Music Central pro Windows95
(Softwarové noviny 6/1996)
Nepříliš zdařilý pokus o průvodce nejširším spektrem populární hudby, plný věcných chyb a nedodělků.
Jako vše, co v poslední době Microsoft produkuje, budí i nejnovější přírůstek do kolekce MS Home nazvaný MUSIC CENTRAL přinejmenším rozpaky. Na jedné straně jde o produkt potenciálně velmi užitečný, na straně druhé trpí všemi neduhy produkce Gatesových brachů – povrchní líbivostí (tj. efektním vypipláním grafického rozhraní a současným odfláknutím všeho, co se odfláknout dalo, aniž by si toho uživatel napoprvé všiml) a také běžným americkým šovinismem, automaticky pokládajícím Spojené státy za středobod vesmíru. K tomu všemu v daném případě Microsoft zkusil na relativně maličký krajíček, jaký představuje kapacita CD-ROM, namazat příliš mnoho másla. Výsledkem je jakási „jednohubka“, která ani nezasytí, ani nezachutná.
Základní idea je znamenitá – vytvořit databázi všech lidí kolem tzv. populární hudby a jejich tvorby, včetně soupisu vydaných alb a titulů na nich. Výrobce sice nepoužívá termínu „populární“ a hovoří pouze o „music“, nicméně klasika se na cédéčku nevyskytuje vůbec a moderna jen zcela ojediněle (Glass, Nyman, Partch). I tak je ovšem rozsah záběru šílený: od jazzu, přes country, zčásti i etnickou hudbu, jakož i celý bigbít a alternativní směry, až k disku a rapu – na to vše by kapacita cédečka hraničně stačila, kdyby šlo o čistě textová data. Leč aby se prodala, musí být dnes podobná pitomost především multimediální. Za své peníze tak dostanete spoustu kratičkých videoklipů a hudebních ukázek, které sice dohromady nikoho nemohou zvlášť zajímat, ale stačí zaplnit podstatnou část (přes 250 MB) kapacity disku. K tomu ještě spousta obrázků; proč se pak divit, že to jediné podstatné – totiž samotná databáze – stojí za starou bačkoru.
Nejde o to, že výčet osobností a kapel je nekompletní – vzhledem k množství obskurností, vydávaných lokálními firmičkami často po pár desítkách kusech, jiný ani být nemůže. Problém tkví spíše v celkovém pojetí. Databáze je zcela náhodně zaplněna údaji, které zrovna byly po ruce, a ty ostatní prostě chybějí.
Nejprve si však popišme, jak takový MUSIC CENTRAL vlastně pracuje. Dlužno ocenit, že na disk neinstaluje skoro nic – daní je ovšem bezmála minutu trvající náběh programu (na 120 MHz Pentiu s triple-speed mechanikou). Z prostorových důvodů pomineme multimediální balast, jímž se lze souhrně pokochat pod položkou „Media Gallery“, a věnujme se jednotlivým „Findům“. Vyhledávat lze buď ze všeho najednou, nebo z 27.920 interpretů, 80.167 alb a 302 nevalných „articles“, z nichž několik málo se marně pokuší o jakýsi souhrn určitých hudebních epoch, zbytek jsou stručné profily vesměs amerických nakladatelství a kratičké definice takových důležitostí, jako třeba co je Farfisa organ. Některá hesla se duplikují (většinou kvůli překlepům v názvu). Vyhledat lze i jednotlivou skladbu a dokonce též doporučenou podobnou hudbu – pokud si dokážete vybrat z celkem stručného nabízeného seznamu, čemu má být podobná. Pro „findění“ lze použít několika různých filtrů – ty, které jsem potřeboval, tam samozřejmě nebyly. Nelze také například vyhledat diskografii určitého výrobce či producenta.
Po vyhledání interpreta se objeví základní okno obsahující kromě občasné fotografie, řídkého audio– a naštěstí zcela ojedinělého videoklipu tu a tam základní informaci („Biography“) a pokud ani tu ne, pak alespoň diskografii. Zde je první kámen úrazu, protože základní informace prostě měla být všude. Na druhé straně pokud už ji najdete, nebudí obvykle nejmenší nadšení – často jde o okrajovou recenzi nějakého alba, a pokud ne, údaje jsou alespoň nekompletní nebo zavádějící.
Hlavní hrůza však spočívá v diskografiích. V základních informacích bývají jednotlivá alba zmiňována obvykle nepřesně a prakticky vždy neúplně. To co najdete pod položkou „Discography“ je pak pouhý soupis cédéček, které jsou v USA momentálně k objednání! – arci přes modem. Díky tomu také u alb není uváděno skutečné katalogové číslo, ale jen jakási interní cifra dotyčného velkoobchodu. Mimoto jsou diskografické položky velice nepřehledné; zcela chybějí data původního vydání i jakékoli další údaje kromě samotného názvu, což značně ztěžuje orientaci zejména u alb, na nichž dotyčný jen participoval (kdo je skutečným interpretem se dozvíte, až když položku otevřete).
K tomu všemu nejméně u poloviny titulů chybí i slibované „songlisty“, nebo jsou alespoň neúplné. Některé mají dokonce přičiněnou jen poznámku „songs“ – patrně vzkaz mezi vývojáři, že se to nesmí zapomenout doplnit. Naprostou výjimkou jsou hesla bez diskografií (obzvlášť mile mne překvapilo zařazení Wild Man Fischera, neobyčejně pitoreskní, dnes téměř zapomenuté figurky objevené kdysi Zappou).
Totální nesystematičnost databáze charakterizuje absence i takových položek, jako je třeba Magna Charta či dokonce Tyranosaurus Rex, nehovořím-li už o chybějícím Cassiberu, Slapp Happy či Winstonu Tongovi – a to se, prosím, stále zmiňuji pouze o namátkových ukázkách toho, co na CD zcela jistě vyšlo a celkem pravděpodobně bylo k mání i v USA. Z celého německého undergroundu se do MUSIC CENTRALu dostal kromě Can snad jen legendární Faust. V porovnání s tím je zastoupení Francouzů přímo velkolepé – najdeme tu nejen Malicorne a Stivella, ale dokonce i Univers Zero či Magmu.
Undergroundové vlastence pak určitě potěší, že jediným neemigrovavším důstojným zástupcem Česka v databázi je pohrobek legendárních Plastiků – Hlavsova Půlnoc (City Of Hysteria, Arista 1991). Naprostým šokem pro mne ovšem bylo, když jsem mezi těmi Hammery a Vitouši narazil také na Helenu Vondráčkovou (The Broadway Album, Supraphon 1993), což je mimochodem unikátní i proto, že v diskografiích MUSIC CENTRALu se jinak nevyskytují ani mnohé produkty místních vydavatelství tak zanedbatelných zemiček, jako je Francie či Velká Británie. (Poznámka pro zvídavé: božský Kája v databázi není. Možná si měl také střihnout něco z „Broudveje“, nebo aspoň z Harlemu. Zato je v ní jakýsi Michael David, ale ne ten náš spartakiádní.)
Abychom shrnuli: nejzávažnějším nedostatkem celého tohoto multimediálního hudebního slovníku je, že na něj prostě není spolehnutí, což ovšem u encyklopedie představuje nedostatek naprosto zásadní. Položky bez „Biografie“ se v MUSIC CENTRALu neměly vůbec objevit; albová diskografie a songlisty měly být kompletní (což by ovšem znamenalo nejméně desetinásobný rozsah oproti současné podobě) i za cenu další redukce počtu interpretů. Vzhledem k nepříliš vysoké ceně mohou hudební nadšenci MUSIC CENTRAL i v této podobě použít jako vedlejší pomůcku, ale když si místo ní koupí dvě pořádná audio cédéčka, udělají určitě lépe.
Pro představu: mně osobně přineslo pečlivé studium pouze dvě zajímavé informace – a sice že věci vyřazené z původního vydání prvního LP Clash skutečně existují i na CD (Crucial Music – 1977 Revisited, 1990), a že Atlantic vyplivl „Anniversarní“ čtyřkompakt Woodstocku (toho starého, samozřejmě) se spoustou dříve nevydaných kousků a zároveň také další samostatný disk s názvem Woodstock Diary (mimochodem z MUSIC CENTRALu se nedozvíte ani to, zda se jedná o dvoj– či trojalbum; u 4CD 25th Anniversary Edition se o počtu stříbrných placek náhodou zmínila přiložená recenze). V souladu s nechutnou ediční politikou Atlanticu si pravý purista samozřejmě musí ponechat i původní Woodstock I (ze kterého chybí na čtyřcédéčku jediný titul!) a II (z něhož chybí asi tak polovina), a naopak Diary z větší části obsahuje věci doplněné na výroční edici.
Při současné orientaci Microsoftu, inklinující spíše k rozhledům průměrné domovnice než k akademické encyklopedičnosti, nelze ani v budoucnu očekávat podstatné vylepšení. Pravidelné měsíční updaty, které lze získat zdarma přes Internet, se mají věnovat výhradně novinkám, a rozhodně od nich nelze očekávat opravu nesčetných chyb vpálených rovnou do cédéčka. Seriozním zájemcům lze tedy doporučit, aby se porozhlédli spíše po titulu ROCKBASE PLUS (Craveplan Computers Limited, Middlesex, England, 1995, kat. cena 50 liber), který se vůbec nezdržuje s nějakými multimediálními serepetičkami (a pohříchu bohužel ani s „Biografiemi“), zato však přináší údajně kompletní diskografie s tituly skladeb na 120.000 albech a 100.000 singlech (těmi se MUSIC CENTRAL nezabývá vůbec), což při daleko užším žánrovém záběru stačilo zahrnout na 40.000 interpretů. Tyto údaje jakož i kvalita provedení jsou bez záruky – pokud se mi dotyčný CD-ROM podaří někde sehnat, zajisté o něm na stránkách SWN neopomenu poreferovat.
Výrobce: Microsoft
Typ: Hudební encyklopedie
OS: Windows95 nebo NT
Jazyk: anglický
Požadavky: multimediální PC s 8 nebo 16 (NT) MB RAM
Cena: 1140 Kč
Dodává: Microsoft
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU