Odjinud 1
(Softwarové noviny 1/1996)
V nové rubrice, jejíž první řádek právě čtete, mi redakce laskavě poskytla prostor pro povídání o věcech, které se obvykle nazývají kulturou. Osobně to slovo nemám rád – přijde mi příliš profánní – zejména s ohledem na to, co vše se pod něj za poslední půlstoletí zahrnovalo. Proč ale právě „ODJINUD“? Tak především proto, abychom zdůraznili, že se v této rubrice nebudeme snažit o nějaké násilné hledání souvislostí kumštu s počítači, o něž jsem se na stránkách tohoto listu už několikrát pokoušel s ne zrovna excelentními výsledky. Dále je třeba přihlédnout k faktu, že současná umělecká tvorba všeho druhu je celosvětově ve značném invenčním i kvalitativním útlumu, což je periodický jev zvláště charakteristický pro druhou polovinu našeho století (přičemž tyto epizody jsou stále delší a útlum pokaždé hlubší a hlubší). Proto se zde častěji setkáte s anoncemi starší, neprávem opomíjené produkce (hudební, filmové či literární), než s aktuálními novinkami. Konečně pak název „ODJINUD“ napovídá, že se budeme zabývat spíše minoritními záležitostmi; jak mimo konzumní masmediální trash typu Nova je baví, tak mimo usedlejší mainstream „prověřených uměleckých hodnot“.
Je těžké pokusit se byť jen hádat, do jaké míry souvisí současný marasmus umění s rozpadem systému bloků a tím i s destrukcí černobílého, bezpečného vidění světa, které po řadu desetiletí poskytovalo oběma stranám iluzi jednoznačnosti a jistoty. Zatímco nezávislý intelektuál východního bloku vystačil s jednoduchým antikomunismem, posloužila jeho západnímu kolegovi stejně prostě levicová koketerie (obvykle zaměřená spíše eurokomunisticky). Nyní oba s překvapením zjistili, že svět je přece jen o něco složitější, a s touto novou skutečností se doposud nedokázali vyrovnat.
Docela vhodným příkladem zmíněného trendu může být tvorba TEST DEPT. (zkratka Test Department – testovací oddělení), svého času znamenité britské postindustriální partičky. Industrial a postindustrial (rozdíl těchto škatulek tkví spíše v tom, do které z nich se soubor sám zařadil, než v nějaké podstatné časové či stylové odlišnosti) jsou formou konkrétní hudby, která se v době nástupu punku (především díky Throbbing Gristle) poprvé výrazněji přenesla z experimentální vážné hudby do sfér, které lze z nedostatku vhodnějších pojmů nazvat bigbítem (či chcete-li „rockem“, „alternativním rockem“, či jak se vám zlíbí). K ojedinělým experimentům v tomto směru došlo už v šedesátých letech hlavně pod vlivem varésovce Zappy (přechodné módě podlehli dokonce i samotní Beatles, když zařadili svou příšernou hlukovou rádobykompozici Revolution No. 9 na Bílé dvojalbum). Teprve industrial však tyto pokusy povýšil na program a dovedl je do poloh, které dodnes v mnoha případech neztratily na působivosti.
Jak již název naznačuje, pracuje industrial především s průmyslovými hluky. Vazba na „proletářskou“ kulturu se proto přímo nabízí (i když dělníky samotné pochopitelně těžko napadne, že by se vrátili z továrny a doma si pustili pro změnu něco sbíječky a trochu válcování plechu). Pokud jde o Test Dept., patří k nejlevicovějším zjevům celého industrialu – jak se sluší a patří na kapelu z faktické pravlasti marxismu. Tak například své první skutečné LP Shoulder To Shoulder (1985, Some Bizzare) nahráli se sborem stávkujících horníků z Jižního Walesu, na jejichž podporu byl věnován celý (ostatně nepatrný) výtěžek z prodeje alba. Symptomatické přitom je, že Test Dept. se ani nepokusili o nějakou společnou kompozici; deska je jednoduše koláží tradičních sborových písní (podaných horníky a cappella) s brutálními hlukovými plochami Test Dept.
V říjnu téhož roku přijeli Test Dept. do Prahy a – kdo ví – možná i to trochu přispělo k postupnému zchlazení jejich levicovosti. Ať tak či onak, uskutečnil se tehdy plánovaný koncert přesně o deset let a dva měsíce později – loni v rámci akce Alternativa, pohrobka to legendárních Jazzových dnů. Nebyli to ovšem už ti „Department“ jako tehdy, a to jak pokud jde o obsazení, tak o repertoár. Jestliže však vlastní koncert znamenal pro nostalgiky zklamání, nutno zdůraznit, že ještě pořád alespoň vzdáleně připomínal staré zlaté industriální časy. Názvuky technopopových a etnických prvků nestačily převládnout nad rytmem trpícího železa, ať už samplovaného, nebo mláceného přímo na jevišti. Přesně naopak tomu ovšem je u posledního alba Totality (2LP nebo 1CD) a zejména pak u doprovodného maxisinglu Totality 1 (obé vyšlo v roce 1995 zcela příznačně u belgické technopopové firmy Kk).
Tento trend není rozhodně ničím překvapivým. Prakticky všechny původně industriální kapely, které dodnes fungují, konvertovaly postupně k technu či technodisku (Cabaret Voltaire, Coil, Laibach); jedinou světlou výjimkou zůstávají Einstürzende Neubauten, ovšem za cenu drastického omezení produkce.
Na koncertě měla premiéru i první (a vcelku pravděpodobně poslední) domácí publikace o Test Dept., uspořádaná a z větší části též napsaná či přeložená Radanem Lexou. Jde o vzpomínky na časy minulé, podané způsobem, který nazasvěcenci mnoho neřekne, nicméně úhrnem vzato třeba poděkovat Unijazzu, že ještě vůbec podobné nakladatelské aktivity provozuje (na rozdíl od naprosto sterilní Srpovy a Skalníkovy frakce bývalé Jazzové sekce). Za zmínku stojí i zdařilá typografie a grafická úprava Michaely Blažejové, jakož i cena (63 Kč), která se při nepatrném nákladu musí prakticky blížit ceně výrobní. Knihu seženete mimo jiné v divadle Archa.
Podle vyjádření jednoho z členů Test Dept. není šance, že by v dohledné době vyšlo na CD již zmíněné album Shoulder To Shoulder či – což je ještě tristnější – znamenité Beating The Retreat (Polygram – jako 2EP 1984, jako LP 1986). Jak Polygram, který je vlastníkem autorských práv i na první maxisingl Compulsion (1983), tak Some Bizzare nemají zájem tyto tituly znovu vydat, což lze ještě pochopit, nicméně za přenechání práv někomu jinému požadují sumy, které několikanásobně překračují potenciální návratnost. A tak zájemcům zbývá toliko CD The Unacceptable Face of Freedom (1986, Some Bizzare) obsahující i kompletní doprovodný maxisingl The Faces of Freedom. Tato nahrávka je bezesporu nejlepší, jakou kdy Test Dept. vyprodukovali, a navíc na ni lze občas natrefit i v našich obchodech. Jestli už vás nudí všechno, čím vám masmédia denně proplachují mozek, zkuste tohle – je to spolehlivě úplně ODJINUD. Nejste-li právě nadšencem pro tento druh hudby, stojí ze zbylých CD za poslechnutí prakticky už jen Gododdin (1989, Some Bizzare) a hraničně snad ještě pompézní Pax Britannica (1991, Jungle), obě u nás dnes dostupné asi jedině prostřednictvím některé z objednávkových firem.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU