Corel Ventura 5 – za 5

(Softwarové noviny 11/1996)



Corel Ventura 5 – část druhá



Příště už radši nic slibovat nebudu. Pokud chcete nazvat ostudou, že tohle pokračování poznámek k Ventuře, které jsem sliboval už loni v květnu, vychází teprve teď, máte úplnou pravdu. A jestli jste si na základě nadšeného tónu předchozí části Venturu koupili a teď na ni (a na mne) nadáváte, máte pravdu dvojnásob. Neboť – řekněme si to rovnou – Corel Ventura 5 je vskutku zatraceně špatný software pro rutinní DTP a jeho „česká“ verze tuto skutečnost jen podtrhuje.



V první části (Ventura se vrací, SWN 5/95) jsem novou Venturu vychválil div ne do nebes, nyní ji posílám ke všem čertům. Proč najednou tak rozdílné hodnocení? Nejde vůbec o nějaký posun zorného úhlu – naopak – v oblasti DTP se za tu dobu neodehrálo téměř pranic, natožpak něco převratného. Jediným důvodem změny názoru byla skutečnost, že jsem konečně Venturu použil na opravdickou sazbu.

Těžko najít lepší ukázku ošidnosti sebelépe míněných recenzí. Dokud si s programem pouze hrajete nebo práci jen simulujete, nikdy nepřijdete ani na zlomek skutečných chyb. Ty odhalí teprve praxe. Proto jsem také rovnou sliboval další pokračování recenze; více než roční zpoždění ovšem padá na mou hlavu jen zčásti.

Slibovaná lokalizace se tehdy poněkud zpozdila a její výsledky byly nakonec takové, že bez přehánění možno říci, že verze 5 se po dlouhých letech stala první nepočeštěnou Venturou. Odmítám totiž pokládat překlad rolet a dialogových oken za lokalizaci – bez přeloženého helpu (přimhouříme-li už oči nad průvodní dokumentací) jde pouze o zprznění programu, ve kterém pak aby se prase vyznalo. Zpětná transkripce často velmi diskutabilně zčeštěných pojmů zdržuje daleko víc, než osvojení si původní terminologie. Přes sliby DTP Studia, které tímto šíleným způsobem už léta „lokalizuje“ všechny Corely, nebyla u Ventury 5, ba ani u následujícího Corel Draw 6 zařazena volba Přelož menu, jejíž vypnutí by umožňovalo zachovat původní anglické dialogy při současné úpravě ostatních parametrů, jako jsou české uvozovky v AutoCorrectu (TypeAssist – česky „Sekretářka“), dělení slov apod.

„Překlad“ Ventury 5 přitom neobsahuje jen pojmy, nad nimiž je možno vrtět hlavou, či obvyklé „pidžin-české“ bláboly typu „Text, který se pokoušíte načíst, není v tom formátu toho textového procesoru, který jste zvolil“, ale i vyslovené nesmysly a věcné chyby. Tak například tlačítko „Create“ (Vytvoř) sloužící k uživatelské tvorbě dvoubarevného vzorku je přeloženo jako „Načti“, volba „Scale Pattern With Object“ (Zvětšuj/zmenšuj vzorek spolu s objektem) dokonce jako „Bezešvé dlaždice“ atd. Posledně jmenovaná volba je ale chybně popsaná už v anglické verzi a v každém případě stejně nefunguje, takže je venkoncem opravdu fuk, jak se nazývá.

Na dialogových oknech pro volbu výplně se DTP Studio vůbec vyřádilo. Jestliže jsem v minulém pokračování konstatoval, že Ventura 5 kolabuje méně často než její předchůdkyně, měl jsem vcelku pravdu – většina závad se nyní docela dobře obejde i bez průvodního zhroucení programu. V „lokalizované“ verzi tomu tak není – stačí pokusit se vybrat barevnou či černobílou výplň (kliknutím na okno se vzorkem) a program se spolehlivě položí. V českých Windows for Workgroups sám, v amerických zablokuje celý systém, takže nezbývá než potupný reset.

Přitom „počeštěním“ nezískáte kromě nevalně přeložených menu a správného převodu uvozovek v TypeAssistu prakticky nic dobrého či užitečného. Chybí české třídění, speller (o thesauru nemluvě) a bohužel také kvalitní rozdělovací modul – stávající je tak mizerný, že výsledky už nejsou o mnoho horší, než při použití původního anglického, což nemyslím jako bonmot – zkoušel jsem to. Neopraven (údajně z technických důvodů) rovněž zůstal převod dat z editorů pro DOS (Wordu a WordPerfectu), pouze ASCII a interní filtr Ventury jsou překutány na import a export T602 v Kamenických, což mimo jiné znemožňuje používat původní demonstrační soubory (s výše uvedeným zdůvodněním o „tom formátu toho textového procesoru“). V praxi filtr funguje natolik podivně, že jsem po několika experimentech, kdy se mi z okna obsahujícího soubor T602 po opakovaném uložení náhle vytratily všechny české znaky, na tento formát raději rezignoval a používal nadále výhradně nepočeštěné filtry pro formáty windowsovských editorů.



Zpočátku jsem čekal, zda s tím DTP Studio ještě něco neudělá. Neudělalo. Zbylé konverze z DOSu prý počeštit nelze – tečka. Vznikl tak drobný problém pro rutinní použití – všechna makra na předběžnou úpravu textových souborů před vlastní sazbou mám totiž ve Wordu 5.0 pro DOS v Kamenických, a tento formát Ventura 5 správně česky načíst neumí. Dílem z lenosti, dílem z obavy – jak se později ukázalo plně opodstatněné – co by mohla nová Ventura natropit při běžných zakázkách, odkládal jsem její použití jak se dalo a dále pracoval s verzí 4.11, která sice také za moc nestojí, ale aspoň už vím, co se od ní dá čekat. (Naskýtá se otázka, proč v tom případě vůbec používám Venturu – odpověď je prostá: sázím často tabulky). A tak teprve když jsem dostal do ruky práci, kterou stará Ventura už prostě technicky nezvládla, sáhl jsem po nové.

Šlo o knihu plnou černobílých obrázků, z nichž značná část byla porůznu nepravidelně oblomena textem, tedy úkol, jehož by se dle očekávání měla Ventura 5 zhostit vcelku bez problémů. Nakonec se to skutečně jakžtakž podařilo (pokud snad někoho zajímá výsledek, šlo o Moučkovu Posvátnou geometrii, Půdorys 1996), avšak za cenu četných kompromisů oproti původnímu grafickému návrhu a neuvěřitelného, přičemž nejméně ze dvou třetin neplánovaného a zcela zbytečného úsilí.



Abychom si to předem ujasnili – Ventura 5 by byla vcelku zajímavým DTP programem, kdyby všechny její funkce pracovaly alespoň tak, jak výrobce slibuje. Bohužel tomu tak není.

Už v předchozím pokračování této recenze jsem vyjmenoval četné koncepční nedostatky, jiné jsem z různých důvodů přehlédl. Dlužno ovšem zdůraznit, že žádná z těchto nedotažeností není zásadního druhu – otravují sice, ale nebrání v práci. Horší jsou ty funkce, které jsou prostě špatně naprogramované. Tak například už obtékání nepravidelně ohraničené grafiky, působící na oko vcelku zdařile, v sobě skrývá četné kiksy. Teprve při tisku se například odhalí, že překrývání částí písmenek grafikou není jen záležitostí zobrazení – Ventura je v tomto směru bohužel opravdu WISYWIG. Týká se to hlavně případů, kdy potřebujete načtenou grafiku přesně 1:1 (vypnutá volba Rozměry – Podle okna). V ostatních případech lze problém většinou řešit přidáním vnitřních okrajů okna; někdy však ani to nepomohlo a nezbylo než ručně přidat kolmé zoubky o výšce řádky (k fenoménu dochází pouze tehdy, jde-li vektorové ohraničení obrázku šikmo k řádce).

Chybou téměř neřešitelnou je však chování textu v případech umístění více objektů na stránce. Tam, kde už se Ventura nemůže dopočítat, řádek prostě vyhodí mimo formát (viz obrázek), nebo alespoň nesmyslně změní proklady odstavců apod. Někdy je možné se s tímto problémem vypořádat přesypáním textu z hlavního okna do dílčích okének (arci za předpokladu, že jde o definitivní layout, se kterým se už zaručeně nebude hýbat), jindy však nezbývá, než upustit od původního grafického záměru a zvolit variantu, která program tolik nezatíží.

Ve srovnání s tím se pak koncepční nedostatky práce s okny jeví jako úplné prkotiny. Jde například o nemožnost vytvoření nepravidelného prázdného okna (lze snadno nahradit načtením „prázdné“ grafiky) či nepravidelného textového okna. Poněkud závažnější se ukazuje pouze nedotékání textu u grafiky vyplňující či přesahující okraje zrcadla (viz obrázek), avšak i to lze v případě naprosté nezbytnosti různými improvizovanými fígly složitě obejít.

Jinou neobyčejnou znamenitostí Ventury 5 dále například je, že při každém uložení přidá na konec načtených textových souborů prázdný odstavec (vyzkoušeno s WinWordem a AmiPro). Lze tedy zapomenout na vkládání stránek se samostatnými soubory; takto vmezeřený text totiž po několika uloženích prostě přeteče na další stránku a rozhází celou další sazbu, zejména pokud si včas nepovšimnete implicitně nastavené „vymoženosti“ formátovat styly oken a dokonce i styly odstavců (sic!) pouze pro aktuální (levou či pravou) stranu. Náprava sice není složitá – stačí prázdné odstavce prostě vymazat – ale napoprvé vás to přinejmenším zaskočí. Definitivním řešením je ovšem pouze natažení textového souboru do samostatného okna, ve kterém si pak už Ventura může přidávat odstavce, jak se jí zlíbí (tento postup lze vůbec pokládat za jednodušší a přehlednější).

Další chyby spočívají v kolizi programu s českými Windows. Tak například tzv. Správce publikací v nich při každém přidání kapitoly smaže z publikace všechny zbylé kapitoly a bez dalších dotazů uloží publikaci tak, že při pokusu o její načtení program oznámí, že „Soubor, který se pokoušíte otevřít jako soubor COREL VENTURA.PUB není ve standardním formátu“ (efekt je stejný u „lokalizované“ i původní verze Ventury). V amerických Windows se nic podobného neděje a správa kapitol zde (opět bez závislosti na „lokalizaci“) funguje vždy korektně. Arci nepřihlížíme-li k tomu, že Publication manager a vůbec celá správa publikací je koncepčně jednou z nejnedomyšlenějších partií programu, jak jsem ostatně konstatoval už v předchozí recenzi. Nejde jen o nesmyslnou povinnost s novým souborem automaticky zakládat (či vybrat) publikaci. Za zaznamenání stojí rovněž třeba funkce, kterým výrobce skromně říká „Chytré operace“ (Smart Operations). Jsou tak úžasně chytré, že třeba umožňují smazat jedním vrzem všechny soubory, tvořící danou publikaci, včetně všech vázaných textů, grafiky a stylů (chytřejší už může být jedině příkaz FORMAT C:). Pokud v tomto chytrém Správci chcete najít na disku nějakou publikaci – nic snazšího: stačí jenom ve zvláštním dialogovém okně vybrat adresáře k prohledávání, vrátit se do předchozího a Správce-filuta je s inteligencí sobě vlastní prohledá za vás, a ty soubory tam fakt najde! Co na tom, že publikace ani kapitoly nedokáže třeba přejmenovat (dokonce ani při kopírování ne!), hlavně když je chytrý a zdravý.

Čeština jako taková se snad zčásti podepsala i na chybách při rozdělování slov. Nemám nyní na mysli činnost vlastního rozdělovacího modulu, jehož nevalnou kvalitu u „lokalizované“ verze zmiňuji výše. I kdyby totiž český rozdělovací algoritmus byl sebedokonalejší, stejně by nefungoval. Několik slov na objasněnou – rozdělování slov ve Ventuře probíhá tak, že program napřed použije přirozené spojovníky (např. sci-fi, byl-li apod.) a skrytá rozdělení (předvolená či předběžná dělítka) – „optional (discretionary) hyphens“. Pokud je najde, slovo dále nerozděluje; dělení lze zcela zakázat předřazením optional hyphen před první písmeno slova. Má-li to v zadání, začne ve všech ostatních případech rozdělovat sám.

Abych zvýšil celkovou hodnotu této recenze, dovolím si malou didaktickou vložku. Podstatnou skutečností, v dokumentaci nikde nezmiňovanou, je fakt, že nastavení maximální mezery nemá vliv pouze na eventuální automatické přidání prokladu písma, jak výrobce uvádí, ale také na rozdělování slov. Ventura (týká se i starších verzí) nerozděluje, dokud není překročen zadaný limit maximální mezery. Jinak řečeno: je-li řádka X dostatečně plná, Ventura nerozdělí slovo na následující řádce, i když by se rozdělit dalo (tzn. i kdyby se jeho začátek na řádku X ještě vešel). Pokud tedy chcete dosáhnout úplného efektu automatického rozdělování, je třeba nastavit maximální mezeru na 1 a vypnout proklad písma i zobrazování prázdných řádek (zobrazovaly by se prakticky všechny). Doporučená hodnota minimální mezery 0,7 je u některých fontů zcela nepoužitelná, takže většinou nic nezkazíte, nastavíte-li i tuto hodnotu na 1.

V předchozích verzích rozdělování slov vcelku uspokojivě fungovalo a český modul dělení k verzi 4.11 lze dokonce bez nadsázky označit za velmi dobrý. Ventura 5 (původní i přeložená) však čas od času provádí podivné psí kusy – téměř výhradně okolo písmene K. Nepodařilo se mi vysledovat žádnou zákonitost ani pravidelnost, závadu však mohu doložit publikací, ve které se opakovaně vyskytuje. Projevuje se tak, že slova algoritmem chybně rozdělená za písmenem K (něk-teří, zák-onů, přík-lad apod.) nelze rozdělit správně. Vložení optional hyphen před K program zcela ignoruje, a jediným způsobem, jak dosáhnout správného rozdělení, je vložení normálního spojovníku (divis), což je opět možné pouze tehdy, jde-li o zcela definitivní layout. U uvedených příkladů předchází písmenu K český znak; ojediněle se však v publikaci vyskytly obdobné problémy i u slov, kde se nabodeníčka okolo chybného rozdělení nevyskytují (pok-račovat, diak-oni).

Problém jsem zaznamenal pouze u delší ze dvou kapitol publikace (základní dokument v rozsahu cca 270 kB, což není zase tak moc); jakmile se však jednou vyskytne, perzistuje i v krátkých dokumentech načtených nebo vytvořených po předchozí práci s touto kapitolou, a to do té doby, dokud nerestartujete Windows. Lze tedy předpokládat, že spíše než s češtinou souvisí nějak s pamětí, její správou či s dočasnými odkládacími soubory.

Uměle se mi tuto chybu nasimulovat nepodařilo – v běžných souborech se všechna uvedená slova buď rozdělí správně, nebo lze alespoň bez problémů vložit před K skryté dělítko. A tím se dostáváme k jádru věci.

Možná to bude znít trochu absurdně, ale kdyby Ventura 5 nefungovala jen výše uvedenými způsoby, byl by to ještě pořád vcelku snesitelný program. Nejhorší však je poměrně častý výskyt nepravidelných, zcela nepředvídatelných závad, které – podobně jako právě popsaný problém s rozdělováním – nelze navodit uměle. Vyskytovaly se už u předchozích verzí; tam se však většinou projevovaly zhroucením programu (eventuálně i systému), což lze paradoxně hodnotit jako skoro šťastnější. Recenzent je v tomto směru poměrně snadno napadnutelný, protože hovoří pouze o vlastní empirii, kterou nemůže doložit jinak, než svým slovem. Zdůrazňuji, že Windows (for Workgroups 3.11 CZ) i Corel Ventura 5 CZ byly nainstalovány naprosto korektně; dokonce se jednalo o instalaci ad hoc, do které jsem záměrně nezařadil téměř nic jiného, než programy Corelu 5 (kromě lokalizovaných verzí Excelu 5.0, WinWordu 6.0 a nezbytných utilit – driverů grafické karty, ATM 3.0, české klávesnice firmy Developers a ovladačů pro Adaptec).

První závažnější zádrhel nastal v okamžiku, kdy jsem v textu, původně připraveném ve Wordu 6.0 a zformátovaném Venturou (včetně přiřazení typů písma pasážím v hebrejštině apod.), potřeboval provést globální doplňkové makro, vyžadující zadání netiskového znaku (konkrétně šlo tuším o znak pro konec odstavce). Nic zlého netuše, načetl jsem soubor zpátky do WinWordu 6.0, provedl úpravy a uložil ho ve formátu Word for Windows 6.0 – a ještě jsem nebohému editoru v duchu vynadal, proč se ptá, zda nechci soubor uložit jako WinWord 2.0. Dotaz byl ovšem plně na místě – Ventura 5 sice umí Word 6.0 načíst, ale nikoli uložit, takže ho promptně zkonvertuje do formátu Word 2.0. Tedy – je to jediné vysvětlení, proč jako vedlejší efekt celé operace zmizelo z posledních zhruba čtyř pětin dokumentu veškeré formátování prováděné ve Wordu (tzn. tučné, kurzíva a indexy). Pochopitelně jsem si toho všiml až v okamžiku, kdy už na disku nezbyl jediný záložní soubor původní verze, takže jsem strávil plodnou noc uváděním textu do původního stavu.

To se ale ještě dalo vyložit jako má vlastní indolence. Méně už pak skutečnost, že jsem tu a tam (celkem asi pětkrát) narážel na kusy textu, které předtím byly naprosto v pořádku (dokonce už vytištěné na prvních obtazích), a náhle – aniž bych v těchto pasážích mezitím cokoli editoval – se zhroutily do jakéhosi chuchvalce podtržených řádek slitých do sebe. Po zrušení veškerého formátování postižené partie se sice text znovu objevil, ale chyběl v něm vždy segment nepravidelného rozsahu – od několika slov po několik vět. K jevu docházelo obvykle „tajně“ – v těch částech textu, se kterými jsem nepracoval. Pouze jedinkrát mi chuchvalec vznikl přímo pod rukama (po opravě horního indexu; ve zbylých „tajných“ případech se však indexy nevyskytovaly, takže rozhodně nejde o pravidlo). Jelikož jsem soubor těsně předtím uložil, mohl jsem se vrátit k předchozí verzi a chyba se přesně opakovala; po ukončení programu a restartu Windows však už formátování proběhlo bez potíží.

V jednom případě se z textu dokonce vytratil celý odstavec, aniž by po sobě cokoli zanechal (opět ověřeno podle původních obtahů!). Z textů přenesených z hlavního okna do vedlejších okének nepravidelně mizí pevné mezery (opět zřejmě v průběhu ukládání, ale nikoli pokaždé), a to nejen ty, které byly do původního souboru implantovány makrem, ale dokonce i pevné mezery vložené manuálně přímo ve Ventuře. Rovněž se čas od času ztratí nějaké to formátování – zejména v delších tučných či kurzívních pasážích oblomených okolo obrázků. Ve starších verzích k podobnému jevu občas docházelo pouze u předformátovaného textu v tabulkách – šlo však o závadu vcelku srozumitelnou, kterou bylo možné snadno odstranit editací původního souboru. A hlavně šlo o problém, který se vyskytoval naprosto pravidelně hned při prvním uložení kapitoly. U Ventury 5 však naproti tomu neznáte dne ani hodiny, kdy se rozhodne při uložení něco změnit či vynechat. Korigování takto zlomených stránek je práce doslova sisyfovská. Nelze se divit, že jsme se nakonec proti původním předpokladům rozhodli sazbu vytisknout na pauzáky – osvit by se za takových okolností mohl zatraceně prodražit a případné zpestření tohoto článku o nějakou tu závadu navíc za to rozhodně nestálo. Rovněž jsem nezkoušel práci s barvami, která by možná vydala na zvláštní článek, pokud je jen z poloviny tak tristní, jako zbytek programu.

Nicméně jednu perličku na závěr si přece jen neodpustím. Pracuji tak jednou s Corel Venturou 5 a spokojeně ukládám kapitolu po každé hotové stránce (nebo i častěji), jak jsem zvyklý ze starších verzí. Windows pokaždé úslužně protočí přesýpací hodiny a ve stavové řádce se mihne nějaké to vysvětlující konstatování o ukládání souboru. Konečně nad ránem usoudím, že toho mám právě plné zuby, stisknu Alt+F4, Ventura se zdvořile otáže, zda má uložit soubor, já na to, že jo, hodiny se otočí a Ventura 5 se stále spokojeně roztahuje přes celou obrazovku. Znovu jí přikážu, ať toho nechá, objeví se dialogové okénko o uložení souboru a celý proces se do poslední tečky opakuje. To už mi začne být divné, i pohlédnu do příslušného adresáře na datum posledního uložení kapitoly. Bylo o den starší a přesný údaj hovořil cosi o čase uplynuvším zhruba před sedmi hodinami.

Co vám mám povídat. Další půl hodiny jsem se s tím krámem mořil, vyzkoušel jsem všechno možné i nemožné, než jsem nakonec neodbytnému dialogovému okénku se skřípějícími zuby odpověděl NE, a sledoval, jak nenávratně mizí práce téměř celé jedné noci. Ventura spokojeně zachrochtala, jak mazala odkládací soubory na disku, a skončila; jedině snad skutečnost, že ji výrobce prozřetelně nevybavil nějakým tím „Thank you for using“ zachránila nevinný monitor před tím, abych po něm něco nehodil. Už jsem s počítači zažil leccos, ale takový pocit bezmocnosti a trapného ponížení mi zatím nepřipravil žádný z mnoha programů, které mi za ta léta prošly rukama.



Osobně mi to dokonale stačilo k tomu, abych se Ventuře 5 vyjma případů absolutní nezbytnosti z dálky vyhýbal. Pokud už ale po ní mermomocí toužíte, dovolil bych si na základě předchozích zkušeností několik dobře míněných rad. Program instalujte pokud možno do americké verze Windows for Workgroups. Používejte vyzkoušenou originální (nelokalizovanou) verzi, případný update provádějte tehdy, když zrovna nemáte nic nutného na práci. Pokud nebude fungovat, instalujte předchozí verzi do nové instalace Windows (pohodlnější arci je původní instalaci kompletně zálohovat a v případě potřeby novou verzi zcela smazat a nahradit ji původní). Všechny soubory je třeba po práci zálohovat do zvláštních dočasných adresářů pár dní nazpět. Publikaci je podle všeho vhodnější rozdělit do kratších celků (cca po 50-100 kB základního textu). K dělení slov bude asi lepší použít preprocesor firmy AMOS, než původní či „lokalizovaný“ algoritmus. Pokud na to věříte, nebude též zajisté zcela neúčelné se před každou prací s tímto programem důkladně pomodlit.



Uvedené poznatky se týkají revize F2. V době psaní článku existoval již novější update (G2), momentálně však nebyl v DTP Studiu k dispozici. Není vyloučené, že některé z uvedených chyb nová revize odstraňuje; údajně je však zaměřena především na fungování programu pod Windows 95. Během práce jsem si ji samozřejmě netroufl instalovat – ne vždy jsou totiž zdokonalení prováděná výrobcem věci ku prospěchu. Jako příklad může posloužit Corel Kern, který v revizi E2 funguje znamenitě, zatímco po „vylepšení“ v F2 nedokáže načíst jediný font.



*

Co dál?

Ventura 6, slibovaná na loňský podzim, se nakonec vůbec konat nebude; verze 7 by se snad mohla objevit koncem roku. Aktuální beta verze je tajná, což jinak řečeno znamená, že je v ní pořád ještě tolik chyb, že nemůže být předhozena publicistickým vlkům ani pro předběžnou orientaci. Podle výrobce půjde o zcela nový program, který by měl mimo jiné konečně umožnit načtení více kapitol najednou. Tento fakt sám o sobě vypovídá o tom, že celý dosavadní technický princip konstrukce publikací bude v zásadě změněn. Při té příležitosti vývojáři předpokládají mimo jiné takové kuriozity, jaké pro ostřílené venturovce představují možnosti definovat například tabulátor při oboustranném zarovnání řádky či poznámky pod čarou v každém sloupci zvlášť nebo dokonce nacpat do buňky tabulky několik odstavců najednou. Program má mít konečně kompletně uživatelsky definované prostředí počínaje volbou ikon a editací menu až ke scriptu umožňujícímu vytvářet vlastní makra a dialogová okna. Rovněž laťka 99 stupňů UNDO nasazená WinWordem, zdá se, nedá kanadským programátorům spát. Velmi užitečná by rovněž byla možnost definovat styly pro formátování bloků textu. Hlavní pozornost však (jak jinak) bude patrně zaměřena na elektronické publikování – nejen na Internet, ale i na hypertext (dokonce prý včetně možnosti CD Creatorem vypálit cédéčko přímo z Ventury).

Co z těchto (a řady dalších) slibovaných vymožeností se nakonec do programu dostane, je momentálně ve hvězdách. Důležité však bezesporu je, aby tentokrát skutečně fungovaly, a to i za cenu, že jich bude méně. Corel je momentálně jediný výrobce DTP softwaru, který si troufá na zásadní inovace. Quark i PageMaker zůstávají prakticky beze změny, což patrně vychází ze zkušenosti, že détépáci se krajně neradi učí něco nového. Nový PageMaker 6.0 se od předchozí verze nejenže na první pohled vůbec neliší, on se neliší ani na druhý a třetí pohled, a teprve při velmi důkladném ohledání uživatel najde četná drobná vylepšení. Z toho samozřejmě vyplývá, že ovládání těchto programů – nemluvě o neuvěřitelně komplikovaném Calamusu – není zrovna na výši doby. Prostor Corelu pro vytváření přítulného a laciného softwaru je tedy poměrně značný. Nicméně dokud jeho produkty kromě koncepční a designérské vyspělosti nebudou také ještě plně funkční a hlavně spolehlivé, zůstává budoucnost Ventury i pod kanadskou vlajkou stále trochu temná.

---

Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU