsnou bolest v kolenou!"
"A já už jsem jednou haxnou v hrobě!"

Invalidi se rubou o místo v tramvaji,
dávaj si po držce, řidiče volají:
"Pane, vyhoděj toho dědka, než ho vykopu sama,
já jsem Štrougalovic sousedka, poctivá invalidní dáma!"

Invalidi se rubou o místo v tramvaji,
dávaj si po držce, už nás tím krkají!
Když jsou tak chorý, proč se tím chlubějí?
Všechno přežijou, nemáme naději!

Brzo už mrzáci ovládnou planetu,
a budou války výst za lepší dietu,
ti větší mrzáci ty menší zabijou,
mrzáckou republiku radostně zbudujou.

Invalidi se rubou o místo v tramvaji,
dávaj si do držky, na zejtřek čekaji!


9. Travolta (1. verze)
(Mistr Miš + Šmaš 0; hlas, kytara, pseudobicí)

Při povodí horní Volty,
zabouch jsem se do Travolty;
hned bych chtěl bejt jako von
šukat Olivii Newton-John.


10. Rafinerie 1
(Mistr Miš; hlas, flétny)

Poblíž cukrový rafinerie
množej se tyfový bakterie.


11. Boney H
(Mistr Miš; hlas, kytara)

Boney H, Boney H.
Chceš bony, hhh?
M.


12. Víra v Barel 1
(Mistr Miš; hlas, kytara)

Víra v barel.
Komanči.


13. Rafinerie 2
(Mistr Miš; hlas, tahací harmonika)

Poblíž tyfový rafinerie
množej se cukrový bakterie.


14. Drcení lidé / Víra v Barel 2
(Mistr Miš; hlas, kytara)

Drcení lidé
Jsem barel!


15. Runová modlitba
(Mistr Miš; hlas, bicí)

Arehisosur, Arehisosur, Arehisosur!
Fuotane! Sig Tyr, Sig Tyr, Sig Tyr.


16. Víra v Barel 3
(Mistr Miš; hlas)

17. Víra v Barel 4
(Mistr Miš; hlas, tahací harmonika)

18. Rafinerie 3 / Dveře se zavírají 1
(Mistr Miš; hlas, kytara)

Poblíž tyfový bakterie
množej se cukrový rafinerie.

Ukončete výstup a nástup,
dveře se zavírají,
hahahaha,
BUM!


19. Víra v Barel 5
(Mistr Miš; hlas, drbaná kytara)

20. Laser (původní verze) / Prdel a plamen / Je tma
(Mistr Miš, Miša, Šmaš 0 - hlas, vysavač, ventilátor, perc.)

A naser, a naser, a naser sem ten laser!
A naser, a naser, a naser sem ten laser!
A naseru, a naseru ti tam třeba pět laserů!
A naseru, a naseru ti tam třeba pět laserů!
A naserem, a naserem to do důchodců laserem!

No jo, no jo. Mahatma Gandí!

Prosby a pálení, prdel a plamen,
Shatterhand tu není, je se mnou ámen!

Květiny se rozvíjejí. Je tma.


21. Až mi bude 65
(Mistr Miš, hlas, syntezátor, automatický bubeník)

Až mi bude šedesát let,
budu chytrej a můj bude svět!
Až mi bude let šedesát,
budu velkej impotentát.

Herečky se mnou budou spát,
až mi bude těch šedesát,
Budu jezdit bv limuzíně,
k tuzexový konkubíně.

Po infarktu myokardu,
daj mi metál komunardů,
pak mi bude dobře v penzi
a budu mít hypertenzi,

Až mi bude šedesát pět,
na lavičce budu sedět,
na holčičky v parku čumět,
až mi bude šedesát pět.

Nebudu se mejt ani převlíkat,
až mi bude pětašedesát,
budu starej budu smrdět,
budu blbej a hůl budu mět,

Budu starej a budu smrdět,
ksicht vrásčitej šklebit na svět.
Budu starej budu smrdět
Bude mi hej, jó budu mít let

Budu starej, budu smrdět,
Bude mi hej, budu prdět
Na celej svět!


22. Hudeček
(Mistr Miš, hlas)

Zahraj něěěěě, Hudečkůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!

23. Hnusné - jako zvíře
(text Petr Pavel Fiala / Mistr Miš, hlas, syntezátor)

Přišel voják k sedlákovi - chtěl znásilnit dceru,
otec jí šel brániti - to právo měl věru.
Voják zabil sedláka, - do hlavy ho střelil, -
aby sadismus ukojil, - erotismus skojil.
Pak se divte - že ten člověk, - byl jak tygr - zvíře, -
V boji zabil sedláka, - hnusné - jako zvíře.

24. Mojí milý plandaj cecky
(Mistr Miš, Miša - hlas, syntezátor)

Mojí milý plandaj cecky,
běda, běda, jiná mu nedá
smrděj jí nohy, pač nosí kecky.
běda, běda, jiná mu nedá
Jak mám v těch faldech a smradu,
běda, běda, jiná mu nedá
složit unavenou hlavu?
běda, běda, jiná mu nedá


25. Smrtonožka
(text Anna Jezerská /Mistr Miš, Miša, Šmaš 0 - hlas, perc., xylofon, kytara)

Smrtonožko, krátkonožko, kam ty všude skáčeš,
turistům na horách kameny a laviny uvolňuješ,
rychlá auta, mota vrážením do sebe zastavuješ,
chodcům oči, uši zaslepuješ, aby byli zajeti, o život jim usiluješ.

I na létadla máš spadené, švidráš za nimi na nebe,
ve válečných liticích všude tisíce a tisíce životů posbíráš.
Ty, ty hladná jedna, kam, kam je všechny dáváš?

Smrtonožko nenasytná, kdy budeš mít dosti,
kdy se k nám radost ze života navždy uhostí?
Kdy to bude? Něco z lidí zbude?

Smrtonožko, ty ty jedna, máš, nemáš rozum?
Nebo je to jen tvůj pánovitý, panovačný um?
Takový um si můžeš nechat, ne, ne stále nás lekat.


26. Variace na Rictuse (1. verze)
(text Andrej Stankovič, Mistr Miš, Miša, Šmaš 0 - hlasy, pseudobicí, kytara, flétna)

Slyšte mou píseň, celou z hlíny,
kampak se hrabou byliny,
máma je vevnitř samý plíny,
z táty se sypou piliny.

Andílci lezou z rašeliny,
andílci lezou z bažiny,
máma je vevnitř samý plíny,
z táty se sypou piliny.

Už se mi na vás sbíhaj sliny,
naseru na cherubíny,
máma je vevnitř samý plíny,
z táty se sypou piliny.

Rychle vás zbavím peří, špíny,
to budou narozeniny,
máma je vevnitř samý plíny,
z táty se sypou piliny.

Na rožni vopeču si klíny,
růžový jako maliny,
a zapomenu na zdechliny
i na lekníny s delfíny.

Tak vidíte, vy svině líný,
budou z vás pěkný peřiny,
máma je vevnitř samý plíny,
z táty se sypou piliny.

Kdo říká: "Já je někdo jiný",
není tak zcela bez viny,
máma je vevnitř samý plíny,
z táty se sypou piliny.


27. Vyznání (intelektuálkám mladým)
(Mistr Miš, Miša, Šmaš 0 - hlas, perc, kytary)

Tvá duše prý ti krvácí,
když oblečena v teplácích
marně si hraješ s ozvěnou
na zlým osudem raněnou
a na hřbetě se ježí chlad,
aby ti někdo neukrad
tvou protrpenou odlišnost,
jíž zakrýt chceš svou pitomost,
leč unylost tvou, mladý věk,
ukryje pouze náhrobek.

Poctivost, již jsi prodala
za Poupata od Hrabala;
tak nepatrnou tuto ctnost,
vydražila jsi víc než dost,
teď hocha hledej se kterým
vyrazíš vstříc svým nadějím.

Ach, poetická nevšednosti,
slzy mi kanou na tvé kosti,
jen rosu jiter pode rty;
učit se musím od Merty,
jak v láskyplném vyznání
ukončit svoje tokání,
jak s intelektem Mistra Ti
říct: "Huso, jdi se vysrati!"


28. Ponorka
(text Josef Pánek / Mistr Miš, hlas, kytara)

Ponorka kdesi
na dně moře leží.

Kapitán to nevěděl,
že s ponorkou na dně seděl.

Když už kyslíku nebylo
žití kvapem ubylo.

Poslední sbohem patřil těm,
kdož měli pevnější kořen.

Je ráno a mlhy přibývá
a křižník Morseovy značky vysílá.

V ponorce kyslík ubývá
a poslední zvuk umlká.

Zapadlo slunce
nastala noc.

a vzápětí nato
udeřila na věži půlnoc.



CD 2 (1982-1987) PRASNICE 70:02

1. Zde přichází Prasnice
(Mistr Miš, Šmaš 0 - hlasy, perc., kytara)

Zde přichází prasnice
pracovníkův rypák
strká v koryto a srká
soudruzi!
zde přichází prasnice

Kurarizovaná veverka
stráží ji přepečlivě za dnů
hráz hrdě hřímá
soudruzi!
zde přichází prasnice

Krab ukrad krávě
nač hned nemyslíte
je tma ta stále spolcená
soudruzi!
zde přichází prasnice

Blátem tuhnou ruce v termosce
nenajde ani ten kdo nehledá
králičí řitě v norách chlupatých
soudruzi!
zde přichází prasnice

Klepou se děsem králíci posraný
tož mordujte všade kde klidu je třeba
jak s pomalou vážností důstojně přichází
tady soudruzi!
zde prasnice
přepínají


Here comes the red pig lady...

2. Hrrrriri-hrrra-hrra
(text Otakar G. Paroubek / Mistr Miš, Šmaš 0 - hlas, perc., kytara)

Buď zdrávo, ďouče, zlato naše -
Hrrrriri-hrrra-hrra!
Hrej sobě, třepej nožičky -
Hrrrriri-hrrra-hrra!
Jen smej se, Jiřko, zlato naše -
Hrrrriri-hrrra-hrra!
A radostí buď matičky -
Hrrrriri-hrrra-hrra!
A že's tak malé, zlato naše -
Hrrrriri-hrrra-hrra!
Z Delf drobné přijmi kytičky -
Hrrrriri-hrrra-hrra!


3. Maggie dívka
(Mistr Miš, Šmaš 0 - hlas, pseudobicí, kytara)

Umývala nádobí v bistru,
aby poznala život jaký je,
ale láska jí ještě nic neřekla,
jo, aby poznala život a lásku,
umývala nádobí v bistru na rohu
66. ulice.

Mladý muž s koňskými vlasy sčesanými dozadu
se jí dvořil a chtěl recitovat
nějaké básně
a jeho oči říkaly slova o slitování,
ale její srdce ještě nepromluvilo,
i když se jí dvořil a říkal slova o slitování.

Moudrý muž, myšlenka s divokými vousy,
pověděl její duši pravdu o okolí,
řekl, proč je všechno a proč se mají ptáci milovat,
ale její srdce dosud nepromluvilo,
ač jí pověděl pravdu a proč se mají milovat.

Slintající kretin s vakovitým krkem,
opřel se rukou o její pult se sklenicemi,
a řekl: "Maggie, chraň mě ze zlých lidí!"
A její srdce promluvilo,
aby jej ochránila ze zlých lidí.

A nyní jí v obytné místnosti fouká do obličeje
a strká své upocené ruce na její tmavé zábradlí
a Maggie se ptá: "Proč právě ten...?"
ale je to marné, její srdce promluvilo:
právě ten jí musí strkat ruce na její zábradlí.

Umývala nádobí v bistru,
jo, jo,
umývala nádobí v bistru,
Maggie dívka,
umývala nádobí,
Maggie, Maggie dívka,
oooh, oooh,
teď jí uslintaný kretin sahá na zábradlí,
oooh oooh,
na její dříve nerozražené zábradlí,
oooh oooh,
na zábradlí Maggie,
Maggie, Maggie dívky.


4. Derviš a platan
(text Otakar G. Paroubek / Mistr Miš, Šmaš 0 - hlas, pseudobicí, kytara)

Čtyři cypřiše
střeží derviše
chudý rov.
Platan vysoký
nese široký
stinný krov,
cesta běží kol.

Ó, by promluvil
derviš lidumil
ke mě dnes.
Jak bych zaplesal,
kdyby platan dal,
co vše snes,
vykotlaný kmen.

Janičarů sbor
vládci na úkor
srocen tak.
Na turbanech skvost,
v tváři divá zlost,
pomsty zrak -
mračnem luny svit.

Šavlí křivých svist
chvěje stromu list -
los tu pad:
"Nesmí sultán žít.
musí skolen být
v země chlad",
hrobem mluví hlas.

"Na svobodu sáh
mocný padišah -
rázem zhyň!"
A již janičar
nese děsný zmar
v seraj síň - -
náhle stane sbor.

Strnul každý tich -
sultán vprostřed nich,
derviš jemu v bok.
"Ani o krok dál!"
V tvář jim zaskuhral:
"Alláh mocný sok!! - -
Ve prach zástup kles.

Kalif zachráněn.
Od té doby kmen
rozstoupen. - - -
Skonal svatý mnich,
jemuž neznám hřích,
pohřben tich
pod cypřišů stín.


5. Pod obojí
(text Otakar G. Paroubek / Mistr Miš, Šmaš 0 - hlas, kytara, flétna)

Z Mataly
pískem sahar, přes skály
šlapali.

Bohdíka!
Janis malý přivlíká
oslíka.

Nezbedu,
marně nutíš ku předu.
K posledu

babky lest:
různých fial ratolest
osla vést

stačí výš -
jakých skvostů bájnou říš
uvidíš

ve Faestu!
Cestu tam, sem necestu
navez tu -

Neměj strach! -
Krásných očí vlídný Vlach.
Na poplach.

Jakoby
udeřili ze zloby
zásoby.

Když zlý žár
založen vše tráví v zmar,
tak nás pár

vzbouřil! - věz!
Úder zvonu výše kdes,
kam jen mez

Chodníček
úzký vede, že bys řek
v kurníček.

Při něm stan
kyprým drnem obetkán,
nad ním vran

krouží sbor;
opustily sněhy hor,
temný bor -

v posměch nám.
Z dětských let tu vzpomínám
zašlý klam.

Letím s ním,
z krbu rodného, kde dým
vstoupat zřím;

k němu pak
jak se snáší do oblak
zlato dlak:

v hojnosti
zlato božích milostí
pohostí. - - -

Jaký div!
Vprostřed řeckých smavých niv,
co by dřív

v předtuše
nepadlo ni do duše,
na nůše

nesou jich,
rozdávají - na rtu smích.
Každý stich.

Chrupy chrup,
jak svou kořist dravý sup
milost slup.

Pospíchá,
by si přihnul z kalicha.
Neslýchá-

no! - jen věř:
pod obojí naše sběř
syn i dceř,

co se tu
sešla světa z rozmetu
na Kretu.


6. Za tou naší stodolou
(text Otakar G. Paroubek / Mistr Miš, Šmaš 0 - hlasy)

Za tou naší stodolou - stodolou
seděl kapr na vrbě - na vrbě;
já tam byla, von tam byl,
žádnej nás tam neviděl.



C) Vonička punkových melodií
1982-1984 (Mistr Miš, Miša, Šmaš 0, Jaroslav Volek)

7. Variace na Rictuse (2. verze)
(Mistr Miš, Miša, Šmaš 0, Jaroslav Volek - hlasy, pseudobicí, kytary, syntezátor)

8. Travolta (2. verze)
(Mistr Miš, Miša, Šmaš 0, Jaroslav Volek - hlasy, pseudobicí, kytary, syntezátor)

9. Boj o místo (2. verze)
(Mistr Miš, Miša, Šmaš 0, Jaroslav Volek - hlasy, pseudobicí, kytary, syntezátor)

10. Mezihra
(Mistr Miš, Šmaš 0 - kytary, hlasy)

11. Svíčková (1. verze)
(Mistr Miš, Šmaš 0 - hlas, kytara, pseudobicí)

Jsme řezníci, my máme čas,
před knajpou dnes máme sraz.

Venca a já jsme kámoši.
správní řízci a choroši.

Řeznický nože za pasem,
to se zase dnes popasem

na panen kráse kvílení,
než nám pod kudlou zcepení!

Hele, támhle tu nanynku,
ta je ložená synku!

Navnaď ji do kvartýru,
svíčkovou za půl papíru.

Píchni jí pentobarbital,
vem jí ten elan vital!

Polož si ji na gauč,
až budeš, na mě zahuč!

Vtom vtrhnul poručík Chrz,
prostřelil Vencu naskrz.

A mě pak šoup do lochu,
je to halt hoch vod fochu!

Tu nánu sám vobtáhnul,
vo frčku vejš to dotáhnul.

V teple je nadporučík Chrz
a já abych teď v lochu mrz!


12. V každé chatě muzeum
(text Otakar G. Paroubek / Mistr Miš, Šmaš 0 - hlas, kytara, pseudobicí)

Svaté město na Andru
pravý div!
"V každé chatě museum"
na podiv.
Cesta vzhůru kamením:
lithoxyl,
jak mě kdysi tatíček
poučil.
Na terasy upjal se
jablečník,
za let dětských trhal jsem
bohudík!
Za zdí nízkou při chatě
dvoreček,
Kdo nás vítá? Negrů dvé
u vrátek.
Přes ohrádku v zahrádku
v babyk stín;
čiperný tu mravenec,
skarab lin.
Odysseem hledám si
v srubu stan,
prchá odtud ovcí dav
polekán.
Kyklop vítá a s ním pes:
smavý Řek:
"Kalimera!" - "Dobrýtro!"
já mu řek.
Bez průvodce bloudí sbor
na Andros.
Jedrzej tu být, šel bych též,
byltě kos -
Cesta dolů horší jest - - -
"Museion
v každé chatě" zůstalo:
y × y × y.


13. Dospívám v ženu (1. verze)
(Mistr Miš - hlas, kytara)

Nad paravánem, ententýny,
žabikuch jsem vbodl v klíh;
nejím už žádný bernardýny
dělá se mi špatně z nich

Dospívám, dospívám, dospívám v ženu,
dospívám, dospívám, dospívám už

Po pošlé tetě, ententýny,
zdědil jsem dva hrby na zádech;
mačetou vypasovaný džíny,
stejská se mi po kamarádech.

Dospívám, dospívám, dospívám v ženu,
dospívám, dospívám, dospívám už

Můj předkus po pěsti, ententýny,
proháním kobylu po blatech;
než slunce zapadne do kantýny,
to jsem už po třech potratech.

Dospěl jsem, dospěl jsem, dospěl jsem v ženu,
už nejsem, už nejsem žádnej muž...


14. Holky z učňáku
(Mistr Miš - hlas, syntezátor, automatický bubeník, kytara, tapes)

Když je ti sedmnáct
a probouzí se chtíč,
tu holky nahradí ti,
co byl pro tě kdysi míč.
Kterou si vybrat,
vždyť je jich moc,
se kterou strávit
tu první noc?

Ať si holky ze školky
svlíkaj svoje podolky
a třeba i sex trička,
furt budou jako tyčka!
Na tohle jsem moh trpět,
když mi bylo, fotr, pět!
Teď už si ty svý holky
strč zas zpátky do školky!

A ty buchty na gymplech,
ty maj prdel jako plech,
jak porád do knih čuměj,
jinýho nic neuměj.
Ty si řáckej pozor daj,
než se k tomu rozhoupaj,
a mě hučet nebaví
do nány upejpavý,

Zato holky z učňáku,
ty mě mají za páku,
když je štípnu do mandy,
hnedka je fůra srandy!

Holky z učňáku – řeznice a kadeřnice,
holky z učňáku – textilačky, prodavačky.
holky z učňáku – ty ti dají mnohem více,
holky z učňáku – než ňáký malý školačky!

Holky z učňáku – jedině ty mají šťávu,
holky z učňáku – mají oči malovaný,
holky z učňáku – obarvenou mají hlavu,
holky z učňáku – od všech kluků milovaný!

Holky z učňáku – ty umějí bezva líbat,
holky z učňáku – francouzákem za učňákem,
holky z učňáku – když si dají čtyři píva,
holky z učňáku – berou potom všechno hákem!

Holky z učňáku – zdrhaj z intru na mejdany,
holky z učňáku – zůstanou s tebou i přes noc,
holky z učňáku – nejsou žádný cudný panny,
holky z učňáku – přede všema mají přednost:
DAJÍ!

Když je ti padesát
a probouzí se chtíč,
zas jako za mlada,
když jsi bejval ještě dříč.
Nějakou si vybrat,
vždyť je jich moc,
a na chatě strávit
s ní pěknou noc?

Ať báby v starobinci
běhaj třeba jen v límci
ty vyžilý Blažkový
jen gerontofil osloví.
Na tohle to, mutr, chce,
abych už byl důchodce.
A ty si klidně, babičko,
dej v kavárně kafíčko.

A vysokoškolačky,
ty daj nejvíc makačky,
furt maj nějaký školení,
do těch vůbec nic není.
Myslej jenom na vdavky
s inženýrem z dopravky,
nebo ňákým doktorem,
či jiným vědátorem.

Zato mladý učnice,
nejsou žádný vopice,
hned jak zmerčejí můj vůz
užijem si srandy kus.

Holky z učňáku – řeznice a kadeřnice,
holky z učňáku – textilačky, prodavačky.
holky z učňáku – ty ti dají mnohem více,
holky z učňáku – než ňáký vysokoškolačky!

Holky z učňáku – jedině ty mají šťávu,
holky z učňáku – maj oči namalovaný,
holky z učňáku – obarvenou mají hlavu,
holky z učňáku – ty jedou na starý pány!

Holky z učňáku – ty umějí bezva líbat,
holky z učňáku – francouzákem za učňákem,
holky z učňáku – když si dají čtyři píva,
holky z učňáku – berou potom všechno hákem!

Holky z učňáku – zdrhaj z intru na mejdany,
holky z učňáku – zůstávaj s tebou i přes noc,
holky z učňáku – nejsou žádný cudný panny,
holky z učňáku – přede všema mají přednost:
DAJÍ!


15. Svíčková (2. verze)
(Mistr Miš, Šmaš 0 - hlasy, kytara, pseudobicí)

16. So sad (1. verze)
(Mistr Miš - hlas, kytara, perc., tapes)

Sousede, sousede, sousede, sousede,
kdo to támhle jde?
Sousedka, sousedka, sousedka Králová,
ta po mě jede.

Schovte mě, schovte mě, schovte mě
aspoň na půdu,
nechci, nechci, nechci, nechci,
vidět tu vobludu.

Dyk už jste, dyk už jste určitě slyšeli,
co vona mi dělá,
vona je, vona je, vona je, vona je
úplně pitomá.

Tuhle mě, tuhle mě, tuhle mě honila
u Čížků po poli,
abych jí, abych jí, abych jí udělal
domácí úkoly.

Jindy mě, jindy mě, jindy mě povídá,
jak mě furt miluje,
že pro mě, že pro mě, že pro mě každej den
u velkýho dubu je.

Brousí si, brousí si, brousí si na jmelí
svý zlatý srpy,
na to si, na to si, na to si, na to si
vona potrpí.

Celý dny kvůli mě Králová probrečí,
že se jí vyhejbám,
potom se válí mi u nohou a ječí,
ať prej jí nalejt dám.

Že nemá, že nemá, že nemá peníze,
že mi všechny dala,
a když jí dám jednu dvě pětky,
hned je vožralá!.

Sousede, sousede, sousede, sousede,
kam se to jede?
Támhle je, támhle je, támhle je, támhle je
autobus jézeddé.

Do Prahy, do Prahy, do Prahy, do Prahy -
do města na čaje,
byl jsem tam, byl jsem tam, když jsem byl na vojně;
Praha pěkná je.

Hned bych tam, hned bych tam, hned bych tam, hned bych tam
s váma zase jel.
Kdybych tam, kdybych tam, kdybych tam, kdybych tam
Královou neviděl.

Ta by mě, ta by mě, ta by mě, ta by mě
v Praze vypekla,
chtěla by, chtěla by, chtěla by určitě
trsat jak vzteklá.

Zas by se, zas by se, zas by se, zas by se
nám všichni chechtali,
a proto, a proto, a proto, sousede,
nemůžu do Prahy.

So sad, so sad, everything is so sad....

Smutný je, smutný je, smutný je, sousede,
všechno tak smutný,
nemůžu si ale vod toho odpomoct,
pač je to nutný.

Sousedka, sousedka, sousedka Králová
s dvěma hlavama,
sousedka, sousedka Anička Králová
je moje máma.

Schovte mě, schovte mě, schovte mě
aspoň na půdu,
nechci, nechci, nechci, nechci
vidět tu vobludu.

Sousedka, sousedka, sousedka Králová
s dvěma hlavama,
sousedka, sousedka Anička Králová
je moje máma.



17. 3 bílé břízy
(Mistr Miš - hlas, tapes)

Tři bílé břízy byl naší lásky štít,
tři bílé břízy, pod nima budeš hnit,
tři bílé břízy se hrůzou rozskočí,
že svoji milou střelil jsem do vočí.

Do bílé řízy musel jsem tě zabalit,
tři bílé břízy, shnít a zapomnít,
tři bílé břízy tvé tělo ukryji,
budeš tam schovaná jak bečka pomyjí.

Tři bílé břízy,
tři bílé břízy,
tři bílé břízy,
tři bílé břízy....


18. Dospívám v ženu (2. verze)
(Mistr Miš - hlas, kytara)

19. Pseudosonet
(Mistr Miš - hlas, kytara)

Na jatkách se krásných dam já bojím,
prasečí hlavy rády věnčí chvojím,
věnečkem myrtovým mouchy odeženou,
vášnivě líbaj svini poraženou,
jazykem vytřou rypák zkrvavělý,
pak celé zrudnou, jak se zapomněly,
kapesníkem očistí své rtíky,
něžnýma ručkama se chopí píky
a ostré to bidlo vepři kvičícímu
zabodnou skrz kůži rovnou ve slezinu,
zamyšleně jím šťourají se v břiše,
když čuník pojde a naplní se klišé,
vytáhnou kabelku, povýšeně mě změří,
nalíčí se a vyjdou nejbližšími z dveří,
na dvoře pak v rudožlutém dýmu,
navždycky už zmizí voku mýmu.

Ta krev, jež kane prasatům z tlam,
je všechno, co pro tebe, lásko, ještě mám.



D) Radosti hnití - kazety
verze 1984 a 1987 (Mistr Miš - hlas, kytara, tapes, voda)

20. Radosti hnití (verze 1, 1984)

           chcípnu a budu tuhej
           pojdu a budu mrtvej
           umřu a bude po mně
           jé, to bude švanda

Jsem mrtvý
a nikdo neví,
jaký jsou mý
radosti hnití.

Červi mě hladí
a země voní,
dřevo na rakvi tlí
a prach mě sytí.

Jsem mrtvý
a nikdo neví,
jaký jsou mý
radosti hnití

           hlína na víko padá
           v zelený láhvi svíčka plá
           prázdné koupelny
           jediné oslaví mé měnění a já...

Jsem mrtvý
a nikdo neví,
jaký jsou mý
radosti hnití.

Temný ticho mi nevadí
a krt v ledví
hřeje mý dni
polibkem bytí.

Jsem mrtvý
a nikdo neví,
jaký jsou mý
radosti hnití.

           hlína na víko padá
           v zelený láhvi svíčka plá
           tlukot bílých nádraží
           namísto bab bude štkát a já...

Jsem mrtvý
a nikdo neví,
jaký jsou mý
radosti hnití.

Smrti krásné narození
oslátka zří,
kněží se klaní
a hvězda svítí.

Jsem mrtvý
a nikdo neví,
jaký jsou mý
radosti hnití.

           Hlína na víku leží,
           psárka se může mi smát,
           ale já vím,
           že konec jen zdá se nám...


21. Víra v Barel 6 (1984)

22. Průplach mozku 2 (1984)

23. Víra v Barel 7 (1984)

24. Průplach mozku 3 (1987)

25. So sad (2. verze, 1987)

26. Radosti hnití (verze 2, 1987)

27. Řeznice / Prasata (1987)

Přeřáchá řeku řeznice,
křičí a řve převelice,
řeznice bílá přede mnou,
řezník říhá řeč dojemnou,
náhle ztichne a překvapen,
konec řeči střihne kvapem:

Prasečí hlava a prasečí bůček,
prasečí tlama a prasečí krůček,
prasečí zadek a prasečí noha,
prasečí člověk prasečího Boha.

Prasata praskají v pravěkém ohni,
to vepřový guláš lidstvo si klohní.

Prasečí blány a prasečí svaly,
přežraný prase se k prameni svalí,
prasata v mlází a prasata v hejnech,
nadělaj pod sebe a válej se v lejnech.

Prasata praskají v pravěkém ohni,
to vepřový guláš lidstvo si klohní.

Prasečí hrmy a prasečí pyje,
číhá prase jiný a sytý zabije,
prasečí ovar a prasečí plecí,
na tyč ho nabodne, jde si ho péci.

Prasata praskají v pravěkém ohni,
to člověčí guláš prase si klohní.


28. Odůvodnění / Dveře se zavírají 2

Punk, onen prokletý a krutý nalhavač bezvýchodných otázek a ostnatý bůžek ze soumraku lidského času vyvolává v nás už zmanipulovaných do neodporování sentimentální nostalgii opilého rytmu teplých nocí, rodících se myšlenek a nařvaných pánů, kteří se vždycky starají. To on odhaluje nám znovu a naposledy dutost dospění, spojitost průstřelu a radosti hnití.

Ukončete výstup a nástup,
dveře se zavírají,
hahahaha,
BUM!




Poznámky

Ranní improvizace byla skutečně okamžitou, zcela nepřipravenou a žádnými playbacky nijak neupravovanou improvizací na dříve hotové texty, neurčené ke zhudebnění; Čekání na lavičku bylo impresí ze čtrnáctidenního pobytu v sovětském Adleru. O nástroji "pille" blíže viz poznámky k Umaštěncům; v Ranní improvizaci jsem na ně hrál, tuším, převážně nohou.
Čekání na lavičku a Děti se bojej strejčka Jedličky vyšly na audiokazetě Prokletý mráz (1994), ostatní je na Smrdničce publikováno poprvé.

V Náčrtcích k hudbě jsme poměrně hojně využívali naivistické poesie, z části ze sborníku Bosé nožky (Petr Pavel Fiala a Josef Pánek), text Anny Jezerské pocházel snad z nějaké Tváře (odkud byla i Andrejova básnička Variace na Rictuse), ale především ze sbírky Otakara G. Paroubka SAFRA neboližto Orla poletem na cestu Orjentem, verše symbolné (Praha 1908, nákladem vlastním). Výsledky byly celkem uspokojivé, o čemž svědčí fakt, že jsme většinu z nich zařadili i na původní kazetu - nově jsou na tomto CD jen Derviš a platan, Pod obojí a Za tou naší stodolou. Runová modlitba pocházela z neobyčejně obskurního okultního spisku Runová magie od jakéhosi Ariona.

Poprvé zde vycházejí také původní verze (včetně původních názvů) skladeb inkorporovaných do Školníkova bytu - Boj o místo (tedy Invalidi se rubou) s později vynechanou poslední slokou, Svíčková (Jsme řezníci, my máme čas), industriální podoba Laseru (A naser, a naser) a převším dvojnásobně dlouhé Holky z učňáku, z nichž jsme ve Školníkově bytu vyhodili celou druhou polovinu, s níž by to bylo jednak neúnosně dlouhé a jednak zcela mimo "školnický" děj.

O existenci mnohých z verzí jsem sám už dávno neměl ponětí; netušil jsem rovněž, že se natolik liší kazeta Radosti hnití z roku 1984 od té z roku 1987. Ve finále jsme tehdy zařazovali výhradně novější verze, přičemž dnes mi ty první připadají mnohdy lepší. Ponechal jsem v tom tedy nakonec všechny - na vybranou.

Ještě čistě technická poznámka - když jsem vytvářel obal na Smrdničku, netušil jsem, že v roce 2008 je zcela nemožné sehnat tlustou krabičku na 2CD či 3 CD a poměrně složité najít i nějakou obstojnou na 4CD. Jelikož se mi nechtělo už hotovou grafickou úpravu předělávat, nakoupil jsem nakonec škatulky, ze kterých se alespoň daly vylomit středové zoubky, aby se nevytlačily do bookletu. Samotný materiál a provedení jsou ovšem velmi mizerné, měkký plast pořádně nedrží, takže jsem ho místy musel dokonce fixovat vteřinovým lepidlem.
Majitelům, kteří si koupili Radosti hnití i s Nostalgičníkem, lze doporučit, aby se poohlédli po nějaké staré kvalitní krabičce na trojCD, do níž je podle mé původní koncepce třeba do přední části vložit Nostalgičník a proti němu na volnou plochu oba booklety, do zadní části pak proti sobě disk 1 a 2, aby korespondovaly s vnitřní úpravou bookletu.

Mistr Miš, září 2008








MP3 KE STAŽENÍ:

(vše bitrate 128)
Děti se bojej strejčka Jedličky [6:06] (6 MB)
Až mi bude 65 [2:07] (2 MB)
Mojí milý plandaj cecky [0:30] (0,5 MB)
Variace na Rictuse (1. verze) [1:52] (2 MB)
Zde přichází Prasnice [4:29] (4 MB)
Holky z učňáku [9:08] (9 MB)
3 bílé břízy [2:06] (2 MB)
Pseudosonet [1:51] (2 MB)


Objednejte si originální CD nebo FLAC!


Diskografické údaje





CLYSMA 20 LITRŮ / MIŠMAŠ STUDIO - RADOSTI HNITÍ (2CD)
SMRDNIČKA PARAPUNKOVÝCH MELODIÍ
LA04-05CD. Jediné CD vydání září 2008. 33 nečíslovaných exemplářů. Jewelcase; booklet = dvojlist oboustranně potištěný barevným laserjetem; tímtéž jednostranně potištěné inlays; dvě barevně potištěná CD-R Kodak, osm přednostních exemplářů na CD-R Kodak Gold obsahuje navíc pivní tácek Měšťanského pivovaru v Poličce s podpisy Mistra Maše a Šmaše Nula. Po rozebrání nákladu už nebude dopalováno a zůstane v nabídce jen jako FLAC. 370 Kč; výprodejní cena 260 Kč, přednostní VYPRODÁNY.
Ve formátu FLAC 35 Kč.

Tracklist
CD 1 (1980-1982) RAFINERIE (total 73:58)
1. Introvizace 4:05 / 2. Zima 1:36 / 3. Tupý a prostinký zpěv parní lokomotivy 0:10 / 4. Čekání na lavičku 21:35 / 5. Děti se bojej strejčka Jedličky 6:06 / 6. Krug 1:20 / 7. Průplach mozku 1 1:07 / 8. Boj o místo (1. verze) 3:32 / 9. Travolta (1. verze) 1:00 / 10. Rafinerie 1 0:24 / 11. Boney H 0:58 / 12. Víra v Barel 1 0:41 / 13. Rafinerie 2 0:48 / 14. Drcení lidé + Víra v Barel 2 1:34 / 15. Runová modlitba 0:30 / 16. Víra v Barel 3 0:40 / 17. Víra v Barel 4 1:15 / 18. Rafinerie 3 + Dveře se zavírají 1 2:05 / 19. Víra v Barel 5 1:01 / 20. Laser (původní verze) + Prdel a plamen + Je tma 7:30 / 21. Až mi bude 65 2:07 / 22. Hudeček 0:08 / 23. Hnusné - jako zvíře 2:16 / 24. Mojí milý plandaj cecky 0:30 / 25. Smrtonožka 3:27 / 26. Variace na Rictuse (1. verze) 1:52 / 27. Vyznání (intelektuálkám mladým) 2:26 / 28. Ponorka 3:12
CD 2 (1982-1987) PRASNICE (total 74:56)
1. Zde přichází Prasnice 4:29 / 2. Hrrrriri-hrrra-hrra 1:22 / 3. Maggie dívka 3:34 / 4. Derviš a platan 1:58 / 5. Pod obojí 3:35 / 6. Za tou naší stodolou 0:20 / 7. Variace na Rictuse (2. verze) 1:56 / 8. Travolta (2. verze) 0:34 / 9. Boj o místo (2. verze) 3:30 / 10. Mezihra 0:50 / 11. Svíčková (1. verze) 2:02 / 12. V každé chatě museum 1:59 / 13. Dospívám v ženu (1. verze) 2:13 / 14. Holky z učňáku 9:08 / 15. Svíčková (2. verze) 1:35 / 16. So sad (1. verze) 5:44 / 17. 3 bílé břízy 2:06 / 18. Dospívám v ženu (2. verze) 2:18 / 19. Pseudosonet 1:51 / 20. Radosti hnití (1. verze) 5:29 / 21. Víra v Barel 6 (1984) 0:31 / 22. Průplach mozku 2 (1984) 0:52 / 23. Víra v Barel 7 (1984) 1:00 / 24. Průplach mozku 3 (1987) 1:41 / 25. So sad (2. verze, 1987) 5:08 / 26. Radosti hnití (2. verze, 1987) 4:56 / 27. Řeznice / Prasata (1987) 2:32 / 28. Odůvodnění + Dveře se zavírají 2 1:42







Úvodní strana ŠKOLNÍKOVA BYTU

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU