Odpovědi na nejčastější otázky
Popravdě řečeno - tou úplně nejčastější otázkou, která nám chodí v mailech nejméně jednou týdně, je dotaz, zde náhodou nemáme na skladě nějakou konkrétní knihu zcela mimo naše zaměření. Začasté jde o tituly takového druhu, že bychom se pomalu štítili vzít to do ruky, natož abychom něco takového někdy prodávali. Jejich konzumenti by naopak zajisté měli stejný postoj k naší produkci a určitě by si korespondencí s námi nikdy nezadali, kdyby se ovšem před odesláním mailu vůbec obtěžovali se našimi stránkami alespoň letmo přelistovat. Proto je naprosto zbytečné uvádět zde rutinní odpověď, že "máme jen to, co nabízíme na našich stránkách" - tyhle lidi stejně nikdy ani nenapadne, aby se do nějakých FAQ podívali! V rámci objektivity ale dlužno podotknout, že se mezi těmito dotazy čas od času objeví i takové, které nejenže nejsou zcela off topic, ale dokonce nás i neobyčejně potěší - kupříkladu jedna čtenářka, která po nás chtěla Necronomicon. Jak rádi bychom ho tu měli a nemuseli ji odkazovat na knihovnu Miskatonické university v Arkhamu!
Proč jsou vaše stránky tak ošklivé?
- Protože jsou v HTML. VŠECHNY webové stránky jsou ošklivé, my jsme se to pouze nikdy zvlášť nesnažili zastírat.
Postupem času se ale z tého manýry stala jednoznačná image "hnusného černého webu" (jak ji údajně označil jeden ze zákazníků v knihkupectví Trigon), kterou nehodláme měnit. Nemusí se líbit každému, ale je to NÁŠ ksicht, žádná tuctová prefabrikovaná maska.
Jak je nejlépe prohlížet?
- Primárně jsou testovány ve Firefoxu, který doporučujeme pro kutily, ochotné nainstalovat si i všelijaké podstatné "doplňky", které z něj teprve dělají zajímavý program (jako minimum bychom radili Adblock a NoScript, z osvědčených ještě Flashblock, Linkification a PDF Download). Pro nekutily je nicméně lepší Opera, ve které jsou naše stránky rovněž testovány. Naopak MS Internet Explorer už dnes používáme výhradně tehdy, potřebujeme-li načíst či uložit soubor formátu *.mht (což je dodnes snad jediný pozitivní přínos Microsoftu v této oblasti), takže v něm naše stránky prověřovány nejsou. Obecně (tedy nikoli jen pro naše stránky) doporučujeme místo defaultního Timesu nastavit jako Výchozí (v Opeře jako Proporcionální) písmo prohlížeče Arial (který se zejména na LCD monitorech čte podstatně lépe), a na velkých "plackách" definovat i jeho dostatečnou minimální velikost (v Opeře nehraje roli, jelikož ta umožňuje velmi praktické percentuální zvětšování a zmenšování písma přímo v základní liště).
Pokud byste jako ona dáma, která nám kdysi poslala hysteroidní mail, jak si dovolujeme mít bílý text na černém pozadí, také měli pocit, že se toho "za chvíli zblázníte a přijdete o oči", vězte, že ve všech prohlížečích si lze správným nastavením vynutit, abyste naprosto všechny texty na všech webech viděli černé na bílém (arci jsou-li to skutečně texty, nikoli grafika či animace), což vás snad uklidní a potěší, ale určitě to stejně neuděláte, protože byste neměli na co nadávat.
Proč v knihkupectví nemáte košíky?
- Nekoušem! Nejsme hypermarket, jsme malý koloniál. Žádné hektické bloudění s vozíky mezi nekonečným regály, ale poklidné přehrabování poněkud zaprášených, leč útulných poliček, které mohou skrývat nečekané poklady - to je cílem utváření našeho obchodu. Ani nás nenapadne být jako všichni ostatní a také si koupit od nějaké "webdesignérské" firmičky standardní "webshop" - všechny navzájem podobné jako vejce vejci! Místo košíků se naopak budeme zabývat tím, jak v našem obchůdku vytvořit nějaká další skrytá zákoutí, abychom ještě prohloubili dojem nepatřičné starobylosti... Ostatně jen málokteré knihkupectví a vůbec žádný antikvariát v Čechách by se mohly pochlubit tím, že prodávají knihy na webu déle než my.
Proč jsou vaše stránky tak zmatené?
- Jsou naopak velice přehledné, někdy pro náš vkus až moc! Problém je ale v tom, že většina návštěvníků sem přijde za něčím konkrétním, třeba za nákupem knihy, a chvíli trvá, než si uvědomí, že nejsou na běžných knihkupeckých či antikvárních stránkách, kde je jen obchod - a nic, ale že v případe LAW jde vlastně o spoustu zcela samostatných oddílů, jejichž vzájemná provázanost je pouze okrajová. Některé z nich jsou zcela ukončeny (Maniš, Kočka, Zapomenutá hudba), některé rutinně fungují (Knihkupectví a antikvariát), jiné v různých obdobích více či méně odpočívají (Dekadent); další postupně přibývají. Udělat v něčem tak od podstaty chaotickém nějaký lepší systém by bylo možné jedině založením samostatného webu pro každou sekci - tedy de facto zrušením jakéhokoli uspořádání... Nic podobného samozřejmě nemáme v úmyslu - naopak můžeme čtenáře ujistit, že s přibývajícími léty budou naše stránky ještě zmatenější - - a že nás to velice těší...
- To je zejména tím, že je na nich spousta zajímavých písmenek, takže nic nepotřebujeme vycpávat žádnou obrázkovou vatou. Ale jinak přiznáváme, že zrovna tohle je jeden z negativních pozůstatků značného stáří našich stránek. Jejich počáteční verze byly vyráběny ještě ve Windows 3.11; připojovali jsme se tenkrát modemem 56K přes pomalé dráty jedné mizerné firmičky a každá minuta stála tehdy snad až korunu; rychlá pevná linka na úrovni dnešního ADSL by tehdy za rok vyšla skoro na totéž, co nové auto. Navykli jsme si proto s ohledem na kapsy našich návštěvníků vyrábět stránky co nejúsporněji, jen s nejnezbytnější grafikou. Dnes už samozřejmě tyto důvody dávno padly, ale ze zvyku (a dílem arci z lenosti a zaneprázdněnosti) se jich držíme, ačkoli jsme si plně vědomi, že zejména u některých antikvárních položek by obrázky byly zapotřebí. Pokusíme se to postupně začít napravovat, nicméně nemáme v úmyslu následovat antikváře, kteří cítí potřebu nascannovat alespoň titulní list, když už na knize nic jiného není, a budeme uvádět jen skutečně podstatná, ale zato kvalitnější vyobrazení.
Další informativní a pomocné texty na stránkách LAW:
Jak knihy a nosiče objednat
Jak a proč to funguje
Jak se orientovat v našem antikvariátu
Co je Lege artis
Co je LAW
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU